VILÉM TETOUR Z TETOVA
Naše pravda, asi 1988
Ze středověkých dob se nám dochovalo příliš málo zpráv k tomu, abychom se dověděli něco bližšího o životě tehdejších obyvatel Zlína; zejména o obyčejných lidech – zlínských měšťanech – jen tu a tam probleskne chudá, kratičká zmínka. A feudální páni vládnoucí městu ze zlínské tvrze jsou na tom vlastně jen o trochu lépe; ze zlomkovitých zpráv se dovídáme obvykle pouze jejich jména a občas něco bližšího o událostech, kterých se účastnili, ale jinak i o nich prameny mnoho neříkají a konkrétní životní osudy si většinou můžeme spíš domýšlet.
Určité výjimky však přece jen existují a k nim patří osobnost zlínského a malenovického pána Viléma Tetoura. Ani o něm se sice zdaleka nedovídáme všechno, ale dochovala se přece jen aspoň hrst záznamů, ze kterých vyčteme něco víc o jeho pohnutých a pestrých životních osudech.
Vilém Tetour z Tetova se narodil v nezámožné rytířské rodině, která žila někde v západních Čechách (nejspíše na Loketsku). Skromné jmění nestačilo k majetkovému zajištění deseti dětí (Vilém měl pět bratrů a čtyři sestry) a tak se synové, když dospěli, sami poohlíželi jak si zajistit živobytí odpovídající šlechtickému stavu; svou příležitost našli většinou ve vojenském řemesle. Poprvé se s Vilémem Tetourem setkáváme v západních Čechách, kde před rokem 1469 sloužil ve zbrani u pana Dobrohosta z Ronšperka, pána na Horšovském Týně. Vojenská služba mladému Vilémovi zajistila existenci a protože jako velitel námezdných žoldnéřů projevoval značné schopnosti, otevírala se před ním v tehdejších válečných dobách slibná perspektiva.
U Dobrohosta nepochybně získal pověst obratného válečníka a když ho v červenci 1469 chtěli získat do svých služeb mocní Rožmberkové, vystupoval Tetour už se značným sebevědomím. Nesmlouvavě si kladl požadavky: chtěl dostat oddíl nejméně deseti jezdců a mj. trval na vyplácení svého žoldu výhradně ve zlaté minci (nikoli v groších nebo jiné měně). Jeho podmínky byly přijaty a tak někdy kolem r. 1469 přešel Tetour do služeb nejmocnějších velmožů království. A velmi brzy zde dosáhl i významného postavení, protože v srpnu 1470 ke titulován jako nejvyšší rožmberský hejtman.
Dostal se tak k samému ohnisku rušných událostí v době, kdy naše země byly zmítány válkou vnucenou králi Jiřímu z Poděbrad katolickými protivníky. K nim patřili i Rožmberkové, kteří spolu se stranou katolického panstva podporovali Jiříkova protivníka, uherského krále Matyáše Korvína. Ve vlivném postavení velitele rožmberské ozbrojené moci jsme mohli najít Viléma Tetoura ještě roku 1472, ale pak odtud odešel. Těch pár let hejtmanování u Rožmberků mělo pro něj neobyčejný význam – otevřelo mu širší možnosti a připravilo půdu k dalšímu strmému vzestupu. Odtud vedla cesta osvědčeného žoldnéřského hejtmana už přímo do služeb uherského krále Matyáše, kde nalezl ještě širší prostor k uplatnění.
Už roku 1474 bojoval Tetour pod uherskými korouhvemi ve Slezsku a v příštích patnácti letech jeho kariéra směřovala nezadržitelně vzhůru. V uherském vojsku rychle sílila jeho pověst schopného válečníka, upevňovalo se jeho postavení mezi Matyášovými nejvyššími polními hejtmany, a v 80. letech XV. století se Vilém Tetour stal vrchním velitelem žoldnéřů uherského krále. Bojoval na všech důležitých bojištích střední Evropy – v Českých zemích, Rakousích, Uhrách i ve Slezsku. Po slezském tažení r. 1488 však se službou skončil a stáhl se do ústraní.
Jako úspěšný válečník se Tetour domohl nejen vysokého postavení a vojenské slávy, ale zároveň nahromadil i velký majetek. Za vojenskou službu mu dobře platili Rožmberkové a ještě bohatších odměn se mu pak dostalo z rukou Matyáše Korvína. V moci tohoto uherského krále se tehdy ocitla i Morava a právě zde Matyáš daroval Tetourovi značný feudální majetek – zlínské panství. Zlín patřil Tetourovi již r.
Tehdy byl Vilém již ženatý; jeho manželkou se stala Markéta Gyulayová z Kazy, vdova po jiném proslulém Matyášově hejtmanu Francovi z Háje. Po tomto prvním muži zdědila zástavní držení významného Trenčína a když se r. 1477 tohoto panství vzdala, dostala vyplacenu zástavní sumu 6 000 zlatých. S těmito penězi a celým svým majetkem se Markéta stěhovala (asi r. 1478) ke druhému manželovi na Zlín. Ten tvořil základ Tetourova rozsáhlého majetku, k němuž někdy před r. 1484 přibylo i sousední velké malenovické panství. A další statky přibývaly i v jiných končinách – panství Hričov s Velkou Bytčou na Slovensku (kolem r. 1483), východočeské Lichnice (1489), panství kláštera Hradiska u Olomouce (1490), hrad Borlin někde při uhersko slavonské hranici (1488); darem od krále Matyáše dostal Tetour také dům ve Vídni.
Na sklonku života se Vilém Tetour změnil z válečníka ve šlechtického statkáře a zdá se, že hospodárnost byla výrazným rysem jeho povahy. Na rozdíl od některých vojáků, kteří hrabivě hromadili majetek, ale pak jej neuměli udržet, Tetour své velké zisky z vojenské služby pevně zabezpečil. Peníze soustavně ukládal do nákupu statků – dle tehdejších měřítek praktikoval nejefektivnější způsob jejich zhodnocení. A přitom nakupoval cílevědomě tak, aby jeho statky tvořily pevný a hodnotný celek. některá vzdálená panství po jeho smrti sice odpadla, avšak Zlín i Malenovice zůstaly skoro sto let v rukou Vilémových potomků.
Ač především voják, vystupuje Vilém Tetour jako člověk nepochybně mnohostranně schopný. Králi Matyáši sloužil nejen v poli, ale panovník mu svěřoval také některá důvěrná politická jednání. A zejména poté, co opustil vojenskou službu, se zřetelněji projevily ostatní stránky jeho povahy. Po roce 1490 jej pravidelně nacházíme mezi účastníky moravských zemských sněmů a živě se podílí na řízení země po skončení vleklých válek. Díky širšímu rozhledu i umění jednat s lidmi si mezi domácí moravskou šlechtou získal vážnost a respekt; jen tak si můžeme vysvětlit, že Tetour, na Moravě vlastně pouze čerstvý přistěhovalec, byl už r. 1492 jmenován jedním ze zemských soudců. Asi mu pomohl i jeho druhý sňatek s Barborou ze Žerotína (před r. 1494), členkou váženého domácího rodu a tímto spojením pevněji zakotvil mezi moravskou šlechtou.
Poslední zprávu o Vilému Tetourovi čteme v červnu
Životní osudy tohoto zlínského pána zůstávají v mnohém skryty mlčením pramenů, ale přece se dovídáme dost, abychom trochu porozuměli době, ve které žil. Jeho vzestup je na první pohled shodný s kariérou jiných žoldnéřských hejtmanů a válečných zbohatlíků. Ale také se od nich zřetelně odlišuje svými širšími zájmy, tím, že nezůstal pouze vykonavatelem vojenských akcí, ale měl dost schopností uplatnit se i v dobách míru.
