A.C.

Bolševici ruští a tak zvaní „zdejší“

Vytrvalost, s jakou rozhazuje pražská komunistická centrála peníze za vydávání letáku „Baťovák“, je nápadná kdekomu. Lidé to nekupují, komunistů ve Zlíně není (těch pár, co tu z agitací a štvaní žijí, spekulují spíše, jak nějakým lehčím způsobem k penězům přijít, než aby ještě nějaké peníze obětovali) a leták vychází přece, třebaže bez odběratelů. Nepřekvapilo by, kdyby jeho financieři přidávali ke každému číslu párek buřtů, jak to učinili, jak to učinili napřed nám neznámí, pak ale známí financieři pověstného pražského „sjezdu“. Avšak ani toto by Baťováka a komunistický obchod nezvedlo. Ve Zlíně jsou lidé příliš chytří, aby nepoznali čertovské kopyto, čouhající z papíru potištěného „Baťováka“.

Poslední Baťovák si obral za úkol pustiti se na každé stránce do mně. Pane Cekoto sem a pane Cekoto tam. Přiznávám se, že mne to nudí, neboť tak musím tuze mnoho článků pro Baťováka čísti dvakráte. Jednou, když je mám od těch některých podařených „děldopů“ z rukopisu a s omluvami ještě než vyjdou  a po druhé, až vyšly.

A kdyby v těch článcích byla aspoň rozumná, otevřená bolševická řeč místo planého plácání frází. Dostávám chuť uveřejniti ve Zlíně skutečně rozumnou bolševickou řeč tak, jak nás došla přímo z Moskvy. Řeč nejvyššího komunistického velitele Stalina. Uveřejňujeme její zásadní místa proto, že z nich i nejprostší člověk lehce pozná, že zásady, jakými organisují práci ruští komunisté, už dávno provedly všechny moderní průmyslové podniky. Jsou to zásady, které jsou postrachem všech lenochů. Tedy: Osobní odpovědnost, mzda od kusu a podle zásluhy, zabraňování ztrátám, obchodní výnosnost podniku, šetření kapitálu.

Prožíval bych srdečné potěšení, kdyby tak na př. podle těchto zásad soudr. Stalina si měli vydělávati chleba pp. senátor Mikulíček, sekretář Zápotocký, redaktoři Baťováka a Slovácka, nebo dokonce p. Pravda-Jarin ze Zlína. Bohové trestají lidi splněním přání. Přál bych jmenovaným, aby si šli zkusit komunismus v Rusku a vydávat tam nějakého „Rostováka“. Shledali by, že tam agitátory a vrtáky nesoudí podle tiskových paragrafů. Tam je postaví prostě ke zdi.

Pokud jsem mohl poznat, sekretářům, kteří dělají Baťováka, se nelíbí, že u Bati si nevydělávají všichni lidé stejně – a že dokonce p. Baťa chce od nich za dobrý plat dobrou práci. Jak se to organisuje v průmyslu v Rusku? Uvádím hlavní místa Stalinovy řeči:

Nestejnost mzdy.

„Příčinou fluktuace (přebíhání, změn) dělníků v našich závodech“, pravil Stalin, „je nesprávný mzdový systém. V mnoha podnicích byl tento systém takový, že nedělal rozdíly mezi dělníky kvalifikovanými a nekvalifikovanými (a pracovitými a lenochy, pozn. red.). Tato mzdová stejnost vyháněla kvalifikované dělníky z jednoho podniku do druhého. Toto zlo může býti jen tehdy zamezeno, jestliže mzdovou rovnost a starý tarifní systém odstraníme.

V každém průmysl. podniku, v každé dílně jsou skupiny vedoucích pracovníků, které musíme především udržeti na místě. Jak je udržíme? Jedině zvyšováním mzdy, povyšováním a systémem, který počítá s kvalifikací. A co znamená zvýšit mzdy? To znamená ukázati nekvalifikovaným dělníkům nové výhledy a povzbuditi je ku snaze proniknouti v řady kvalifikovaných dělníků.

Náš dělník chce uspokojiti své materielní a kulturní potřeby. Má na to právo. Jsme povinni pro něho tyto životní podmínky zajistit.

My od něj chceme pracovní disciplinu, plné nasazení jeho sil, závodění, „šturmtempo“ ....

Osobní odpovědnost.

Musíme dělníkům vytvořit pracovní podmínky, které umožňují rozumně pracovat. Tedy organisovat práci tak, aby se výkonnost stupňovala od měsíce k měsíci, od čtvrtletí k čtvrtletí.

Je tomu tak v našich podnicích dnes? Bohužel ne. Máme celou řadu podniků, kde je práce špatně organisována, kde nepanuje pořádek a shoda, nýbrž nepořádek a nesmyslnost. Místo osobní odpovědnosti panuje tam plná neodpovědnost.

Co znamenají vady v osobní odpovědnosti? Znamenají nedostatek pocitu odpovědnosti za svěřenou práci, za strojní zařízení, za nástroje. Je jasno, že při špatné osobní odpovědnosti nemůže být řeči o skutečném stoupání pracovního výkonu, o zlepšení jakosti zboží, o šetření strojního zařízení a nástrojů.

Mnozí z našich soudruhů jsou toho mínění, že neodpovědnost lze odstraniti zvučnými řečmi. Já jsem toho názoru, že by bylo lepší, kdyby místo řeči šli na měsíc nebo dva někam do šachty nebo do továrny, vniknuli tam do všech maličkostí organisace, osobní neodpovědnosti a své zkušenosti pak použili k přenesení na další podniky.

  Obchodní výnosnost.

Díky nehospodárnému vedení řady našich podniků byla zahrabána zásada výnosnosti (rentability). Je skutečností, že v řadách našich podniků dávno se přestalo kalkulovat, sestavovat bilance příjmů a vydání. Vyšly z módy pojmy: „Úsporný systém“, „Snížení neproduktivních výdajů“, „Racionalisování podniku“. Podle všeho počítá se, že tak jak tak zašle potřebné peníze potom státní banka. Mnohým podnikům bylo uloženo výdaje o 10 % snížit a ony je o 10 % zvýšily. Co je zapotřebí? Odstranit špatné hospodářství, zavésti a upevniti zásady výnosnosti a forsírovati vnitřní akumulaci (tvoření) kapitálu.

Každý, kdo zná dílny, skutečnou práci a život, pozná z této Stalinovy řeči, že ten člověk mluví pravdu a namáhá se, aby odstranil z dílen lenochy, kteří chtějí žíti bez práce. Dovedu si představiti, jaký „Stalinovák“ by vycházel v Rusku, kdyby tam mohli pp. Mikulíček, Špic, Zápotocký a pod. balamutit lidi a dát si za to platit. Ovšem, tam by nevydali ani jedno číslo. To není jako v Československu, kde možno nadávat, brát za to senátorský nebo sekretářský plat, a kde se najde dost hlupáků, ochotných dávat peníze na „Baťováka“. Není tu pouze jednoho: Zlíňáků, ochotných čísti ho a nechat se vodit za nos.

přesný opis článku vč. dobového pravopisu, zvýrazněno autorem textu