Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.
III. volební období.
4. zasedání.
Tisk 454.
Původní znění.
Antrag
des Senators Leo Wanzel und Genossen
auf Herausgabe eines Gesetzes zum Schutze des Schuhmacher- und Schneidergewerbes.
Der Senat wolle beschließen:
Gesetz
vom .......................
zum Schutze des Schuhmacher- und Schneidergewerbes.
§ 1.
Unternehmungen, die fabriksrnäßig Schuhe und Kleider erzeugen, sind nicht berechtigt Reparaturwerkstätten für diese Erzeugnisse einzurichten und sind auch nicht berechtigt Sammelstellen zu organisieren, in denen Schuhe und Kleider zum Zwecke der Durchführung von Reparatu ren entgegengenommen wenden. Fabriksunternehmungen, welche derartige Reparaturwerkstätten vor dem Inkrafttreten dieses Gesetzes eingerichtet hattien, haben diese Werkstätten längstens innerhalb eines Monats nach Inkrafttreten dieses Gesetzes zu schließen. Geschieht das in der angegebenen Zeih nicht, dann erfolgt die Sperrung dieser Betriebe durch die politische Behörde erster Instanz.
§ 2.
Fabriksmäßig betriebene Unternehmungen für Schuhe- oder Kleiderherstellung dürfen ihre Filialen nur in solchen Gemeinden einrichten, die mehr als 30,000 Einwohner haben. Hatte ein Unternehmer vor Inkrafttreten dieses Gesetzes Filialen auch in kleineren Städten, dann sind diese innerhalb längstens 6 Monaten vom Beginn des Inkrafttretens dieses Gesetzes zu schließen. Die Verlängerung dieser Frist ist keinesfalls zuläßig.
§ 3.
Die Übertretung dieses Gesetzes wird von den zuständigen Gewerabebehörden erster Instanz mit Geldstrafen von 5.000 bis 20.000 Kč oder mit Freiheitstrafen von 14 Tagen bis 2 Monaten geahndet.
§ 4.
Strafbar im Sinne des Gesetzes sind nicht nur die Inhaber der Fabrinksbetriebe von Schuhen oder Kleidern, sondern auch solche Personen, welche die Übertretung dieses Gesetzes decken oder hiebei behilflich sind. Diejenigen Bestimmungen der Gewerbeordnung, welche diesen Gesetze nicht entsprechen, verlieren ihre Gültigkeit.
§ 5.
Dieses Gesetz tritt mit seiner Kundmachung in Kraft. Seine Durchführung ist dem Minister für Handel. Gewerbe und Industrie gemeinsam mit den übrigen Ministiern übertragen.
Begründung.
Das Schuhmacher- und Schneidergewerbe befindet sich seit einer Reihe von Jahren in schwenster Bedrängnis. Eine Reihe von fabriksmäßigen Schuh- und Kleidererzeugung errichtet systematisch auch in kleinen Orten Filialen, die einerseits Fertigprodukte zu Schleuderpreisen in meist minderer Qualität auf dem Markt werfen und damit die handwerksmäßige Erzeugung von Schuhen und Kleider nahezu unmöglich machen. Daneben haben diese Unternehmungen in der letzten Zeit fast überall auch Reparaturwerkstätte eingerichtet und entziehen damit den bodenständigen Handwerkern auch die letzte Möglichkeit der Existenz. In zahlreichen Protestversammlungen haben die Angehörigen des Schuhmacher- und Schneidergewerbes in der letzten Zeit gegen die Vernichtung ihrer Existenz protestiert. Es ist kein Zweifel, daß der Staat die Verpflichtung hat, die Existenz von zehntausend Handwerkern und Gewerbetreibenden, die überdies ein wichtiger Teil der Saeuerträger sind, zu schützen. Diese Protestversammlung haben insbesondere aber die Forderung aufgestellt, daß die Reparaturwerkstätten der Firma Baťa und diejenigen anderer Firmen eingestellt werden. Auch die Forderung der Begrenzung der Anzahl der Verkaufsfilialen der Großindustrie auf die großen Städte soll dem Schutze der genannten Gruppen der Steuerträger dienen.
Die Antragsteller ersuchen den Antrag dem Gewerbeausschuß zuzuweisen.
Prag, am 24. April 1931.
Wenzel,
Dr. Jesser, Teschner, Dr. Hilgenreiner, Fr. Schalt, Stolberg, Böhr, Dr. Feierfeil, Köhler, Tichi, Füssy, Richter, Eichhorn.
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.
III. volební období.
4. zasedání.
Tisk 454.
Překlad.
Návrh
senátora L.Wenzela a soudr.
na vydání zákona na ochranu obuvnické a krejčovské živnosti.
Senáte ráčiž se usnésti:
Zákon
ze dne ......................
na ochranu obuvnické a krejčovské živnosti.
§ 1.
Podniky, které po továrnicku vyrábějí obuv a oděv, nejsou oprávněny zařizovati správkárny pro tyto výrobky a nejsou také oprávněny organisovati sběrny, ve kterých se přijímá obuv a oděv za účelem provedení správek. Tovární podniky, které zařídily takovéto správkárny před platností tohoto zákona, musí tyto dílny zavříti nejdéle do jednoho měsíce po nabytí platnosti tohoto zákona. Nestane-li se tak v udané lhůtě, uzavře takovéto podniky politický úřad prvé stolice.
§ 2.
Po továrnicku provozované podniky pro výrobu obuvi neb oděvu smějí zařizovati své filiálky jen v takových obcích, které mají více než 30.000 obyvatelů. Měl-li některý podnikatel před platností tohoto zákona filiálky také v menších městech, buďtež nejdéle do 6 měsíců od počátku platností tohoto zákona zavřeny. Prodloužiti tuto lhůtu není nikterak přípustno.
§ 3.
Přestupek tohoto zákona trestá příslušný živnostenský úřad prvé stolice peněžitými pokutami od 5.000 do 20.000 Kč anebo trestem na svobodě od 14 dnů do 2 měsíců.
§ 4.
Trestu podléhají ve smyslu zákona nejen majitelé továrních podniků na obuv aneb oděv, nýbrž také takové osoby, které přestupek tohoto zákona kryjí nebo při tom pomáhají. Ustanovení živnostenského řádu, která tomuto zákonu neodpovídají, pozbývají platnosti.
§ 5.
Tento zákon nabývá účinnosti vyhlášením. Jeho provedením pověřuje se ministr průmyslu, obchodu a živností společně s ostatními ministry.
Odůvodnění.
Živnost obuvnická a krejčovská nalézá se od řady let v nejtěžší tísni. Řada továren na obuv a oděv zřizuje systematicky také v malých místech filiálky, které jednak vrhají na trh hotové výrobky přímo za babku, většinou horší kvality, a tím téměř znemožňují řemeslnou výrobu obuvi a oděvu. Vedle toho zařídily tyto podniky v poslední době skoro všude také správkárny a ubírají tím domácím řemeslníkům také poslední možnost existence. V četných protestních schůzích protestovali příslušníci živností obuvnické a krejčovské v poslední době proti ničení své existence. Není pochybnosti o tom, že je povinností státu chrániti existenci desetitisíců řemeslníků a živnostníků, kteří nad to jsou důležitou částí poplatníků. Tyto protestní schůze kladly však obzvláště požadavek, aby zrušeny byly správkárny firmy Baťa a správkárny jiných firem. Také požadavek omezení počtu filiálních prodejem velkého průmyslu na velká města má sloužiti ochraně jmenovaných skupin poplatníků.
Navrhovatelé žádají, aby návrh byl přikázán živnostensko-obchodnímu výboru.
V Praze, dne 24. dubna 1931.
Wenzel,
dr Jesser, Teschner, dr Hilgenreiner, Fr. Scholz, Stolberg, Böhr, dr Feierfeil, Köhler, Tichi, Füssy, Richter, Eichhorn.
