Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se stane člověk baťamanem?
EVŽEN ERDÉLY - Švec, který dobyl světa - 1932

 

Správa Baťových závodů dostává ročně průměrně 160.000 žádostí za přijetí do závodu. Jsou to žádosti většinou z obvodu moravských okresů, které leží kolem Zlína. Žádosti přicházejí zejména v zimě, kdy se na polích nepracuje a když i cukrovary jsou už zavřeny. Ale také z jiných částí země a státu dochází mnoho žádostí, mnoho lidí hlásí se i ze zahraničí a činí písemné nabídky. Dělníci zaměstnaní v Baťových závodech se všemožně snaží dostati do Baťových služeb také své příbuzné a známé. Dříve než nastalo ve střední Evropě údobí katastrofální nezaměstnanosti, bylo možno najíti v československých i zahraničních listech inseráty, jimiž Baťovy závody hledaly odborníky zapracované v nejrozličnějších odvětvích obuvnického podnikání. Baťovým závodům posílají všechny zprostředkovatelny práce a všechny obecní úřady své seznamy nezaměstnaných, kteří se jim přihlásili.

Baťa a.s. - přibíjení cvoků (1938)

 

Žadatelé, kteří překročili určitý pevně stanovený věk, a takoví žadatelé, jejichž přijetí by mohlo nepříznivě působiti na homogenitu Baťovy armády a konečně takoví, jejichž písmo ukazuje zřejmě na velkou a nápadnou duševní vadu nebo na nedostatek inteligence nebo poctivosti, bývají ihned vyloučeni z přijímacího plánu. Ostatním se zasílá dotazník, který mají vyplněný zaslati zpět. V normálním roce dostanou Baťovy závody zpět na 70.000 takových vyplněných dotazníků. 

Baťa a.s. - přibíjení podpatků (1938)

 

Žadatel se musí zavázati, že vyplní dotazník podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. „Vědomě křivě učiněné udání zrušuje samo o sobě celou smlouvu bez jakýchkoli závazků z naší strany“, praví se v průvodním dopise. Kromě otázek o dřívější činnosti, předběžném vzdělání a pod. jsou v dotazníku také otázky týkající se hospodářského postavení žadatelova a jeho rodičů:

„Jaké množství pozemků máte vy nebo vaši rodiče?

Máte vy nebo vaši rodiče dům?

Máte vy nebo vaši rodiče úspory?

Máte vy nebo vaši rodiče dluhy?“

Baťa a.s. - šička (1938)

 

Dotazník, který musí dělník vyplniti, je však ještě důkladnější. Musí v něm totiž udati nejen jak velké jsou jeho dluhy nebo jeho úspory a kolik peněz má k disposici do nejbližší výplaty, nýbrž musí udati také kolik peněz týdně a ročně potřebuje, aby uspokojil potřeby vlastní a potřeby osob, které jsou na něho odkázány. Dotazník obsahuje přesný rozvrh domácích nákladů. „Kolik potřebujete na výživu, byt, osvětlení, topení, prádlo, oblek, obuv a jiné k živobytí nutné potřebné věci? Kolik vydáváte na zábavy a kulturní potřeby?“ Žadatel musí udati, kolik si chce vydělati a co zamýšlí učiniti se svými úsporami. Zvláště poslední otázka je důležitá, neboť šetření je důležitým činitelem zlínské hospodářské morálky. 

Baťa a.s. - šička obuvi (1938)

 

Otázky se nedávají z pouhé zvědavosti, nýbrž mají přiměti žadatele k tomu, aby si sám učinil jasno o svých potřebách. Přijatí žadatelé se pak povolají do Zlína; přijímání se provádí vždy v pondělí. Nejprve je každý lékařem prohlédnut, při čemž nevyhovují průměrně 2 procenta, skoro výlučně pro vady zraku nebo sluchu. Před několika lety byli všichni uchazeči podrobováni zkouškám psychotechnickým, brzy se toho však zanechalo, protože zkušenost ukázala, že z výsledků zkoušky nelze činiti žádných rozhodujících závěrů. Jen pro učně je tato zkouška závazná. Služební, případně pracovní smlouva se uzavírá nejprve na zkušební dobu 4 týdnů. Po tuto dobu dostává uchazeč nejmenší mzdu ve svém oboru. Ke konci zkušební doby je pak buď skutečně přijat nebo propuštěn bez udání důvodů.

Obrazek

 

Jen malý počet uchazečů se přijímá hned od počátku na nějakou určitou práci. Většinou přicházejí nováčkové do obuvnických dílen, kde jsou zaučováni do určitých částí pracovního pochodu podle svých duševních a tělesných schopností. Nově přijatý Baťaman obdrží při nastoupení do práce seznam sociálních zařízení, knížečku s titulem „Do nové práce“. Nejdůležitější místa brožury znějí:

Dnešního dne stal jste se spolupracovníkem našich závodů.

Možná, že nejste odborníkem práce, již nastupujete. Naučíte se jí však stejně dobře, jako všichni, kteří ji začínali před Vámi.

Co je však naprosto novým, je duch této práce a vlastní smysl toho, proč ji všichni konáme.

Účelem naší a od této chvíle i Vaší práce je „Služba veřejnosti“. Veřejnost tvoří miliony našich zákazníků, tisíce našich spolupracovníků, tisíce těch, kteří se živí přípravou surovin pro naše závody a konečně naše závody samotné.

Dobrá služba veřejnosti začíná dobrou prací Vaší, nechť je tato jakkoli nepatrná. Součet dobré práce všech našich spolupracovníků dává nejlepší zboží, obuv, za nejnižší cenu, při t.č. nejvyšší možné mzdě ve Vaší práci.

Množství našich zákazníků, rostoucí tím více, čím lépe vyhovíte jejich potřebám jakostí a levnou cenou, Vás odmění trvalou příležitostí k práci pro vlastní blahobyt.

Přejeme Vám, abyste svou prací v našich závodech dosáhl Vy i Vaše rodina blahobytu, zámožnosti a spokojenosti. Míra těchto statků záleží jedině na Vaší pracovitosti, počestnosti a vytrvalosti.

Za dnešních poměrů mohou Vám závody jako svému spolupracovníku poskytnouti byt se zahrádkou, levnou a chutnou stravu, zábavu, příležitost ke vzdělání a j., jak seznáte z popisu dále.

Přejeme si, abyste i Vy byl mezi občany tohoto města a svou prací je pomáhal budovati tak, aby se stalo nejlepším v naší republice a bylo ostatním vzorem.

Obrazek

 

Správce dílny může dělníka propustiti jen ze své dílny, ale nikoli ze závodu. O konečném propuštění rozhoduje personální oddělení v dorozumění se zástupci personálu, jak je určeno zákonem. Do roka se propouští 5 až 10 procent personálu částečně pro neschopnost, částečně pro přečiny proti disciplině.

Baťa a.s. - válcování kůží (1938)

 

Větší díl odchodů ze závodu tvoří dobrovolné, nebo zákonem vynucené výstupy. Úhrnná měna dělníků je značně vysoká, činí asi 20 až 30 procent. Tyto číslice se vysvětlují tím, že mladí mužové dosáhnuvší 21. roku stáří musí nastoupiti vojenskou službu a ženské pracovní síly kolem 20 let se vdávají. Toto vysoké procento odchodů činí také pochopitelným, proč Baťovy závody přes hospodářskou tíseň propouštějí málo dělnictva. Když je nutno výrobu omeziti pro odbytové nesnáze, pak se prostě přirozený úbytek pracovních sil nevyrovnává novým přijímáním.

Baťa a.s. - čištění obuvi (1938)

 

Baťovi lidé obou pohlaví jsou velmi pyšní, když si ušetří nějakou sumu peněz a mohou se osamostatniti jako malí živnostníci nebo obchodníci, nebo si zakoupiti malé hospodářství. Dosud se ukázalo, že většina Baťových zaměstnanců dosáhla úspor 30.000 až 40.000 Kč. (Osobní automobil nižší až střední třídy, „ideově“ srovnatelný s dnešní Fabií, stál 25 000,- Kč, malá funkcionalistická vilka ve Zlíně nebo na pražské Babě rovněž. Pozn. C.) Děvčata zaměstnaná u Bati za rok až čtyři léta ušetří si 3000 až 12.000 Kč. S těmito úsporami se vdávají, nebo je vkládají do obchodu svých rodičů a pod. Vdané ženy se zásadně nezaměstnávají, neboť Baťa je toho názoru, že dobrá dělnice nemůže být zároveň dobrou hospodyní a matkou. Každý Baťův muž vydělává dost, aby ze své mzdy a účasti na zisku uživil ženu i děti.

Baťa a.s. - hlavní brána - píchačky 1938

 

Chcete, pánové, nastoupit do Baťových závodů ve Zlíně nebo se učit v Baťově škole práce tamtéž?
 

Musíte k závodnímu - zapomeňte na ochranu osobních údajů a hlavně: NEŠŤOUREJTE SE V NOSE.

personalistika-bata-zdrav.dotaznik (1)

personalistika-bata-zdrav.dotaznik (2)

personalistika-bata-zdrav.dotaznik (3)

 

personalistika-bata-zdrav.dotaznik (4)

personalistika-bata-zdrav.dotaznik (5)

personalistika-bata-zdrav.dotaznik (6)

personalistika-bata-zdrav.dotaznik (7)

V archivu vypátrala sl. Gabriela Končitíková

 

 

O pracovním řádu pro zaměstnance a některých pracovních poměrech

PhDr. FRANTIŠEK VOJTA, Csc. - Tep 1989

 

Nástrojem, upravujícím vztahy mezi kapitalistickým výrobcem a zaměstnanci, byl (a dodnes je, pozn. C.) pracovní řád (dále jen řád), nabývající právního základu tehdy, když se na jeho znění dohodnul výrobce se závodním výborem nebo byl ujednán kolektivní smlouvou. Do roku 1922 se uváděná zásada v podniku (Pod soc. pojmem podnik uvádí F.V. Baťovy závody, pod pojmem „majitel podniku“ Tomáše Baťu, jehož jméno nemohl jako správný, kovaný komunista vypustit veřejně na papír. Pozn. C.) víceméně dodržovala, i když došlo k situaci, že jeho majitel včlenil do řádu ustanovení o hodinové výpovědi, s níž tehdejší dělnický závodní výbor nesouhlasil. Jinak se uzavíraly pouze individuální pracovní smlouvy, zvl. s vedoucími prodeje, jejichž znění diktoval pouze podnik.

Od roku 1923 využil majitel podniku možnosti dané zákonem, že v případě podání jediné kandidátky pro volby do závodních výborů je možné od nich upustit. Od uvedeného roku až do května 1945 se závodní výbory v podniku (dělnický ani zaměstnanecký) již nikdy nevolily. Pouze v roce 1937 podalo Odborové sdružení čs. kovopracujících ve Zlíně vlastní kandidátku pro uvedené volby. V podniku byla okamžitě provedena opatření, jejichž výsledkem se stalo její odvolání. Předseda dělnického závodního výboru vykonával svoji dlouholetou funkci s tímto osobním vyznáním: „Moji protivníci mi řeknou: Baťův zaprodanec. Ano, jsem jím, ale nezasloužím si ani, abych rozvázal z botů řemínky jeho.“

Obrazek

Tato společná fotografie obuvnické dílny pochází z roku 1923 nebo 1924, snímána před klasickou cihlovou tovární budovou. Takových pohlednic (ano, mají parametry poštovní tiskoviny, dokonce i s linkováním na rubu) vznikaly spousty, pravděpodobně pro každého zaměstnance každého (?) roku. V dobách, kdy fotografie nebyla standardem, upevňovaly sounáležitost spolupracovníků.

 

Rovněž od roku 1923 se při tvorbě pracovního řádu v podniku s aktivní spoluúčastí závodního a zaměstnaneckého závodního výboru nepočítalo a

Komunističtí agenti na Zlínsku

ZLÍN Sdělení zaměstnanců firmy bata-logo-male.jpg v 13. května 1932

Tohoto týdne rozhazovali ve Zlíně a v obcích okolo Zlína komunističtí agenti letáky, kterými sháněli lidi na demonstrační schůzi ve čtvrtek. Letáky došly z Prahy.

Šlo o provokaci, jaké vyvolávají v poslední době na různých místech naši konkurenti, hlavně zahraniční a komunisté. V pět hodin shromáždil se u komunistického domu na náměstí hlouček agitátorů, kteří však neprojevili nad tím mnoho nadšení, že byli ihned ofotografováni i se svými pomahači, aby byla zjištěna jejich totožnost pro budoucí konsekvence.

Jeden z agitátorů vynesl balík pražských letáků a vyhodil je do výšky, jiný později vylezl na stůl a pokusil se o řeč. Oznámil, že demonstrace nebyla úřady povolena a po vyzvání stráže zmizel a zvědavci, kteří se tu zastavili, se rozešli.

Zlínské obyvatelstvo sledovalo i tento nový pokus komunistických agitátorů se smíchem a počítalo, že si z řečníků udělá dobrý den, jak tomu bylo na prvního máje. Je třeba říci, že takto shovívavě se na pokusy placených agentů za dnešních dnů dívati nesmíme.

Zjistěme na místě každého agenta a účastníka podobného pokusu o štvaní, jaký byl včera, zaznamenejte ho a oznamte odpovědným činitelům. Mezi agitátory, včera zjištěnými, nebyl ani jediný ze Zlína. Ignorujme provokativní pokusy o shluknutí  a pokládejme každého, kdo se při nich zastaví, za jejich podporovatele a buďme důslední i k těmto.

Tito cizí agenti mají přesné návody, jak si mají počínati, aby strhli na sebe pozornost lidí, kteří jdou z práce klidně domů a jak potom tyto lidi a zvědavce prohlásit v novinách za své následovníky.

Podobně se to stalo na 1. máje, kdy hlouček několika lidí, poslouchajících Mikulíčka1), prohlásili za tisícihlavý tábor lidu.

Pokládejme každého, kdo se nechá zužitkovat těmito agenty, za nepřátele naší práce, kterému musí být jasno, že si touto, třeba nepřímou podporou uzavírá dvéře k spolupráci se slušnými lidmi.

Nikdo, kdo chce jakýmkoliv způsobem podporovat škůdce naší práce, nesmí očekávati za to humor a žerty, ale ty nejvážnější konsekvence.

V celé stati použito původního pravopisu.

1)

Komunistický poslanec a senátor Vítězslav Mikulíček (4.3.1882 - 1.10.1962) byl ve dvacátých letech poslancem za Komunistickou stranu Československa, od. r. 1929 (po V. sjezdu - bolševizačním) senátorem za tutéž politickou organizaci.

nejsou v něm v žádné souvislosti uváděny. Tím se vyloučily z jakéhokoliv spolurozhodování o sociálních o sociálních, pracovně-právních a j. otázkách.

Níže uvedené citace z 20. a 30. let, dokreslující skutečný stav postavení dělnictva v podniku, pocházejí z archivních dokumentů: rozkazů a příkazů šéfa (chefa), odpovědných pracovníků, z pokynů, nařízení, sdělení, z kartoték a pod.

Výplatní sleduje zaměstnance v továrně i mimo závod, všímá si jejich chování, smýšlení, dbá, aby bydleli a stravovali se u nás. Na případné zjištěné nedostatky upozorňuje vedoucího a osobního referenta. Vyšetřuje sporné záležitosti a nedorozumění zaměstnanců s vedoucími a pod., které předkládá osobnímu referentovi k rozhodnutí.“ Pracovní řád vycházel z předpokladu vzájemné spolupráce podnikatele s dělnictvem a zaměstnanci a tato myšlenka v něm byla zakotvena i v roce 1935. Tehdy propracovanost řádu dosáhla vysoké úrovně a proto z něj vycházíme při dalším hodnocení.

V hlavních zásadách vytýčil tento řád některé obecné axiomy, zvláště myšlenku spolupráce, která, jak uvedl, podmiňuje stálou zaměstnanost a dobrý výdělek. Všichni zaměstnanci přijatí do podniku byli označeni za více než pouhé dělníky, mistry a vedoucí a nazváni spolupracovníky (již od roku 1919). Společná práce prohlášena za svatou věc stejně jako rolníkovi je svatá půda, z níž si dobývá své živobytí (dělník ve skutečnosti nevlastnil podnik, rolník ale vlastnil půdu; pozn. V.F.)

V jeho další části se stanovilo, co podnik od spolupracovníka požaduje a co mu naopak poskytuje. Na prvním místě stanoveny požadavky věrnosti podniku, přijetí jeho zásad a myšlenek a spolupráci. Každý zaměstnanec měl je aktivně obhajovat, šířit a současně propagovat dobré jméno firmy. Důraz se kladl na pracovní výkonnost, přesnost práce a její odvádění ve stanoveném čase. Jinak jej označili jako nevýkonného, nespolehlivého a pod. se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Dávám vám rozkaz, aby extrakty před odváděním umístil do nádrže ... Vypracujte pro mne přesný návrh na zdokonalení zařízení extrahárny ... Návrh nám předložte ještě dnes“ (šéf T. Baťa). „Vaše práce tak, jaká je nyní, je pro nás zcela bezcenná a kdybyste se nechtěl změniti, nemá smyslu, abyste se dále ve svém zaměstnání zdržoval.“

Mistr může dělníka poučovati kdykoliv, napomenouti však jen dvakráte. Po třetí následuje 14-denní výpověď.“

Pracovní řád vyžadoval od každého zaměstnance zvyšování pracovních a odborných znalostí, protože jen tak mohli dosáhnout pracovního vzestupu, vysokých mezd a zvětšení osobního majetku. Z toho, co bylo určeno pojmem „dáváme vám“, byla za nejdůležitější označena důvěra, již poskytnul podnik přijatým spolupracovníkům. Neopomněl uvést, že jim poskytuje dokonalé pracovní nástroje, zdravé pracovní prostředí a závodní byt pro spokojený život jejich rodin (závodní byt dostala jen část zaměstnanců; pozn. F.V.).

V otázkách přesčasové práce řád konstatoval, že „může být konána jen v mezích zákonných předpisů a oznámí se vývěsem v pracovnách“, což naplňovalo literu zákona. Mezi sdělením a praxí vznikal značný rozdíl.

Dělnice, které nebyly hotovy se svým předepsaným úkolem, musel jsem nutiti, aby zůstaly přes čas, až byly hotovy, poněvadž jsem musel každý den vykonati úkol mně předepsaný, a sice ... napřed 800 párů, potom 900 párů, potom 1000 párů až 1200 párů na den a na tento úkol osmihodinová doba pracovní nestačila.“ „Mimo pravidelnou osmihodinovou pracovní dobu byl jsem nucen pracovat přesčas přinejmenším tři hodiny.“

Obrazek

 Cvikací dílna v pracovním tempu.


V této době práce přesčas nějakým úřadem povolena nebyla, což vím proto, poněvadž jsem byl členem závodního výboru.“

MZDY – VÝŠE A RYTMUS VYPLÁCENÍ

(1926 – 1934)

Průměrná mzda se kvalifikovaným zaměstnancům mezi léty 1926 až 1931 více než zdvojnásobila, poté ovšem následoval pokles způsobený hospodářskou krisí. I tak si mzda ve Zlíně uchovala o 35 % vyšší kupní sílu nežli ve zbytku ČSR, především díky prodeji zboží v podnikových prodejnách.

Průměry vypadaly následovně:

1926 – 240 Kč

1927 – 367 Kč

1928 – 480 Kč

1929 – 469 Kč

1930 – 477 Kč

1931 – 514 Kč

1932 – 400 Kč

1933 – 400 Kč

1934 – 350 Kč.

Vedoucí dílen brali v roce 1930 cca 1500 – 2000 Kč týdně (v tom je zahrnuta i „účast na zisku").

Mzdy vypláceny jednou týdně v hotovosti a počítány z následujících forem: individuální akordní mzda (mzda od kusu) a kolektivní akordní mzda (násobil a rozdělil se počet oceněných vyrobených jednotek).

Zúčtování všech podkladů pro mzdy muselo být zpracováno každý pátek do 12:00 hod. – poté bylo vyvěšeno k veřejnému posouzení. To se týkalo i (evropských) zahraničních továren a provozů, jejichž výsledky se sešly na ústředí ve Zlíně.

dle: studentské odborné práce  

V pracovním řádu se stanovilo i vyplácení mezd v týdenním období a v celých korunách. Nevyplácené haléře se odváděly ve prospěch péče o nezaměstnané, nebo k jiným všeobecně prospěšným účelům zaměstnanců. Podrobně se uváděly srážky ze mzdy: na nemocenské, starobní a invalidní pojištění, daň, nájemné z bytu a pod. Na základě předběžné dohody se zaměstnancem mu sráželi ze mzdy hodnotu za poskytnutý materiál a nástroje. Závažné bylo oznámení: „V případě, že zaměstnanec úmyslně, nebo z hrubé nedbalosti způsobil škodu na materiálu či strojích, provedl práci vadně nebo ujednaným podmínkám nevyhovující, jest firma oprávněna žádati přiměřenou náhradu škody a k tomu účelu zadržeti přiměřený díl mzdy.“

Rudolfu Rachůnkovi bylo na pokutách, exekutivech a partiích ze mzdy sraženo 717 Kč (ze jeden rok, pozn. F.V.).“

Stanislavu Bilíkovi bylo na pokutách, partiích a exekutivech ze mzdy sraženo 466 Kč (za jeden rok, pozn. F.V.) a v jednom případě dostal 50 Kč pokut za to, že nechtěl pracovat přes čas.“

Dělník N. Zehnal ... mi sdělil, že jednou na jednom páru obuvi bylo 85 Kč pokut, ačkoliv onen pár obuvi ve skutečnosti měl stát 49 nebo 69 Kč.“

Řádem se stanovovalo, jaká finanční úhrada přísluší zaměstnanci (mimo úředníky) při onemocnění či úrazu. Neposkytovala se první dva týdny, ve 3. a 4. týdnu mu náleželo 10 %, v 5. a 6. týdnu pak 20 %m v 7. a 8. týdnu již 30 % ze mzdy. Další výše a náhrady v následujících týdnech neuváděl a platila zde rozhodnutí majitele podniku.

Žádám vás, abyste každý den ve svém oddělení kontroloval stav pracujících dělníků, neomluvených, na dovolené a onemocnělých. Neomluvené, onemocnělé a na dovolené zaměstnance vypište jednotlivě podle oddělení a každý výplatní potvrdí svým podpisem, že uvedený počet jest naprosto správný.

Zjistíme-li dodatečně v některém oddělení nemocného, neomluveného nebo na dovolené, který není uveden v seznamu, zaplatí výplatní za každý případ 100 Kč pokuty za osobu.

Nemocné propouštíme po 1 měsíci.

Neomluvení musí býti zjištěni během 2 dnů a na 3 den propuštěni.“

Obrazek

Šička.


V pracovním řádu se také řešily obecné morální zásady, z nichž se kladl důraz na úplatkářství a stanovilo se: „Jakékoliv úplatky od kohokoliv jsou nepřípustné a dávají správě závodů právo k úhradě škody a k okamžitému propuštění uplácejícího a upláceného.“ Ve všeobecných pravidlech se stanovily zásady jednání zaměstnance ve vztahu k ostatním a zdůraznilo se, že jeho chování musí být „řádné a slušné“ a „vystříhá se hádek a třenic“. Vztah ke svým vedoucím musí zaměstnanec projevovat svědomitým a přesným plněním povinností a nařízení o oznámit jim všechno, co by mohlo způsobit závodu jakoukoliv škodu nebo vyvolat nebezpečí a podle svých sil tomu zabránit.

Jan Antonín Baťa
Úplatky

 

   Zrušení pracovního poměru bez výpovědi zaměstnavatelem bylo možné tehdy, když

          • zaměstnanec zanechá neoprávněně práce
          • trvale zanedbává své povinnosti
          • snaží se svésti pracovníky „ ... k neposlušnosti, ke zprotivení proti majiteli ....“
          • když se dopustí „hrubé urážky na cti, tělesného ublížení, nebo nebezpečného vyhrožování proti majiteli ....“ nebo zaměstnancům.

 

František Pospíšil, od 11. 3. 1926 do 19. 4. 1926. Pobuřoval dělnictvo závodu – propuštěn.“

Zaměstnanec naopak mohl ukončit zaměstnání bez výpovědi a před uplynutím sjednané doby, když „majitel živnosti dopustí se skutkem zlého nakládání nebo hrubé urážky na cti proti němu“. Druhá okolnost, která podmiňovala uvedenou možnost, spočívala v tom, že majitel se snažil svést pracovníka k nemravným nebo nezákonným skutkům.

R. Latošinský, manipulant dílny 441, 16.6. 1930: „Pan Klátil mi nedůstojně nadal a přitom mi dal před očima celé dílny políček.“

A. Vašíček, 29. 12. 1930: „ ... uhodil mne do prsou. Potom mě chtěl uhodit botou a já jsem mu uhnul. Proto se rozčílil a uhodil mne po hlavě tak, že mi čepice odletěla až na druhou stranu konveyeru ... On už mi vícekrát nabil v dílně ....“

Zvláštní důležitost řád přikládal otázkám politickým – stanovovalo se, že není dovoleno „rozšiřovat bez povolení vedení závodů jakékoliv cizí tiskoviny, vésti politické debaty za účelem agitace“. Opatření se vztahovalo především na propagaci a šíření komunistického tisku, ideologie vědeckého socialismu a získávání pracujících pro myšlenky revoluční změny společnosti. Za tuto činnost se komunisté propouštěli z podniku s tím, že nemohou být nikdy přijati zpět.

Obrazek

JEDNA Z MNOHA osobních karet zaměstnanců, v níž byl pracovník „ocejchován“. Přes kartu poznámka: Komunista, vede Rudé odbory.


Pastyřík Josef, 30. 1. 1908, propuštěn: „Ze svého výdělku živil bratra, který agitoval všude proti firmě a používal každé příležitosti k rozšiřování komunismu a Baťováka.“ (Baťovák - pololegální levicová tiskovina, pozn. C.)

Krejčíř Vojtěch, 20. 3. 1899, propuštěn 21. 6. 1932: „Organisován, komunista, sekret. Zlín. Je v Rostově a má pracovat v obuvnické továrně. Předtím ho léčili v lázních. Nebrat zpět, psal do Baťováka.“

Antonie Tesáková-Hřívová, 7. 6. 1909: „Propuštěna na rozkaz osobního oddělení. Nevhodná. Spolupracovala s komunistických vůdcem Hanákem-Kapčou.“ Zpráva pro p. Jaroňka, 29. 12. 1934: „Hřívová je každým krokem sledována tak, že nemůže zde prováděti nějakou ilegální činnost.“

Ludvík Dočkal, 27. 1. 1908: „Propuštěn. Interpeloval prostřednictvím komunistických poslanců.“

Josef Simajchl, 25. 3. 1907: „Propuštěn. Komunista, nikdy nebrat zpět!“

Obrazek

ARCHIVNÍ DOKUMENTY z třicátých let dokreslují podmínky, za kterých dělnictvo pracovalo. Reprodukujeme pracovní smlouvu, kterou podepisovali zájemci o práci u firmy při nástupu do pověstného pracovního tábora mladých v Lutonině.

 

V závěrečné části pracovního řádu se znovu zdůrazňovaly základní cíle spolupráce spočívající v tom, aby „zaměstnanci závodů společně s vedením závodů vytvořili ...harmonické a výkonné pracovní společenství“. Konečné rozhodování ve všech otázkách, zdůraznil řád, náleží výlučně vedení, které má za úkol řízení podniků, jejich hospodářský a sociální rozvoj, což odpovídá zájmům celku.

Pracovní řád se tak stal dokumentem napomáhajícím prosazovat názory , stanoviska a ideové cíle batismu v praxi života podniku a znovu dokazovat, že zájmy kapitalistického podnikatele, dělnictva a ostatních zaměstnanců jsou totožné.

 

prac.rad.bata01.jpg

prac.rad.bata02.jpg

prac.rad.bata03.jpg

prac.rad.bata04.jpg

prac.rad.bata05.jpg

prac.rad.bata06.jpg

prac.rad.bata07.jpg

prac.rad.bata08.jpg

prac.rad.bata09.jpg

prac.rad.bata10.jpg

prac.rad.bata11.jpg

prac.rad.bata12.jpg

prac.rad.bata13.jpg

prac.rad.bata14.jpg

prac.rad.bata15.jpg

prac.rad.bata16.jpg

prac.rad.bata17.jpg

prac.rad.bata18.jpg

prac.rad.bata19.jpg

prac.rad.bata20.jpg

prac.rad.bata21.jpg

prac.rad.bata22.jpg

prac.rad.bata23.jpg

 

--------------------------------

 

Přečtěme si ještě jeden sriktně komunistický názor - napsal jej člověk vzdělaný, za minulého režimu v okruhu o.p. Svit známý:

 

O firmě Baťa trochu jinak

PhDr. Miloslav Vrážel

 

Chtěl bych se s Vámi podělit o své zkušenosti z doby mého působení u firmy Baťa. K firmě Baťa a.s. jsem byl přijat v roce 1937, kdy mi bylo 14 let. Dostat se k firmě Baťa bylo v době světové krize třicátých let považováno za výhru. Jenže za jakou cenu. Zběsilé pracovní tempo, pracovní doba nikoli osm hodin, jak

STROJ A ČLOVĚK

 

Výroba obuvi do dneška jest v podstatě ruční výroba. Stroje, které byly vynalezeny – a postupem času stále zdokonalovány – nejsou automaty, které samy vykovávají určitou práci.

Jest to nářadí, často velmi komplikované a důmyslně sestrojené, ke kterému jest potřeba lidské zručnosti, aby určitá práce byla vykonávána; kvalita výrobku jest tak závislá na individuálních vlastnostech lidských.  

 

Citováno dle Čipera Dominik: „Ve službách práce a lidu. Soubor úvah, projevů a vzpomínkových poznámek 1919-1944" ; Zlín 1944, str. 24

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole   

ohlašovala siréna, ale 9 – 10 hodin i více, podle toho, jak se výroba dařila či nedařila. Taylorův systém dělby práce se zde prosadil v celé síle od roku 1927, kdy byly zavedeny dopravníky, které vyžadovaly plnou výkonnost pracovníků, což se projevilo nutností neustále omlazovat osazenstvo. V třicátých létech byla pravidelně vyměňována ročně třetina pracovníků podle věkového principu, počet zaměstnanců, kteří pracovali u firmy více jak 20 let byl pouze 0,2%, mezi 10 – 20 roky 2,8 %.

Před 11. budovou se denně tlačil zástup uchazečů o práci, vedoucí osobního odd. Jaroněk vždy vybral několik, ostatní počkejte. Pracovní tábor na stavbě železnice Vizovice – Valašská Polanka sloužil nikoli k vybudování této dráhy, ale k prověřování výdrže uchazečů o práci. Důvody k propuštění (bez výpovědní lhůty) byly stereotypní: nespolehlivý, nevyhovující, zdravotní důvody či bez udání důvodu (ale i např. dva mladí lidé „se zapomněli“). A tak v létech 1927 – 1937 zde nebyl ani jeden zaměstnanec, který odešel do důchodu, teprve v roce 1938 jich bylo 13. Málokdo překročil věk 40 let, 70% osazenstva mělo méně než 30 let. Uplatnil se zde plně princip „vymačkaných citrónů“. Z těchto poměrů vyplýval strach, vládla „disciplína strachu“. Nepřízeň vedoucího byla téměř vždy důvodem k propuštění, v nejlepším případě k poznámce v kartotéce nebo ke 14 dnům trestní dovolené - bez výplaty. Propuštění též znamenalo vyhazov z půldomku. Proto se jen neradi zaměstnanci stěhovali z vesnice, kde měli jakés takés zázemí, do Zlína. Lidé se strachem přicházeli ke stolu kontrolora, zde se věcně nejednalo, zde se řvalo. Jednou nás správce 31.budovy svolal, když se vrátily dva plány za týden, a řval na nás“ Vy svině, vy prasata, jak jste to nasmýkali!“ Postrachem byl i ředitel obuvnického závodu Klátil, který s oblibou házel kopyty s napnutými svršky po dílně.

Baťovy závody Zlín, Morava - šicí dílny v různých dobách

 

Převážnou většinu osazenstva (70 %) tvořily ženy, hlavně mladé a svobodné. Děvčata nemohla navštěvovat průmyslovku, jen výjimečně obchodní akademii pro funkci korespondentek a sekretářek , ale po svatbě většinou pro ně práce skončila. Podle Baťovy představy bylo jejich úkolem dbát o to, aby zaměstnaný manžel měl doma vhodné prostředí k tomu, aby mohl podávat plný výkon – podle hesla Kinder-Kirche-Küche.

Po čtyřicítce bylo těžko najít vhodnou práci, když v továrně získal člověk kvalifikaci právě jen u jedné nebo několika málo operací a mnohdy si jednorázovými úkony zmrzačil ruce.

Obrazek
T
akové byly poměry u firmy Baťa pod vedením Dr.Honoris causa Jana Antonína Bati. Je škoda, že již nežijí někteří bývalí pracovníci, kteří dokázali hovořit o údajných schopnostech J.A.Bati nazývaných "jabůrkovštiny" (od počátečních písmen jmen JAB), které pak museli napravovat, i o tom, jak byl nepřístupný tomu, aby jeho kolektiv nějakým způsobem podpořil odboj nebo Mezinárodní červený kříž.. Zde je znám údajný rozhovor J.A.Bati s presidentem Benešem, když ten Baťu vyzval, aby odboj finančně podpořil, tak mu odpověděl:“ Pane Beneši, já Vám peníze nedám, já Vás zaměstnám.“ Víc snad hlavu státu urazit nemohl.

----------------

 


      Další vzpomínka - tentokráte účastníka účastníka výstavby OZVD v oblasti Lutoniny.  Takto se do podniku přijímalo ve druhé polovině třicátých let, pokud nebyl dotyčný/á natolik mlád, že mohl projít Baťovou školou práce.

 

Výstavba  O.Z.V.D. Zlín

 
 (-jod-; Tep 1989)

 

Ani se tomu věřit nechce, ale je to tak. Naše obuvnická továrna, dnes státní podnik Obuvnický průmysl Svit (Jedná se o názvoslovnou melioraci z doby t.zv. přestavby. Podnik po dlouhém období n.p. nesl v letech osmdesátých přídomek o.p. Svit – oborový podnik Svit – a aby se nějak již trochu zažitá zkratka zúročila, vymysleli lakovači na růžovo Obuvnický průmysl Svit. Pozn. C.), dovršuje letos již pětadevadesát let. Nejde sice o výročí s nulou na konci, ale i tak jsem rád sáhnul do vzpomínek. Nejvíce se mi vryl do paměti rok třicátý sedmý. Proč, to můžete posoudit z následujících řádků.

Bylo léto, opravdové léto. Takové, jaké má být. S pozvánkou v ruce sedím s dalšími pozvanými na zatravněném svahu u 11. budovy Baťových závodů. Po hlavní dopravní tepně nad námi tehdy ještě nejezdili „tiráci“ ani trolejbusy. Přejelo sem tam nějaké to osobní či nákladní auto. Lidé se většinou dopravovali na kolech a koňských povozech.

Říká se, že trpělivost růže přináší. My jsme však od ní čekali přijetí do pracovního tábora v Lutonině, neboli přestupní stanice pro přijetí do Baťových závodů. Po chvíli sebevědomý úředník vyběhl před 11. budovu a začal číst jména. Všem, které přečetl, rozdal dotazníky, které museli ihned vyplnit a vrátit. A pak už se stalo to, na co jsme tak netrpělivě čekali.

prac.tabor-lutonina-38-web.jpg

 

Stojíme na nádraží  OZVD Zlín. Označení OZVD znamenalo Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha. A už následuje přesun vlakem do Vizovic a potom již per pedes apostolorum do Lutoniny.

Po příjezdu do místa určení následuje první rozkaz – seřadit se do jedné řady a po přečtení jména vystoupit kupředu. Jsme zařazováni na stovky. Stovka, to byly ubikace s přibližně jedním stem ubytovaných. Postele na poschodí, na nich deka a podhlavník s prostěradlem. Vedle věšáky a pro ostatní garderobu jen místo pod postelí v kufru.

Ještě dnes vzpomínám na kamarádské jednání na ubikaci, přátelskou pomoc. Byli jsme doslova jako jedna rodina. A bylo to tak lepší. Cíl naší společné práce – postavit dráhu Vizovice – Polanka – Púchov.

V pět hodin ráno začíná nástup na rozcvičku, klus, pochod, zpívání a prostocviky. Denně se za pochodu zpívala táborová píseň (budovatelská). Dodnes si její slova pamatuji. Tato píseň už svým obsahem dávala najevo, co nás čeká, co se od nás čeká a co nás nemine. Lopaty, krumpáče, kolečka, sbíječky. Průrva, která se budovala právě nad táborem, dostala jméno „galeje“.

Obrazek

Jan Antonín Baťa zúčastňuje se mimořádné směny na stavbě trati OZVD společně s mladými muži BŠP. Jednalo se spíše o demonstraci spolupráce a odhodlání (není úkolem managera házet lopatou) v době přímého ohrožení republiky (červenec 1938).

 

Mraveniště upocených dělníků po obou svazích budoucího průjezdu. Každý věděl, co má dělat a jak má dělat. O každém se vědělo, protože stovkaři a četaři práci kontrolovali. I odchod z pracoviště na „latrinu“ se musel hlásit. Každý se musel co nejrychleji vrátit a zase kopat, plnit vozíky kačincem a kamením. Po práci se šlo na ubikace v seřazených řadách a se zpěvem. Nářadí se muselo pořádně očistit, jinak bylo vráceno. A v takovém případě se po návratu muselo téměř lesknout, byť to byla pouhá lopata nebo krumpáč.

Strava nebyla nejhorší. Na snídani černá káva a chleba, na svačinu balíček – chleba se sádlem. Obstojně vycházely i obědy a večeře. I když se žádný nepřejedl, nikdo také nepociťoval hlad. Hlad je dobrý kuchař a o přídavek knedlíku se nemuselo prosit. Vracet nedojezené jídlo zakázali (když to srovnám s dneškem, kdy v našich kuchyních nádoby na odpad příloh a masa málem ani nestačí).

Obrazek 

Také odchod z tábora se musel hlásit a na sobotu a neděli vydávali dovolenky. Ale jenom těm, kteří splnili všechny požadavky. Nárok na „opušťák“ měli pouze ti, kteří prokázali snahu, pracovitost a kázeň. Podle těchto kriterií se vybírali po určité době pracovníci, kteří mohli nastoupit práci ve zlínské fabrice.

Jistě vás bude zajímat, jak to bylo se mzdou. Stanovena, samozřejmě. Ale její výpočet? Záhadný. Nikdy jsem se nedověděl, dle jakých kritérií se vypočítávala a vyplácela. Můj první plat činil 12,- Kč za týdenní dřinu, ovšem po odečtení poplatku za ubytování a stravu. Můj poslední plat , po půl roce, se vyšplhal na 25,- Kč. Ženatí na tom byli o něco lépe, brali plat kolem 50,- korun.

Zajímavé je, že při takové dřině ztvrdly ruce, povaha, ale na druhé straně se upevnila mnohá přátelství. Přetrvávají  do dnešních dnů, i když nás tehdy pohltila a od sebe rozdělila fabrika.

Obrazek