Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

Jan Antonín Baťa

Nad Evropou, Afrikou a Asií

(v dopisech, posílaných z obchodní cesty kolem světa)

 

 

 

 Na autostradě Turín – Milán

 

1 500 vozů projede denně autostradou Turín-Milán. Každý vůz zaplatí 7,30 lir, které po krejcaru ještě vydělá na této cestě úsporou bensinu ze zkrácení cesty proti normálním silnicím, a má k tomu úspory oleje, vozu, brzd a času, stejně jako i úplné bezpečí jakožto podíl na zisku.

Znamenitá věc ta autostrada. Je to služba veřejnosti.

 

Řím

 

Římské lázně nám dávají zamysliti se nad tím, jak všude, kam člověk šlápne, je možno nalézti poučení a přesvědčiti se, že my, lidé moderní, lidé nové doby, máme mnoho povinností a mnoho co dělat, abychom měli právo k hrdosti nad svým výkonem z hlediska historie.

 

Littoria

Na Podkarpatsku je černý močál, ještě o něco větší, než jsou pontinské bažiny. Mohl by poskytnouti výživu pro dvakrát tolik lidí jako toto zde.

 

Vysušme jej. Pošleme tam nezaměstnané a válečné invalidy a udělejme z toho také zemský ráj na pohled. Ukažme podle slov presidenta Beneše, že demokracie je dynamická.

benatky-janov--2--web.jpg

 

 

Nad africkým pobřežím

 

Malá země může být velikou svým vzduchoplavectvím. Holandsko není velkou zemí. A přece je to země velmi bohatá, protože má dosti velikou, ba značnou část národa, která se zařídila na námořní plavbu.

 

Jsou země mnohem větší nežli Holandsko, jež v plavbě nemají ani desetinu toho významu, ačkoliv i jejich břehy jsou oblévány oceánem. To proto, že se v nich dosud neprobudil onen průkopnický duch, onen duch dopravní služby, který posloužil tolik Holandsku a jiným velkým i malým přímořským zemím.

 

Ve vzduchu je tomu právě tak.

 

Není důvodu, proč by někdo měl dělat lepší leteckou službu než právě my. Nikdo na světě nepotřebuje tak nutně, tak nezbytně, tak naprosto letectví, jako je potřebujeme my.

 

 

Na cestě do Karachi

 

Spolupracovníci v našich zdejších koloniích s nadšením, které je nepopsatelné, vyprávěli o tom, že slyšeli volat čsl. krátkovlnnou stanici našeho Škopka v Hol. Indii, Fabiána v Číně a Troufala na Malaji.

Nevím, zda si uvědomujeme, co může znamenat krátkovlnné vysílání pro naši republiku a pro udržování jejího spojení s předními hospodářskými hlídkami.

 

Naši lidé zde vědí málo a jsou ochotni prosedět celé noci, aby nás slyšeli a načerpali nových sil k práci, která je zde skutečně bojem.

 

Jediný prostředek, jak se natrvalo udržeti na světovém trhu, je živý lidský styk, a hlavně živé slovo, šířené vzdušným éterem.

bata-indie--1--web.jpg

Prodejní akce v indických městech

 

 

 

Jodhpur

 

 

Exportní obchod je jako každý obchod. Je jako pole sedlákovo.

 

Žádný sedlák není tak pošetilý, aby očekával, že pšenice, již před týdnem zasil, mu musí dát příští týden úrodu. Ne, on ví, dá-li Bůh bude moci sklízet až v létě.

 

I v exportu je tomu tak.

 

Export je útlá květinka, kterou je nutno ošetřovat a o ni pečovat.

 

Není možno si myslet, že někde na naše zboží čekají. – Nikoli.

 

Všude na světě je zboží skoro nadbytek.

 

Je to vyšší umění, nalézt svoji cestu v tomto babylonu nabídek a prorazit se svým zbožím a svou prací. Ale stojí to za to.

 

Všude na světě poznáte při tom nejlepší pracovní a obchodní způsoby, které vám zlepší váš obchod a výrobu doma.

 

 

 

 

 

Batanagar 

 

 

 

 

Vzdělání pro vzdělání, to není ještě služba.

 

Každé vzdělání, malé či velké, ukládá mravní povinnost vzdělanému využít toho, čemu se naučil a dostati ve svém oboru kupředu sebe i své vrstevníky nebo následovníky.

 

Nevím ovšem, zda je to jenom Indie, která tímto nedostatkem u vzdělaných trpí. Myslím, že i v Evropě je mnoho vzdělaných lenochů, kteří si představují, že proto, že byli na účet veřejnosti skvěle vychováni ve veřejných školách a že to, že na ně pracovali rodiče, má k nim veřejnost jakési povinnosti, místo aby chápali, že jsou to oni, kteří mají povinnost využíti svého vzdělání k usilovné službě ostatním lidem.

saigon-pristani--1--web.jpg

 

 

 

 

 

Siam

 

 

Siam snese za 50 milionů čsl. zboží, jestliže je dovedeme vyrobit za ceny, na zdejším trhu obvyklé, nebo nalézti jiný způsob obchodu, který lepší cenu umožní.

 

Je ovšem třeba zaříditi společnosti pro dovoz orientálních produktů k nám. Věci, jako rýže, bavlna, ovoce a jiné, které ostatně stejně někde kupujeme prostřednictvím přístavních jednatelů, budeme musit kupovat přímo sami.

 

Možnosti obchodu nejsou dnes o nic menší než byly před deseti, dvaceti, třiceti lety. Jenže tehdy za nás prodávaly Vídeň a Terst, jejichž lidé si troufali do světa. Dnes je třeba, abychom se dovedli vypravit sami, a také abychom sem dovedli vypravit své lidi.

 

 

Hong-Kong

 

 

Včera jsme dosedli na letišti v Hong-Kongu, odkud náš Lockheed putuje do beden a na loď. Za celou tu dobu, co jsme brázdili mraky podél evropské, africké a asijské pevniny, těch nějakých 25 tisíc kilometrů, motory ani nezaštěkly.

 

Dnes se to zdá již jenom episoda. Obchodně však ukazuje tato část naší cesty, že letectví je již natolik spolehlivé, že když se právě neriskuje, když se nelétá do tak zvaného každého počasí, je možné se na ně dívat jako na bezpečný dopravní prostředek.

 

Představte si výhodu letectví: do Indie pojedete lodí tři neděle, letadlem tři dny.

 

Je to důkaz, že vzdušný oceán nad námi je opravdu tím naším důležitým spojením se světem a že je k naší disposici.

 

Svět nekončí u Chebu nebo u Jasiny. On tam začíná. A do světa musíme nalézt tu nejrychlejší cestu.

Obrazek

Z Francouzské Indočíny - po nouzovém přistání v Quin-Honu

 

 

 

 

Jan Antonín Baťa 

Poznámky z cest

 

 

 

Cestou do Indočíny (Vietnamu, Laosu, pozn. C.)

 

Je možno jezditi po světě a neviděti nic, anebo neříci nic.

Je možné také nejezditi po světě, a zase by nic nebylo.

Ale já to považuji za svou občanskou povinnost, abych poukázal na chyby, které stojí v cestě obchodu nejen našemu, ale všemu obchodu republiky.

Je mi lhostejno, zda si o mně nějaký člověk, jenž se nedovede vymanit ze zajetí svého světového názoru, řekne, že jsem jednou fašista, po druhé imperialista a potřetí třebas komunista.

Vymínil jsem si, že budu po světě vybírat hrozinky rozumné práce, rozumně organisovaných poměrů a poukazovat na chyby, které my u nás po této stránce děláme.

Mé články jsou projevy dobré vůle posloužiti naší veřejnosti, od níž pocházejí prostředky k této mé cestě.

Snad není mnoho žádáno, když prosím, aby byly posuzovány z tohoto nestranického hlediska.

 

 

Hong-Kong

 

Svoboda odchodu vede k velikosti každého jednotlivce a tím všech dohromady.

Omezování vede k malosti a ještě k větší malosti ducha a života.

Svoboda hospodářská, to je heslo budoucího náporu intelektuálních sil našeho národa, chceme-li se opravdu udržet jako svobodný stát.

Ne rovnost žebráků, jak se o ni pokusili v Rusku, nýbrž rovnost zámožných lidí, svobodných hospodářů. Rovnost, při které je každá mísa plná a kde zbývá ještě i na ty, jež osud postihl.

saigon-pristani--2--web.jpg

 

 

 

Šanghaj

 

Často jsem slyšel stížnosti nebo viděl i úsměšky jako odpověď na můj dotaz, že z Československa nelze nic dostat, ba ani ne nabídku.

Nabídky, které (do Číny) dojdou, jsou podány v Kč, franko továrna v ČSR. Ovšem, že se s tím dělá jenom to, co by udělal náš obchodník, kdyby dostal nabídku franko továrna v Sečuanu uprostřed Číny.

Hodil by ji do koše? Zajisté, zejména, když by nabídka zněla na sečuánské tolary, jejichž kurs lze u nás zjistiti jenom obtížně.

 

 

Tokio

 

Jeden kg vlny z Buenos Aires – z druhého konce světa – stojí japonskou továrnu v dopravě méně, nežli doprava tohoto kilogramu z Hamburgu do Zlína.

My u nás se rozmýšlíme dlouho, zda by se vyplatilo spojit suroviny z východu republiky s průmyslovými podniky západu republiky silnicemi nebo železnicemi.

Dosud jsme se nedostali ani ke splnění tohoto naléhavého programu, nemluvě o dopravním kanálu, který by byl tepnou pro masové náklady, jejichž doprava jak po silnici, tak po železnici je národohospodářskou ztrátou, ztrátou na majetku všech občanů ve státě.

Japonsko je obléváno mořem ze čtyř světových stran, ba ještě více, neboť nejzalidněnější část Japonska je rozříznutá mořem v půli, takže moře samotné tvoří jejich vnitrozemský dopravní kanál.

Co by bylo Japonsko bez vodních dopravních cest?

Nic.

Země 10 milionů barbarů.

Moře z nich udělalo národ mající ctižádost k zápolení o první místo mezi národy světa.

Bohatství Japonska leží v jeho vodních cestách. 66 milionů lidí by nemohlo žít na prostoře asi 380.000 čtverečních kilometrů hor a sopečných pohoří, kdyby kolem té trošky úrodné půdy a minerálních nalezišť nebyla velkolepá dopravní cesta tří moří.

Věru máme důvody jim závidět. Malinký ždibeček tohoto jejich bohatství bychom potřebovali my, nejprůmyslovější stát střední Evropy.

Obrazek

 Při návštěvě v japonských továrnách na obuv a kůže - prohlídka rozdělané obuvi

 

jab-prohlidka-kruponu-web.jpg

 

JAPONSKÁ KONKURENCE

.... už Tomáš Baťa za své egyptské cesty ukázal, že výroba přichází teprve v druhé řadě a na prvním místě že japonská konkurence vítězí dobrou organisací hospodářsky expansivní ....

.... nikde nespoléhají na cizí prostřednictví a všude usazují vlastní příslušníky, protože ti jsou nejlepší zárukou, že odbyt je stále forsírován. Úřední místa poskytují japonskému exportu nejširší možnou podporu, ba zdá se, že zastupitelské úřady japonské jsou centry, o něž se tato neočekávaná expanse opírá ....

.... Aby japonské konkurenci mohlo býti čeleno, musí býti klidně a bez předsudku studována; naši exportéři vědí o ní málo, ponejvíce jen to, co ani z dálky neodpovídá skutečnému jejímu stavu. Jenom tím, že byl pobouřen japonskou konkurencí celý světový tisk se stalo, že jsme informováni o některých detailech, které dobře ilustrují japonské penetrační metody ....

.... v japonské výrobě je tuhá kázeň, ničím se nelišící od vojenské a všechny bavlnářské závody jsou sdruženy v jednu organisaci, v které funguje jen jedno vedení. Je to jakýsi hlavní štáb s mocí diktátorskou, kam přicházejí všechny objednávky zboží a odtud jsou přidělovány jednotlivým závodům. Tím zmizela vzájemná konkurence mezi továrnami, každá z nich specialisovala se na určitý typ a to se jeví v úspoře času, práce a nákladu.

Také nákup surové bavlny je soustředěn, to zas umožňuje získávání objednávek v rozsahu, který by jinak byl nemyslitelný ....

.... Italové s velikou vášní od té doby věnovali se studiu japonské hospodářské expanse a nutno jim opravdu poděkovati za to, že jsme o japonské konkurenci informováni dnes trochu rozumněji. Také u nás je to zapotřebí, protože i s míst parlamentních jsme slyšeli výklady velmi naivní o japonské průmyslové špionáži a o tom, jak japonské konkurenci nutno čeliti.

Ukázali jsme tu už dříve, že jediným prostředkem je tu neukvapovati se, a teprve na základě oddaného a trpělivého studia zajišťovati opěrné body, které by nám posloužily v neodvratné hospodářské válce.

Ani v jednom výrobku nemůžeme prostě před Japonci vykliditi pole, vždyť jde o trhy, na nichž Československo má už určitou tradici, ale pak dosavadní lhostejnost vůči zájmům exportu na odpovědných místech musí býti prolomena a veřejní činitelé musí si býti vědomi zodpovědnosti, kterou tím přebírají.    

J. Dokoupil

Hospodářský archiv

č. 52/1933

Výběr 1934, str.43

 

 

Z Francouzské Indočíny (Vietnamu, pozn. C.)

 

To neznáte Francouze.

Ten nevydrží nedělat něco jenom tak večer, když cítí potřebu nějak se pobavit. To si zajde do divadla, které si postaví uprostřed každého většího města.

To je zde v koloniích, ano zde, kde lidé i do divadla chodí bosi, protože si nemohou dovoliti přepychu obuvi, nebo nanejvýš v dřeváčkách s jediným koženým páskem.

Francouz by nevydržel něco nedělat. Musí. Železnice. Nu, dobrá. Ale to nestačí. Francouzsky spravovaný kraj musí mít vedle železnice ještě i silnici.

Route de Mandarin. Ne právě velmi širokou, ale pořádnou, většinou asfaltovanou silnici. Ne kousek sem a kousek tam. To ne, Francouz je velkorysý. Vezme mapu, čárne po ní prstem od severu k jihu, pohladí si vousy, pak si řekne: qui, monsieur, tudy to povede. Vedle železnice. Co budeme vymýšlet. Jedno bude podporovat druhé. Po železnici pustíme rychlíky a silnice budou doplňovat dopravní síť. Allons.

A tak vedle trati 2.400 km dlouhé je postavena Route de Mandarin asi jenom 6 m široká, s reservou pro rozšíření, ale za to krásně asfaltovaná. 

Obrazek

Po přistání v Quin-Honu - místní rikšové měli toho dne zvýšený obchod

 

 

  

 

Los Angeleská universita

 

Víte,“ pravil mi rektor university v Los Angeles, Dr. Ruf Kleinsmith, „když jsme po válce viděli, že naši graduanti zůstávají bez práce, tak jsme si řekli, že musíme mít někde chybu ve způsobu, jakým ty studenty vychováváme.

Šli jsme tedy do obchodů, do advokátních kanceláří, do továren, do úřadů a do nemocnic a shledali jsme, kde by bylo třeba to naše učení přizpůsobit tak, aby po našich výrobcích byla poptávka.

A tu jsme shledali, že například je nepatrná poptávka po filosofech a historicích, ale je silná potřeba graduantů filosofické fakulty vycvičených pro reklamu. Zařadili jsme tudíž do učení tolik látky přimykající se k dnešnímu životu, že jsme zvýšili za pět let počet studentů z 28 na 780. Každý student má už jaksi do předu určeno pracovní místo, to je, zvolí si firmu, kam půjde po studiích, a ta se už sama jaksi stará o to, aby jeho vzdělání bylo řízeno tak, aby vyhovovalo obchodní potřebě. O všeobecné vzdělání universitní se ovšem stará škola sama.“

Ale musím vám říct,“ praví pan rektor – „že 90 procent podnikatelů většího stylu v celé Kalifornii jsou graduanti vysoké školy.

Zde vidíte přítomných devět Los Angelanů. Ti všichni vyšli z naší university.

Tenhle je výrobcem letadel. Tento je podnikatelem největší přehrady světa, Hoover Damu. Tento je majitelem největší zdejší banky. Tento je největším brookerem v pozemcích. Tento je předsedou obchodní komory. Tento je šéfem L.A. přístavu. Náš ústav, možno říci, je ústavem pro výchovu podnikatelů.

Kdybychom to nebyli udělali již před deseti lety, nebyla by měla naše škola toho úspěchu, ani západní pobřeží by se nebylo vyvinulo tak mocně, jak to vidíme dnes.“

 

 

Rozhovor s Američanem 1937

 

Když Roosevelt dělá to, co dělá, tak někteří říkají, že je diktátor a že rozhazuje peníze a takovéhle věci. Povídám vám, tak liberalitní – mám říci – tak svobodný systém nenajdete v celém světě, jak v Americe.Všude jinde je vláda i v demokraciích založená na nedůvěře k člověku. Blum ve Francii jednoho dne padne, protože nějací kluci mu budou dělat kravál na ulici a protože mu ve sněmovně nebudou chtít hlasovat pro jeho předlohy. To u nás president předloží sněmovnám zákon po poprvé, když mu ho vrátí, tak po druhé a když mu to ještě vrátí, tak po třetí a může se celý houf těch zákonodárců postavit na hlavu, ten zákon platí. To je americká ústava. Důvěra v člověka a člověka k člověku.

Kde ještě na světě to máte? Není to správné? Když jsem za něco odpovědný, tak chci vědět, kdy můj čas vyprší a do té doby – já pantáta.

A hlavní věc je to, že hned po Anglii je to U.S.A. jež se z té krise dostává jak se patří. Už se to točí, už se to rozbíhá. A slyšel jste našeho mr. Bullita v Paříži – pane, ten jim řekl. Žádná autarkie. Volný obchod. To je řešení. Ale to je zase Roosevelt.

Amerika ukáže ještě jednou světu, jak se dělá prosperita.

Obrazek

 

 

 

 

Americká demokracie

 

Lituji, že nemohu o ní napsat tak, jak jsem si zvykl ji viděti za doby svého dřívějšího pobytu a za doby své prakse v Americe.

Zajisté, že je to země velkých možností a velikých výsledků.

Obávám se přesto, že přestala býti tou zemí tvrdých průkopníků, na něž je pyšna, a stala se zemí kulhající ve svých sociálních konstrukcích daleko za ostatním světem.

Když vidíme Boulder Dam, musíme smeknouti před těmito výkony, i před moudrostí a odvahou, s jakou je to provedeno.

Když slyšíte o sedících stávkách, musíte si pomysliti, že je to země nepořádku, svévolnosti a diktatury proletariátu – na sucho.

Když jedete v amerických vlacích, žasnete nad jejich neobyčejnou technickou vyspělostí a když mluvíte s Američany, cítíte, že mluvíte s lidmi vaší krve a vašeho citu. A přece. I sem pronikl jed závisti a společenské nenávisti.

Je vlastně čemu se diviti?

Když se na to podíváte z hlediska Evropy, i našeho malého Československa, musíme si říci, že jednoduchou demokratickou cestou docílili jsme my v ČSR větších sociálních vymožeností, nežli má dneska Amerika, i když důsledky těchto sociálních reforem zůstávají dosud trčet na 650.000 našich nezaměstnaných.

 

 

Export

 

Jsou národy, jež si do velké míry mohou dovoliti život bez exportu nebo s exportem nepatrným.

My k nim nepatříme, protože nemůžeme žíti bez dovozu. A dovoz lze platiti pouze jediným platidlem – vývozem. Většinu toho, co nás dělá i při naší číselné nepočetnosti silným státem, musíme dovážet. Rudy, oleje, bavlnu, kůže, vlnu, gumu a t.d. – statisíce tun materiálu, bez nichž by nebylo ani zlomku našeho průmyslu, živností a obchodu. Za tento pokrok platíme pouze jednou mincí – to je práce rukou a hlav – a tu stržíme pouze tehdy, když na světovém trhu prodáme. 

Obrazek

Zlín na 1. máje 1937 - zástupy obecenstva před prodejnou Baťa