http://www.namorniplavba.cz

Předmluva:

Místo původně zamýšleného nezáživného souhrnu polostatistických dat o baťovských námořních lodích jsem se – víceméně okouzlen autenticitou vyprávění námořníků – rozhodnul převzít vyprávění tak jak byla publikována na výše uvedeném webu. Samozřejmě, vymístil jsem odstavce, které se tématu našeho netýkají. I některé informace se opakují, rozluštění námořnických termínů jsem nehledal .... 

Po kratším úvodu se začtěme do vyprávění těch, co vše zažili.

C.

---------------

Úvodem o předválečné námořní dopravě Československé

Z 12 lodí zapsaných v rejstříku stojí za zmínku pouze 4: 2 první Legie a Arna a 2 poslední Morava a Little Evy.

 Lodě Morava (původně bývalý osobní parník Kouroussa) a Little Evy (původně Mona) pořídila firma Baťa a měly zajišťovat přepravu surovin pro závody ve Zlíně a současně propagaci vlastních výrobků v cizině. Lodě byly zakoupeny v nevhodném období světové hospodářské krize a nemohly v konkurenci ekonomicky obstát.

Loď Morava z původního záměru uskutečnila pouze cestu s obuví z Gdynie do Indie a zpět se surovinami (kaučuk a kůže) ze Saigonu, poté sloužila k přepravám obilí v oblasti Evropy, získala oprávnění i pro přepravu osob, přechodně zastavila provoz a nakonec byla prodána panu Youngovi, britskému Číňanovi z Hongkongu.

Loď Little Evy se na zpočátku plavila s holandskou posádkou, kterou nahradili naši lidé a další cizinci. Loď se v roce 1934 srazila v nynějším Kielském průplavu se sovětskou lodí Beresina, byla odstavena, provizorně opravena a poté v roce 1935 prodána.

Baťovy lodě,  zapsané v čs. rejstříku námořních lodí

Vzpomíná kpt.Frey

Příhoda, kterou chci vyprávět, se stala na lodi Morava, kde jsem sloužil jako 2.palubní důstojník. Pluli jsme v Rudém moři, vedro bylo úmorné, jednoho topiče vytáhli z kotelny v bezvědomí. Tak jsem to šel zkusit taky a musím říct, že i mě málem tahali v bezvědomí. V tom ohromném vedru, u těch sálajících pecí bylo nejhorší vyhrabat ohniště a popel odtahat na palubu. Všechno bylo tehdy na ruční pohon, i rumpály. Byla to skutečně pekelná dřina.

Podobné podmínky byly rovněž na Little Evy – říkali jsme jí Evička – malé lodičce o 600 tunách, která samozřejmě měla parní stroj a neměla elektřinu. Proto také neměla radiostanici. Místo elektrikáře, jak jsme na něj zvyklí na dnešních lodích, byl na Little Evy lampář. Ten čistil lampy, knoty, cylindry, vytahoval večer na stožár poziční světla. V kabinách se svítilo petrolejkami, uhlím se topilo v obyčejných kamnech nejen v kuchyni, ale všude. Také při kormidlování byl nutný parní stroj. Můstek byl odkrytý, kdepak střecha a stěny. Nad hlavou jsem měl jedině oblohu.

Vzpomínám na pozdějšího kapitána Cibíka, který byl u mě tehdy jako kadet. Jednou v Baltu stál za kormidlem, za zády měl parní stroj, z něhož v mraze stoupala pára. Do tváře zimu a led, za zády vedro. Připadal mi tehdy jako Pýthie delfská a já jen marně čekal, zda pronese nějaké proroctví.

Právě na Little Evy jsem zažil snad nejhorší bouři, která mě za ta desetiletí na moři potkala. Vypluli jsme z Gdynie a dostali se do hrozného štormu. Za celých pět dní jsme ujeli pouhých 40 námořních mil. Bojovali jsme s bouří úspěšně – zachránil nás náklad 250 zinkových ploten, které byly uloženy na dně lodi. Zbytek ládoven byl vyplněn bednami. Loď byly dokonale vybalancovaná, takže se vracela z nemožných úhlů – i ze 40 stupňů.

Konec Little Evy – 1935

Ještě rok před prodejem Moravy koupila firma (Baťa, pozn C.) malou loď Little Evy. Měla pouze 605 tun a ve strojovně "běhalo" jen 400 koní. A právě na této lodi jsem se stal dne 15. října 1933 poprvé velitelem. To víte, každá velká loď je pohodlnější než malá. Jen si představte, jak se tahle lodička třískalo o potýkala s počasím na Severním a Baltském moři, kde bylo nasazena. Pro mne to byl na rozdíl od Moravy těžký život. Ale zároveň veliká škola.

 Na takovou loď jsem totiž neměl povinnost brát všude v přístavech a kanálech lodivoda. A tak jsem jezdil bez lodivoda třeba do Gdyně nebo i v hamburském přístavu. Díky téhle praxi jsem se dokonce naučil manévrovat. Na velké lodi vás lodivod vyveze z přístavu na širé moře, tam zapnete automat a kapitán se k manévrování s lodí vůbec nedostane. Když jsem pak později sledoval manévry s lodivody, říkal jsem si, že mnohdy reagují později, než bych reagoval já. A to bylo zase díky tomu, že jsem měl tu obrovskou praxi s Little Evy.

Měl jsem tenkrát na palubě celou naši budoucí "admiralitu". Ve funkcích kadetů a důstojníků tam sloužili naši budoucí kapitáni dálné plavby Klos, Horčic, Cibík, Veselý. S Little Evy jsem jezdil až do roku 1935.

S touto lodí jsme měli v Kielském kanálu malér. Já měl službu do půlnoci, Klos od půlnoci. Loď řídil povinně v Kielském kanálu lodivod. Proti nám plula, rovněž pod vedením lodivoda, sovětská loď Berezina. V té době ještě měli Angličané rozdílné komando. Když Angličan řekl "starboard", tak chtěl, aby mu šla loď doleva.

Když řekl Němec "starboard", chtěl, aby mu šla loď doprava. A pro tyto nevyjasněné pojmy vlastně došlo ke kolizi. Lodě pluly proti sobě a na té sovětské, která delší dobu nikoho nepotkala, seděl lodivod a viděl naše světla, ukolébán klidem, až v poslední chvíli, a zapomněl, že dává rozkazy anglicky. Řekl kormidelníkovi Bereziny "starbord" a ten to otočil přesně na opačnou stranu, než chtěl lodivod.

V kanále se někdy stává, že nejede-Ii lod' středem, vytvoří u břehu val vody, který tlačí plavidlo na jednu stranu vpředu a na druhou na zádi. Lod' vlastně dostane smyk. A k tomu došlo když chtěl lodivod zachránit situaci. Berezina se otočila napříč kanálem. Představte si, že byla tak desetkrát větší než my!

Lodivod poslal Klose, aby honem před srážkou hodil kotvu. Ten ještě duchapřítomně křikl větrákem na přídí na spící strojní posádku, aby vyběhla, čímž ji vlastně zachránil, protože na přídi pak byla jen spleť plechu a postelí. Ale jinak se nám nic nestalo. Voda nevnikla do lodi dále, než právě ke kolizní přepážce. Ani náklad nebyl poškozen. Soud přiřkl veškerou vinu druhé lodi, takže firmě byla vyplacena náhrada škody. A navíc se Little Evy v tom stavu po havárii podařilo prodat.

To bylo už v pětatřicátém roce, když jsem s ní jel s novou posádkou do Rotterdamu předat ji novému majiteli. Ze staré posádky zbyl jedině kuchař a strojník, jinak jsme měli posádku německou. Pouze německého stevarda mi nechtěli přidělit, protože to už byl Hitler u moci a Němci nepřipustili, aby Němec sloužil kapitánovi, který patří k méněcenné slovanské rase. Byla to smutná cesta s poškozenou lodí. V Rotterdamu jsem spustil naši vlajku a řekl jsem si, že ji zase vztyčím, až budeme mít znovu československou loď.....

Autor:
kapitán dálné plavby Jakub Frey (1906-1987)
absolvent námořní školy v jugoslávském Bakaru, velitel řady našich námořních lodí

Vzpomíná ing.Skřivánek

..... Poslední byla Little Evy firmy Baťa, která ji prodala v roce 1935. Její velitel Jakub Frey sloužil po druhé světové válce na řadě československých lodí (a později též švýcarských) a byl mimo jiné prvním velitelem lodi Lidice, která byly první novostavbou ČNP. Postavili ji ve Finsku. Kapitán Jakub Frey je pochován v moři poblíž ostrova Ceylon (80 st.v.d., 0,6 st.s.š.)

Autor:
Ing.Miloš Skřivánek  (*1920-†2003),
jeden z prvních průkopníků námořního podnikání v naší zemi,
vedoucí oddělení rejdařství Čechofrachtu a dlouholetý technický ředitel ČNP

Vzpomíná kpt.Rusňák

Jak jsme se stali námořními národy

..... Jeden z největších tehdejších čs.kapitalistů Baťa nakoupil v době hospodářské krize (1929-1930) velké množství kaučuku. Aby si zajistil i levnou přepravu, rozhodl se k tomuto účelu pořídit i loď.

Tato byla získána od francouzského rejdařství Faber line Marseille a pojmenována Morava. Kromě uvedených převozů kaučuku loď převezla do Indie zařízení pro velikou továrnu na obuv a milion párů obuvi.Vykonala rovněž kratší plavby do Švédska, Antverp  A Hamburku a po 1,5letém provozování ji prodali.

Kromě těchto třech velkých lodí se ve dvacátých a třicátých letech provozovala pod čs. vlajkou řada dalších malých lodí, jejichž majiteli byli čs. i zahraniční soukromí podnikatelé. Většinou je používali k poněkud nekalým účelům – pašování alkoholických nápojů po Baltickém moři do Finska, využívajíce důvodu, že ČSR neparafovala smlouvu baltických států s Finskem o zákazu převozu alkoholu do Finska, kde měli prohibici.

Polsko vyváželo ze své Slezské pánve veliké množství uhlí a to vlaky do přístavů Gdynia/Gdaňsk a odtamtud dále loděmi. Prázdné vagóny se vracely zpátky do Slezské pánve, která není příliš odlehlá od čsl.hranic a od tehdejšího hlavního výrobního centra Bati – Zlína. Této skutečnosti si Baťa ihned všiml a uzavřel s polskými partnery smlouvu o využití vagónů pro zpáteční cestu, a to tak, že je naložil kůžemi pro svůj obuvnický koncern v ČSR. Zajížďka vagónů do ČSR byla nepatrná a obě strany byly na výsost spokojeny.

Kůže se přivážely z celého světa velikými loděmi do Hamburku. Aby se dostaly z Hamburku do Gdynie, zakoupil pro tento účel menší plavidlo, kterému ponechal i původní anglické jméno Little Evy (Dle rejstříku se člun původně jmenoval Mona. Pozn. C.). Posádka se skládala výhradně z českých a slovenských příslušníků, důstojníci a velitel byli již čerstvými poválečnými kádry, absolventi jihoslovanských námořních škol.

7.února 1935 byla i tato loď Baťou prodána, neboť se i tady dokázalo, že i nejmocnější kapitalisté nedokáží čelit hospodářským krizím kapitalistického světa, které v dalším sledu nepříznivě ovlivňují převoz nákladů námořní cestou.....

Autor:
kapitán dálné plavby Milan Rusňák (*1930),
jeden z prvních absolventů námořní školy v Polsku, velitel řady našich námořních lodí

Vzpomíná kpt.Fojtů

Naše vlajka na moři

.....Pomineme-li několik malých lodí, shledáme, že před druhou světovou válkou byla provozována naše námořní plavba pouze čtyřmi loďmi, a to větší Legií, Arnou, Moravou a menší Little Evy. Dvě poslední vlastnil Baťa. Po ztroskotání lodi Little Evy v roce 1934 a jejím prodeji v roce 1935 zanikla naše předválečná námořní plavba.....

Autor:
kapitán dálné plavby Antonín  Fojtů (*1930),
jeden z prvních absolventů námořní školy v Polsku, velitel řady našich námořních lodí
z knihy „Tisíckrát prokleté moře a přesto jsem se vždycky rád k tobě vracel……“