Jdi na obsah Jdi na menu
 


o rentabilitu podniků.

ing. Karel Doležel.

 „Zlín."

 

V tomto okamžiku není snad naléhavějšího problému, nežli problém rentability podniků. Nepopíráme, že právě v uplynulých měsících bylo věnováno hodně úsilí, jak na straně zákonodárců, tak i na straně podnikatelů, aby tento problém byl rozřešen. Domníváme se však, že navržená a prováděná léčba musí celkovou situaci hospodářství ještě zhoršiti.

Mnozí podnikatelé a jejich mluvčí vyšli z úvahy, že základem vší bídy podniků jsou příliš nízké ceny. Kdyby se podařilo dosíci vyšších cen, pak by se proměnily ztráty v zisky a kolečka našeho hospodářství by se rázem roztočila. Nízké ceny jsou prý však výsledkem příliš velké nabídky a proto byl vypověděn boj na nůž nadvýrobě a soutěži, která prý nabádá podnikatele, aby vyráběli více, nežli nakolik stačí poptávka.

Národní hospodářství nás opravdu učí, že čím jest vyšší nabídka nějakého zboží, tím nižší jest jeho cena. Zdá se však, že budovatelé nového hospodářského řádu tuto prostou pravdu jaksi nepochopili. Dejme tomu, že by byly jen dvě skupiny prodavačů a kupců. Jedni by měli mouku a druzí maso.

Kdyby mouky bylo na trhu pětkráte tolik co masa, a veškeré zboží by muselo být směněno, pak se podobá velmi pravdě, že kilogram masa se bude směňovati za pět kilogramů mouky. Jinými slovy kilogram masa bude „státi" pět kilogramů mouky, kdežto kilogram mouky bude stát dvacet dekagramů masa. Příslušníci obou skupin jsou však s těmito „cenami" nespokojeni. Pomohlo by jim, kdyby nějakým způsobem omezili výrobu a nabídku? Zajisté nikoliv.

Kdyby výrobu omezili ve stejném poměru, na př. na polovinu, pak by se směnný poměr, v němž směňují své výrobky, vůbec nezměnil, ale každá skupina by vyrobila jen polovinu a za své výrobky by dostala také jen polovinu toho, co dříve. Omezí-li výrobu nestejně, pak ta skupina, která omezila více, dostane sice za každý kilogram svého zboží větší množství zboží druhé skupiny nežli dříve, ale úhrn zboží, které směnou získá, bude přirozeně menší, nežli dříve. Není jiného východiska, vyrobíme-li méně, musíme také méně zkonsumovati. Čím více omezíme výrobu, čím méně statků bude na trhu, tím méně rentabilní budou se nám jeviti ceny, jež můžeme docíliti.

V našem hospodářství, v němž nesměňujeme pravidlem statek za statek, nýbrž kupujeme za peníze, jsou věci poněkud složitější, ale i zde platí zásada, že menší výrobě odpovídá také menší spotřeba. Omezíme-li výrobu i nabídku statků a nechceme-li, aby hodnota peněz klesla, musíme jejich množství v oběhu snížiti. Stoupnou-li v důsledku omezené výroby v některých odvětvích ceny, musí ceny v jiných odvětvích klesnouti. Příklad to osvětlí.

Někdo má důchod tisíc korun měsíčně. Kdyby ceny několika druhů zboží, které majitel tohoto důchodu pravidelně kupuje, stouply, pak by si majitel tohoto důchodu mohl koupiti za své peníze méně zboží nežli dříve. Nemají-li se jeho peníze znehodnotiti, musí cenovým vzestupům některých druhů zboží odpovídati cenové poklesy jiných druhů zboží.

Nechce-li tedy cedulová banka (u nás je to Národní banka čsl.) připustiti znehodnocení měny, musí při poklesu výroby zmenšovati množství peněz v oběhu a působiti tak k tomu, aby cenové vzestupy v jedněch odvětvích byly vyrovnány cenovými poklesy v ostatních odvětvích. Zmenšení oběživa musí se však v první řadě projeviti poklesem důchodů. Podnikatelé, jejichž ceny klesly, musí omezovati nejen svoji potřebu, nýbrž musí snížiti i mzdy zaměstnanců. A tak vidíme, že tato politika omezování výroby nemůže skončiti jinak – nemá-li býti obětována měna – nežli deflací, se všemi jejími důsledky.

nam.prace-sever-kresba-web.jpg

 

Jsou ovšem stoupenci názoru, že měna není nic posvátného, co by nemohlo býti obětováno v zájmu celku. Zastánci těchto názorů nám říkají, že není třeba, aby cedulová banka zmenšovala oběživo a tlačila na úroveň důchodů, je-li výroba umělými zásahy podnikatelských organisací a státem omezována. Nesmíme prý býti příliš úzkostliví, stoupnou-li trochu ceny (jinými slovy znehodnotí-li se kupní síla peněz a tím i důchodů!) poněvadž vyšší zájmy vyžadují, abychom v první řadě dbali rentability podniků.

Dobrá. Dejme tomu, že tyto zásady jsou správné. Připusťme, že nikoliv zájem spotřebitelů, nýbrž ohled na rentabilitu má určovati celou naši hospodářskou politiku. Lze však rentabilitu podniků takto opravdu zabezpečiti?

Uvažme toto! Všechny statky, jež se v průmyslových, zemědělských a jiných podnicích vyrábějí, tvoří národní důchod. Tyto statky v podnicích vyrobené, rozdělují podnikatelé mezi ty, kteří nějakým způsobem přispěli k jejich výrobě. Jsou to v první řadě dělníci, kteří dostanou mzdu, za niž si mohou koupiti část národního důchodu, tedy část oněch statků, jež byly v podnicích vyrobeny. Majitelé půdy dostanou odměnu za užívání svých pozemků. Kapitalisté (nebo střádalové) úrok anebo dividendu za půjčené kapitály a podnikatelé dostanou zisk.

Vyrobí li podnikatelé méně statků, bude zde také méně statků k rozdělení mezi tyto právě vyjmenované účastníky výroby.

Co se stane, nebude-li cedulová banka (Národní banka čsl.) zmenšovati množství peněz a stlačovati peněžní důchody, aby se peníze neznehodnocovaly? Zmenší-li se výroba a nabídka statků, kdežto poptávka po nich se nezmenší, poněvadž peněžní důchody neklesly, pak ceny musí stoupnouti a sice tak, aby zmenšená nabídka statků mohla býti koupena za nezmenšené peněžní důchody.

Náš majitel peněžního důchodu tisíc korun by si mohl za svůj důchod koupiti méně statků nežli dříve. Jest nyní myslitelné, že ceny statků stoupnou, kdežto mzdy a ostatní důchody, které platí podnikatelé se nezvýší vůbec, anebo mnohem méně nežli ceny. Za těchto okolností by se mohla zlepšiti rentabilita podniků na úkor dělnických mezd a ostatních důchodů, kromě podnikatelských zisků.

Jest však úplně vyloučeno, že by se poměry utvářely takto tam, kde došlo k značnému omezení výroby, anebo kde dělnické mzdy jsou již velmi nízké, jak je tomu na př. u nás. Pokles životní úrovně dělnictva by vedl k dalšímu poklesu výkonnosti. Kdyby však byly dělnické mzdy tak zvýšeny, aby kupní síla jejich důchodů se nezmenšila, musely by klesnouti odměny ostatních majitelů důchodů.

Vše nasvědčuje tomu, že v první řadě by byli postiženi podnikatelé. Jejich zisky by se ještě zmenšily, případně jejich ztráty by se zvětšily. V tomto všedním světě nedějí se, bohužel, již zázraky. Upeče-li hospodyně menší koláč nežli obvykle, připadne na každého člena asi menší porce. Nechce-li hospodyně zkrátit ani děti ani muže, musí se sama spokojiti s přiměřeně menší porcí.

Problém rentability podniků se nedá řešiti tím způsobem, že bychom zaručili podnikatelům vyšší ceny. Záleží jen na politice cedulové banky, zda taková politika skončí deflací spojenou s omezováním důchodů, anebo inflací, spojenou se vzestupem cen a poklesem kupní síly obyvatelstva.

Jest jen jedna cesta, která vede z tohoto hrozného a zahanbujícího zmatku, do něhož jsme se dostali. Musíme začíti od základů. Čím více statků dovedeme s danými prostředky vyráběti, prodávati a dopravovati, tím větší bude odměna všech těch, kteří nějak přispívají k výrobě, tím větší bude tudíž také odměna podnikatele i dělníka. A větší odměna podnikatele a dělníka jest právě to, co chceme dosíci: lepší rentabilita podniků.

nam.prace-jih-kresba-web.jpg

Výběr 1936, str. 192