Momentky ze staré zlínské školy – učitel Cyril Babička

(Jan Antonín Baťa, Román života)

Úvodem:

Zlomky vzpomínek na školu, sepsaných Janem Antonínem Baťou (zlínskou měšťanku navštěvoval od r. 1908 do r. 1912). Poznáme nejen některé učitele osobně, ale i rakouské školství a ucítíme závan budoucnosti – metod uplatňovaných v budoucí Masarykově pokusné měšťanské škole.

Celý text je citací stran 67 až 80 uvedené knihy.

Mezi nejlepší učitele patřil náš třídní učitel Hradil. Druhý na žebříčku byl učitel Babička.....

.... Cyril Babička byl prvotřídní učitel, ačkoliv neměl jakosti Hradila. Byl nervóznější, nebo to dával více najevo.  Někdy mu přeskočily nervy a začal hulákat. Jeho oblíbené bylo: „Vy jste mezuláni...“

To jsme věděli, že jsme nahoře my a ne on.

U Babičky jsme milovali jeho pokusy fyzické a to, že nás to nechal skorem každého si zkusiti. Neunavil se tím, že to vypravoval nebo zkoušel zrovna třicetkráte – s každým z kluků zvláště. To bylo, jako by nás byl nechal páter František sloužiti mši. Takové povznášející. Zajímavé. Ještě když jsme šli ze třídy, rokovali jsme o tom a vymýšleli příklady roztažitelnosti kovů, kdekoliv jsme o nich věděli.

Když nás učil o vodivosti kovů, nestoupl si na pódium jako Juprt, aby těm pitomým klukům z výše své moudrosti nějaký ten drobet udělil, ale snížil se k nám a docela přirozeně, jako největší hrající si kluk, dal někomu zkoušeti na baterce, jestli kouše železo, měď, dřevo a tak dále.

Bral učení vážně a bral nás, kluky, vážně. Nebyl tak přísný jako Hradil, ani tak zajímavý, ale vlastně ani moc daleko za ním nebyl.....

.... Učitel Babička býval často nemocen. A protože se za všeumělce, všeodborného učitele, považoval Jupiter, tož suploval za něho dosti často. .....

.... za tři neděle se vrátil Babička a shledal, že nevíme nic o štěpování stromů.

Nevěděli jsme. Ani žádnému nenapadlo, aby se o to zajímal. Štěpování stromů bylo něco, na co jsme měli nejhorší vzpomínku, protože jsme měli to vědomí, že Hynek dostal dvojku z mravů a nafackováno za to, že to řekl doslova tak, jak nás to Juprt učil.

Kluk nefilozofuje.

Štěpování stromů je látka jednoduše ošemetná.

Teprve když se Babička dozvěděl, co se stalo, vzal nás znovu do zahrady, nechal Čeleďu z Malenovic vytáhnout jeho vlastní křivák a nařezati jedno štípení, Voráče ze Želechovic druhé štípení a Hynek – třesa se jako osika – naštěpoval to štěpování barbarské – do rozštěpu.

Potom jsme si do následující hodiny museli donést křiváky, Babička donesl trochu smoly a lýka – a každý jsme si naštěpovali na svém keři nebo stromě nějakou tu větev všemi třemi způsoby....

.... Babičkovy facky bolely, ale proto, že to byly facky trochu oprávněné a tak rafinovaně bolestné a také proto, že u něho byla hanba plakat. Obyčejně jsme si při jeho facce narazili někam noc nebo něco jiného, co potom bolelo.

Ale vidím, že ani to ještě nevystihuje skutečnost. Tož abych to vyložil, jak nejlíp umím, každá ta facka měla jinou hodnotu. jako tisícovka, šesták, desítka nebo stovka majetku či dluhu. A jako facka, tak i učení....