Perpektivy rozvoje centrální zóny
gottwaldova
ing. arch. Jiří Gebrian, útvar hlavního architekta okresu Gottwaldov
(Naše pravda, 1981)
Odmyslíme-li si pro větší názornost realizované a připravované investice do průmyslu, agrokomplexu a technické vybavenosti v okrajových částech města, je zřejmé, že vedle nejvíce se projevujícího staveniště poslední čtvrtiny našeho století – Jižních svahů, bude to právě území centra města, kam se těžiště výstavby a přestavby přesune. Hlavním důvodem tohoto posunu bude nezbytné odstraňování vývojově vzniklého rozporu mezi stavem a potřebou vyššího občanského vybavení města, aglomerace a regionu. Územně plánovací a urbanistická činnost reagovala na uvedenou tendenci nejdříve operativní tvorbou dílčích lokalizačních studií, sledujících a prověřujících aktuální investice v centrální zóně. S narůstajícím rozsahem výstavby a přestavby, který se ve středu města už v současnosti kladně i záporně projevuje, se znatelně zvyšovalo riziko urbanistických chyb.
Proto na základě usnesení rady ONV (okresního národního výboru, pozn. C.), které schválilo Program výstavby centra, přikročil v roce 1978 Útvar hlavního architekta okresu Gottwaldov ke zpracování územního plánu zóny Gottwaldov – Centrum. Po připomínkování konceptu bylo zpracováno konečné řešení plánu. V prosinci 1980 byl Územní plán zóny Gottwaldov – Centrum 1980-2000 schválen radou ONV v Gottwaldově a stal se tak základním územně plánovacím nástrojem pro územní rozhodování a řízení výstavby a přestavby v klíčové části města pro uvedené období. Zároveň s plánem schválila rada ONV směrnice pro realizaci.
Význam návrhového období je dán skutečností, že v jeho průběhu je nutné povýšit souhrnný potenciál občanské vybavenosti tak, aby jak co do rozsahu, tak i struktury vyhovoval potřebám města, aglomerace a regionu, a aby tak sehrál pozitivní roli v rozvoji celého města. Konkrétně to představuje zdvojnásobit nynější potenciál občanské vybavenosti v období příštích třiceti let. Teprve pak bude Gottwaldov schopen uspokojivě plnit v sídelní struktuře ČSR funkci, vyplývající z vládního usnesení číslo 4/1976 – stát se střediskem regionálního významu.
VÝVOJOVÉ SOUVISLOSTI
Předpoklady bývalého Zlína - na přelomu století městečka s třemi tisíci obyvatel, dnes součásti centrální zóny Gottwaldov – stát se městským ohniskem, byly značně omezené a omezované.Ani extrémní rozvoj, zejména ve třicátých letech, na této situaci mnoho nezměnil. Bylo tomu tak díky terénní konfiguraci (relativně úzké údolí Dřevnice), a z ní plynoucí neexistence jakékoliv výraznější soustředěné městské osnovy, která sebou přináší fenomén životaschopného centra jaksi samozřejmě. Hlavním důvodem však byla snaha o korekci původního lokalizačního rozhodnutí vybírajícího zlínský prostor pro rozvoj. Tyto snahy našly svá uplatnění v teoretické i praktické decentralizaci výrobních a sídelních kapacit a v jejich souběžném posunu k pomoravskému sídelně hospodářskému pásu, což posilovalo lineární charakter města a zároveň oslabovalo jistoty o konkrétním místu pro centrum místního specifického osídlení.
Krajního výrazu dosáhly tyto tendence v průběhu čtyřicátých let, kdy spolu s domýšlením určujících pomoravských regionálních vazeb, chápou místní urbanisté a územní plánovači podřevnické údolí jako modelové území pro rozvoj pásového města ve středoevropských podmínkách. V rámci této koncepce se vhodnost území bývalého Zlína pro výstavbu regionálního centra nového Gottwaldova dále oslabila. Výrazné zpomalení dalšího průmyslového rozvoje aglomerace v souvislosti s přednostním budováním klíčovějších odvětví materiálně technické základny národního hospodářství nutně nemohlo vyjasnit v otázce lokalizace centra. Ztráta statusu krajského města spolu s odsunutím koncepcemi předpokládané tvorby efektivnějších integračních vazeb Podřevnicka s Pomoravím za současného ochabování investiční činnosti, vedla nakonec k investiční stagnaci v šedesátých letech.
Omezený přísun cenotvorných programů způsobil zase nereálnost mezi tím změněné urbanistické koncepce, která se na přelomu padesátých a šedesátých let znovu orientovala na vhodnost území čtvrti Zlín pro rozvoj gottwaldovského městského centra.
NOVÁ SITUACE V 70.LETECH
Výstavba Jižních svahů, rozhodujícího obytného souboru aglomerace v závěru století, s definitivní platností potvrdila nutnost považovat zlínský prostor za jedině reálný pro lokalizaci a rozvoj regionálního centra. V situaci, kdy Podrobný územní plán středu Gottwaldova z roku 1959 byl již na konci šedesátých let nepoužitelný, řídila se přestavba a výstavba centra především výsledky celostátní urbanistické soutěže z roku 1968.
Tyto výsledky svou nutnou nekomplexností a dobovou podmíněností brzy neodpovídaly změněným potřebám. Zahájená výstavba Jižních svahů časově se kryjící s obecným oživením investiční činnosti v sedmdesátých letech, znamenala nejen kvantitativní, ale především kvalitativní mezník ve vývoji města s dopady na celý městský organismus včetně stagnujícího centra.
V této souvislosti si město svá omezení a problémy v plné šíři uvědomilo a přistoupilo energicky k řešení. Právě dokončený a schválený Směrný územní plán gottwaldovské aglomerace (1975) sehrál za tohoto stavu pozitivní úlohu, protože v rámci svých možností určil kontury rozvoje centra města alespoň směrně. Jeho hlavní význam spočívá v tom, že jako první územně plánovací dokument zohlednil v řešení nejzávažnější urbanistický počin poválečné urbanizace města – výstavbu Jižních svahů a poprvé od roku 1947 řešil problematiku průmyslové aglomerace (v rozsahu trojměstí Gottwaldov, Otrokovice, Napajedla) komplexně.
Schválený program výstavby centrální zóny shrnutím výsledků analytických a prognostických prací specifikoval kde, tak říkajíc, město bota tlačí. Prokázal, že úroveň terciéru – občanské vybavenosti většiny složek je pod úrovní průměru Jihomoravského kraje a tedy i pod průměrem ČSR. Začátek odstraňování tohoto stavu začíná vždy v průběhu tvorby životní a reálné přestavbové koncepce. Proto hlavní úkoly kladené na územní plán centra zněly:
> odstranit neujasněnosti investiční činnosti, v tvorbě a ochraně životního prostředí řešeného území;
> uplatnit, prověřit a konkretizovat směrné výstupy Směrného územního plánu v podmínkách centra;
> časově koordinovat výstavbu a rekonstrukci zóny, určit priority;
> stanovit technickoinženýrské předpoklady řešení s vyčleněním I. etapy;
> stát se koncepčním podkladem pro formulaci podmínek jednotlivých územních rozhodnutí;
> vytvořit jasnou a reálnou ucelenou rozvojovou koncepci pro období do přelomu století;
> vysledovat a rozvinout dlouhodobou rozvojovou tendenci města (t.zv. „místní urbanistický zákon“) – odpovídajícím způsobem navázat na progresivní urbanistické tradice města Gottwaldova;
> maximálně zvýraznit kladné prvky svébytnosti, výjimečnosti řešeného území;
> z územně plánovacího hlediska zabezpečit pozitivní vazbu areálu n.p. Svit a centra města.
Fotografie makety centra (Zlína), jak byla vyrobena a vystavena od roku 1980 v Kabinetu architektury na nám. Míru.
| VELKÉ FOTO MAKETY |
Maketa může především sloužit jako informace o možném, důstojném vzhledu Čepkova a řešení severního obchvatu města. Pohled je brán jakoby z vrtulníku, vznášejícího se nad vyústěním ulice Sokolské v ulici Dlouhou v blízkosti restaurace "U Máců".
Na příkladu výstavby Čepkova si divák uvědomí, co za cenné území v centru města zahodila radniční nomenklatura, vybavená především stranickými knížkami a mocichtivostí jako průkazy kvalifikace. Vedena primátorem Zdeňkem Dostálem věnovala rozestavěné území za veliké slávy pochybnému investorovi, řízena-neřízena primátorem Tomášem Úlehlou zneužila rozbité staveniště ke zbudování jakési zduřelé garáže. Vedoucí činitel města (t.č. vyobcován z rodné strany i z parlamentu) má tolik sebekritičnosti, že se dosaženým řešením chlubí.
Fotografie není nejzdařilejší, ale pravděpodobně jediná v současnosti dostupná. V budoucnu ji možná přefotografuji, pochybuji, že by se vyskytovala i barevná verse (na modelu byly nově budované objekty odlišeny světle hnědou barvou od bílých, původních staveb - pro černobílý záběr kombinace velmi nepříjemná). Pozn. C.
---------------------------
ODPOVĚĎ URBANISTŮ
Územní plán zóny Gottwaldov – Centrum 1980-2000 poprvé řeší městské centrum jako oboubřežní útvar. Dvě nynější městská ohniska – póly centra (historické jádro kolem náměstí Míru a moderní okolí náměstí Práce) jsou doplňována pólem třetím – i rozvojovým. Třetí pól, lokalizovaný na pravém břehu řeky Dřevnice, je vytvářen masově spotřebními programy nadměstského významu. Oba dosavadní póly jsou přizpůsobovány tak, aby mohly i v budoucnu plnit rostoucí nároky a aby přitom nedocházelo ke stírání rozdílů mezi póly reprezentovanými naprosto odlišnými druhy zástavby se specifickými objemově prostorovými poměry. V okolí náměstí Míru je navrhována postupně přestavba nynějších fondů a dostavba proluk v rámci blokové zástavby o zhruba jednotném výškovém zónování. V okolí náměstí Práce jde o dostavbu ojedinělé, mimořádně cenné, výškově značně diferencované solitérové zástavby uprostřed zeleně. V rozvojovém čepkovském pólu (pod Jižními svahy) je řešena horizontalizující velkorozponová zástavba halového typu, dominantami pouze akcentovaná. Uvedené tři póly obepínají ve tvaru půlkruhu centrální masív zeleně (park Svobody a Komenského).
Parkové zeleni je v urbanistické kompozici určena dominantní úloha, protože je to po nutné rekonstrukci (předloni začala) jediný prvek, schopný uspokojivě propojit odlišné póly centra města, navíc schopný izolovat centrální prostory od negativních vlivů dopravy i průmyslové výroby v sousedním areálu n.p. Svit. V těžišti oblouku pólů jsou v optimálních docházkových vzdálenostech řešeny: osobní nádraží ČSD a ČSAD, centrální zastávky městské hromadné dopravy a hlavní vstupy do areálu Svitu. Řešení etapově odstraňuje zbytky venkovské a dožité zástavby. Omezuje tak prostorovou skladbu centra na čtyři převládající složky – parkovou zeleň, blokovou zástavbu, volnou zástavbu a kompaktní halovou zástavbu.
Prodloužením nezastavitelného parkového prospektu (náměstí Rudé armády) (nám. T.G. Masaryka, pozn C.) až k patě Jižních svahů, definitivním dořešením náměstí Práce v původně koncipované velikosti parkového náměstí, návrhem uzavření náměstí Míru od jihu se zredukováním prostoru náměstí na původní rozsah bez statické dopravy, postupným koncipováním Murzinovy třídy (Dlouhá ulice, pozn. C.) jako městské třídy navazuje řešení územního plánu organicky a kontinuálně na výsledky předcházejících kompozičních záměrů, úvah a praxí prověřených realizací.
Občanské vybavení jako nejdůležitější funkční složka centra je řešením koncentrováno ve třech pólech: v historickém jádru jsou rozvíjeny výběrové programy obchodu, služeb, veřejného stravování a městské správy; v moderním jádru kulturně společenské, administrativně politické a výchovně vzdělávací programy, na Čepkově obchod a služby masově spotřebitelského charakteru s nadměstským významem.
Bourání Čepkova započato - fotografie z července 1988.
(Příběh části Čepkova posledních dvaceti let - po prvním proražení (nadjezd na Jižní svahy), které projelo zahradou před vilou T. Bati, začala se bourat vesnická zástavba čtvrti, aby ustoupila nadměstskému centru. Uvedený komplex nefunguje ve městě dodnes, zato cenné území zaplevelila nekvalitní stavba Kauflandu a spol. Pozn, C.)
V posloupnosti jednotlivých resortů je v řešení občanské vybavenosti navrženo:
Středoškolský areál I. mezi Leninovou (Štefánikovou, pozn. C.) a Hradskou bude kompletován a postupně vyhrazován pouze střednímu školství. Samozřejmě v závislosti na tempu výstavby základních škol v obytných zónách města. Kompletací strojní průmyslovky na třídě Úderníků (tř. T. Bati v oblasti mezi Letnou a Svitem, pozn. C.) o ubytovací a další sportovní kapacitu vznikne středoškolský areál III. Nově je navrhován školský areál II. v lokalitě Nad Ovčírnou. Všeobecně vzdělávací školství nelze v centru umístit. Totéž platí o jazykové škole.
V souladu se schváleným Programem výstavby je třeba lokalizovat tyto programy do obvodových center občanské vybavenosti. Fakulta technologická VUT je v cílovém řešení (po výstavbě vysokoškolského areálu) vymístěna i s ubytováním z centra. V sousedství strojnické průmyslovky se pro návrhové období stabilizuje vysoká škola uměleckoprůmyslová. Mezi Divadlem pracujících a Centroprojektem je kompletován ubytovací areál, výhledově však pro středoškoláky. Středoškolský areál Nad Ovčírnou bude mít vlastní ubytovací kapacitu. Domovy mládeže budou zkomfortněny rekonstrukcemi.
Víceúčelový objekt kongresové haly (koncertní síň, klubová zařízení, podzemní parkoviště) je těžištním programem dostavby náměstí Práce. Součástí náměstí bude rovněž pozemní
V zámku zůstane kromě restaurace pouze muzeum. Domu umění přísluší funkce výstavní (specializace na průmyslový návrh, včetně Muzea obuvi). Dům vědy a techniky je navrhován v návaznosti na dostavbu hospodářské a společenské části Interhotelu Moskva. Letní scéna bude zřízena v Komenského parku. Areál Domu pionýrů a mládeže (DPM sídlil ve vile T. Bati, pozn. C.), stejně jako městský amfiteátr, je umisťován mimo řešené území.
Areál Stadiónu mládeže je rozšířen o areál plavání na Růmech a areál volného času za Domem umění. Sportovní haly ve Stromovce (mezi Březnickou a U zimního stadionu) jsou doplňovány pouze kapacitním podzemním parkovištěm a rekreačním zařízením nově navrhovaného parku Stromovka. Letná bude sloužit fotbalu a tenisu, Cigánov bude doplněn hřištěm – kluzištěm na Beckovské. V západní části čepkovského území (plocha parku před vilou T. Bati, dnes oddělena Gahurovou třídou, pozn. C.) je v rámci víceúčelových objektů uvažováno univerzální auditorium pro sport, kulturu a zábavu. Středoškolské areály budou dovybaveny sportovišti, stejně tak obytné lokality.
Prostor od Sportovní haly, území zamýšleného areálu a parku "Stromovka" v dubnu 1985.
Představa o parku "Stromovka" vzala pro tlakem pažravého motorismu rychle za své.
Rekonstruovaná poliklinika na třídě Úderníků bude postupně doplněna o stomatologické pavilony. „lékařská péče tak bude soustředěna a vymístěna z nevhodných prostorů v původním městském jádru. Objekt ZÚNZ (závodní ústav národního zdraví, 31. budova o.p. Svit, pozn. C.) zůstává v návrhovém období beze změny. Nároky obyvatel řešeného území na zařízení sociální péče budou splněny v rámci bydlení starých lidí na Cigánově.
Maloobchod jako nejzanedbanější složka občanské vybavenosti je řešen následovně: původní městské jádro kolem náměstí Míru a třídy majora Murzina (Dlouhé ulice, pozn. C.) se stane po realizaci řešení územního plánu mozaikou specializovaných prodejních jednotek a prodejen nejvýběrovějšího sortimentu. Skupina pěti čtyřpodlažních jednotek (zelenina-ovoce, obuv, potraviny, průmyslové zboží a textil-oděvy) vytvoří v jižní části Murzinovy třídy svého druhu městské nákupní středisko propojené podchodem (dvě jednotky měly být na západní straně Dlouhé ulice, v místě dnes zastavované proluky za Záložnou, pozn. C.).
Do postupně přestavovaného radničního bloku jsou navrhovány luxusní prodejny pánské módy (Bartošova), dámské módy (Revoluční) a speciální prodejna jednotky Merkurie a Klubu odívání mladých. Druhým rozhodujícím územím pro maloobchod, ovšem v masovější podobě, a s akčním rádiem aglomeračního až regionálního rozměru, je západní část čepkovského rozvojového pólu s novým obchodním domem Prior, Domem módy bytové kultury. Distribuční funkce nynějšího objektu obchodního domu Prior bude co do rozsahu zmenšena s ohledem na fyzický stav nosné kostry budovy. Spolu s jedním podlažím nového parkovacího objektu na místě dnešní Tržnice budou nejnižší podlaží nynějšího obchodního domu Prior vytvářet svého druhu městskou tržnici.
Řešení plánu posiluje nynější ubytovací kapacity návrhem nových hotelových zařízení na místě dnešní Záložny, v západní části Čepkova v rámci polyfunkčního objektu a Sporthotelu v nástupním předprostoru stadionu Letná. Další sportovní a turistické ubytování je uvažováno v centru volného času u Kudlovské přehrady a v nynější ubytovně ZPS na Růmech. Podnikovému ubytování je určen Lešetín.
Veřejné stravování je řešeno vesměs jako součást víceúčelových a ubytovacích programů: rozšíření hotelové kapacity hotelu Moskva, nové hotely, nový Prior, výstaviště. Speciální stravování – kavárny, vinárny v komplexu s kulturními a správními programy, čajovna v podnoží kongresové haly na náměstí Práce, mléčné jídelny v Domě potravin a v přízemí objektu vedle restaurace Morava, dietní jídelna v dnešním Prioru, radniční sklípek v rámci rekonstrukce budovy MěstNV (Městského národního výboru, pozn. C.) na náměstí Míru.
Resort služeb vyplní zařízení jako jsou Služba DI na Bartošově ulici, regionální Dům služeb v Čepkovském subcentru a část nynějšího objektu OD Prior. Zbývající podíl je uvažován paralelně s Leninovou třídou (Štefánikovou, pozn. C.) a jako základní součást základního vybavení bydlení v centru.
S ohledem na permanentní růst města je navrhováno rozšíření radnice západním směrem, probíhá výstavba areálu spojů na Zarámí, uvažuje se s dostavbou Průmyslových staveb na Vodní. Postupně bude dokompletován administrativně správní a společenskopolitický areál mezi třídou Úderníků a Marxovou (tř. Tomáše Bati a Mostní ulice, oblast dnešní U.T.B., úřadu práce a okresního úřadu, pozn. C.). Sem jsou lokalizovány tyto programy: budova OV KSČ, OV SSM a OOR, dostavba ONV, justiční budova, areál společenských organizací, podniková administrativa na třídě Úderníků. Další administrativa je perspektivně uvažována na Leninově třídě, spořitelna naproti autobusovému nádraží. Pojišťovna a celnice u areálu Spojů na Zarámí. Stavoprojektu a Centroprojektu jsou ponechány rezervy, Obchodní projekt bude součástí budovy Jednoty na Kvítkové ulici.
Důležitým předpokladem optimálního fungování regionálního centra je existence struktury center občanské vybavenosti v rozsahu celoměstském. Sektorová centra (Jižní svahy, Zálešná-Podvesná, Malenovice) umožní regionálnímu centru věnovat se výhradně vlastnímu poslání a ukončit nežádoucí situování absentujících obvodních center. Je dokonce nutné, aby v budoucnu došlo k určité dělbě funkční práce mezi těmito obvodními centry. Budou muset plnit programy, které jsou v řešeném území centra města z důvodů prostorových nároků nerealizovatelné.
V řešení dopravy je navrhováno zejména dobudování základního komunikačního skeletu. Rozhodující akcí I. etapy realizace územního plánu je výstavba příčného propojení Jižní svahy – Centrum, které nadjezdem překoná vjezd do autobusového nádraží , trať ČSD a Dřevnici a odpovídajícím způsobem připojí k centru Jižní svahy a rozvojové čepkovské území. Ve II. etapě (po roce 1990) naváže na tuto příčku výstavba severní části městského okruhu, jejímž úkolem je stát se součástí druhého západovýchodního průtahu městem, a tím odlehčit přetížené komunikaci I./49 (v centru jde o tř. Úderníků a Leninovu třídu). Vnější dopravní vazby centra zabezpečí rychlostní komunikace Z-83, která by v závěru návrhového období měla navázat na základní komunikační skelet centra křižovatkou v prostoru Pod Babou.
Železniční trať stejně jako osobní přeprava ČSD je v souladu se schválenými a nedávno znovu potvrzenými dokumenty ukončena v prostoru hlavového nádraží Gottwaldov-střed. Systém městské hromadné dopravy vykrývá celé území zóny a navazuje na hlavní zdroje, cíle a tahy pěšího provozu. Bezkonfliktnost pěších s ostatní dopravou je zajišťována návrhem dalších podchodů a nadchodů. Perspektivně je vyloučena doprava z Revoluční třídy od náměstí Rudé armády po Murzinovu třídu (z tř. T. Bati od Dlouhé ke Gahurově, přes náměstí Míru, pozn. C.). Výjimku zde tvoří trolejbusová doprava. Dostupnost centrálních programů je zabezpečena systémem ploch a objektů statické dopravy (parkoviště, parkovací garáže, odstavné plochy) ve vhodných docházkových vzdálenostech a odpovídajících kapacitách.
Revoluční třída v lednu 1986. Automobilová doprava nevyloučena dodnes.
Zásobování jednotlivých bloků centra je řešeno formou „odzadu“, t.j. z neveřejných prostorů manipulačních dvorů. Zásobování areálu n.p. Svit je z centra vymístěno a v souladu se směrným územním plánem města uvažováno z prštenské komunikační příčky. Rozhodující úloha v odstraňování škodlivých vlivů dopravy připadá v řešení zeleni, jejíž koncepce se řídí zásadou tvorby kontinuálního systému. Návrh důsledně propojuje parkové plochy centra s vnější zelení lesoparků na jižním a severním okraji řešeného území. V I. etapě budou rekonstruovány centrální parky a založen souvislý pás veřejné zeleně na březích tvořících podnož Jižních svahů. Rozsah zeleně zóny nebude v návrhovém období klesat, výrazně poroste její nejdůležitější složka, parková veřejná zeleň.
Pás zeleně táhnoucí se až k patě Jižních svahů ..... výsledkem je opět betonové odkladiště automobilů.
Bydlení je chápáno jako plnohodnotná, nutná součást zóny, i když doplňková. V řešení území nejsou navrhovány monofunkční obytné lokality, bydlení je aplikováno jen v případech, kdy je reálné vytvořit soulad s ostatními funkčními složkami v kompletizovaných celcích. Výrazně poroste bydlení přechodné. Etapová asanace většiny lokalit venkovského charakteru zástavby povede k zhodnocení zóny pokud jde o způsob teplofikace. Odstavení svitovského tepelného zdroje zabezpečí v centrální zóně zlepšení čistoty ovzduší a snížení spadů.
Centrum bude i v návrhovém období zásobováno ze sítě skupinového vodovodu Gottwaldov, a to ze tří nynějších zdrojů: prameniště Tlumačov-Kvasice, nádrž Slušovice a nádrž Fryšták. Kolem roku 2000 nebudou tyto zdroje stačit a proto je počítáno s uvedením do provozu vodního zdroje Vlachovice. V rámci I. etapy vývoje příčky Jižní svahy – Centrum dojde k výraznějším přeložkám hlavních zásobovacích potrubí. Kanalizační síť je řešena v centru jako jednotná. Odpadní vody ze sítě budou i nadále čištěny na čistírně v Malenovicích. Čistírna je v současnosti přetížena a proto bude třeba provést do roku 1990 její dostavbu.
Dodávka zemního plynu pro centrum bude nadále zajišťována z regulačních stanic Paseky, Mladcovská a Dřevnice. Plynu bude v centru používáno pro vaření a ohřev teplé vody, ne pro vytápění. Řešení teplofikace vychází z předpokladu, že celé Centrum bude převedeno na centrální zásobování teplem z nové teplárny v Loukách s topným mediem horká voda. Bude nutné navrhnout a realizovat unifikovanou řadu předávacích stanic. Magistrální napáječe z teplárny budou ukončeny v městském energocentru, umístěném na západ od nynější výměníkové stanice teplárny v n.p. Svit. Navržená koncepce vyžaduje, aby výstavba I. etapy teplárny v Loukách se uskutečnila do roku 1990. Do té doby je třeba , aby teplárna Svitu byla udržena v provozuschopném stavu na plný výkon (v teplárně o.p. Svit byly nejstarší kotle z roku
Foto zdrojů zásobování energií ze 30. dubna 2005.
Se zhroucením průmyslové výroby, pozbytím významu města jako centra republiky a celkovou stagnací až útlumem pominula též nutnost stavby nového energetického zdroje v Loukách. Doplněn a rekonstruován byl pouze bývalý energetický zdroj a.s. Svit.
Foto doplněno a zpřesněno dle připomínek zdroje "maska" blízkému zlínské elektrárně. Díky za ně.
Kolem roku 2000 je uvažováno s výstavbou transformační stanice 110/22 kV v územní rezervě u rozvodny na Vodní. Zásobování elektřinou předpokládá v návrhovém období výstavbu 12 nových transformačních stanic a rekonstrukci 12 nynějších stanic. Všechny kabelové rozvody 22 kV budou uloženy ve výkopech.
¨¨¨¨
Řešení výstavby, dostavby a přestavby zóny je členěno do dvou časových období. První etapy 1980 až 1990, druhé etapy 1990 až 2000. Rozdělení odráží společenskoekonomickou naléhavost realizace jednotlivých programů s cílem permanentně připravovat podmínky pro fungování centra v každém časovém období. Programy , na které se v minulosti z jakýchkoliv příčin nedostávalo, mají mít zejména v I. etapě přednost. Je to důsledek požadavků stálé relativní úplnosti centra jako jeho nejpozitivnější vlastnosti. Potřeby občanského vybavení jsou v I. etapě dimenzovány na optimální míru, aby bylo možno soustředit se na dobudování nejdůležitějšího: základního komunikačního systému, nového obchodního domu, 50m krytého bazénu, autobusového nádraží a drobných distribučních jednotek sítě.
¤¤
Územní plánování a urbanismus mají v Gottwaldově svou ne dlouhodobou (od r. 1918), ale o to intenzívnější tradici. Všechny dosavadní územní plány musely mnohá fakta – mám na mysli civilizační zásahy, ne přírodní danosti – pouze registrovat. V lepších případech se jim dařilo tato fakta přetvářet do obecně přijatelnějších podob. O novém, předloni schváleném územním plánu centra města to platí v míře největší. Realizace předcházejících plánů se v Gottwaldově osobitě projevila. Díky tomu je naše město originální, těžko zaměnitelné s jiným z českých měst.
Cílem každodenní činnosti pracovních kolektivů, od těch tisícových v závodech až po ty nepočetné, je nepochybně spokojený život ve šťastném městě s příjemným prostředím. Z územně plánovacího hlediska je šťastné město takové, které cílevědomě, koncepčně a v harmonické návaznosti na pozitivní výsledky předchozího vývoje formuje svou vždy ucelenou podobu pro uspokojování souhrnu všech funkcí do základních (biofyzických) až po ty doplňující (psychoestetické). Šťastné město nachází denně rovnováhu mezi svou ukončeností a schopností dál se rozvíjet. Obecné zkušenosti potvrzují, že mezi mírou investování a mírou spokojenosti neplatí přímá úměrnost. Vypovídají také o tom, jak draze se vymstí postupně rozebírat schválenou komplexní rozvojovou koncepci – i když dobově podmíněnou a transformovatelnou – pod tlakem krátkodobě výhodných dílčích opatření. Takto postupovat se však příčí nejlepším tradicím našeho města.
