Co zavinilo světovou krisi

Jan Antonín Baťa – Těžké časy

(sběr z jednoho rozhovoru v roce 1939)

Odvaha, práce, systém

.....(Bůh) bude chtít z evropských národů dostat ven tu pohodlnost, lhostejnost k dobrému i zlému, tu nepodnikavost, ze které vlastně vznikne válka .....

... co způsobilo, že byla Evropa v letech od roku 1930 až do posledku vlastně kontinentem nezaměstnaných? Co to bylo jiného, nežli že k těmto desítkám milionů dělníků scházel nějaký ten milion mistrů a nějaký milion podnikatelů? Bylo-li v Evropě dvacet milionů nezaměstnaných, bylo to proto, že scházelo milion vychovaných, vycepovaných, odvážných podnikatelů, kteří by našli způsob, jak tyto lidi zaměstnati.

Dělníci nemohli mít práci, když nebylo těch, kdo by ji pro ni našli a vytvořili ..... existovat, pracovat a žít v blahobytu, to jsou tři různé pojmy. Existovat je možno o chlebě a vodě. Pracovat je možno za všech řádů na světě. Ale pracovat a žít v blahobytu , tož to je zase něco jiného .... lidé v Evropě žili, i když jich skorem dvacet milionů nepracovalo, že? A v Rusku umíralo a umřelo podle přiznání vládních míst tamních na pět milionů lidí, ačkoliv tam pracoval jeden každý. Dřel ... musel. V Evropě neumřeli ani lenoši, kdežto tam zahynulo na pět milionů těžce pracujících lidí. To je ten rozdíl v řádu, v uspořádání života.

Kde jsou podnikatelé?

.... Když to je právě to, že ovzduší Evropy a světa bylo otrávené tím komunismem a jeho zdánlivým vítězstvím v Rusku a bylo mnoho lidí, kteří si řekli, že státní služba a vůbec služba a zaměstnání je bezpečnější formou šťastného života, nežli býti podnikatelem.

.... pamatuji, že vodili například po převratu po náměstí v Přerově jistou dámu, která se strašlivě provinila. Víš, co provedla? Postavila během světové války, když nebylo co na ten špatný kukuřičný chléb namazat dětem – továrnu na marmelády. Měla s tou továrnou úspěch. Nedala si ovšem mluviti do své práce od nikoho, tím méně od všelijakých povalečů, z nichž se stali převratem političtí předáci. Nu, a když nastal převrat, tož vodili milou majitelku továrny po Přerově, nesouce nad ní šibenici, s oprátkou na krku...

..... Ta dáma nevydržela ani rok. Zemřela. Měla tři syny a dvě dcery. Synové vystudovali a stali se státními úředníky a učiteli, otec prodal továrnu jednomu z těch politiků, kteří tak zostudili jeho ženu, a z dcer se stala jedna učitelkou a druhá vstoupila do kláštera ..... Synové se nechtěli nechat voditi někudy s oprátkou na krku, pod šibenicí ...... státní úředníci nejsou vyžírači, ani učitelé. Problém je v tom, že každý dacan, každý povaleč mohl vystoupiti na obrácený sud a nadávati z plných plic továrníkovi, nutě jej, aby dělal to a ono a ještě cosi .... To se dnes děje v celém světě. A také v celém tom světě, kde se to děje, vládne nezaměstnanost.

Banky a bankéři

Ti to rozežírali z druhého konce. Utloukali podnikatele v zájmu své peněžní moci. Někde to bylo v „zájmu národním“ a podobně....

..... kdyby se nějaký lékař ulakotil a chtěl sebrat všechny léky, co jich může dosáhnouti, schoval si je a zavřel do svého skladiště .... nedal by je nemocným .... se pominul. A když tedy je někdo bankéřem a spravuje peníze, je správné, když je zavře do pokladny a nedá, nepůjči je nikomu? ..... když se bankéř začne báti o peníze, musí přeci vždycky nastat krize, protože nemocní nedostanou svůj lék.

..............

A ještě jedna stránka, pokud jde o bankovnictví: Banky ve světě se minuly účelem. Většinou ztratily svůj význam, ze kterého vzešly. To jest být osobním oddělením, osobáři hospodářského života. Takový osobář, ten má za úkol vybírati lidi. Vybírati je a popouzeti je. Budovati podnikatele. Dávati léky, elixíry mládí a krásy novým adeptům podnikatelství. Vychovávati nové podnikatele. To je jejich úkol, ne schovávati léčivo před nemocnými.

..... dát možnost a příležitost ... Zatím zejména náš, český bankéř, dělá jenom shakespearovského Shylocka. A hůře. Hydru. Požírá podnikatele, místo aby je hledal a vytvářel a vychovával.

Co to jsou ty bankovní koncerny? Koncerny, kde banka má majoritu akcií a mnohdy všechny akcie desítek průmyslových podniků. Podniků, kterým nerozumí, ale které vysává a do kterých on, bankéř, neschopný provozovati je, dosazuje ‚podnikatele‘. Tyto podniky to jsou, jež jsou pak v nejbližší krisi zastaveny a dělníci na ulicích. A takový ten mor se potom roznáší i do ostatních.....

.....

Byla u nás nějaká krise? (U Baťů, pozn. C.) Byly krise v celém světě a my jsme rostli. Proč? Poroučí u nás bankéř? Ne. Stojí s kloboukem v ruce u našich dveří. K službám vždy ochotný Julius Novotný, že? Nechali bychom my jej u nás poroučet? Cákryš. Utekl by první den. Ale banky jsou spíše upíry, nežli pařeniště podnikání. Lidé, kteří do toho nevidí jako žurnalisté a podobně, tomu potom říkají ‚soumrak kapitalismu‘. Aspoň v Evropě tomu tak většinou je.

.......

Bankéřovou povinností je najít pro chřadnoucí podnik jiného podnikatele. Prodat jej někomu, kdo jej bude chtít provozovat. Kdo u toho bude chtít býti celým srdcem, časem, hlavou, rozumem, jako musí býti podnikatel .... bankéř, který provozuje podnik, si musí troufat zaměstnávat lidi i přes doby krizí a neposílati je státu na krk, aby je živil, když přijdou těžké časy. Těžké časy jsou časté a právě tehdy se potřebuje podnikatel nejvíce. A tenkráte přichází situace, na kterou bankéř nestačí.

... zákon, který by jej přinutil ..... je takový zákon ..... jsou dva druhy zákonů. Jedny jsou zákony dané člověkem a druhé jsou v nás a pocházejí z naší vlastní podstaty. Zákony Boží. Ten zákon se nazývá poctivost .... o těch se na školách neučí, a přece řídí svět.