Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kterak Tomáš Baťa zpronevěřil štěrk, neplatil daní a chtěl uplácet

 

Přistoupíme k odst.. poradu: 

3. Druhé čtení zprávy branného výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 703) o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely v míru. Tisk 724.

Zpravodajem je pan sen. S e h n a l.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Sehnal: Nikoli.

Místopředseda Trčka: Kdo souhlasí s osnovou zákona. nadpisern jeho, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne rulou. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých. částí jakož i nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí p ř i jí m á s e také ve čtení d r u h é m ve znění zprávy výborové: tisk 724.

 

------------------------

 

 Přikročíme k odst. 4. pořadu jímž je:

 4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Prostějově ze dne 3. srpna 1931, č. j. T. V. 836/31/4, aby dán byl souhlas k trest. stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti (čís. 4637/31 předs.). Tisk 692.

Zpravodajem je pan sen. dr H a v e l ka. Dávám mu slovo:

 Zpravodaj sen. dr Havelka:

 Slavný senáte! Tomáš Baťa ve Zlíně žaluje sen.  M i k u l í č k a v Malenovicích u okresního soudu v Prostějově pro přestupek bezpečnosti cti, jehož se sen. M i k u I í č e k proti němu prý dopustil, a uvádí v trestní žalobě:

 Dne 20. dubna 1931 o 7. hod.. večer konala se schůze obuvnického dělnictva ve spolkovém domě v Prostějově, na kteréžto schůzi nazval obžalovaný můj pracovní systém otrokářským systémem práce. Dále uvedl mezi jiným, že prý město Zlín nic nemá, poněvadž v konsumu jest okrádáno tak jako všichni, kdo se do mých spárů dostali. Dále řekl, že prý dokázal, že jsem nečestný člověk a že využívám veřejného zájmu ve svůj prospěch. Objednalo se prý 204 vagóny štěrku a část jeho přišla prý Baťovi na dvůr. Vráželi prý tam kuly do země a vyplňovali to štěrkem, který patřil na silnici. Když viděl jsem, že je zle, šel jsem prý za cestářem a nabízel 10.000 Kč jako přilepšení na plat. Konečně prohlásil v další souvislosti, že prý celý kraj je korumpován.

 Imunitní výbor navrhuje, aby senát k žádosti okresního soudu v Prostějově ze dne 3. srpna 1931 č. j. T V. 836/31/4, vyslovil v této věci souhlas k trestnímu stíhání sen. M i k u l í č k a pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Obrazek

Tomáš Baťa 1. máje 1924 (na zahradě své vily)

 

 V tvrzených výrocích muže býti obsažena skutková povaha přestupku proti bezpečnosti cti, který stíhá žalobce soukromou žalobou. Projednávání této trestní věci není na překážku parlamentní činnosti sen. M i k u l í č k a a mění proto příčiny, proč by neměl býti dán volný průchod soudnímu řízení a proč by se odmítlo svolení k trestnímu stíhání.

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. M i k u l í č e k.

 Sen. Mikulíček: Pánové, není to po prvé, kdy jsem vydáván, ať posl. sněmovnou nebo senátem, pro urážku Jeho Veličenstva zlínského Caesara. Je charakteristické, jak všechno, co tu má vliv a moc podléhá vlivu válečného zbohatlíka a vyšinulého kapitalisty. Všechna, co tu má vliv a moc - vždyť již to, že i soc. demokraté utekli od Marxe k Baťovi, je příznakem vývoje třídního chápání a řešení dnešních hospodářských otázek. Štědrá úplata nabízená okresnímu cestáři bude teď asi po osmé předmětem soudního řízení. Až bude po soudu v Prostějově, budeme se zabývati po deváté zase tím štěrkem a úplatou. Proč? Poněvadž Tomáš Baťa, ergo jeho zřízenci, z rozkazu žalují i opakovaný výrok u soudu. I proto jsem byl už obžalován. Jak se to se štěrkem mělo, to jsem tu vysvětlil několikrát. Pokladna Tomáše Bati získala 20.000 Kč na dopravním tarifu na úkor dnes pasivních drah. Jak je získala?

  Zlínská továrna se rozšiřovala a stará silnice vadila, poněvadž by byla šla prostředkem závodu. Byla přeložena po dvakrát, posledně, tuším, r. 1925. Na silnici bylo potřebí ovšem kamene i štěrku. Baťa byl předsedou správní silniční komise, jejímž jsem byl členem, a aniž by si byl vyžádal schválení naší správní komise a aniž by byl zažádal k ministerstvu železnic o snížený tarif, objednával štěrk - podle vyšetření ředitelství státních drah 3,160.000 kg. - na adresu správní silniční komise, za tarif, který má veřejně užitečná instituce jako je správní silniční komise, automaticky o polovinu nižší než soukromník. Tato diference na - dopravném dělala 20.000 Kč. Štěrk šel na adresu naší správní silniční komise, ale odebírán byl firmou Baťa a odvážen doprostřed dvora Baťových továrních objektů.

Obrazek

Probíraná silnice, resp. její stav v roce 1935 - Autostrada Baťov-Zlín, tříproudová asfaltoživičná vozovka se stezkou pro cyklisty, lemovaná železniční tratí, s prvními silničními billboardy v Československu.

 

 Když se o tom členové silniční komise dověděli - já tam byl jediný s imunitou - činili na mě nátlak, nejen druhý člen komunistické strany, nýbrž i tři lidovci, 2 agrárníci a živnostník. Všichni jsme si tam většinou tykali. Říkali mi: ty máš imunitu, s tebou musí každý v ministerstvu a v ředitelství mluvit.,Vyšetři ty věci, je-li to pravda, že ten 100 % ní vlastenec Tomáš Baťa okradl republiku na dopravním tarifu. (Sen. Berkovec; To už jsi nám říkal!)

 Ale počkejte, to bude ještě několikráte, pane kolego, a nikdy to nepozbude životnosti, poněvadž, jestliže na jedné straně je fendována koza nebo kravička pro nezaplacenou daň, pak je potřebí oživit, že firma, která je miliardářská, zkrátila stát na dopravě štěrku o 70.000 Kč. Takové ty věci jsou. (Sen. Kindl: Dokud to nezaplatí, tak to bude pořád.) Ano.

 Vymohl jsem revisi od ředitelství státních drah v Brně. Revisní nález je ve spisech soudních a tam je zjištěno, že 3,160.000 kg kamene se dodalo na adresu správní silniční komise a odebrala to firma Baťa. Bylo pravidlem, že štěrk, kterého jsme objednali v silniční komisi za více než půl milionu korun na silnice, dojednával vždy okresní cestmistr a nikdo jiný. A tu když se přirozeně Baťa dověděl, ať mu to řekl někdo z ředitelství Státních drah, či kdokoliv jiný, že poslanec jede po tom, že podvodem objednal za snížený tarif štěrk, zavolal i cestmistra, Alfonse Buchtu, člena lidové strany a ptal se ho, kolik má platu. Buchta řekl, že 777,-  Kč měsíčně.

Ptal se dále: Jak máte velkou rodinu?

» Jsme 5 lidí, mám dvě děti, ženu a tchýni.«

Z toho přece nemůžete býti živ? 

»Musíme býti živi.«

 Ne aby se přičinil jako předseda správní silniční komise, aby cestářovi zlepšil plat buď zvýšením gáže nebo cestovních diet, nýbrž řekl: Z toho nemůžete vyžíti, my vám dáme 10.000 Kč a vy nám za to uděláte plán na stavbu nových silnic. - Ty plány nemůže dělati cestmistr, který má dvě třídy průmyslové školy, nýbrž inženýr.

 Cestmistr, poctivý chlap, řekl: Tato nabídka mne překvapila, prosil bych 10 minut na rozmýšlenou. - Za 10 minut řekl: Pane předsedo, já ty peníze přijmouti nemohu. - Od té doby měl cestmistr zle a byl také přeložen ze zlínského okresu na okres hradišťský. (Výkřiky: To je skandál!)

 Pro to jsem už po páté nebo po šesté vydán. Dověděl jsem se letošního roku, že byl nový takový švindl ukut na účet státních drah, a to: překládaly se kolejnice od nádraží Babice-Huštěnovice až do Polešovic, poněvadž jste nejvýnosnější dráhu zašantročili soukromé společnosti. Tam je označení O. Z. V. D. V okolí Zlína a Vizovic píše se to a čte: »Osli zaprodali výnosnou dráhu.« Já jsem řekl, že to není pravda, že ji osli zaprodali. Ti počítali, kolik jim to zaprodání dráhy vynese. To nebyli osli, to byli kšeftaři!

 Z tohoto místa mluvil pan inž. H a v l í n, když se vyjednávalo převzetí dráhy Hodonín-Zaječí a Čejč-Žďánice a řekl, že je v zájmu státu, aby každý kilometr dráhy, není-li ve vlastnictví státu, byl aspoň v provozu státu jednak z důvodů hospodářských, jednak z důvodů strategických. Přejímala se dráha, po níž jezdí tři vlaky za den tam a tři vaky zpět Hodonín-Zaječí a na dráze Čejč-Žďánice rovněž. Ta je pasivní, poněvadž jediný průmysl, který tam byl, cukrovarnický, byl zničen a tovární objekty byly vyhozeny do provětří.

 Při té příležitosti, když tu tehdy pan referent za nár. dem. stranu říkal, že je potřebí každého kilometru dráhy ve státním provozu, byl upečen pakt, že se nevýnosná dráha, po níž jezdí 50 vlaků denně o 20 až 25 těžkých naplněných vagónech, dala soukromému podniku. Ani M l č o c h. ani N a j m a n, ani H ů l a by tu neuměli hospodařiti.

 A co jsem se teď dověděl? Vyměňovaly se staré kolejnice za nové a staré kolejnice koupila od dráhy akciová společnost Baťa a spol. Kolejnice měly býti dodány z Hradiště do Zlína jako režijní zboží. Jenže jeden činitel měl při tom přijíti zkrátka a proto do toho bouchl a řekl: Když já nic, tak ti druzí také nic. A Baťa musel zaplatiti dráze 9.800 Kč dopravného.

 Proč to tu líčím? Abych vám ukázal, jak se kšeftaří: kdyby si toho jednoho byl koupil také jako ostatní, měl by možná 5 až 6.000 v kapse. To nic není pro firmu, která vydělává statisíce denně. Je to charakteristické pro Baťu a ostatní úředníky.

 Tu se dováželo 200 vagónů štěrku. Soudce uznal, že silnice, která vedle rozšířeného závodu byla přeložena z důvodů všeužitečných, ačkoli koruna této silnice se zvedla o 9 metrů proti poloze silnice staré. Cesta se nezkrátila, ale soud uznal, že to byl všeužitečný podnik. Kdyby veškerý kámen, který se objednával na adresu správní silniční komise, byl se dal na tu silnici, muselo se dát na štět 1 cm štěrku. Věříte někdo, kdo trochu jen silnicím a stavbě rozumíte, že 51 cm štěrku se hodí dáti na štět? Vždyť by tam uvízl každý s vozidlem, ať již taženým dobytkem, či vozidlem motorovým. Štěrk se objednával za snížený tarif na škodu eráru, na škodu deficitních drah, ve prospěch soukromé firmy. A když cestmistr odmítl úplatek 10.000 Kč, odkašlal to tím, že byl přeložen na druhý okres.

 Nejsem jen pro takové věci žalován. Připomenu slušně, že si mám odseděti pět dní vězení, protože jsem při kritice berní reformy nazval cizopasníky Petschka, Rotschilda, Baťu, Lichtensteina a Schwarzenberka...... Za to slov »cizopasník« mně nasolil krajský soud v Olomouci 5 dní nepodmínečně. Ptal jsem se p. předsedy krajského soudu: »Pane, máte milion?« Rozčílil se, proč se ha tak ptám ironicky. Řekl jsem mu: »Pane předsedo - byl to starší pán- 20 roků jste studoval, to byla dřina, 25 roků děláte v soudnictví, po »fajruntě«  berete si práci domů, tak proč byste nemohl míti jeden milion? « - » Protože jsem jej nedostal v gáži. « » A cítíte se o tolik hloupější a neschopnější než ten, který ve svém životě získal miliardu?« - ptám se ho. To prý ne. » Jak ho tedy mohl získati ten druhý vlastní prací? Připásal se na mzdě, na daních, dodávkách atd., i na Baťových dopravních cestách«, jak je zde tato v žalobě.

 Vážení, ještě nikdy nebylo odmítnuto moje vydání a napříště, až z těchto sporů v Prostějově vznikne druhá žaloba - poněvadž to přirozeně budu opakovati, že se objednalo 200 valonů štěrku za snížený tarif a že tomu cestmistrovi se nabídlo 10.000 Kč - budu zase žalován a pan referent zase navrhne vydání, to je samozřejmá věc. (Veselost.) Nemůže se přece Jeho Veličenstvo nechati týrati a urážeti! Má dosti starostí s tím,že nejen neplatí povinné daně, jak páni ze živnostenské strany několikráte dokázali, 100 mil. Kč by měl platiti více daní ročně, jen na dani obratové má náskok 75 mil. Kč obratové daně z polotovarů ve vlastní výrobě, na dani výdělkové pro r. 1932 přes 10 mil. Kč nemá započítáno. Pan ministr Engliš mně řekl v rozpočtovém výboru, že jeho čistý zisk za rok 1930 Je propočítán 81 mil. Kč. 4 % z těchto 81 mil. je 3,240.000 Kč. To měla býti tady základna daňová pro obecní přirážky pro město Zlín jen pro firmu Baťa. A víte, kolik má město Zlín základny daňové pro přirážky? Pouze 2,020.000 Kč. Vezmete si zprávu z jednání obecního zastupitelstva; tam je počítáno, že firma Baťa platí 80 % daní, to znamená, že z této daňové základny pro obecní přirážky má firma Baťu propočítáno 1,616.000 Kč a nemá dopočítáno podle zprávy dr. Engliše 1,624.000 Kč. To je jednou nezaplacená do státní pokladny, dvakrát do obecní pokladny a třikrát do okresní a zemské. To znamená 6 x 1,624.000 Kč, t. j. přes 10 mil. korun. (zvláštní výpočet, pozn. C.)

 Pánové, myslím, když to prozradí členu rozpočtového výboru ministr financí, že to nevezme ze vzduchu a že je to pravda. Víte, co je to 10 mil. korun? Tam jsou vesnice celé zabaveny. V Topolné, obci, která má půl čtvrta sta čísel, je o 20 čísel exekučních více než domu, aby se tam dostalo exekučně 120 tisíc Kč, ale jediné firmě se odpustí jenom na dani výdělkově s přirážkami 10 milionů Kč. A nic se nestane. Mluvím o tom, píši o tom, ale pro tuto věc, ač o tom mluvím na schůzích půldruhého roku nebo rok - to je stejné - mne Baťa nežaluje, poněvadž, doufám, že byste nařídili, aby se zbavili tajemství berní úředníci, aby se na soudu dokázalo, jaká zlodějna se tu provádí při navalování břemen na chudáky, kteří nemají čím platiti, ale milionářům, kteří stavějí továrny v Jugoslavii, Polsku, Rumunsku, ve Francii a poslední dobou v Anglii, se slevují desítky milionů na daních.

 Když vystoupím na tribunu - M i k u l í č e k - Baťa - myslíte, že je to věc osobního rázu. Kdyby nebylo silničního výboru, ani jsme se k sobě osobně nedostali. Ale tu je zásadní věc. Zlín je příkladem přímo nejen racionelního vykořisťování dělníků, nýbrž i rafinovaného okrádání veřejných pokladen na vrub druhých občanů, kteří musí platiti mnohdy za to, co nezískali, a zde nedonutíte platiti ani to, co je povinností splatiti.

 K věci samé. Nechápu, jak mohl udavač, který to oznámil Baťovi, vložiti mně do úst, co je zde napsáno ve zprávě senátu. Přece tak jsem nemohl mluvíti, jak tu píšete; vrazili prý tam kůl do země a vyplňovali to štěrkem. Prosím vás, kolik by se vešlo štěrku do díry pro kůl? Já jsem prokázal před soudem šéfem dopravního oddělení, býv. bělogvardějským důstojníkem, jistě ne komunistou, že se štěrku používalo uvnitř závodu v ohraničeném území, jak je tam hladová zeď, na výstavbu silnic a vyspravování vlečky.

 Když to před krajským soudem v Hradišti tento šéf dopravy pod přísahou potvrdil, řekl předseda krajského soudu: To jest jiná situace - byl jsem původně odsouzen na 3 dny nepodmínečně. Tím dal sám najevo, že se mi důkaz pravdy podařil. O 10 milionovém (??, pozn. C.) úplatku je listina, která byla firmou napsána a úředníku předložena, aby ji podepsal, že s tím souhlasí.

 Já jako úřadující člen silničního výboru jsem nemusel dokazovati plnou pravdu. Jako úřední osoba - poněvadž z mého úředního výkonu to vyplývalo - jsem mohl podati jen důkaz pravděpodobnosti. Ale já jsem podal důkaz pravdy, že poloviny štěrku za laciný tarif dovezeného se upotřebilo na veřejnou silnici a poloviny k soukromým účelům.

 Ale později, za měsíce, potvrdil krajský soud rozsudek odsuzující. Když jsem se nad tím rozčiloval, řekl votant rada Bezděk:

»Pane enátore, chápu, že se rozčilujete. Vy můžete býti plně přesvědčen o pravdě svého tvrzení, ale soud soudí nejen podle paragrafů nýbrž také podle svědectví. Jestliže si vezme svědek na svědomí falešné svědectví a přesvědčí soud o pravdě svého falešného svědectví, pak rozsudek není správný, je falešný.«

Obrazek

Značně idealisovaný vzhled baťovy továrny na pohlednici z roku 1906 (v tu dobu skutečně postavena pouze malá budova v popředí, třípatrová budova vlevo a energetické centrum).

 

 Co chcete, jak se chcete dovolati práva, když vám to řekne volant kraj. soudu. Když se dokazuje, že by muselo býti na silnici 51 cm štěrku a žádný odborník to neuzná, a když je tu od státních drah dokázáno; že tolik a tolik milionů kilogramů štěrku bylo dovezeno, že kubický metr štěrku váží 15 q a když to propočítáte. zjistíte, že se ho tam poloviny nepoužilo, co chcete? Soudce řekne: když mně to potvrdil šéf dopravy, to je jiná situace. Ale za šest měsíců se situace změnila v můj neprospěch a já jsem odsouzen. (Hlasy: Špatní svědkové) A ti pánové u toho krajského soudu neumějí počítat? Věci jsou takového rázu, že v dnešním systému, zvláště když se zapřáhl do toho systému i živel, který si nechává nadávat socialistický, nesmějí se už kritizovat věci, které nejenom jsou ke škodě dělnické třídy, ale k hospodářské škodě i v tomto kapitalistickém státě, i v tomto zřízení, které stále se ohání a shání nové zdroje příjmu, poněvadž krachují jeho finance. Ani ta věc se nesmí kritizovat, kde to ubližuje státní pokladně. Od té doby, co se tento švindl prováděl, uplynulo již 8 let. Ví se o tom. R. 1924, 1925 se to stalo. Je to prokázáno úředními činiteli a ředitelstvím státních drah, ale nevrátil se ani haléř. Je prokázáno, že se nabízela veřejnému úředníkovi úplata. V zákoně stojí: Vezme-li veřejný úředník úplatu za práci nevykonanou, nejen že podléhá disciplinárce, ale podléhá také trestnímu zákoníku, má býti trestán. Vezme-li úředník úplatek za práci vykonanou, odpadá trestní stíhání, ale disciplinárce podléhá vždycky. Zde je to prokázáno v soudních spisech. Nabídka je písemná, ale mluví-li o tom poslanec nebo senátor na schůzi, přidají se k tomu takové hlouposti a nehoráznosti, jako zde o tom štěrku. Tyč se zarazí do země, tam se vejde sotva klobouk štěrku, a já budu tvrdit, že se tam ztratilo 1 milion kilogramů štěrku? Jistě. Když jsem o té věci mluvil, líčil jsem věc jako zde, ale to stačí k soudnímu stíhání. A - přirozená věc - vy se nemůžete odvážit, aby, kdokoli je žalován » Jeho Veličenstvu«, nebyl vydán. Vždyť je to nemožná věc. Vy se odvoláváte: to je věc soudního řízení, ať soud prokáže, ať u soudu se buď obhájí, nebo ať ho soud potrestá.

 Říkal jsem vám již, jak to dopadlo v tom prvním, původním trestním řízení o této věci, které trvalo 14 hodin u okresního soudu a u odvolacího asi hodiny. Soud to všecko uznal, měl to potvrzeno svědky a listinami, ale marná sláva, přece nemůže tu být odsouzen, třeba i mravný, žalobce, který na účet veřejnosti, ať dělnické, ať dodavatelské, ať státní, shrabuje ročně stamiliony a těmi stamiliony ovlivňuje všecko kol sebe a nejen kol sebe, ovlivňuje to daleko, až do Prahy. Vždyť je to úžasné, že jste neuznali, aby dělnická třída měla v zemském moravském sněmu jediného jmenovaného zástupce, ale našli jste Sonnenscheina a vedle něho Tomáše Baťu. Ty dva jmenovala vláda, ano, ty dva jmenovala vláda za zemské poslance!

  (Sen. Kindl: Ještě měla jmenovat toho Zajíčka, který teď utekl s těmi 7 miliony!) Také možná; kdyby o něm byla včas věděla, mohl býti Zajíček vládou jmenován vedle Sonnenscheina a Bati také členem zemského sněmu. Ujal jsem se slova ne proto, abych vás žádal o nevydání - to je zbytečné - nýbrž prostě proto, abych vám řekl a zopakoval to, co jsem zde již mluvit jednou nebo dvakrát a třikrát nebo čtyřikrát ve sněmovně a co budu možná za půl roku zase musit opakoval, poněvadž ta věc, kde je státní pokladna okrádána o desítky tisíc Kč, a dokud tyto desítky tisíců nejsou vráceny státu, není nikdy stará. A jestli se zdá stará vám, pak také po této stránce zasluhujete posouzení, jak se díváte na okrádání státní pokladny. Nesmí-li ji okrádat chudák, nesmíte dovolit, aby ji okrádali milionáři. (Potlesk komunistických senátorů..)

 Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji sen. dr Havelkovi.

 Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Pokud by snad mohlo býti rozuměno vývodům pana sen. M i k u l í č k a, že by bral v pochybnost jednání výboru imunitního, že snad jakýkoli vliv by na imunitní výbor zasahoval, tedy musím proti tomu důrazně protestovati. Ostatně pan sen. M i k u l í č e k je členem imunitního výboru a tedy dobře ví, jak se tam jedná. K dalším vývodům pana sen. M i k u l í č k a dovoluji si připomenouti, že ani imunitní výbor, ani slavný senát není soudem, že není tedy jeho povinností ani právem něco vyšetřovati, že dostačí, když je zde možnost, že by zde byl nějaký trestní skutek, aby dotčený člen byl vydán. Správné je to, co pravil pan sen.  M i k u l í č e k, že u nás v republice není nikdo povinen se dáti týrati, urážeti, ať již je to »Jeho Veličenstvo«, jak se vyjádřil pan sen. M i k u l í č e k, »zlínský Caesar« nebo »malenovický pán«. Trvám na svém návrhu. (Souhlas. – Výkřik komunistických senátorů.)

  Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

 Schůze byla s k o n č e n a   v 17 hod. 42 min.

--------------------------------------------

 

reklama-Bata--sluzba-verejnosti-1934-web.jpg

 

 

Jak na trvale se vracející útoky ze strany komunistů reagovali ve Zlíně? Přečtěme si drobný zlomek z baťovského tisku:

 

 

Zlín  19. VI. 1931 

Jakou cenu má slovo senátora Mikulíčka 

Senátor Mikulíček napadl svého času p. Tomáše Baťu ve správní komisi silničního výboru nepravdivým a urážlivým tvrzením o štěrku, který prý Baťa použil pro sebe, místo veřejné cesty, ačkoliv tento štěrk patřil silničnímu výboru. Tuto urážku opakoval senátor Mikulíček také tiskem v letáku.

Tomáš Baťa podal pro všechny tyto urážky na poslance Mikulíčka žalobu. Spor byl po provedeném trestním řízení skončen prohlášením posl. Mikulíčka, v němž svá urážlivá tvrzení odvolává následovně:

Obžalovaný Vítězslav Mikulíček prohlašuje, že svým letákem ze dne 24. XI. 1926 s nadpisem „Odpověď členů správní komise silničního výboru p. Tomáši Baťovi ve Zlíně“  neměl nikterak v úmyslu uraziti továrníka p. Tomáše Baťu a zvláště nechtěl jej viniti ze žádného jednání nečestného nebo trestného. Leták jeho spočíval na nesprávných informacích, jimiž se dal k své odpovědi svésti. Odvolává proto veškerá tvrzení, obsažená v tomto letáku, pokud se jimi cítil p. Tomáš Baťa dotčen.“ (zvýrazněno časopisem Zlín, pozn. C.)

Kdo vědomě mluví nepravdu, lže. Minulého týdne pronesl senátor Mikulíček v senátě velkou štvavou řeč proti Baťovi, kde opakoval všechny urážky a útoky, jež před nedávnem odvolal, protože, jak prohlásil – se přesvědčil, že spočívají na nesprávných informacích. Proč tyto svoje lži opakuje Mikulíček v senátě? Protože za řeči v senátě nemůže být žalován! Zachraňuje zde tedy tyto svoje lži zbabělostí. Je to také poučení. Ukazuje na nejveřejnější tribuně, zač stojí jeho slovo.

Kromě lži o štěrku uznává sen. Mikulíček za užitečné pustit se do Baťě, že platí málo daní.

Je známo, a informací u příslušných úřadů se každý může přesvědčiti, že Baťovy závody platí řádně veškeré své daně, a že jsou zdaňovány co nejpřísněji podle zákona. To ovšem nijak nevadí senátoru Mikulíčkovi, aby se neoháněl hausnumery a poťouchlými narážkami, že Baťa má proti konkurenci nesprávné daňové výhody.

Rozumíme velmi dobře, proč se Mikulíček tak vřele přimlouvá za konkurenty a proč pronáší ze senátní tribuny tyto řeči. Jsou to řeči, které znamenitě slouží jak naší konkurenci, tak plánům senátora Mikulíčka. To by byl přece úspěch, kdyby konečně Baťa přestal dělat boty a konkurovat.

A kdyby se tak dalo nadělat z 30.000 zaměstnaných a vydělávajících baťových spolupracovníků 30.000 rozeštvaných komunistických voličů.

a.c.