Zajímavým a snad ojedinělým experimentem stala se výstavba t.zv. rodinných domků amerického typu z roku 1927. Jsou dílem ing. B. Ženatého, který v nich uplatnil poznatky ze svého pobytu v USA. Několik jich bylo postaveno ve čtvrti Nad ovčírnou pro vedoucí pracovníky firmy Baťa. Jinak tento experiment nenašel širší uplatnění.

Ed. Staša

 

pochod prací
stavitel B. Kulhánek

Jako při všech stavbách, museli jsme též prodělati všechny etapy stavby » americké vilky u lesa «.

V pondělí 17. IX. začali jsme s kopáním. Šlo to ztuha. PO předchozích parnech vyprahlá země musela se rozmělňovati krumpáčem. Vykopáno bylo se značnými obtížemi do 25. IX. a začali jsme betonovati týž den, hned po položení domovní kanalisace. 29. IX. byl již strop na sklepem a 20. X. již jsme měli střechu nad hlavou. Zatím bylo provedeno již spárování budovy z venku.

Nyní následovala dodělávka stavby, to jest postavení příček a vyomítání. 27. X. bylo hotovo I. patro, 3. XI. přízemí. Do 17. XI. zhotoveny různé drobné práce, jako postavení krbu, vybetonování předložených schodů, potěry ve sklepě, zhotovení římsy atd.

  ing. Berty Ženatý, majitel domku

Celou tuto práci provedli za 9 neděl 3 dělníci, 3 zedníci a 1 tesař s pomocníkem, mimo šesti kopáčů, kteří pracovali 1 týden.

Horší kapitola byla s pracemi řemeslnými. Americké okno dosud z našich stolařů nikdo nedělal a musel se opravdu na této specielní práci učiti. Zámečnická práce – taktéž. Zatím co v Americe tlačí lisy uzávěry a závěsy v desítkách tisíců, museli jsme tyto práce většinou dělati ručně. Místo litých standartních závaží do posuvných oken použili jsme závaží z měkkého kulatého železa, poněvadž jsme neznali přesně váhu okenního křídla se sklem.  Mnoho řemeslných prací muselo býti ručně děláno, protože nemáme dosud strojů a zařízení pro tyto specielní práce.

Nemáme továren, které by měly na skladě lišty ke dveřím a oknům, které by bylo lze pouze dle katalogu vybrat a objednat. Nemáme standartního řeziva, to znamená, aby síly desek z jedné pily byly stejné se silami desek pily jiné, aby měly stejné šířky, aby byly stejně zpracovány atd. Nemáme toho mnoho. Vše to, co máme, museli jsme nahraditi po většině prací ruční.

Ale přec jen se nám práce podařila tak, že jsme mohli netrpělivě čekající nové nájemníky ještě před vánočními svátky nastěhovati. Říkávala paní Ženatá, že bude spokojena, podaří-li se přiblížiti domek na 80 % amerického »standardu«. Když jsem dům předával, říkala, že je spokojena na 98 %, jsem tedy spokojen já.

berty ženatý - popis domku I.

      Dům, který jest znám pod jménem »Vilka u lesa« byl postaven na přání p. Tomáše Bati tak, aby v něm bylo svým vnitřním uspořádáním a zařízením »vše po americku«.

Měl to býti prostě model, na němž by se dalo studovat, v kterém směru by měly naše stavební methody a obývací zvyklosti doznati změn. Pokročilá doba nedovolovala postaviti dům ze dřeva (jak by se bylo na typický americký dům slušelo), protože nebylo patřičného materiálu po ruce. Proto byla zvolena kombinace: cihly a vnitřní vyložení dřevěnými lištami za účelem dosažení isolace vzduchem. Půdorys domu jest úmyslně přesný čtverec – nejekonomičtější tvar, který američtí stavitelé rádi dodržují z důvodů hospodárného rozvádění sítí elektrických, trubic na vytápění a vodovodních potrubí.

Sklep: jest vykopán pod celým domem, postaven z dutých betonových cihel, podlaha betonová se sklony k otvorům kanálů. Zvenčí jsou u paty stěn položeny drenážní trubky. Dutými kvádry a drenážkami jest zabezpečena úplná suchost sklepa.

Stěny vnější jsou postaveny veskrze z jedné cihly (30 cm), ale byly na vnitřní straně opatřeny svislými lištami 4 x 4 cm silnými. Na ty se přibily horizontální laťky (viz obraz)

a ty teprve opatřeny omítkou. Tím vytvořen byl vzduchový »polštář« kol celého domu, omítka vyschla za šest dní, dům byl obyvatelný, aniž by jevil nejmenší známky vlhkosti a syrovosti.

Představme si, jak veliká hospodářská položka jest v této okolnosti. Naše novostavby stojí zpravidla celé měsíce, nežli »vyschnou a vymrznou« - jaké miliony uchází na nájemném, oč dražší jest dům, který po měsíce pohlcuje úroky z kapitálu proto, že se nedovedeme vypořádat »s mokrou stěnou«. Příční stěny jsou vesměs duté, laťkované a omítané. Jejich stavba jest rychlá, lehká a má dále tu nedocenitelnou vlastnost, že se do ní dají vkládati elektrická vedení, vodní potrubí, vytápěcí potrubí. Není nutno »dlabat«. Tím se znovu zlevňuje způsob stavby.

Totéž platí o stropech. Umožňují lehké vkládání elektrických vedení a tak jedna úspora vede za ručičku druhou úsporu. Okna jsou v celém domě vysouvací, americká. Jsou jednoduchá, téměř bez kování. Mají tu výhodu, že jimi netáhne. Na severní straně se mohou za doby mrazů opatřit vystavovacím rámem se skleněnými tabulemi, v létě se do všech oken vstaví lehké rámy se sítěmi a tím se učiní z obydlí domov »muchoprostý«. Okna se dají lehce umývati, správně se jimi dá ventilovat (otevření dole i nahoře) při otevření neubírají ubytovacího místa uvnitř světnic, tím umožňují přistavení nábytku až ku stěnám u okna – a na konec: stojí asi třetinu toho, co stojí naše obyčejná okna.

Dveře též byly konstruovány po americku – zevnějškem se neliší on našich, ale vnitřní konstrukcí jsou pevnější a levnější (všecko dlabání bylo nahraženo vyvrtáváním a vsazováním dřevěných čepů).

Při instalování elektrického vedení ukázalo se znovu, že naše standardní součástky jsou neobyčejně nepraktické. Američan by je nazval »pomalé«. Při prohlížení drátů a kontaktů, které přineseny byly z amerického domku Alladin (stojícího v letenské čtvrti) prohlašovali elektrikové: »to by se nám stavělo, kdybychom měli takové dílce«. A totéž prohlašovali instalatéři, kteří měli příležitost porovnat stávající součásti instalatérské s americkými. Již z těchto, tak důležitých detailů, jest viděti, jak veliké sumy peněz by se ušetřily pro náš národ, jak rychleji by postupovala stavba, kdyby se sešli zástupcové stavitelů, řemeslníků, továren, vyrábějících součástky, teď v zimních měsících na týdenní konferenci do nějakých lázní (tak to dělávají v Americe) a tam konstruktivně zkritisovali část za částí se zřetelem rychlého stavění. Když každý pracuje pro sebe, nezná nesnáze druhého, nebo jich nedbá, pak za všecky tyto hříchy platí obecenstvo tím, že se vůbec v životě nedočká pořádného obydlí, anebo, že za ně platí sumy v naprostém nepoměru s kapsou a tovarem dodaným.

Kolik zlepšení by se dalo uskutečniti na příklad jen u kování dveří. Naše závěsy a zámky jsou svým vzhledem nepěkné, svým způsobem vsazování do dveří naprosto nepraktické, vyžadují mnoho času. V Americe okují a zasadí do místa osmery dveře za hodinu, kdežto u nás se dělník namáhá s jedněmi dveřmi až tři hodiny. Jest zřejmo, proč Američané mají rodinné domky laciné, staví rychle mrakodrapy a neplýtvají časem i penězi.

Nákladným jest u nás také parketování, protože destičky jsou 24 mm tlusté, kdežto americké jsou 6 mm silné. Ušetřily by se nejen na ceně materiálu tři čtvrtiny obnosu, ale také na transportu, dále na onom »handling«, to jest zpracování na místě. Ale správné parkety se nemohou klásti na nestandartně řezané podlahy a tak i zde znovu vidíme, že musí panovati posloupnost, plynulost práce, ono »domýšlení« nejen vlastní práce, ale i znalost toho, jak na ni navazuje svoji práci následující řemeslník.

Mnozí si naprosto omylem myslí, že »po americku« stavěné věci jsou ledabylé, nebo »laciné«. Chyba lávky. Důkladné promyšlení věci a důkladné promyšlení stavby – to jsou charakteristiky amerického stavitelského řemesla. Je v něm více rozumu, nežli potu, více důvtipu, nežli cihel, více zručnosti, nežli zastaralých paragrafů.

Při stavbě »Vilky u lesa« působil účinně p. Rudolf Švácha, stavitel z Chicaga. Pod jeho vedením učili se řemeslníci novým methodám stavěcím a seznamovali se se způsoby používání amerických pracovních nástrojů, které p. Švácha dal všem k používání. Na dotaz, co soudí o zdejších poměrech ve stavitelství, odpověděl p. Švácha toto:

»Naši řemeslníci jsou dobří lidé, schopní pracovníci, ale vycvičení v zastaralých stavebních způsobech. K tomu přichází velmi citelný handicap, že nemají patřičného náčiní, které by jim práci usnadňovalo a urychlovalo. Také okolnost, že nepracují v přiměřených dělnických úborech, má veliký vliv na sníženou výkonnost.«

Tedy ještě jednou: naši lidé nejsou o nic horší, nežli američtí dělníci, jen jim schází poučení, jak se do věci dát a jak hodně vydělávat.

---------------------

Pan Berty Ženatý, jehož kniha měla takový úspěch, vystavěl si ve Zlíně pro svou rodinu dům podle amerických zásad. Požádali jsme tohoto našeho spolupracovníka, aby nám dal k disposici všechny své zkušenosti, kterých si získal při stavbě této vilky. Přispěla nám i jeho choť, jejímž článkem začínáme:

----------------------------------------------------------

F.B. ženatá:

Americké obydlí

Není nejmenší pochyby o tom, že láska k hnízdečku jest stejně silná u všech manželek a maminek všech národů. Jen jim dát příležitost k dosažení cíle a ku realisování snů! V Evropě jest již citelná ona snaha, která volá po lepším bydlení.

Co jest to vlastně ono „lepší bydlení"?

To není řada pokojů, zastavených těžkými soupravami drahocenného nábytku, ani to není touha po tom, aby u každých dveří stál sluha nebo služebná. Je to snaha po takovém bydlení, které by dávalo rodině veškeré pohodlí, ale nikoliv za cenu zotročení ženy, nýbrž naopak z pozvednutí jí z pláně „hospodyňkování“ na úroveň kulturní činnosti s mužem, anebo užitečné činnosti ve veřejné službě.

Doposud přijímala žena to, čemu se říká bytová kultura od osob, které se jen málo pozastavovaly na promyšlování bodů domácnosti. Byli to doposud výhradně mužové (stavitel, architekt, řemeslník a zákonodárce), kteří z roku do roku, z generace do generace podávali bytovou tradici, která dávno již zůstala za požadavky moderní doby.

Doposud málo bylo dbáno onoho „řízení domu“, anebo, jak to přiléhavě jaksi mužsky zní v angličtině „ranning a home“ a to proto, že se myslívalo: „však si to ženské nějak zařídí“. Stavitelé a architekti, řemeslníci a zákonodárci by měli podvoliti methody své práce pokynům žen, měli by sbírati zkušenosti národů, které jsou dále a na lepší úrovni v tomto oboru .....

Předně musí býti každý byt, anebo domek správně plánován. Pokoje mezi sebou spojovány v logickém pořadí. Dále by měla přijít v úvahu otázka vodovodů, ventilace, elektriky, veškerého čištění, regulování teplot, zkrátka všeho toho, co souvisí s denní prací a pohodlím. Tím jsme u otázky udržování a na tu se velice často zapomíná. Mnohdy jest nepoměr mezi investicí domku a udržovacím nákladem, který, nejsou-li po ruce peníze, platí žena s reservních fondů svého zdraví a nervů. Kdybyste se podívali do stavebního rozpočtu amerického domku, tak byste viděli, jak veliká jest položka pro vnitřní zařízení, kdežto ostatní stavební položky jsou zatlačovány až k nejnutnější mezi. Domek má býti uvnitř pohodlný tak, aby kdokoli do něho vstoupí, musel zvolati: „nikdy jsem si nemyslel, že v tomto napohled prostém domku je tolik zařízení pro pohodlí.“

Proto má každý dům a každý byt býti plánován zevnitř – ven a ne naopak.

Dovolte, bych Vás provedla domkem, který svým rozvržením jest typicky americký. Sledujme plánek:

přízemí

Než vstoupíte hlavními dveřmi, tak uvidíte, jak již tu jest snaha, aby vchod byl veselý, vítací. Američané říkají, že vchod je navštívenkou domu, nenajdete proto u amerických rodinných domků dveře úplně dřevěné, opatřené malým kukátkem, které připomíná klášterní forty. Dveře bývají zpravidla celé ze skla, protože návštěvník i domácí paní se hned u vchodu chtějí spatřiti v celé postavě. Nebezpečí vloupání? Chce-li se někdo do vašeho domu dostati, dostane se dřevěnými dveřmi stejně jako skleněnými, ale v americkém domku platí ještě zákony divokého západu, že každý, kdo překročuje násilím práh domácnosti, vystavuje se nebezpečí případného zastřelení.

Hlavním vchodem vstupujeme do předsíně. Má býti nevelká, ale veselá. Rozumí se, že již tam se pociťují výhody ústředního topení teplým vzduchem a že předsíň jest vytápěna stejně, jako každý jiný pokoj domu. Předsíň tvoří součást pokojového systhemu v přízemí. Na toto se velice často hřeší evropskými staviteli, kteří považují chodbu za zazděnou součást ulice. Podíváte-li se z předsíně před sebe, uvidíte rovnou do kuchyně. Po levé straně jsou schody nahoru do prvního poschodí. Po pravé straně jest velké otevření ve stěně, bez dveří a jím vidíte před sebou hlavní pokoj. Stěna proti tomuto otevření má býti hlavní stěnou a proto na ní zpravidla vidíváme pýchu každého domova, t.j. krb a na obou stranách od něho knihy na policích. Z hlavního pokoje druhým velkým otevřením jest viděti do jídelny a z ní vedou skleněné dveře na zasklenou verandu, na níž se v letní době jí a žije. Mezi kuchyní a jídelnou jsou kyvadlové dveře, se zvláštní vzpružinou, uloženou v podlaze. Kuchyně jest hlavním strategickým bodem celého domu. Máme tu kachlová kamna (která později mají býti nahrazena litinovými), jsou zařízena tak, že popel se nemusí vynášet, nýbrž padá přímo do sklepa. Rovněž jest v nich otvor na odhazování zbytků jídel rovnou do sklepa, takže tyto hlavní dva odpadky kuchyně nezůstávají v ní déle, než jest zapotřebí. Z Ameriky nám byla odeslána zvláštní skříň, která jest malou dílnou pro každou kuchařku, a také zvláštní umyvadlo. Jím budou nahrazeny všechny mísy, anebo škopky, které zpravidla vídáváme v našich domácnostech. Do kuchyně bude vstavěna také lednička, do níž se bude podávati led zvenčí domu. Vedle kuchyně jsou dvě vstavěné místnůstky pro nářadí, hrnce, vyssavač a větší dětské hračky. Z kuchyně vedou také dveře k postrannímu vchodu a současně do sklepa.

Dovolte mi, abych věnovala sklepu několik slov. Jest to jedna z nejhlavnějších místností v domě. Musí býti pod celým domem, musí býti světlý, suchý, protože v něm stojí centrální topení, v něm žena pere, zavařuje a ponechává přímo na policích zavařené ovoce, rozvěšuje prádlo, aniž by je přenášela po jiných pokojích, tam jest místo pro zeleninu a tam se popřípadě zavěšuje míč na boxování, vzpružiny na protahování, síť pro hraní golfu a podobně.

Vraťme se do přízemí, do předsíně. Tam u dveří jest záchodek pro hosty. Vedle něho vedou schody do prvního poschodí a tu opětně mi dovolte, abych upozornila, že schody jsou komunikací. Čím jsou širší a pohodlnější, tím jsou vítanější pro každou ženu, která koná cestu z jednoho poschodí do druhého mnohdy stokráte za den a to ne s holýma rukama, nýbrž s nákladem.

patro

V prvním poschodí jest rovněž malá předsíň, do níž ústí veškeré dveře. Jsou tu tři ložnice různé velikosti, jedna koupelka, v níž kromě vany jest sedátko i umyvadlo. Tam také jest šachta pro špinavé prádlo, kterou se hážou kusy rovnou do sklepa. Tato maličkost jest vítanou hlavně při povlékání postelí a při koupání. Žádný kus upotřebeného prádla nezdrží se na podlahách déle, nežli jest toho třeba. Ihned mizí dolů do sklepa, čímž jest čistota ložnic i koupelny úplně zaručena.

Každá ložnice má vestavěnou skříň, takže veškeré šatstvo je lehce přístupné. Na chodbě jest také vstavěna skříň pro prádlo, kde každý člen rodiny si může vzít svoje prádlo a odejíti s ním do koupelky, anebo do ložnice. Z nejmenšího pokojíčku vedou dveře na verandu, která jest myšlena jako spací veranda pro celou rodinu. Má zábradlí a bude zasíťována proti komárům. Rozumí se, že do takového domu je třeba míti nábytek lehký, nepočetný, takže to, co americká rodina dá do zařízení pro pohodlí, ušetří na druhé straně na nábytku.

příčný řez

Jedinečnou věcí, bez níž by americký domek nebyl americkým domkem, jest centrální topení teplým vzduchem. Dvakráte za den muž přiloží a vybere popel, čímž jest otázka vytápění rozřešena. Ono přebíhání z pokojů do pokojů, s uhlím, dřívím, popelem se nestává.

Ku konci bych chtěla říci, že se výhody amerického domku nedají popsat, anebo vypsat. Musí se prostě v něm žít několik měsíců, hlavně zimních, aby se poznaly úplně. Přála bych si, aby americký domek, který na přání pana Tomáše Bati byl postaven ve Zlíně, přinesl zlepšenou kulturu bydlení nejen Zlínu samotnému, kde tak rychle se každá dobrá věc ujímá, ale i celé naší republice. Není příjemným, míti něco pěkného pouze pro sebe. Daleko příjemnějším jest, mají-li to mnozí.

Americké obydlí a my

V. Sekyra - Pestrý týden 7/1929

vilka u lesa - foto a budovatelé

Vilka u lesa, v níž bydlí rodina Ženatých.

Svým zevnějškem se neliší od ostatních staveb ve Zlíně, za to vnitřek je uspořádán a zařízením úplně americký. Stavbu této americké vilky prováděl stavitel Bohuslav Urbánek ve Zlíně. Práce stolařské Jan Machka, stolař v Želechovicích, práce zámečnické Fr. Boháč ve Zlíně, práce elektrikář. elektrotech. odd. fy. Baťa a práce vodovod. fa A. Böhm, Zlín, práci parketář. fa Lignum v Hodoníně, práce malířské a natěrač. Vl. Vlček ze Zlína. Výborným a zkušeným rádcem při všech pracích byl p. R. Švácha, stavitel z Chicaga, který se též sám postaral o zav. ústř. teplovzduš. top.

--------

O klikách, zámcích a závěsech

 František Boháč

Kování jest při stavbě domů jednou z nejdůležitějších položek. Mnoho by se dalo vykonati v tomto oboru ve všech směrech, aby správným zámkem a závěsy práce na stavbě byla omezena jen na jediný výkon a to jest: přišroubování. Nic víc. Aby tím docíleno bylo spolehlivosti, lehkosti v manipulování a láce. Aby dobře organisovanou výrobou zásoben byl nejen domácí trh dobrými zámky, ale zamerikanisováním se, aby byl možný export do Spojených států – čímž by bylo pomoženo nejen našemu dělnictvu, nýbrž také průmyslníkům.

Stavby »Vilky u lesa« zúčastnil jsem se zámečnickou prací a využívám této příležitosti, abych sdělil, s jakými překážkami jsme se setkali, když jsme chtěli domek »po americku« okut.

Mosazné závěsy dveřní, tak zvané kloubové, nebyly u nás k dostání a musili jsme je ručně zhotoviti. Totéž bylo s klikami. Američan nepoužívá klik u nás běžných. Americká klika jest koulovitého tvaru, ozdobně lisovaná, z mosazného plechu a má tu velkou výhodu oproti klikám našim, že čtyřhranný čep zapadá přesně do zámku a dá se stavěcím šroubkem bez uřezávání, vrtání a nýtování připevniti na libovolně silné dveře. Kromě toho dá se kloubem otočiti do prava a do leva, což nasvědčuje, že zámky jsou skonstruovány tak, že se dají použít na pravé i levé dveře a není třeba vyráběti dvojí druh.

Velká potíž byla se zámky. Náš zámek zadlabací (rád bych jej nazval »historický« a přál mu věčný odpočinek v zemském museu v Brně) nedoznal od svého zrození žádné změny. Na 18 cm dlouhou skříň a 8 až 10 cm hlubokou, která se musí celá do krajnic dveří zadlabati a obyčejně se vyvrtá čep příčníků dveří. U amerických dveří se tak státi nemůže, poněvadž spojení jest provedeno klíženými kolíčky a dlabáním se pevnost dveří nezmenší. Kromě toho posazují Američané zámek níže a dostávají se tím pod příčníky dveří. Americký zámek jest poloviční, co do velikosti, uložen jest v litinové skříňce, pérování střelky spočívá na tlaku péra, navlečeného na vodítku. Klíčky jsou vesměs provedeny na způsob klíčů wertheimských, jsou však menší. Na stavbu zmíněné vilky použili jsme našich zámků nejlepší značky a přece nevyhovují. Výšku kliky určili jsme jen 90 cm, což umožňuje odrostlejším dětem, aby si samy dveře otevíraly, jdou-li z pokoje do pokoje a nepotřebují při tom pomoci rodičů. Při nákupu zámků hledali jsme u našich dodavatelů lepších vzorů, ovšem bez výsledků. Vyzvali jsme je, aby začali s výrobou zámků námi žádaných, poukázali jsme na všechny ty výhody a upozornili současně na značnou spotřebu těchto zámků. Doufejme, že nás v brzku překvapí výrobci stavebního kování, kováním podle amerického vzoru a jsme si jisti, že naleznou odbyt u každého myslícího podnikatele staveb. Rád poznamenávám, že jedna zdejší firma se již přizpůsobila na seriovou výrobu amerického kování pro garáže, které začne v nejbližší době vyráběti.

Tak začíná krb

 A to krb, který není postaven pro parádu, nýbrž k tomu, aby se v něm daly spalovat hoblovačky, papíry a polena, Krb nesmí kouřit! Musí dobře hřát rozpálenými svými cihlami, i když oheň dávno vyhasl.

      Jednou z nejdůležitějších součástí krbu jest plechová klapka (viz fotografii), která musí být ve správné poloze, ve správné výši, musí mít správné rozměry a dobrý regulační mechanismus.