daně a brannost

"PIONIER",

 „Zlín"

Napjatá politická situace na celém evropském kontinentě donutila i náš stát k vybudování národní obrany. Ať se nám to zamlouvá nebo ne, změniti nemůžeme na tom ničeho a proto jakákoliv diskuse o nutnosti výdajů na brannost by byla zbytečná. Prostředky, které stát potřebuje pro svou obranu, mu musíme dodati my. Co vyžaduje debaty, není samotné daňové zatížení, ale metody k jeho opatřování používané.

O těchto metodách je naléhavě nutné si pohovořiti a posouditi je co nejpřísněji. Nelze namítat, že vzhledem k mocnému vypětí sil, jehož je třeba, aby národ hospodářsky zvládl zbrojení, není důležité, zda jeden platí o něco více než druhý. Jediným úkolem daní není totiž pouhé převádění peněz z kapes poplatníka do státních.

Daleko větší vliv mají daně na směr hospodářského vývoje uvnitř samotného státu. Rozdělením daňových břemen může totiž stát různé obory hospodářství brzditi nebo podpořiti. Způsobem, jakým daně zvýší, může buď povzbuditi nebo zastaviti technický pokrok. Krátce řečeno, může změniti od základu celou sociální a technicky brannou strukturu národa. A tato struktura je – zejména z hlediska státní obrany – problém nesmírného významu.

Jaké stanovisko zaujímala do dneška naše veřejnost k daňovým otázkám? Udavatelem směru byl doposud soucit s hospodářsky slabým. Bylo považováno za samozřejmé, že je úkolem daňového odborníka korigovati životní rozdíly a zakročovati proti těm místům, kde bylo docíleno hospodářských úspěchů. Vláda se přizpůsobila ve velkém rozsahu tomuto stanovisku veřejnosti a kromě toho se dala ještě vésti stanoviskem, že některé pracovní skupiny jsou politicky dobře organisovány a jiné méně. Z velkých pracovních skupin je nejhůře politicky organisována zastoupen průmysl. A proto je také s oblibou vybírán za nosiče veliké většiny daní v republice.

Není pochyby, že průmysl patří k nepokročilejším státním živlům, alespoň na poli techniky. Budou-li však nositelé technického pokroku nuceni stále nésti největší část břemen, jakým jsou pro nás výlohy státního aparátu, nemůže se to nakonec projeviti jinak než snížením úrovně technického stavu celého národa.    

Tento účinek je ještě zesilován tím, že stát považoval v mnoha případech za správné z veřejných prostředků, takto získaných, usnadňovati soutěž technicky nepokročilé části hospodářství, ať již přímými subvencemi nebo zákony průmyslu nepřátelskými. V určitých průmyslových oborech bylo dokonce zakázáno stavění nových strojů, rozšiřování podniků a prohlubování organisací.

Následky, jež se musí projeviti v průmyslovém vývoji země, jsou jasné. Několikráte jsme již četli v novinách o podnicích, v nichž se přestalo pracovat a jejichž stroje byly prodány nebo odvezeny do zahraničí. Navštívíme-li nové průmyslové kraje našich jihovýchodních sousedů, setkáme se tam s mnohými jmény podnikatelů, kteří dříve pracovali v Československu a nyní z nového působiště nám konkurují na celém světě. Menší daně jim daly větší volnost v podnikání a příznivější zákonodárství náskok, který nám ztěžuje možnost soutěže.

Výsledkem toho je zvýšení nezaměstnanosti u nás, další zatížení veřejných financí a především snížení devisových příjmů. Pro budoucnost pak hrozba odprůmyslnění našeho státu. Na tyto souvislosti bylo upozorňováno již několikráte. Ovšem nyní, kdy brannost národa vystoupila silně do popředí, dostávají zcela jinou tvář. Současně se změnil totiž značně i pojem brannosti.

Války, vedené v posledních letech, a zejména čínsko-japonská válka, ukázaly, že rozhodující slovo na bojišti má technika. Jak v Habeši, tak ve Španělsku a Číně nerozhodovaly o výsledku počet vojáků, jejich nadšení a tělesná síla, ale převaha strojů a umění je ovládati. Za těchto okolností už dávno neplatí staré pořekadlo, že nejlepší vojáci jsou selští synkové.

Moderní válka vyžaduje technicky vyškolený národ a mechaniky! Také množství materiálu je třeba oproti minulým válkám podstatně zvýšit. O příští válce se dá již teď s jistotou tvrdit, že bude vlastně rozhodnuta už v míru a závislá na třech činitelích: na strojích, na technickém vyškolení národa a na výši devisových zásob.

Technika, stroje a devisy – na nich závisí dnes osud národa! Ať už stroje milujeme nebo ne, udrží se pouze ten, kdo je má a umí je ovládat. V dnešní bouřlivé době obstojí pouze ten stát, který je dobře průmyslově organisován.

Jakmile zasahují daně do hospodářského života státu tak, že vážně mění jeho strukturu a technické složení, tu už nelze vystačiti s názory fiskálními. Zde zasahuje fiskus do oblasti strategie. Dosavadní vývoj zdaňování průmyslu jasně ukazuje, že bez daňové strategie se konečná branná síla státu mechanickým zdaňováním průmyslu nezvýší, ale sníží.

Kdo připravuje a strpí předaňování průmyslu ve prospěch jiných složek, vyvíjí činnost, která je v neprospěch státu, neboť zeslabuje jeho brannou sílu a pohotovost.

Výběr 1937, str. 1480