Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Baťovi v senátu X.

21. 11. 1932

 26. září 1924.

Poslanecká sněmovna N. S. R. C. 1924.

I. volební období.

9. zasedání.

 

.........

II./4885.

Interpelace

poslanců Koutného, Mikulíčka a soudruhů

vládě

o tyfové epidemii v Baťově továrně na obuv ve Zlíně.

V podniku Tomáše Bati, v továrně na obuv ve Zlíně, vypukla počátkem měsíce července 1924 tyfová epidemie, na jejíž potření jak Baťa, jako majitel závodu a starosta města, tak zodpovědné zdravotní orgány neučinili vůbec

MĚSTSKÝ VODOVOD – DVACÁTÁ LÉTA

Největším vodovodním projektem dvacátých let bylo vybudování vodovodu v západní části města firmou Baťa. Realisace povolena výměrem Okresní politické správy v Uherském Hradišti č. 15 098 ze dne 29. července 1926 s termínem dva roky.

Uvedený projekt představoval životní důležitost pro rozšiřující se baťovskou kolonii a továrnu. Ostatní části města, jež byly do návrhu zahrnuty, vykazovaly – s přihlédnutím k celkové kapacitě vodovodu – zcela nepatrnou potřebu. Fa. Baťa se totiž zavázala – kromě vlastní továrny a obytné kolonie – dodávat vodu pro čtvrť zahrnující předměstí Trávník, ulici Nádražní a Zahradní, tedy zónu s úhrnným počtem 479 obyvatel. Voda se zde měla odebírat pouze z hydrantů, takže spotřeba tu neměla  přesáhnout 25 litrů na osobu a den.

V návrhu pro baťovskou část města se naopak počítalo do budoucna s možným nárůstem obyvatel v kolonii až na 9 000 osob. Reálná spotřeba vody nakonec kalkulována pro továrnu při početním stavu 6 000 zaměstnanců alespoň na 150 m3/den (t.j. cca v rozmezí 25-40 litrů na osobu a den), pro kolonii (počítáno okrouhle 60 litrů pro osobu a den) při 3 400 obyvatelích denně na 160 m3.

dle: ČR-MZA – Brno, SOkA Zlín, AMZ, inv. č.837, karton č. 511

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

ničeho. Tím se stalo, ze tyfová epidemie projevila zhoubné účinky mezi Baťovými zaměstnanci, z nichž mnozí na tyf zemřeli. Bacily tyfové byly rozneseny zaměstnanci Baťovými do okolních dědin, takže okolí Zlína bylo v pravém slova smyslu zamořeno tyfem a hrozilo nebezpečí, jez dosud nepominulo, ze tyf bude přenesen do okresu sousedních. Je zjištěno, ze tyf vznikl ze závodní studně, do níž vnikaly výkaly za záchodů a z níž Baťovi zaměstnanci pili vodu. A je téměř neuvěřitelné, že závod, v němž je zaměstnáno přes 3000 dělníků, nebyl v době nejzuřivějšího řádění tyfové epidemie, kdy byly již případy úmrtí, od okolí isolován. Naopak v závodě se pracovalo přes to, ze tyfová epidemie se nedala více ututlati, ze úřady byly již o tom uvědoměny a byly konstatovány také případy úmrtí. To mělo za následek veliké rozšíření tyfové epidemie a zvýšení nebezpečí pro zdraví obyvatelstva Zlína a dalekého okolí a roztrpčení v obyvatelstvu.

Onemocní-li v některé domácnosti někdo tyfem, učiní se patřičné isolační opatření a zakáže se přístup do domu. V Baťově podniku se však neučinilo v době vypuknutí tyfové epidemie ani toho nejmenšího opatření, a to proto, poněvadž byla zde zjevná snaha vypuknutí tyfové epidemie ututlati, aby továrník Baťa nemusil závod zavřít. Je zjištěno, že dělníci večer přišli z práce domů a druhý den ráno musili býti odvezeni do infekčního oddělení nemocnice. Teprve tehdy, když epidemie nedala se více utajiti, když byly již případy úmrtí, byla poslána do Zlína infekční autokolona, která nestačila odvážeti nemocné do nemocnice. Továrník Baťa sám přiznává ve svém prohlášení uveřejněném v denních listech, ze tyfová epidemie v jeho závodě podle úředního zjištění vypukla 25. července t. r. a že do 6. srpna bylo zjištěno 25 případů skutečných a 60 podezřelých. Přes toto úřední zjištění, které vlastně bylo vynuceno nebezpečnou situací, úřady nezakročily a nenařídily uzavření Baťova podniku, jak se mělo státi v zájmu omezení tyfového nebezpečí. Teprve 2. srpna dal továrník Baťa části svých zaměstnanců dovolenou, ale již za týden zahájil výrobu opět přesto, ze nebezpečí tyfové epidemie bylo stále akutní.

Je prokázáno, ze tyfová epidemie vypukla vinou hrozných zdravotních poměrů v Baťově závodu již počátkem měsíce července t. r. a byla zamlčována jen proto, aby Baťovi nebyla továrna úředně zavřena, tedy čistě z důvodů výdělečných. Již 7. července 1924 byla odvezena do nemocnice tyfem onemocnělá dělnice Hutáčková z Březnice, 8. července Kozáčková z Malenovic, obě u Bati zaměstnané, 17. července odvezen byl do nemocnice tyfem onemocnělý občan Bžůra a 20. července - tedy 5 dni před tím, kdy podle prohlášení Baťova byl v jeho továrně úředně zjištěn tyf - zemřela na tuto epidemickou nemoc u Bati zaměstnaná dělnice Chytilová z Otrokovic. Tvrzení Baťovo, opírající se o prohlášení zlínských lékařů, že epidemie vypukla až 25. července, je nepravdivé a má ten účel obvinění ze zatajování tyfu v jeho závodě zeslabiti a svaliti odpovědnost ze sebe na jiné. Odpovědní jsou však za všechny škody, vzniklé následkem tyfové epidemie na majetku a životech dělníků Baťa společně se závodním lékařem Drem Gerbecem, který je zároveň městským lékařem ve Zlíně, a s obvodním lékařem Drem Mansfeldem, kteří o existenci tyfové epidemie jako lékaři musili býti přesvědčeni, nečinili však žádných opatření na ochranu občanstva a umožnili tak rozšíření tyfové nákazy do okolí. Stejně jsou odpovědny úřady, které, ač byly veřejně tiskem upozorněny na toto nebezpečí, nenařídily isolaci tyfem zamořeného Baťova podniku a řádnou desinfekci jeho prodejen.

Ještě nyní, po dvou měsících, vyskytují se stále v Baťově továrně případy tyfu, což je následek výše uvedeného, nanejvýš trestuhodného jednání odpovědných orgánů.

 

Obrazek

 

Baťovy závody asi v r. 1923-24 (dle Letné), kdy v nich údajně řádil tyfus.

 

 

Tážeme se vlády:

1. Jest ochotna naříditi vyšetření Baťova závodu po stránce zdravotní, aby zjednána byla náprava?

2. Jest ochotna působiti na bezodkladné odstranění neschopných lékařů?

3. Jest ochotna učiniti opatření, aby továrník Baťa donucen byl zaplatit veškeré škody a výdaje vzniklé jím zaviněnou tyfovou epidemií: státu, zemi, obcím a nemocenské pokladně?

4. Jest ochotna působiti, aby továrník Baťa postaral se o pozůstalé po svých zaměstnancích, zemřelých tyfem v jeho závodě?

5. Co hodlá vláda podniknouti, aby se podobné případy v Baťově továrně neopakovaly a aby životy zaměstnanců nebyly vydávány v nebezpečí?

V Praze dne 4. září 1924.

Koutný, Mikulíček,

dr. Šmeral, Tausik, Blažek, Kučera, Skalák, dr. Gati, Krejčí, J. Kříž, Kunst, Burian, Teska, Toužil, Koutný, Sedorjak, Darula, Rouček, Merta, Bubník, Houser, Haken, Warmbrunn, Šafránko, Kreibich, Mondok, Světlík.

 

Zlín - letecký pohled na nám. Práce, Letnou a závody

 

 

Poznámka k situaci:

     Pro určité pochopení stavu hygieny ve městě Zlíně připojuji tabulku publikovanou Ondřejem Ševečkem v knize "Zrození Baťovy průmyslové metropole" - str. 179.
     Tabulka příhodně doplňuje stať o budování vodovodní a kanalisační sítě ve Zlíně a popis celkově zoufalé vodohospodářské situace města.

 

Statistika onemocnění a úmrtí břišním tyfem ve Zlíně v letech 1919 - 1938.

 

Rok Onemocnění Úmrtí
1919 14 1
1920 2 1
1921 4 x
1922 2 x
1923 9 x
1924 36 1
1925 47 4
1926 4 x
1927 10 2
1928 19 5
1929 17 1
1930 110 5
1931 45 4
1932 34 6
1933 81 8
1934 119 11
1935 20 x
1936 9 1
1937 14 2
1938 11 x

 

 

 

 

V./4885.

Interpelace poslanců Vítězslava Mikulíčka, Koutného a soudruhů

ministru železnic

o nedostatečných čekárnách nádražních ve stanicích Otrokovice, Malenovice, Louky, Zlín, Příluky a Želechovice na trati Otrokovice - Vizovice.

Na trati Otrokovice - Zlín, přidělené brněnskému ředitelství státních drah, jsou ve všech stanicích malé, nedostatečné čekárny, jež nynější zvýšené frekvenci naprosto nepostačují. Sotva pětina cestujících může se za zimního a nepříznivého počasí uchýliti do čekárny. Trať probíhá oblastí silně průmyslovou a nedostatečností čekáren trpí jmenovitě do práce a z práce jedoucí dělníci, jež nejsou tak oblečeni, aby čekáním venku jejich zdraví nebylo ohrožováno. V otrokovickém nádraží nastupuje do jednoho vlaku přes 500 osob, ale v budově se může ukrýti nejvýše 100 osob. Malenovická čekárna měří 20 čtver. metrů, ale do dělnického vlaku nastupuje 450 dělníků a dělnic. Ve Zlíně slouží za čekárnu zchátralá dřevěná bouda, do níž střechou teče a v níž může se ukrýti nejvýše 150 lidí, ač do dělnických vlaku nastupuje na tři tisíce osob. Celková denní frekvence na tomto nádraží činí asi 5000 cestujících. Podobné poměry jsou v čekárnách ostatních stanic. Velmi často přicházejí dělníci na stanici z míst 4 - 6 km vzdálených a mají-li pak čekati u trati a umokli v nepohodě venku, trpí samozřejmě jejich zdraví.

Ptáme se pana ministra:

Je ochoten okamžitým vyšetřením přesvědčiti se o neudržitelnosti těchto poměrů a zaříditi, aby již v r. 1925 byly uvedené závady odstraněny?

V Praze dne 26. září 1924.

Mikulíček, Koutný,

Kunst, Krejčí, Blažek, Kučera, Warmbrunn, Kreibich, dr. Gati, Šafránko, Bubník, Houser, Malá, Merta, Mondok, Toužil, Darula, J. Kříž, dr. Šmeral, Tausik, Burian, Skalák, Světlík, Haken, Teska, Rouček, Sedorjak.

 

Obrazek

 

Snímek nádraží z r. 1927 napovídá, že ani po interpelaci se v této oblasti příliš nezměnilo.