Zpráva o výstavbě střední zdravotnické školy a pensionu ve Zlíně

ing. arch. Karel Havliš, hlavní architekt města

Zlínské noviny, 1991

Zdravotnická škola se měla stavět ve Zlíně v minulosti již několikrát, vždy však nakonec chybělo to nejpodstatnější – peníze na stavbu. Z neuskutečněných příprav v průběhu 80. let zbylo alespoň v několika variantách vyzkoušené umístění objektů v lokalitě Bartošova čtvrť.

Motivy lokalizace: relativní blízkost nemocnice, existující internát (sester), dostupnost městské hromadné dopravy. Jako samozřejmost se předpokládala dislokace uhelných skladů, které již tak svou existencí dlouhá desetiletí obtěžují okolí. Vybraná lokalizace byla potvrzena i při „polistopadovém“ rozhodování o využití rozestavěné budovy OV KSČ. Rozestavěný stranický objekt dostalo nakonec k disposici VUT Brno, fak. technologická. Zdravotnicím zbyl opět pouze nejistý příslib nové investice v tehdejší hodnotě cca 42 milionů Kčs.

Jako investor zamýšlené výstavby ministerstva školství byl určen okresní úřad. Již první studie, kterou tento zadal ve zlínském Stavoprojektu, ukázala, že limitovaná částka určená pro novou výstavbu školy nemůže vystačit na celý komplexní program 16třídní zdravotnické školy. I když lokalizace předpokládala využití některých již existujících zařízení a vybrané území v zásadě disponovalo inženýrskými sítěmi, musel být stavební program zdravotnické školy zredukován.

Technické problémy vybraného staveniště se ukázaly investičně mnohem náročnější než předpoklady při výběru plochy (jiné varianty umístění se ovšem ukázaly finančně ještě drastičtější). Další redukci programu školy nebylo možno již připustit a pokus o zvýšení částky ze strany ministerstva školství vyzněl coby nereálná verze. Okresní úřad potkaly současně obdobné problémy s přípravou výstavby pensionu důchodců.

I tento proces se může chlubit neúměrně dlouhou historií. Ostatně rozvleklý čas příprav a čekání na „příděl z centra“ bylo za socialismu běžnou praxí. Také pension pro důchodce (chtělo-li ho město vůbec mít) se musel připravovat jako součást t.zv. komplexní bytové výstavby. Omezené investice v centrálně plánovací mašinerii prakticky nedovolovaly reálně uvažovat o jiné lokalitě než o připojení k již existujícímu domovu důchodců na Burešově jako etapové rozšíření ústavní formy péče o staré lidi.

I tato lokalita nese sebou pochopitelně náročné technické problémy. Přesto se s různými obměnami v přípravě výstavby pensionu pokračovalo, i když jeho umístění pro tuto formu bydlení nebylo optimální. Výhrady k Burešovu nevznikaly pouze kvůli jeho poloze (svahový terén a špatný kontakt s městskou dopravou), ale také z příčin sociálních (příliš velké soustředění a vyčlenění jedné sociální skupiny do ústavního komplexu).

Ke spojení obou investičních programů – zdravotnické školy a pensionu – nevedly pouze praktické důvody společného řešení územně technických problémů na jednom staveništi a s tím také spojené potřebné snížení celkových nákladů, ale zejména příznivější začlenění domova důchodců do městského organismu. Bartošova čtvrť leží na rovinatém terénu, pro starší lidi vhodnějším, městská doprava těsně míjí budoucí objekty a navíc – naskýtá se možnost využití budovy jedné z mateřských škol pro komplexní služby obyvatelům pensionu i zájemcům žijícím mimo něj.

Rekonstrukcí objektu školky a jeho zapojením do komplexu pensionu bude zcela nahrazena dřívější závislost projektovaného zařízení na spojení s domovem důchodců. Mateřská škola se nezlikviduje – pouze ji investor upraví a využije jinak. Dá se s určitostí tvrdit, že její nová sociální role bude potřebnější a trvalejší nežli dosavadní využití.

Popis rozhodovacího procesu jen ukazuje neschopnost dřívějšího modelu centrálního plánování – s jeho důsledky se budeme muset ještě nějaký čas vyrovnávat. Město nám prakticky figurovalo coby pasivní účastník při řízení a plánování. Tuto situaci nezměníme ze dne na den. Faktickou rozhodovací pravomoc musíme podpořit ekonomickou nezávislostí a na tu si ještě dlouho počkáme.

Areál střední zdravotnické školy a pensionu v Bartošově čtvrti

ing. arch. Ivan Bergmann, Stavoprojekt Zlín

Zlínské noviny, 1991

Areál je umístěn v prostoru Bartošovy čtvrti, která jej vymezuje ze severní a západní strany. Jižní hranici tvoří plocha Uhelných skladů, jejichž provoz se v souvislosti s výstavbou ukončí. Na východní straně pozemku sousedí se zemědělsky využívanou půdou. Vlastní plocha areálu zabírá pozemek dnešní mateřské školky včetně objektu, zahrádkářskou kolonii a část pozemků, které využívá zemědělská výroba (předchozí souhlas s vynětím z půdního fondu udělen). Na území určeném pro zamýšlenou výstavbu za základě výběru staveniště (dne 15. října 1990) proběhnou dva stavební programy – střední zdravotnická škola a pension jako forma bydlení pro starší spoluobčany. Jsou řešeny ve vzájemné urbanistické a architektonické vazbě a jejich společná realisace na daném území znamená výrazný ekonomický přínos (společný tepelný zdroj, inženýrské sítě, komunikace a pod.).

Pension

Bytová část je řešena jako šestipodlažní objekt s orientací hlavních průčelí na východní a západní stranu. Tvoří jej 113 bytů I. kategorie – garsonier pro jednoho až dva obyvatele, z toho 8 bytů v přízemí pro imobilní občany. Všechny byty disponují příslušným technickým a sanitárním zařízením (v koupelně kromě jiného vana nebo sprcha, místo pro pračku, vaření elektrické) a lodžií. Podle potřeb obyvatel lze spojením dvou garsonier vytvořit byt větší obytné a užitné plochy.

Každé podlaží je vybaveno klubovnou, místností pro zdravotnický a pečovatelský personál a rovněž komorou pro uskladnění sezónních předmětů (potřeb) obyvatel. V přízemí, mimo již vzpomenutých osmi bezbarierových bytů (specielní zařízení kuchyní i koupelen, lodžie nahrazují obytné terasy na terénu - předzahrádky, společná „hobby“ místnost), najdeme základní technické, administrativní a sanitární příslušenství (m.j. ordinaci lékaře, sesternu, kancelář vedoucího a prádelnu se sušárnou).

Komunikačním krčkem je vlastně pension spojen s objektem dnešní mateřské školy. Po rekonstrukci bude v těchto prostorech umístěno stravovací zařízení včetně bufetu a rozvozu jídla v přízemí, patro patří knihovně, klubovně, dílnám, pedikuře a především rehabilitaci – tělocviku, elektroléčbě, vodoléčbě, parafinu. Tato zařízení neposlouží pouze obyvatelům domova důchodců, ale mohou je využívat i obyvatelé okolních čtvrtí. Blízká zdravotnická škola navíc potvrzuje logiku umístění rehabilitace.

Střední zdravotnická škola

Vzhledem ke tvaru pozemku , orientaci a obtížnému zakládání (plocha bývalého rybníka) jsme objekt školy řešili coby kompaktní hmotu dvou křídel, svírajících vzájemně úhel 45°. Západní křídlo, navazující na objekt pensionu, představuje třípodlažní objekt obsahující vedení školy a technické zázemí, dále středisko informací, aulu, tělocvičnu s příslušenstvím.

Východní křídlo plánujeme pětipodlažní – především s výukovými prostory (učebnami, posluchárnami, kabinety, laboratořemi a pod.) včetně centrálních šaten v přízemí. Obě křídla jsou spojena segmentovým kloubem s halovými a respiriálními prostory, přestávkovými plochami na terasách, komunikačním a sanitárním jádrem.

Hlavní vstup a současně centrální motiv předprostoru tvořeného budovami pensionu a školy navrhujeme ve formě prostorového, z části zastřešeného objektu s vodní plochou a popínavou zelení. Pro zajištění školního stravování je rekonstruován stávající přízemní objekt, navazující na internát sester v těsné blízkosti areálu.

----------------------

Celý areál obslouží plynová kotelna s kapacitou dostatečnou i pro případnou dostavbu dalšího internátu. Do předprostoru školy je prodloužena ulice U náhonu (dnes Broučkova, pozn. C.) se zastávkou MHD a dostatečným počtem parkovacích stání. Kromě bezprostředně s výstavbou souvisejících sadových úprav se v budoucnu chodníky navazující na pěší a vycházkové trasy podél Dřevnice a náhonu osadí vysokou alejovou zelení. Okrasná zeleň na staveništi, především na zahradě dnešní MŠ, se zachová jejím přesazením do okolí stavby.

Konstrukci objektů školy projektujeme coby monolitický železobetonový skelet, pension se skládá z nosného systému panelového. Střechy (segmentové příhradové vazníky) svým tvarováním i materiálem (měděný plech) vytvoří plastickou pátou fasádu pro pohledy z okolních svahů. Obvodový plášť budov je řešen jako tradiční, pro vnější líc použito režného zdiva z plných pálených cihel. Barevná harmonie červené a bílé (betonové konstrukce, rámy oken a dveří, rastry zasklených stěn a j.) naváže snad v dobrém slova smyslu na tradiční a charakteristický výraz zlínských budov.

Stručná charakteristika závěrem

Penzion:

113 bytů I. kategorie, z toho 8 pro invalidní osoby, kapacita stravování – 130 hlavních jídel denně + rozvoz jídel, doplňkové služby – knihovna, dílny, rehabilitace, pedikura.

Střední zdravotnická škola:

Studijní obory – zdravotnictví, dětská a ženská sestra (proč ve Zlíně neexistují mužské sestry? ptá se C.), 16 tříd s celkovým počtem 570 žákyň, žáků, kapacita stravování 120 snídaní a večeří, 300 obědů.

Investor:

Okresní úřad Zlín

Dodavatel:

Pozemní stavitelství Zlín (na základě výběrového řízení)

Projektant:

Stavoprojekt SPIP Zlín, atelier „B“, ing. arch. Ivan Bergmann, ing. arch. St. Nožka

Projekt stavby:

červen 1991

Realizace stavby:

zahájení – září 1991, dokončení – květen 1994, doba výstavby – 33 měsíců.

Model areálu v měřítku 1:200 byl vystaven ve výloze RICOH Copier studia na Školní ulici.