Posl. inž. Nečas:  Slavná sněmovno!

K dnešní předloze, týkající se Čsl. akc. plavební společnosti Oderské, zaujímáme stanovisko negativní. Jde tu o předlohu značného významu, jez byla projednána v senátě s urychlením a má býti nyní promrskána i v posl. sněmovně bez podrobných vysvětlení a bez bližších udání, proč je v konkrétním případě prodávána.

Jde tu v podstatě o dalekosáhlé zmocnění vlády k upravovaní poměrů československé státní správy k Oderské společnosti, jde tu o zmocnění vlády ke změnám zákona c. 64/24, a to právě ustanovení, na kterých státu má nejvíce záležeti.

Sněmovna neměla by přecházeti přes zákony toho druhu, které mají charakter zmocňovací, bez velikého a důkladného uvážení. Proto po strance formální protestujeme především proti tomu, ze nebyl v daném případě připojen k předloze zákona i návrh změn smlouvy. Výbory - a nyní i plénum sněmovny - jednají o návrhu zákona, v němž se hovoří ve čl. 1, odst. 1., 2. a 3. o určitých změnách, při tom však ani výborům, ani plénu sněmovny není známo, o jaké tu vlastně změny jde. (Výkřiky posl. Tomáška.) Jestliže k původnímu zákonu č. 64/24 byl připojen návrh smlouvy mezi státem a Oderskou společností, bylo by jen zjevem logickým, aby se i k dnes projednávané předloze připojily změny této smlouvy. Přijíti dnes s dalekosáhlým zmocňovacím zákonem právě při předloze z hlediska celostátního i z celé řady hledisek rázu hospodářského a sociálního i mezinárodního tak důležité a nepředložiti při tom vůbec konkrétních návrhů změn, považujeme za postup nesprávný vůči parlamentu, a proto proti němu v zájmu důstojnosti zákonodárných sborů protestujeme.

Odsuzujeme také, že nebylo při projednávání předlohy odpovědnými vládními činiteli objasněno, jaké okolnosti vedly k podání předlohy, a že jen cestami soukromými musilo se zjišťovati, oč v daném případě jde. Zástupce ministerstva obchodu přisvědčil teprve v technicko-dopravním výboru na náš konkrétně podaný dotaz, že jde v této předloze zákona o přibrání firmy Baťovy do Čsl. plavební společnosti Oderské (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) a že proto byla vlastně předloha podána. Nepovažujeme za postup správný, přikrývá-li se tato skutečnost pláštíkem všeobecnosti a nejde-li se k věci s otevřeným hledím a jasným vytčením skutečností, jak to bylo správně činěno při podáni předlohy původní č. 64 z r. 1924.

Jde tu v podstatě o lex Baťa. Továrník Baťa pokouší se svůj jistě výjimečný organisační talent přenésti z dosavadního pole i na odvětví jiná. Baťa pustil se ve svém závodě a na Zlínsku do politiky komunální, školské i jiné - několika slovy dotknu se později této otázky - a nyní ve velkém měřítku snaží se o uplatnění své firmy i na úsecích dosud firmou pomíjených, v daném případě jako akcionář Čsl. plavební akciové společnosti Oderské. Protože podle čl. 4 smlouvy připojené k zákonu č. 64/1924, upravující poměr naší státní správy k Oderské společnosti, vyhradil si stát právo postoupiti své prioritní akcie - kladu důraz na slovo "prioritní" - se všemi právy a povinnostmi z této smlouvy vyplývajícími, jen Plavební akciové společnosti Labské, musí se nyní měniti, aby se vyšlo vstříc Baťovi a akcie se mu mohly prodati, právě příslušný čl. 4 smlouvy zákona č. 64/1924. To je vlastně ta první změna, o níž hovoří dnes předložený návrh zákona, třebaže z důvodu ne dobře pochopitelných tuto změnu konkrétně neuvádí a halí ji do závoje všeobecnosti. (Posl. Tomášek: Nesnese patrně světlo veřejnosti!) Je důležité, ze tu jde právě o prioritní akcie.

Druhá pak podstatná změna týká se změny čl. 8 smlouvy připojené k zákonu č. 64/1924. V tomto zákoně bylo v příslušném čl. 8 parlamentu jasně a určitě předloženo, jak má vyhlížeti správa společnosti, kolik členů správní rady bude míti stát, kolik jiní soukromí účastníci - dosud byly jimi Vítkovické horní a hutni těžířstvo a Báňská hutni společnost. Tím, že vláda nyní nepředkládá změny smlouvy a žádá v tomto případě o zmocňovací právo, bere parlamentu z ruky moc o rozhodovaní nad správou společnosti. (Souhlas čsl. soc. demokratických poslanců.) Ježto jde o důležité zájmy státní, hospodářské a mezinárodní, považujeme udělení zmocňovacího práva v tomto případě za věc povážlivou. Naše obavy stupňovány jsou právě odpověďmi, jichž se nám dostalo - ovšem zase jen na přímo podaný konkrétní dotaz v technicko-dopravním výboru zástupcem vlády - že totiž má býti do představenstva společnosti pojata i firma Baťova počtem hlasů, který naprosto neodpovídá počtu akcií, a že - a to je nejdůležitější - stát má ztratiti dosavadní většinu, již měl v devítičlenné správní radě Oderské společnosti. Pan zpravodaj posl. Molík právě přede mnou nyní dokazuje, že tu nejde o věc tak velikého významu, jestliže stát ztrácí v této společnosti, ve správní radě akciové společnosti Oderské na poměru svého dosavadního zastoupeni, ale přiznává sám, že dosavadní poměr pro stát 5: 4 mění se nyní v neprospěch státu v poměr 6: 3. A jestliže dnes p. kol. Molík zde říká, že to dohromady pro stát nic neznamená, protože bude rozhodovati valná hromada a většinu akcií ze má v rukou stát, musím mu říci, že tomu tak není, že u všech možných společností je velmi důležité, jak vypadá správní rada. Vždyť to je namnoze ten nerv, to rozhodující ústředí, kde se otázky rozhodují, a my při této příležitosti velmi těžce litujeme toho, ze stát ztrácí při velmi důležité Paroplavební společnosti Oderské ve správní radě svoji většinu. (Výkřiky posl. Tomáška.)

Mapka je mladší o osm let, nežli námi uváděná rozprava v senátu, pochází z knihy Jana A. Bati „Budujme stát pro 40,000.000 lidí“. Výborně nám ilustruje vizionářství, cílevědomost a předvídavost Tomáše Bati, rozvíjenou dále i po jeho smrti. Navíc osvětluje podstatu batismu jako činnosti provozované netoliko pro zisk podnikatele, ale jako práci pro rozvoj regionu, jenž zajistí lépe nežli sebesnaživější působení státu a úřednických mozků.

Jak by něco takového mohl pochopit socialistický poslanec, kterému šlo vždy a především pouze o přerozdělování a regulaci všeho možného i nemožného prostřednictvím blahobytného úřednictva?

K tomu tedy, aby stát ztratil většinu ve správní radě Oderské společnosti a aby se do ní mohl dostati Baťa počtem hlasů, který naprosto nepřísluší poctu akcii a který vládní návrh doporučuje - k tomu slouží změna čl. 8 zákona č. 64/1924. To je tedy - konkrétně a jasně řečeno - ta druhá změna, o níž mluví dnešní předloha, jíž však zase dává charakter všeobecný. My se ohrazujeme při této příležitosti, že zde pod pláštíkem všeobecnosti se tyto věci provádějí podobným způsobem a vytýkáme, že důvodová zpráva přešla přes věc Baťovu k dennímu pořadu, ač ve výboru technicko-dopravním byl přijat návrh prof. inž. Záhorského, kterým byli zpravodajové vyzváni, aby v důvodové zprávě věc Baťovu objasnili. Jestliže nyní bez vysvětlení v důvodové zprávě se přes to přešlo tím způsobem, jak to bylo učiněno, vyplývá z toho, že nebylo dbáno usnesení majority technicko-dopravního výboru.

Nezodpovězeny zůstaly ve výborech naše dotazy, týkající se toho, za jakých okolností přistoupil Baťa k zakladatelské smlouvě a dostal-li podmínkám, jež stanoví zákon č. 64/1924. Vyhýbavé odpovědi dostalo se nám na otázku, jak se až dosud choval Baťa ve společnosti a jak přispíval na provozovací kapitál. Na tom přece bylo možno nejlépe měřiti míru obětavosti Baťovy a jeho vycházení vstříc veřejným zájmům. Zástupce ministerstva obchodu prohlásil ve výboru technicko-dopravním, ze Baťa přispěje na provozovací kapitál, „až skončí své vyšetřování poměrů ve společnosti“. Do jakého postavení dostává se tu stát a Oderská společnost vůči Baťovi? Jakého to tónu užívá tu tento jedinec, třeba je to vynikající kapitalista, který chce předem práva, avšak povinnosti nedbá a je zatím plnit nechce?

Co sdělil ve výboru vyhýbavě zástupce ministerstva obchodu, byla však jen jedna část pravdy. Podle soukromých, ale hodnověrných zpráv odepřel Baťa jako účastník přispěti na provozovací kapitál Oderské společnosti v době, kdy ostatní účastníci přispívali. (Slyšte!) Ti pak s odvoláním na Baťu, jenž odepřel platit, začali se rovněž vzpírat platit příspěvky. (Slyšte!) Tak v samých začátcích dlužno označit spoluúčastenství Baťovo ve společnosti za negativní, zájmu celku a veřejnosti škodící, nikoliv prospívající. Oderské společnosti a státní správě není lhostejno, má-li provozovací kapitál, či musí-li si vypůjčovat poměrně draho - na 8 až 9%. Uváží-li se dále nynější konflikt Baťův se železničním erárem a zkušenosti, jež státní železniční správa s Baťou ve velkém soudním sporu dosud neukončeném získala, je třeba se opravdu divit, ze se dnes přichází s touto předlohou, právem nazývanou "lex Baťa". Chce-li platit Baťa, až skončí své vyšetřováni poměrů ve společnosti, a přichází-li se za takových okolností přece s lex Baťa, znamená to, že se tu sklonila autorita státní před autoritou Baťovou. Což neobávají se celé složky dnešní koalice, že budou počítány v parlamente k Baťově většině?

My z důvodů věcných budeme hlasovat proti lex Baťa. Není možno v rámci dnešní řeči zmiňovat se o celém problému Baťovy výroby v naší republice, budiž však přece jen dovoleno zmínit se o ní několika slovy. V poslední době stalo se módou obdivovat se Baťovi a bezvýhradně chválit jeho metody. Aniž bychom šli do detailu - to si vyhrazujeme pro nejblíže příští dobu - musíme přece jen vytknout, že Baťův způsob racionalisace má mnoho stinných stránek a že tu stránek světlých vidíme málo. Jsme přívrženci racionalisace v průmyslu a považujeme ji za nutný prostředek ke zvýšení hospodářské úrovně a prospěchu celku - ne ovšem racionalisace hovící jen zájmům soukromokapitalistickým a zasahující dělnictvo. Racionalisace, kde není brán v počet také prospěch dělnictva, není nám přijatelná. U Bati pak stačí podívati se na zástupy dělníků, kteří u Bati pracuji již několik let. Vidíte vesměs osoby vyčerpané, vysílené, unavené, jako málo kde jinde. Stinné stránky racionalisace vystupuji tu velmi výrazně. Právě u Bati je viděti, jak je třeba dělníkům sociálního pojištění. Ať jakkoli chlubně mluví o svém dělnictvu Baťa, zájezd do Zlína a vyčerpané, unavené, fysicky v mladém věku zhroucené osoby dělníků po poměrně málo letech práce u Bati přesvědčí každého nepředpojatého člověka, že racionalisace v tom smyslu, jak ji Baťa provádí, je přinejmenším velkým problémem.

 Záběr "vyčerpaných a zhroucených" dělníků v plném pracovním tempu – zlínské koželužny.

Budiž také dovoleno poznamenati, že Baťa velmi zdůrazňuje všude účast dělnictva na zisku, nepřipomíná však stejně důležitou účast dělnictva na ztrátách. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Také způsob ukládání dělnických peněz u Bati je kapitolou pro sebe. Zásahy Baťovy do různých odvětví našeho života dlužno také odmítati, pokud přesahují míru, dovolenou zákonem každému jinému občanu republiky. Poukazuji tu na př. na diletantské pokusy Baťovy ve školství, kde samo ministerstvo školství musilo učiniti přítrž Baťovu školskému reformátorství, jež zůstalo pak jen na papíře. (Posl. Mikulíček: To není pravda, vždyť při návštěvě president Masaryk mu slíbil, že to bude podporovat!) To nešlo o tyto školy, při své návštěvě mluvil p. president o jiných školách.

To jen letmo o Baťovi, protože tu jde právě o lex Baťa a protože firma tato snaží se vsugerovati široké veřejnosti bezespornou a všeobecnou prospěšnost firmy a její velké bezvýhradné služby veřejnosti i dělnictvu.

Budiž dovoleno, abych při jednání o předloze o Paroplavební společnosti Oderské zmínil se také i o některých důležitých otázkách paroplavby na Odře, Labi i Dunaji. Je jistě požadavkem více než .....

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Schweichhart. Uděluji mu slovo.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný vládní návrh jest jedním z příležitostných a zájmových zákonů, u nás nikoliv řídkých, které sledují určitě kapitalistické zájmy a zájmy jisté kliky. Věc má se takto: R. 1924 byla sjednána zákonem č. 64 Sb. z. a n. smlouva s Oderskou plavební společností, která se tím stala součástí zákona. Vláda dostala v Oderské plavební společnosti přiměřené zastoupení vedle soukromého kapitálu. Nyní se má poskytnouti možnost změniti klíc zastoupeni prostým zmocňovacím zákonem, místo aby se to stalo změnou zákona. Cela věc děje se v zajmu československého obuvnického krále Bati, který získal 12 1/2% akcií a jenž touží, aby ve společnosti uplatnil své mínění a svůj vliv. Jak jako mazaný kapitalista tvrdí, že jeho výroba obuvi děje se výhradně v zájmu celku, podobně mluví také asi zde. K jeho zastoupení v Oderské plavební společnosti nedochází, Bůh uchovej, ze zisku! Jeho spor s železničním erárem jistě nemel pohnutek kapitalistických.

Po stránce formální musíme konstatovati, že správně měla by býti smlouva jako podstatná část zákona, tak jako v původním zákoně usnesena sněmovnou, kdežto vláda to chce prostě obstarati zmocněním. Proti tomuto zřejmému porušení parlamentních předpisů podáváme dva pozměňovací návrhy. Čl. I, odst. 3, má tedy zníti: "Smlouvy podle odst. 1 vyžadují souhlasu Národního shromáždění." V čl. 2, odst. 1, dlužno škrtnouti slova "a provedla" a odst. 2 má tedy zníti takto: "Smlouvy vyžadují souhlasu Národního shromáždění." Ve výborech snažili jsme se uplatniti své stanovisko, které podle zákonné techniky jest jedině správné, než většina našich návrhů prostě nedbala. Proti tomuto postupu protestujeme na tomto miste co nejrozhodněji. Chceme přesně znáti obsah smluv a nemůžeme svoliti, aby vše bylo přenecháno pouze vládě. Za toto špinavé dělání zákonů, odporující předpisům, činíme především odpovědné německé vládní strany, které přece slíbily, že nejen zjednají lepší politické ovzduší, nýbrž že získají praktické výhody pro celý německý národ.

Velkoagrárníci, duchovní, generálové, vysocí úředníci, bankéři, průmyslníci atd., jejichž zájmy občanský blok dosud se zanícením hájil, ještě daleko nejsou celý německý národ. Obuvníci, ubiti velkokapitalistickým továrníkem obuvi Baťou, patří zajisté více k národu než vykořisťovatelé všech druhů. Co se v této věci odehrává, jest skutečná tragedie drobného řemesla, které podle pořekadla živnostníku mělo kdysi zlaté dno, nyní vsak jest velkozávody stále více ničeno. V Československu jest existence 60.000 obuvníku ohrožena konkurencí Baťovou, pracující všemi prostředky. V nesčetných městech, ale také již v mnoha vesnicích má Baťa své prodejny, při čemž sám nehradí režie. Bylo by velmi zajímavé pro národní hospodářství, kdyby se zjistilo, kolik samostatných obuvníků musilo proto pověsiti na hřebíček své počestné řemeslo a o kolik pomocníků méně zaměstnávají ještě existující obuvničtí mistři. Povinností pravé německé živnostenské strany jest, aby chránila řemeslníky ohrožené velkokapitálem. V časopisech vede se sice papírová vojna proti Baťovi, hřmí se proti němu na schůzích, ale nikdo se nedovede spojiti k úspěšné obraně ve formě družstevní výroby a v politickém životě pomáhá německá živnostenská strana chrániti již přerůstající moc Baťovu přijetím tohoto návrhu. Zda němečtí živnostníci, zvláště obuvníci, jejichž existenci Baťa ohrozil, budou za to vděčni panu Stenzlovi a druhům, jest jiná otázka, kterou nechť si vyřídí mezi sebou.

Při této příležitosti přimluvil bych se opět rád, aby se věnovala vyšší péče plavbě po Labi. Přes to, ze prý se politické ovzduší zlepšilo, přes to, ze byla slavnostně prohlášena rovnoprávnost národů, stále ještě vidíme nezastřenou snahu, aby labské přístavy, ležící v německém jazykovém území, byly zanedbávány ve prospěch jiných. Jde tu především o Loubí, Rozbělesy a Ústí n. L. Neblahé oficiosní obchodní politice se šťastně podařilo, ze vývoz uhlí po Labi jest již několik let téměř úplně zastaven, .......

........

...... se k projednávanému návrhu a zdůrazňuji, že v tomto znění nemůžeme pro něj hlasovati. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena. Žádám o přečtení podaných návrhů.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta a soudr.:

Odst. 3 článku 1 má zníti:

"(3) Smlouvy podle odst. (1) vyžadují souhlasu Národního shromáždění".

2. Doplňovací návrh posl. Bergmanna a druhu:

V čl. 1, odst. 2 budiž poslední věta doplněna takto:

"a musí ovládati státní jazyk československý".

3. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta a soudr. ke čl. 2:

V odst. (1) buďtež škrtnuta slova "a provedla".

Odst. (2) nechť zní:

"(2) Smlouvy vyžadují souhlasu Národního shromáždění".

4. Pozměňovací návrh posl. Bergmanna a druhů:

V čl. 2 budiž odst. 2 změněn takto:

"(2) Vláda jest povinna v nejbližším zasedání Národního shromáždění požádati o souhlas k ujednaným změnám".

Místopředseda Horák (zvoní): Dávám slovo k doslovu prvému zpravodaji, jimž je p. posl. Molík.