Josef Kijonka

Komunistická charakteristika muže – komunisty, který se výrazně podepsal na likvidaci  baťovského Zlína. Do továrny se dostal jako mnoho jemu podobných až za nacistické okupace, kdy vnímavost personálního oddělení ku rozkladným živlům byla utlumena nutností národní podpory.

Text nutno číst dnes již pozapomenutým způsobem – "mezi řádky".

citováno z:

Přemysl Roušar :   Dějiny národního podniku Svit; I. díl – národní podnik Baťa (1945 – 1948)

.... Kijonka se objevil na politickém nebi Zlína náhle jako meteor.  Jeho rychlý vzestup je vysvětlitelný především poměrně nízkou ideově i organisačně politickou úrovní Zlína a některými osobními vlastnostmi Kijonkovými, kterými zpočátku imponoval. Když byl na schůzi 5. května 1945 postaven do čela stranického vedení, většina přítomných komunistů ho neznala. Kijonka však vystupoval velmi aktivně, jistě, s politickým přehledem, s iniciativními návrhy – byl takřka jediný, který měl promyšlený návrh na činnost strany. Politicky méně vyspělí lidé přijímali velmi kladně, že je zde někdo, kdo umí vyjádřit jejich nálady a vést k aktivitě. Pozornost přítomných se na něho rychle soustředila. Když k tomu přidáme připomenutí vlastní minulé práce v dělnickém hnutí a operování s takovými autoritami, jako byly III. internacionála, ústřední výbor strany, Slánský, Gottwald a Kliment – bylo o vedoucím stranického výboru rozhodnuto.

Kromě čelné funkce ve stranickém vedení začal ihned pracovat velmi aktivně a iniciativně na odborovém úseku. Nacházel se také v sedmičlenné skupině, která šla do kanceláře ředitele jako kontrolní orgán pracujících. Naráz se tedy ocitnul na rozhodujících místech – v orgánech, které v krátkém období "bezvládí" vše připravovaly. 

Když o dva měsíce později řekl soudruh Gustav Kliment některým komunistům ze závodu: "Znám Kijonku z Ostravska, máte tady dobrého chlapa," byly smazány takřka všechny pochybnosti o tom malém muži v koženkovém kabátě, který tak jistě a energicky, se špatnou češtinou vystoupil na první schůzi v bývalé německé škole.

Když hovoříme dnes s komunisty, kteří ho dobře znali z jeho práce, jejich názory se velmi rozcházejí. Vesměs se však shodují v tom, že byl mimořádně pracovitý, bystrý, schopen rychle se rozhodovat (mnohdy však instinktivně), politicky vzhledem k tehdejší úrovni Zlína vyspělý, zběhlý v denních šarvátkách, někdy překvapivě rozumný, jindy překvapivě naivní. Jeho mnohá rozhodnutí nesou pečeť  doby, v níž se mnohé myšlenky prosazovaly v denním zápase s reakcí o malicherné věci a v níž se velké chyby sice rychle mstily, byly však i rychle překonávány a odpouštěny.

V boji proti vedení Klubu absolventů Baťovy školy udělal jednu z chyb, když na nádvoří při veřejné schůzi sebral mikrofon Daňkovi¹⁾, nedal mu slovo a v okamžitém rozhořčení pohrozil vojskem. Snad jen proto, že byl dělnickým funkcionářem, bylo mu odpuštěno. Tehdy se jeho posice otřásla nejvíce. Nadělalo to vážné škody mezi mladými lidmi ve vztahu ke straně – a u některých na dlouhou dobu.

Doba byla zvláštní. Většina ho omluvila, protože mu věřila – byl jejich. Zastali se ho i někteří přední komunisté – funkcionáři z továrny a z KV KSČ a při jednání na KV KSČ prosadili, že zůstal ve funkci.

Když se situace v podniku jakžtakž stabilisovala, stabilisovalo se i Kijonkovo postavení. Práce ho stravovala celého. Neznal takřka oddechu, jako ostatně každý významnější funkcionář tehdy. Úspěchy podniku se začaly stále více přičítat vedení, mezi jeho čelné představitele Kijonka patřil.

Byla to logika boje.  Útočila-li reakce zejména na vedení jakožto komunistické, braly dělnické organisace vedení pod svou ochranu. V tomto boji vynášely jednotlivé úspěchy továrny především jako úspěchy vedení, ale k chybám zaujímaly smířlivější postoj, čímž prakticky dále posilovaly posice čelných představitelů. Nutnost, která se musela odehrávat, nesla však i negativní stránky. Stále více se oslabovala kontrola strany (členstva strany a jejích organisací) nad jejími představiteli ve vedení závodu.

V tomto procesu se poměrně brzy vytvořilo silné mocenské duo Holý – Kijonka. Kijonka doplňoval to, co se Holému nedostávalo: dělnickost, političnost a lidovost. Netvořil však pouhý dodatek a stín Holého. V řadě otázek a v určitých obdobích byl prvním mužem v této dvojici.

....."

Charakteristiku Josefa Kijonky autor zpracoval na základě dobových dokumentů (jednání podnikové rady koncernu, předsednictva KV KSČ); především ovšem použil vyprávění pamětníků, kteří s Josefem Kijonkou spolupracovali.

¹⁾  František Daněk, lidovec, ABŠ, se stal po Josefu Kijonkovi předsedou poválečné, nově zvolené závodní/podnikové rady.