Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. 8. 1933

Šest let v Říši

Zlín, pátek 16. března 1945
nepodepsáno - autorem zřejmě šéfredaktor Jaroslav Pelíšek nebo Josef Hradecký

(citace doslovná, vč. pravopisu)

 

hotel-vchod-protekt.web.jpg

 

Letošní, už šesté výročí zřízení Protektorátu spadá do doby nejprudšího vypětí sil obou válčících stran. Naši nepřátelé nasazují všechny své materiálové i masové reservy, aby Říši zdolali, a Říše, obezřetně hospodaříc všemi hodnotami pro válku důležitými, v neslýchané hrdinské obraně, vzbuzující úžas celého světa, odráží nepřátelské nápory, neustálým promyšleným zeslabováním nepřítele pozvolně oddroluje jeho početní přesilu, za použití všech mozků a paží dokončuje přípravy k rozhodujícímu střetnutí s nepřáteli a v obdivuhodném klidu vyčkává vhodný okamžik k zahájení akcí, které přivodí dějinný obrat a konečné říšské vítězství. Tomuto cíli přizpůsobil se všechen život v Říši a tedy také v Protektorátě. A pod tímto zorným úhlem musíme i my pracovat, myslit a plnit své povinnosti.

Ale přesto česká bilance na rozhraní sedmého roku Protektorátu není nikterak pasivní. Dlouhá válka v celém světě vyryla své stopy, a ani těch několik málo neutrálních zemí nezachovalo si svůj mírový standard. I Švýcary mají potravinové lístky, a i Švýcary utrpěly značné škody na životech i budovách bombardováním teroristických letců. Pokud se týká životní úrovně a určitých, válkou diktovaných omezení, nejsme na tom o nic hůře než neutrálové. To však není to hlavní. Nejzávažnější klady šestileté moudré politiky našeho státního presidenta dr. Háchy a našeho opětného začlenění do Říše spočívají v důležitější zájmové oblasti.

Vzpomeňme si na situaci, v níž jsme byli před šesti roky. Byli jsme tehdy zemí zrazenou a opuštěnou od všech přátel, na něž jsme spoléhali. Byli jsme vnitřně rozleptáni politickým stranictvím, nedostatkem discipliny i celonárodní autority a obavami z nejisté hospodářské budoucnosti. Jako se zhroutila celá naše politická koncepce, tak nám zmizela i soběstačná hospodářská základna.  Stáli jsme před problémem, jak bezbolestně zmenšit a zlevnit úměrně k zbylému území náš veřejný aparát a jak uživit zástupy nezaměstnaných.

A nad tím vším se vznášela příšera války, která visela na vlásku. V žádném případě bychom tehdy nebývali mohli zůstat neutrální. Válečná smršť byla by se bývala přehnala naší zemí. Válka v zemi je nesrovnatelně tvrdší než bombardování. Válka ničí dnem i nocí a kosí životy po deseti a stotisících. Dnes bychom byli bez výkvětu národní síly, bez mladých mužů, bez autonomních práv, bez budoucnosti.

Prozřetelnost nás uchránila tohoto zlého osudu. Cesta dr. Háchy do Berlína a velkomyslnost Vůdce vytvořila základ nových životních nadějí a příslibu šťastnějšího zítřka. Kdyby nebylo války a jejího neúprosného tlaku, tak by přehled šesti roků, strávených zase jako nedílná součást Říše, byl ještě kladnější. Nicméně však i za dnešních poměrů, to, co jsme zřízením Protektorátu získali, velmi převažuje to, co jsme pozbyli. V aktivních položkách figuruje šest roků klidu, plná zaměstnanost, dobré hospodářské uplatnění v rámci Říše, vlastní správa českých národních věcí, bezpříkladný kulturní rozvoj, sociální zabezpečení všech pracujících, nová česká mládež duševně i tělesně zdatná a vysoko stojící nad klackovskou, neukázněnou a povrchní mládeží býv. Česko-Slovenska, a příslib takového podílu na říšském vítězství, jaký si svou prací a čestným postojem zasloužíme. Je toho na těžkou současnou dobu věru dost, co jsme získali a co si musíme úzkostlivě chránit, abychom to nepozbyli.

Šest roků jdeme správnou cestou za svým státním presidentem, a za tu dobu jsme se nesčetněkrát přesvědčili, že je to bezpečná cesta. Kdo neodbočil, tomu se nestala ani nejmenší křivda. A mimochodem řečeno, žádný z Čechů nezchudl, kromě těch, jimž terorističtí letci zničili majetek. Nepřátelská agitace, která už tolikrát český národ obelhala a která už mnohé národy po využití a zneužití ponechala na holičkách, znovu se usilovně pokouší svést nás se správné cesty. Tvrdí, že Němci už válku prohráli.

Je to lež. Brzy přijde okamžik, kdy tato lež bude odhalena jako hloupý trik získat ještě nějaké důvěřivce. Německo ještě válku neprohrálo a neprohraje ji, třebaže současná situace je velmi vážná. Tak veliký národ, počtem i mravní silou, jehož každý člen je odhodlán raději zemřít, než vydat vlast nepříteli, je prostě nepřemožitelný. Vydrží tak dlouho, až nastane zvrat dějinných událostí a pak silami, které svět překvapí, si vynutí konečné vítězství.

Doufejme, že za rok, o sedmém protektorátním výročí, budou už všechny chmury, nebo aspoň jejich valná část, za námi, že už nebude nekalých svodů, ohrožujících doslovně naši existenci, a že český národ v rámci vítězné Říše stane na prahu dnes netušených možností, jako druhý národ Evropy.