Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 4. 1930

ohrožený domácí trh.

 

K. C.

 „Zlín"

 

Před dávnými a dávnými časy prohlásil nějaký francouzský král, že celým smyslem jeho politiky je, aby každý Francouz měl v poledne v hrnci svoji slepici. Bohužel pro další francouzské krále byla tato hospodářsko-politická linie, vyžadující množství úmorné a neromantické práce , velmi málo lákavá, takže ji opustili.

Následek toho byl, že Francouzi, kteří jsou při svém veškerém idealismu lidem praktickým, ji opustili také. Jakmile totiž z jejich stolů zmizely nejen slepice, ale takřka i chléb, zmocnila se jich zuřivost lidí, kteří nemohouce nic ztratit, jsou odhodláni riskovat všechno. Zajisté, že několik intelektuálů opatřilo k jejich zuřivému dopalu vznešené ideje, ale motorickou sílu těmto idejím opatřila podvýživa a hlad.

Podvýživa a hlad působí na různé národy různě. K násilným převratům vede pouze u národů impulsivních, snadno vznětlivých a u těch, jež příliš neuvažují, co potom. Vždycky však vede podvýživa k zeslabení národní energie, k poklesu produktivity a oné vytrvalé, bojovné pracovitosti, bez níž se žádný národ ve světové soutěži neudrží.

Zdá se, že jsme v poslední době uprostřed více méně duchaplných hospodářských teorií o reflaci, inflaci, operacích na volném trhu a plánovitém hospodářství poněkud zapomněli, že normální čsl. občan chce nejméně třikrát denně jíst a že den co den každého rána vypravují se miliony čsl. hospodyň pořizovat denní nákupy. Zprávy, jež tyto hospodyně přinášejí o situaci na trhu, jsou velmi povážlivé a ještě povážlivější jsou následky této situace.

Dětské krajíce se stávají menší a máslo z nich mizí, takže se tu vedle „máslové krise", jež se řeší povinným mícháním umělých tuků s máslem, objevuje nová krise, hrozící zastavit v určitých vrstvách konsum másla vůbec. Podobná situace se vytváří také v konsumu sádla a masa. Těm, jimž zní tyto zprávy příliš drsně, příliš materialisticky a příliš nepravděpodobně doporučujeme, aby zanechali alespoň na chvíli více méně abstraktních (nebo také konkretních) spekulací a povšimli si stoupající drahoty potravin, zejména však potravin hodnotných, t.j., masa a tuků, jež stouply za poslední 2 měsíce o 25 až 30 procent.

Pokračovati v započatém zdražování těchto potravin, které na rozdíl od světové války není odůvodněno jejich nedostatkem, znamená zvykati národ horší výživě, snižovati jeho tělesnou a duševní zdatnost, což při vystupňovaném soutěžení národů mohlo by nám býti osudné.

Do jakých rozměrů u nás zdražení potravin ovlivnilo jídelní lístek průměrného československého občana, ukazuje fakt, že naše spotřeba masa klesla již na polovinu západoevropského konsumu masa, počítáno na 1 obyvatele. Protože zároveň klesla spotřeba mouky o 40 procent, nelze se ani utěšiti domněnkou, že náhradou za standard pečeně vrací se náš národ ku knedlíkovému standardu, nýbrž, že se vrací ke standardu bramborovému, kterému odvykl již v minulém století.

Původní jídelna na Obchodním domě II.  (1938)

 

Široká veřejnost ani netuší nebezpečí plynoucí z této změny výživy pro průmyslový národ, pro který byl knedlíkový standard bezmála citelným handicapem. Brambor ani v nejrafinovanější úpravě nemůže bez masa a tuku poskytnouti tělu potřebných živin; požívači brambor nemohou býti tudíž stoprocentními pracovníky, když jimi nebyli požívači mnohem výživnějších, ale přece jen jednostranně vydatných knedlíků.

Nepodá-li moderní průmyslový národ plný výkon, kterého je jinak schopen, je vytlačen ze světového trhu jinými národy, které to dokáží. Nechceme tím nijak uváděti v souvislost pokles československého vývozu v posledních letech s klesající úrovní výživy pracujících vrstev, ale není vyloučeno, že výživa horší, co do jakosti i co množství, může se státi jednou z největších překážek našeho vývozu, jako již je brzdou domácího hospodářského oživení.

Již druhý rok usilují odpovědné kruhy o snížení nezaměstnanosti, ale bez pronikavějšího úspěchu. Pravda, nezaměstnaných nepřibývá, ale není také příznaků hospodářského rozmachu. Pokud výroba a obchod jsou v chodu, hlásí stále častěji: jen nejlacinější zboží jde na odbyt. Vysvětlení nám dává rovnice důchodu dělnických vrstev, kde vzrůstá dřívější výdaj na stravu o 30 – 40 procentní zdražení hlavních potravin na úkor ostatních výdajů, jimiž jsou průmyslové výrobky.

Takřka denně můžeme pozorovati heroický boj statisíců mužů a žen  o získání největší hodnoty ze těžce vydělanou korunu; u průmyslových výrobků to odnáší hlavně kvalita (k čemu jsme to dospěli po téměř staletém vývoji!) a u potravin pak kvalita a kvantita, protože žaludek se přizpůsobuje jen zvolna. Ale i tu vidíme, jak se prázdní krámy řezníků a uzenářů a jak se plní obchody koňských řezníků a uzenářů; okolnost, že populární tisk nepřináší dosud recepty na nejlepší úpravu koňského masa nemůže popříti, že v tomto odvětví panuje znamenitá konjunktura.

Otázka výživy lidu není však jen záležitostí jednoho či dvou stavů, nýbrž národa a státu. Přísloví: „Pověz mi, co jíš, a já ti povím, co jsi!" platí nejen o jednotlivcích, ale i o celých národech. Až do zbabělosti pasivní národy, nemající ve své stravě masa a sebevědomí a energičtí příslušníci národů, živených smíšenou stravou s dostatkem masa, poskytují ukázku, kam může vésti dnešní vynucená reforma jídelního lístku! Budeme-li trpěti zdražování nejhodnotnějších potravin, pak se vystavujeme nebezpečí podvýživy z nedostatku masa a tuků, což se v naší zeměpisné šířce a centrální poloze v srdci Evropy rovná hazardování s hospodářskou i politickou samostatností.

Ostatně bedlivým pozorovatelům neušlo, že podvýživa, zvláště trvá-li déle, vede k otupělosti duševní, jež má v zápětí trvalé pocity méněcennosti jako následky poklesu tělesné zdatnosti. Tento duševní úpadek, k němuž zavdala příčinu nedostatečná či jednostranná výživa částečně či úplně nezaměstnaných, je celkem znám z četných sebevražd nezaměstnaných.

Hrozivý pokles spotřeby masa a tuků, jež za poslední dva měsíce dosáhl v některých městech 20 – 30 procent, je varovným znamením, ukazujícím, že zvyšování cen není cesta, jež by obyvatelstvo naší země vyvedla z hospodářské krise. Naopak, na této cestě se ukazuje nebezpečí, že po těžkých ztrátách trhů zahraničních bychom si rozvrátili i trh domácí.         

Masarykovo náměstí Zlín - trhy (1938)

Výběr 1935, str. 908