síla mládí
Antonín Cekota v přednášce čsl. Radiojournalu 24. ledna 1937
Výběr 1937 – str. 210
MLADÍ PŘÁTELÉ!
Fysiologové považují za největšího nepřítele člověka strach.
Jeden z nejslavnějších fysiologů světa Ivan Pavlov míní, že jsou to hlavně dvě síly, jež utvářejí živou osobnost: dědičnost a strach.
Vývoj lidstva závisí na přemožení strachu. Podle Pavlovova přesvědčení, které si ověřil třicetiletými pokusy, bude člověk za sto let lepším člověkem, když se oprostí od strachu, který má na svědomí většinu zla, na světě páchaného.
Proč začínám svůj projev k vám zmínkou o strachu?
Proto, že vím, že vaším největším nepřítelem dnes, právě tak jako v budoucnosti, je strach.
Každá lidská generace je pronásledována zvláštním, možno říci svým druhem strachu. Strach a strachy sedí lidem přímo za krkem.
Jak se jmenuje strach, který pronásleduje naší generaci, lidi dnes žijící a zejména vás, lidi mladé, jejichž sílu podrývá nejvíce?
Je to strach z toho, že jste přišli na svět pozdě, že jste se dostali do světa, který je již vybudován, že jste zbyteční. Každá stránka novin, zaznamenávající zprávy o nezaměstnanosti, potvrzuje a stupňuje tento váš strach, každý pohled na skutečnost, jak ji vidíte kolem sebe, vás v něm utvrzuje. Co zbývá ještě vykonat ve světě, v němž lidská myšlenka a lidský hlas ve zlomku času obíhá zeměkoulí – kdy bylo dobyto vzduchu, kdy cesty tisíců mil pod mořem přestaly dávno být romantickou fantasií.
Skutečnost obrovská, drtivá skutečnost ohromných továren, rozsáhlých vědeckých oborů, kde konce nelze dohlédnouti, stlačuje vás, mladé lidi právě tak, jako skutečnost obtíží, s nimiž sháníte své zaměstnání a držíte se, když jste je sehnali, na jeho posledních stupních.
Jak nepodlehnout strachu, jak neupadnout v malomyslnost? Jak nepodlehnout volání po návratu „starých zlatých časů", jak neupadnout v mystickou víru, že bude lepší, až se zlepší poměry, společenský řád, až přejde krise – ba až se dokonce dostaneme do světa bez krisí. Jak nemluvit o generaci ztracené a generaci bezradné?
Jakže zní tento pocit zbytečnosti a strachu, křičící z villonovských „52 hořkých balad" věčného studenta Davida?
„Než budu, mistře, viseti
a než si hodím pod bradu
tu smyčku, jež vše zpečetí,
chci zkusit též svou baladu"
„jsem oběť svého století –
já věčný student Robert David."
Nic není tak vzácného v české poesii jako villonovská balada – poslední tu zazněla málem před 30ti lety. Jak tehdy zněla? Jak mluvilo tehdy české a moravské mládí ve slavných baladách Jiřího Mahena?
„Jen hrdý být – a všechno,
všechno chtíti – "
„Je člověk tu – by jenom žil a
byl?"
„Ať tedy sopky na cestu nám svítí,
ať z lesů volá nočních ptáků kvil,
ať třepeme se jako kořist v síti,
nám v srdce strach se ještě
nevloudil."
Nic nenávidím tolik jako rozdílení dobrých rad, jichž moudří nepotřebují a pošetilí nedovedou použít. Nejsem tak stár, abych měl odvahu kázat mladým, nejsem tak mlád, abych však ze zkušenosti neviděl, co vám, mladí lidé českoslovenští, může býti k největšímu prospěchu:
ZBAVTE SE STRACHU!
Jednoduchá rada, a přece celý program na celý život a pro každý den.
Je vás na 300.000, kteří začínáte rok co rok se svými čtrnácti lety svoji životní kariéru. Jaký bude svět, v němž je vám žít, s kým vám bude zápasit, abyste udrželi a rozmnožili to, co převezmete od těch, kteří odejdou?
Jak se připravují mladí lidé jiných národů, s nimiž se setkáte v soutěži?
Noviny a kino vám přinášejí zprávy o tom, jak statisíce mladých lidí se vrhá střemhlav s padáky do tisícimetrových hloubek, jak německá říše buduje hrady, kde k výchově mládeže patří nejkrkolomnější výkony. Jak v italské armádě patří skoky z druhého patra do záchranných sítí k normálnímu vojenskému výcviku, jemuž jsou podrobeni velitelé i mužstvo. Jak v celé řadě zemí je považováno několik měsíců práce s rýčem a motykou za nezbytnou složku nutného vzdělání.
Co to je, co z toho vyroste, s čím se to setkáváme? Je to boj proti strachu, výchova k odvaze, růst generací, které se připravují, aby potlačily animální strach. Více nežli co jiného je tato výchova mladých lidí k potlačení strachu a k odvaze nadějí Evropy. Přemožení strachu budí sebevědomí, a sebevědomí probouzí rozum, úsudek, klidné vědomí síly. Silní a odvážní lidé se však vzájemně nervou – odvaha respektuje odvahu.
Muž, jemuž jsem se v roce 1936 v Evropě obdivoval nejvíce, je president republiky dr. Edvard Beneš. Proč?
Protože za jediný rok vyhnal odsud více strachu nežli kdokoliv jiný.
Zbavte se strachu!
Váš je svět!
Všechno, co na něm je, dostanete jednou do rukou podle zákona času.
Čas pracuje pro vás – v tom je síla mládí. Ale nemylte se, nepracuje automaticky a pro každého.
Jak to zní v prvním dílu Fausta?
„Cos po svých otcích podědil – to získej, aby tvoje bylo."
Nevěřte, že vám mohou dáti otec, matka, chef, profesor, účetní, mistr, kdokoliv ze starších něco zadarmo. Nemohou. Co si nevydobudete, ztratíte. Toto je spravedlivý svět. Má svoje pravidla. Znáte pravidlo o třech generacích?
Děd položil základy. Syn rozvinul. A vnuk rozházel.
Je to zákon? Je a není. Je, když nedobýváte. Není, když bojujete.
Jak to vyjádřil pacifista Romain Roland v jednom ze svých románů: „V 33ti letech života uzrálo v Aťce přesvědčení: Člověk nemá práva na nic. Je třeba dobývat každého dne."
Je to zákon džungle? Zdaleka ne! Dobývat neznamená trhat. To je barbarství. Dobývat znamená tvořit a rodit. A schopnost tvořit a rodit je vaší silou – je to suverénní síla mládí.
Věřte jí, dejte se jí vést a unášet. Nepřipraví vám pohodlný život – naopak. Bude plný komplikací a dobrodružství. Nedá vám jasný výhled do budoucnosti, neukáže vám budoucnost jako rovnou, vyválcovanou silnici. Ale vyvine ve vás neuvěřitelnou sílu.
Nikdo neuhodne, kolik síly vyvine žena, zápasí-li o dítě, muž, bojuje-li o dílo. A nikdo se nestane osobností, nevzal-li na sebe tento zápas s neznámem a risikem. Jak to zní u Shakespeara: „Ten příliš přesný soud o tom všem – má rozum ve čtvrtce – a ve třech zbylých babství."
Nevěřte, že starší lidé jsou proti vám, že vám nepřejí.
Věřte, že jediná možnost nejsilnější rozkoše pro starého člověka je možnost pomáhat člověku mladému. Učit mladého orla létat – to je jediná cesta, jak znovu prožít mládí, nádhernější o zkušenosti let.
Hledejte starší lidi, kteří vás dovedou postavit před těžké úkoly. Nebrečte nad špatností světa – spravujte jej. Naráz to nejde, mechanicky to nejde, spravujte jej po kousku, začínajíce u sebe.
Bojujte se špínou. Mýdlem, vodou, kartáčem, smetákem, doma, v krámě, v dílně, ve škole. Tento svět nebude lepší, dokud jej nevydrhnete, jak se tomu už naučili v Holandsku, ve Švédsku, Norsku a Finsku mladí lidé před 50ti lety. Ztvrdne vám tak nátura, naučíte se metodě a shledáte, že jsme tak zavaleni špínou a prachem, že nikde není důvodů k nezaměstnanosti.
Nepřeji vám spokojenosti – není dobrá k ničemu.
Máte plné právo býti nespokojeni se světem, jak jej vidíte, složený z vašich domů, rodičů, dílen, obchodů, škol, politických stran, sedláků, dělníků, ředitelů, čističů bot. Jednou to však bude vaše.
Teď máte čas k osobní přípravě a k úvahám, jak to dělat lépe. Je vás nyní v republice přes 3,000.000 mladých lidí, mužů a žen mezi čtrnáctým a dvacátým čtvrtým rokem. Republika za dvacet let bude tím, co si myslíte, co cítíte, co chcete a jak se zbavíte strachu.
Je to nádherný čas – těch vašich příštích dvacet let. Jeho krásu nikdy nevyjádří člověk mladý!
Nikde nezaznívá silněji nežli z veršů 80tiletého Goetheho:
„I mně vrať tedy ony časy,
kdy já jsem se vyvíjel,
kdy z nevyčerpatelné krásy,
zdroj řinoucích se písní vřel,
kdy mlhy svět mi zakrývaly,
kdy zázrak dřímal v poupatech,
tehdy, kdy po údolích všech,
mě tisíceré květy zvaly.
Já neměl nic – a přece dost,
pud za pravdou a k bájím pří-
chylnost.
Těch hnutí nezkrotné chci
štvaní,
to vroucí štěstí, plné běd,
žeh záští, sílu milování,
chci svého mládí čas mít zpět."
absolventi
Baťovy školy práce
Komplexní příprava zaměstnanců firmy Baťa směřovala k zabezpečení výroby podniku
Složit z mozaiky obraz odborného školství a celkové přípravy pracovníků u fy. Baťa a.s. Zlín připomíná operace se skládačkou puzzle. Jednotlivými prvky zde jsou mnohé útržkovité doklady ze školství, mzdového účetnictví, personálního oddělení, odborné literatury, přednášek ..... a zároveň i nepředpojatá svědectví neustále ubývajících přímých účastníků, dříve zaměstnaných v Baťových závodech. Níže uvedená stať obsahuje jedno takové vyprávění – osobní zkušenost mladého muže, nastoupivšího k firmě v době válečné.
K FIRMĚ BAŤA A.S. ZLÍN jsem byl přijat za války, v září 1943. Válečné dobrodružství Hitlera a jeho spojenců již pociťovala i průmyslová výroba ve Zlíně. Přecházelo se na náhradní suroviny a materiály ve výrobě (buna, textil, koženka, dřevo) a snižovala se celkově výroba. O ztrátě zahraničních trhů a poboček, popř. výrobě vnucené fašistickým řízeným hospodářstvím ani nemluvě. K fě. Baťa se však hlásili o práci lidé ze všech koutů Čech a Moravy. Na Okresním úřadě práce v Olomouci jsem si vyzvedl dotazník s přihláškou k firmě, který jsem vyplnil, vypsal svůj životopis a vše poslal na osobní oddělení do Zlína.
ASI PO 14 DNECH mne vyzvali, abych se dostavil do osobního oddělení firmy. Po presentaci dostal zájemce okamžitě ubytování, ale také současně pozvánku ke zdravotní prohlídce a k psychotechnickým zkouškám. Ty trvaly zpravidla dva dny. Uchazeče o zaměstnání rozdělili do skupin a za dozoru pracovníků firmy zpracovávali zadané úkoly. Šlo např. o různé početní příklady, administrativní práce různého druhu a zkoušky manuální zručnosti. Tak např. z rovného kusu drátu zformovat obrazec podle nákresu, obsluhovat kalandr v chodu s různě tvarovanými kostkami a pod. Prováděly se různé diktáty a cvičení v daném časovém limitu se stopkami v ruce. Zjišťovala se logika myšlení, výkonnost, kvalita práce, chybovost, schopnost soustředění a t.d. Pouze úspěšní dostali šanci být přijati. Každá práce se podepisovala a souhrnně tak vznikl protokol o přijímacím řízení. Po vyhodnocení prací osobní oddělení sdělilo uchazeči výsledné rozhodnutí „přijat – nepřijat“.
PO PŘIJETÍ DOSTAL každý zaměstnanec svou kartotéku, do které se ukládaly doklady o činnosti v podniku. První rozhodnutí osobního oddělení se týkalo výrobního oboru a bylo samozřejmé, že uchazeč nastupoval do výroby. Buď jako pomocný dělník nebo jako učeň. Výrobní obory fy. Baťa představovaly rozsáhlý komplex činností. Největší byla výroba obuvnická, gumárenská, punčochárenská, pneu, strojírenská, stavební, energetická a t.d.
MNE URČILI DO GUMÁREN. Nastoupil jsem do t.zv. gumárenské školy v budově 42 ve Zlíně, kde fungovala školní dílna pro všechny nově příchozí. V ní se učili lidé pod dohledem instruktorů ovládnout technologické operace výroby obuvi po stránce kvality i výkonu. Tato dílna (jako všechny u Baťů) měla také svůj výrobní plán, ale výrobní úkol byl přiměřeně nižší, aby umožňoval zapracování lidí, kteří nevěděli nic o výrobě obuvi. Šlo tedy o školící středisko a současně zásobárnu pracovních sil pro provozní dílny. Mistři z provozních dílen si zpravidla osobně přicházeli do školní dílny vybrat potřebného pracovníka. Teprve po určité době si sami rozhodli o tom, zda si dotyčného převezmou do kmenového stavu své dílny nebo jej budou používat pouze jako výpomoc.
BYLO SAMOZŘEJMÉ, ŽE LIDÉ, kteří pracovali ve školní dílně, měli mimořádný zájem o to, aby se dostali do dílny provozní z důvodu vyššího platu. Všeobecně se také vědělo, který mistr řídí dobrou výrobu, jaké dosahuje výsledky a jaký ovládá pracovní kolektiv. Zdatní nováčci usilovali o to dostat se do určité dílny a k určitému mistrovi.
Současně při nástupu do výroby mne zařadili do večerní školy. Šlo o studium při zaměstnání s odbornou průpravou na ovládnutí 3letého učebního oboru strojní obuvník. Ubytování na internátě bylo organizováno zásadně podle výrobních oborů, aby se zajistila jednotnost přípravy.
PŘÍPRAVA PRACOVNÍKA v systému fy. Baťa se vyznačovala komplexností a jednoznačně směřovala k zabezpečení výroby podniku. Učni dodržovali stejný pracovní režim jako celá továrna, t.zn. že pracovní dobu měli od 6 do 12 hodin a od 13:15 do 17:35 hodin. V sobotu se pracovalo do 12 hodin. (Jedná se o desetihodinovou protektorátní pracovní dobu, nadiktovanou Němci – před válkou nesměnující zaměstnanci měli prac. dobu 7-
PO SKONČENÍ VEČERNÍHO vyučování jsme museli provést osobní hygienu a to vše stihnout do 22:00 hodin, kdy na celém internátě byla ohlášena večerka. Náš život měl tedy polovojenský ráz. Obsahoval úklid pokoje a chodeb, služby na vrátnici a v kanceláři vychovatelů, nástupy na večerku, organizované volno na sobotu odpoledne a neděli a pod. (před válkou, při pozdějším začátku pracovní doby, byly povinností učňů navíc také ranní rozcvičky, pozn. C.).
DENNĚ PŘED ODCHODEM do továrny jsme si museli vzorně uklidit šatník, ustlat postel, mít pořádek v kufru a vzorně poklidit místnost. Vychovatelé u vchodu kontrolovali čistotu oděvů, obuvi, hygienu žáků a včasnost nástupu do zaměstnání. Sledovali chování a jednání svěřených učňů učně na internátě, jejich hodnocení v dílně a výsledky ve škole.
Každý vychovatel měl na starosti 100 – 120 učňů, kterých na pokoji bydlelo 18 až 20. Pokoj vedl kapitán, každá družina vychovatele měla svého družinového kapitána. Na baťovském stejnokroji nosil kapitán stříbrné lemování, družinový kapitán zlaté lemování (týkalo se čepice, nárameníků saka a lemování kalhot). Kapitáni si mohli užívat i drobných výhod – např. v sobotu povolení přes večerku k návštěvě kina nebo udělení osobního volna. Nebylo to zadarmo. Kapitán musel jít ostatním vzorem svými školními i pracovními výsledky. Sloužil jako příklad svým jednáním a chováním pro celou družinu. Pokud se u něj objevil nějaký poklesek, o své výsadní postavení okamžitě přišel. Vládl také pravomocemi k potrestání člena družiny přímo na pokoji – např. pokud dostal pokoj trestné body za úklid, prodloužil povinnost dělání pořádku. Řešil také běžné spory v kolektivu a pouze závažnými přestupky se zabýval vychovatel nebo v konečné instanci ředitel internátu. S kapitánem se také domlouvalo týdenní účtování, t.zv. ročenka.
UČEŇ MUSEL PROVÉST vyúčtování své týdenní mzdy do jednotného osobního notesu a sám si navrhnul výši kapesného a částku na spoření. Rozpočtoval si a zdůvodnil své výdaje. Příjem doložil výplatní páskou. Kapitán tvořil první instanci, konečné rozhodnutí provedl vychovatel, který předložený rozpočet příjmů a výdajů učni schválil nebo změnil. Poklesky nebo špatné výsledky snižovaly kapesné např. škrtnutím požadavků na kino nebo na jízdné k návštěvě rodičů.
Motivaci a soutěživost obsahoval celý systém přípravy pracovníků. Všeobecně platila rovnost v přístupu ke vzdělání a k dosažení jakékoliv funkce v podniku. Rozhodovala kvalifikace a dosažené výsledky. Příprava zaměstnance byla všestranná. Tak např. jako učeň strojní obuvník jsem si musel osvojit všechny pracovní operace na šicí dílně, počínaje krájením a manipulací vrchového materiálu až po výrobu obuvnického svršku, a v další fázi operace konfekčního zpracování, resp. montáže obuvi až po odvedení vyrobeného páru na sklad. Kromě toho jsem absolvoval několikaměsíční praxi ruční výroby obuvi a k učňovské zkoušce jsem předložil vlastnoručně vyrobený jeden pár pánské vycházkové obuvi, který hodnotila komise odborníků.
Po složení učňovské zkoušky jsem obdržel příslušný doklad podepsaný předsedou Obchodní a živnostenské komory. Na tříletý učební obor navazovala průmyslová škola obuvnická, která byla samozřejmě výběrová. O přijetí ke studiu rozhodovaly dosažené výsledky v učňovské škole a především výsledek přijímací zkoušky. O její náročnosti svědčí např. skutečnost, že pro obor strojní obuvník v roce 1943 zřídili 13 odborných tříd jen ve Zlíně – ovšem na mistrovskou školu obuvnickou nastupoval pouze výběr do dvou tříd. Přijímací zkoušky do mistrovské školy měli zpřístupněny také učňové z pobočných závodů v Třebíči, ve Zruči a ze Skutče. Studium pokračovalo t.zv. nástavbou, t.j. dvouletou vyšší průmyslovou školou obuvnickou, do které po přijímacích zkouškách z Čech, Moravy a Slovenska nastoupilo celkem 16 (!) žáků, kteří ukončili studium maturitou v r. 1950.
STUDENTI PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY měli jiný denní režim. V továrně pracovali pouze 6 hodin denně, ale současně měli 6 hodin denně vyučování ve škole. Přepočteno na hodiny (protektorátní pracovní doby), od 6 do 12 hodin byli v továrně a od 13:15 do 19:15 probíhalo vyučování ve škole. Studující bydleli na internátě s označením průmyslové koleje, kde měli -vzhledem k náročné přípravě - volnější režim. Práce v továrně však nesla cílevědomé zaměření – aby studující průmyslové školy získal dokonalý přehled o jednotlivých úsecích strojové hromadné výroby obuvi.
Během čtyřletého odborného studia na průmyslovce jsem povinně prošel výrobní praxí pro vysekávání a úpravu vrchových a spodkových dílců, dále výrobou ve válcovně, lisovně, v odd. generálních oprav strojů a zařízení, modelárnou obuvi, laboratoří na testování materiálů a hotové obuvi, seznámil se s organizací skladování materiálů a prošel několikaměsíční praxí v koželužské výrobě v Otrokovicích. Každý tento úsek osvědčoval doložený protokol, který podepisoval vedoucí příslušného provozu a potvrzoval v něm, že studující si za dobu praxe osvojil způsob práce v příslušném provozu. Kontrolu dosažených výsledků a postupu sledoval vychovatel a škola. Teprve půl roku před ukončením čtyřleté průmyslovky navštěvoval studující pouze školu, aby se mohl všestranně připravit k maturitám.
PRO ZAJÍMAVOST: podle vysvědčení jsem si spočítal, že za 7leté období studia na baťovské učňovské škole a průmyslovce jsem absolvoval 32 předmětů školní osnovy. Nechyběla ani zdravověda, znalosti o stavební výrobě, živnostenský zákon, bezpečnost práce a nemocenské pojištění, komerční předměty včetně psaní strojem a těsnopisu a dva cizí jazyky. Převahu však tvoří předměty technického rázu, počínajíce modelářskou tvorbou obuvi, přes koželužské a obuvnické technologie, gumárenské technologie, konstrukce a stavby strojů, kalkulace výroby, vnitropodnikové plánování výroby v dílnách, rozpočetnictví, účtování, systém nákupu a prodeje a t.d. Samozřejmě nechyběla ani matematika, fysika, chemie, sportovní výchova.
Součástí maturitní zkoušky bylo zhotovení modelu obuvi včetně modelářské dokumentace, návrh technologie, projekt rozmístění výrobních strojů a pracovníků v dílně až po návrh výrobní kalkulace (spotřeby materiálů, mezd a dalších přímých kalkulačních položek výroby).
TENTO ÚKOL MUSEL BÝT VYPRACOVÁN během jednoho týdne a doklady se samozřejmě staly součástí odborné maturitní zkoušky. Dále jsme absolvovali maturitní zkoušku z češtiny, ruštiny (autor absolvoval v roce 1950, pozn. C.), ze všeobecných znalostí zeměpisu, dějepisu, občanské nauky, průmyslových a živnostenských práv a t.d. O výsledku maturity obdržel absolvent doklad, který jej současně opravňoval ke zřízení samostatné živnosti nebo průmyslového podniku. Maturitu jsem složil v roce
S ODSTUPEM 40 LET musím konstatovat, že příprava pracovníků pro továrnu byla promyšlená. Zabezpečená materiálně, kvalifikačně a organizačně. Spolu se svými spolužáky vzpomínám na vysokou úroveň našich učitelů a profesorů. Přednášeli nám nejlepší modeláři, technici přímo z provozů, stejně jako profesoři matematiky, fysiky, chemie, komerčních předmětů i znalci němčiny, angličtiny, ruštiny a češtiny. Požadavky na absolventy Baťovy školy práce (3 roky) a baťovské průmyslovky (4 roky) byly vysoké. Vědělo se všeobecně o přednostech zaměstnání u firmy Baťa a tak se hlásil dostatečný počet uchazečů o práci – firma měla možnost výběru. Ten pokračoval po celou dobu přípravy a k maturitě se prakticky dostali ti nejlepší z nejlepších. Maturita v té době znamenala vyvrcholení odborné a všeobecné přípravy a vytvářela také ty největší předpoklady pro všestranné uplatnění v podniku.
ZDŮRAZŇUJI, ŽE ROVNOST PODMÍNEK v přístupu ke vzdělání a kvalifikaci, motivace k získání stále vyšší pracovní funkce podle výsledku práce (každý nosí v tlumoku maršálskou hůl) a výrazně vyšší odměňování dávaly možnost výběru lidí. Vedení podniku se orientovalo jen na nejvýkonnější pracovníky. Při srovnávání se současnými podmínkami byla příprava pracovníka u fy. Baťa velmi náročná jak časově, tak také kvalifikačními předpoklady. U průmyslováků činil pracovní závazek minimálně 60 – 62 pracovních hodin týdně (válečná pracovní doba, pozn. C.). Osobní příprava (vlastní studium) dále zvyšovala tento časový fond. V rozvrhu však nechyběl ani sport a kultura.
DLOUHODOBÝ ČASOVÝ PRŮBĚH přípravy vedl k osvojení pracovitosti, osobní kázně, disciplíny a odpovědnosti. Zejména však k racionálnímu hospodaření s časem. Také tyto vlastnosti mi pomáhaly v práci po celý život. Jsem přesvědčen, že pouze náročná příprava je zárukou výkonnosti a kvalitní práce.
Tělovýchovné slavnosti konané minulou neděli ve Zlíně. - Nástup 5.000 mladých mužů a žen na stadiu S.K. Baťa. (Pestrý týden, 1938)
