Momentky ze staré zlínské školy – učitel HUGO RADA
(Jan
Antonín Baťa, Román života)
Úvodem:
Zlomky
vzpomínek na školu, sepsaných Janem Antonínem Baťou (zlínskou měšťanku
navštěvoval od r. 1908 do r. 1912). Poznáme nejen některé učitele osobně, ale i
rakouské školství a ucítíme závan budoucnosti – metod uplatňovaných v budoucí
Masarykově pokusné měšťanské škole.
Celý
text je citací stran 67 až 80 uvedené knihy.
Mezi nejlepší učitele patřil náš třídní učitel
Hradil. Druhý na žebříčku byl učitel Babička....
... ...Nebo Radovy hodiny měřictví.
Teprve v pozdějších letech se začali učitelé
baviti a zaváděti to na školách, co Rada dělal s námi v měřictví.
Kužel? No, kupka sena. Jaký má krychlový obsah?
Potřebuješ si udělat bedničku. Kolik na ni
potřebuješ dřeva? Jak silná je deska a kolik na délku, když je tak a tak
široká?
Tož kolik ti to vyšlo? A tož se podívejte,
chlapci, tady máte právě takovou bedničku a tu je metr. Kolik to je ve
skutečnosti?
Ale ty mudrci, a tož jak to, že ti to nevyšlo? Spočítals
to dobře? Ukaž. No, podle knížky by to bylo třeba dobře, ale proč ti to tedy
nevychází? Podívejme se. Tož vidíš, kdybys to tak nařezal, jaks to spočítal,
tož bys tu bedničku asi nedal dohromady. Co? Tož vidíš. Tož na to potřebuješ měřictví,
abys neproměřil a nenadělal si škody. Koupíš desku, potřebuješ bedničku,
nařežeš si to – potom to nemůžeš dáti dohromady.... a tož nač to dělat? Oprav
si rozměry a dones to. Já se ti na to podívám. Tož vidíš, na spoje potřebuješ
tolik a na rybinu tolik ....
„Komolý kužel – kde jste, chlapci, viděli takové
nemehlo, jakému se říká v měřictví komolý kužel? To je hloupý název, co?
Tondo ....
„Tož cedítko, co má maminka doma na mléko?“
„Može byt. A ty Mazůrku, tvůj tatínek, co teď
dělá?“
„Prosím, pane učiteli, staví komín.“
„Jaký komín?“
„Prosím, zděný komín v továrně.“
„Na to jsem se tě neptal. Ptal jsem se tě, jestli
znáš něco takového, co se podobá komolému kuželi.“
Mazůrek mlčí, zatím co celá třída se už směje.
Mazůrek se zlobí a kope do souseda Vrány.
„Tož ty si nevzpomeneš, kde by tak mohl býti
nějaký ten komolý kužel? A za tatínkem byls, tam kde teď staví?“
„Prosím, byl.“
„A tam nebylo žádného komolého kužele?“
„Prosím, já jsem žádný neviděl.“
„A já myslím, Mazůrku, žes viděl, jenom nevěděls,
že to ti pitomci v knížkách nazvali komolým kuželem. A co to je, co tvůj
tatínek staví v továrně?“
„Prosím, komín.“
Celá třída už vyskakuje a křičí hlasitým šeptem. Hňupe,
to je komolý kužel .... Ale ať se hlásí, jak chtí, toto je duel jeho a Radův.
„A tož tys tam žádný ten komolý kužel neviděl,
co?“
„Prosím ano, viděl.“
„A tož co to bylo?“
„Prosím – ten komín.“
„A tož vidíš. A ten komolý kužel – komín – si vypočítáme,
jaký má krychlový obsah.“
„Ale prosím, pane učiteli, ten komín je dutý, je
obezděný jenom dokola.“
„Tož dobře, tož si spočítáme, kolik je v něm
cihel. Jak to má tvůj tatínek placeno, tu práci?“
„Prosím, od tisíce... Dostává třicet korun od
tisíce.“
„Tož spočítejme ten komolý kužel a potom si
spočítáme ty cihly ... A kdo víte ještě o nějakém komolém kuželu? No, Hnilo, tvůj
tatínek je hajným, neviděls v lese nikdy ještě komolý kužel?“
„Prosím ano.“
„A co to bylo za komolý kužel?“
„Prosím, to nebyl komolý kužel, ale strom
pokácený, kulatina.“
„Ano, kulatina je komolý kužel. A jestlipak víš,
jak se prodává kulatina, kmeny?“
„Prosím ano, na kubické metry.“
„Krychlové metry, co? A umíš to vypočítat? Tož
počítejme...“
Vlastně základ všeho, co ve Zlíně vyrostlo, byla
zlínská škola. Odtud vyšel Tomáš s Antonínem a Annou. Tady jsme byli
vychováni – celá ta druhá generace, která proráží národu díru do světa.....
.....Není to ovšem náhoda, že ze třiceti kluků mé
třídy je dvacet boháčů a lidí hospodářsky vyspělých, ba vynikajících. Jsou z těchto
třiceti kluků mého ročníku zlínské měšťanky čtyři továrníci, sedm ředitelů v továrnách
ve Zlíně a jinde. I nejslabší z těchto zámožných lidí – mých spolužáků,
jež světová vojna nechala naživu, je alespoň mistrem nebo vedoucím prodejny s příjmy
kolem 6.000 korun měsíčně, čili asi 70.000 ročně, to jest tolik, jako sekční
šéf kteréhokoliv ministerstva, ne-li více ....