1918
1. máj 1918
(Naše pravda, asi 1988)
Prvomájové manifestace roku 1918 v českých městech měly velký význam v boji za mír a naši národní nezávislost. V Praze tehdy vyšlo do ulic na 100 tisíc lidí, ale v poměrně malém Zlíně se prvomájového tábora lidu zúčastnilo 10 000 osob. Potvrdilo se, že Zlín byl již tehdy nejen průmyslovým, ale také kulturním a politickým střediskem, a to i přesto, že zde v té době nesídlily žádné okresní instituce. Na zlínský tábor lidu 1. 5. 1918 přišli obyvatelé ze širokého okolí – téměř z 80 obcí tehdejších sousedních okresů Napajedla, Vizovice, Holešov a Uherský Brod, jak zaznamenává dobový pramen.
Zajímavý zápis, který nám přibližuje atmosféru té doby na Zlínsku, nám zanechal mladcovský kronikář Adolf Šiška:
„Dne 1. máje 1918 manifestoval český národ za mír. Manifestace stala se bezpříkladně památnou účastí všech vrstev a nesčítatelnou účastí příslušníků jejich. Vyjádřila jednomyslnost, již rád viděl Národní výbor v Praze (maffie) a zahraniční, který pracoval pro osvobození vlasti a národa; potěšila zejména české legie bojující v cizině proti Rakousku-Uhersku. Vizovicko a Napajedelsko manifestovalo ve Zlíně.
Z Mlatcovy vyjeli na třech vozech ověnčených s červenobílým praporem – velezrádnými barvami – plných účastníků; Ještě více jich šlo pěšky. Napočítal jsem 220 účastníků mimo školní děti. Mluvili zástupci všech stran i stavů občanských v řečništi na náměstí o stavu války, o smýšlení národním nabytém ve válce a o možnosti pokračovat ve válce. Svolavatelem a pořadatelem této manifestace byl zemský poslanec a továrník František Štěpánek ze Zlína. Vládní zástupce, komisař z okresního hejtmanství Čičatka protestoval proti barvám a průvodu od nádraží do města, ale poslanec Štěpánek vzal na sebe odpovědnost za to.“
Tábor lidu 1. května 1918 na náměstí ve Zlíně
Záznam mladcovské kroniky doplňují také archiválie města Zlína. Z nich se dovídáme jména řečníků za jednotlivé politické strany: Winkler z Brna za sociální demokraty, Hrejsa za agrárníky, Úlehla za katolickou národní stranu, Šlesinger za státoprávně-demokratickou stranu; za uherské Slováky promluvil odborný učitel Lang. Tábor řídil zlínský sociální demokrat soudruh Novák, v čestném předsednictvu byl poslanec Pastyřík. Řečníci žádali mír a utvoření samostatného československého státu.
Archivní dokument ilustruje průběh shromáždění: „Průvod od nádraží byl imposantní, manifestace byla důstojná ... Pěkné byly sbory řízené učitelem Langem, zejména Kde domov můj a Hej Slované, které s obnaženými hlavami zpíval celý tábor lidu s velkým nadšením“.
Je třeba si uvědomit, že v té době stále zuřila válka. Doma chyběly mužské pracovní síly, pracující trpěli hladem, rostla drahota, národnostní útlak ze strany rakousko-uherského mocenského aparátu nepolevoval; na bojištích umírali lidé (oběti první světové války mají dodnes pomníčky téměř v každé obci našeho okresu). Patří ke světlým stránkám naší historie, že v takové době oslavili naši předkové 1. máj 1918 jako velkou manifestaci proti válce a za národní svobodu.
Baťovy závody roku 1918, vzhledem k válečné expansi založené na mnoha provisoriích a dočasnostech.
-----------------------
1924
Prvomájový proslov Tomáše Bati
(historicky první)
Dělníci!
Vítám vás do svého domu. Přišli jste z blízka i z daleka na mé přátelské pozvání, abychom společně oslavili Svátek práce.
Vidíme se každého dne. Svolává nás k naší společné práci přísný a mocný hlas závodní sirény, zve nás k tuhé práci, k tuhému zápasu. K zápasu lidí s materiálem a zápasu lidí s lidmi a někdy i k zápasu se zlými živly, když ohrožují nám naši práci nebo naše domovy.
Do továrny chodíme, abychom si tam vybojovali živobytí.
Kde živobytí, tam život, kde život, tam boj.
V továrně není místa a času pro přátelské projevy. Láska patří do rodinných obydlí.
A přece naše práce, naše živitelka toho vyžaduje, abychom se aspoň jednoho dne roku sešli ne kvůli výdělku, ale z přátelských pohnutek, ne ku dřině a k zápasu, nýbrž ku radosti a veselí. Ne jako dělníci, mistři, nadmistři, správci, ředitelé, nýbrž jako jedna rodina účastněna na stejné práci, rodina beroucí své životní šťávy z jednoho pramene.
A tímto dnem má být den dnešní. Proto nesvolává nás závodní siréna, proto nesešli jsme se v továrně, ale sešli jsme se v domě mé rodiny, kam svolaly nás milé zvuky hudby. Vašimi odznaky byly výrobky, které jste s hrdostí nesli v průvodu. To jsou naše prapory. Okolo našeho výrobku budujeme svatozář, jak ji ve staletích rolník vybudoval okolo výrobku svého. Výrobek rolníkův jest považován za boží dar. Nám musí býti náš výrobek tímtéž.
Náš valašský kraj nepožehnaný, neúrodný, přelidněný, jest nejlepší půdou pro bídu. Nechová přírodního bohatství jako uhlí, petrolej, rudu a t.d. Staří říkají: "Když Pán Bůh rozdával kámen, pytel se mu roztrhl, když dával nám. A i ten kámen máme špatný. Nehodí se ani na cesty." Jiní říkali: "U nás jest konec dobrého chleba a začátek dobré vody." A tak dovážíme i chléb pro své rodiny i kámen na své silnice z krajů požehnanějších.
Máme jen tu svoji práci. Jen v práci můžeme čekati lepší budoucnost. Avšak i o tuto práci musíme sváděti denně těžké boje v naší vlasti i za hranicemi.
Uhájíme ji jen, když budeme mezi sebou stále závoditi, kdo dřív a kdo lépe.
Proti nepřátelům zjevným i tajným musíme si hájiti svou práci, tak jak vidíme rolníka hájiti si tu svou rodnou hroudu, svoji živitelku.
Pán Bůh dal nám za to zdravé ruce a zdravý rozum. My ve Zlíně pochopili jsme důležitost práce. Svědky toho jsou ty komíny, obklopené četnými zdravými příbytky. Svědkem toho jest výsledek zlínských voleb, kde jsme si zvolili také práci. A že naše práce jest poctivě sloužící všemu obyvatelstvu, toho důkazem jest dobrá pověst našich výrobků, pronikajících do všech částí světa.
Máme příčinu těšiti se dnes z výsledků naší práce. Budu šťasten, když toto potěšení budu viděti na všech vašich tvářích.
Žádám vás, abyste si počínali v mém domě dnes jako doma.
Sdělení 3. května 1924, roč. 7, č. 18a, str. 3
Tomáš Baťa řeční v zahradě své vily na Čepkově. Za ním (vpravo dole) tehdejší prokurista fy. Baťa Josef Blažek.
Jan Antonín Baťa ke Svátku práce |
|---|
|
Dnes po prvé v historii nepříliš starého průmyslu oslavujeme skutečně práci, naši práci v tento den oslavě práce zasvěcený. Jsem mlád a měl jsem vždycky 1. květen rád právě jako výraz nových idejí, se všemi jeho oslavami, zaťatými pěstmi a vzplanutými tvářemi. V poslední době provedli jsme v závodě revoluci. Skutečně revoluci, ale revoluci bez řečí, bez zaťatých pěstí, snad jenom s tvářemi vzplanutými nadšením. A jaká je to revoluce? Tím revolučním činem je účast na zisku závodu. Každý čin je lepší než sebe delší a krásnější revoluční řeči. Účast dělníků na zisku závodu je čin revolučně mocnější než všechna májová hesla nejslavnějších revolucionářů světa, jež kdy z květnových tribun byla pověděna. |
|
7. V. 1924 |
1926
Roku 1926 slavil Tomáš Baťa padesátiny. Bylo to znát i v čele Prvomájového průvodu.
Tytéž záběry ještě jednou, tentokrát celý týdeník, ale v horší kvalitě.
1927
Pokud by někoho zajímalo, jak to vše dopadne, mohu posloužit informací mimo kompresních snah You Tube - klukovi se nafukování zdaří a balónek praskne.
Prvomájový projev Tomáše Bati
Moji spolupracovníci - naši vzácní hosté.
Vítám vás všechny srdečně ku dnešní naší slavnosti 1. máje.
Děkuji vám všem za projevy přátelství k naší práci.
Význam slavnosti 1. máje roste pro nás zrovna tak rychle, jak rychle vyrůstá naše pracovní rodina.
Za starých časů bývaly závody maličké. Všichni příslušníci takového závodu vtěsnali se pod jednu střechu, ba kolem jednoho stolu a jedli každý den z jedné mísy. Tam nemohly vzniknouti pochybnosti o tom, je-li nutno, aby všichni táhli za jeden provaz. Nebylo pochybností, že neúspěch závodu jest neúspěchem každého z nich.
Naše pracovní rodina nevejde se již pod jednu střechu. Jest roztroušena po celém světě. Scházíme se v den oslavy 1. máje, abychom se poznali, potěšili a z tohoto vzájemného poznání nabrali sil a důvěry v naši práci po celý příští rok.
Ve svých dílnách hostíte dnes své děti a své manželky.
Seznamte je i s ideály své práce, aby i oni hledali svoji čest a svoji slávu jedině ve zdaru své a vaší práce ku blahu své rodiny a ku blahu celé veřejnosti.
Oddejte se dnes plně zaslouženému veselí.
Nakonec provolejte se mnou našemu presidentovi Masarykovi, nemocnému ministerskému předsedovi Švehlovi a našim milým hostům třikrát - sláva.
Cekota Antonín: Baťa - Myšlenky, činy, život a práce
1929
Májový průvod Baťových spolupracovníků u brány továrny zahajují „Mladí muži“. (Foto Miloš Bloch.)
Tomáš Baťa při oslavách Svátku práce roku 1929 s tehdejší zlínskou elitou - vedle T.B. stojí Josef Blažek, prokurista do nástupu Dominika Čipery, nyní správce pražských zastoupení firmy, dále MUDr. Bohuslav Albert, ředitel Baťovy nemocnice a silnou čtverku uzavírá Dominik Čipera, nyní prokurista Baťových závodů, jehož hvězdná hodina přijde v roce 1932. (foto převzato ze stránek města Zlína graficky nekvalitní).
Dle pozadí zobrazená skupina mužů stojí mezi dnešní starou Tržnicí (tehdy Obchodním domem) a dnešními zastávkami MHD - tedy u severní strany Tržnice.
1932
1933
Povšimněme si ..... Hugo Vavrečka znamená pro redakci daleko důležitější personu nežli "nějaký" Jan Baťa.
VELKOLEPÁ MANIFESTACE PRÁCE DĚLNICTVEM BAŤOVÝCH ZÁVODŮ VE ZLÍNĚ NA 1. KVĚTNA (Pestrý týden, 1933)
Poprvé slavíme bez Tomáše Bati a na náměstí Práce. To již sice existuje v (téměř) dnešních rozměrech, ale vstup do závodů funguje stále původní - branou naproti zámku. Aby se zaměstnanci dostali před Velké kino nejkratší možnou cestou, použili jakýsi průlom v tovární zdi. V budoucnosti zde bude přístup k personálnímu oddělení v budově č. 11 (zde se nám již klube, přestavována z bývalého skladu na administrativní objekt) s proslulou frontou uchazečů o práci v Baťových závodech. Zmizí až v souvislosti s likvidací B 11 v roce 2003.
Spolupracovníci, mladí muži a ženy!
Jan Antonín Baťa, 2. V. 1934
Před 40 lety stál někde na tomto místě osmnáctiletý první mladý muž zlínský.
Stál na půdě, která tehdy patřila cizí šlechtě, nechápající potřeby města a lidu a stěží rozuměla i jen jeho jazyku.
Zíral na Zlín, městečko o několika chalupách, jež byly domovem bídy, časem i hladu.
Srovnával. Srovnával tuto horskou kotlinu – své rodiště – s městy na březích velikých řek. Tam řeka, průmysl, obchod přinášely lidu skvělé živobytí. Zde nic než kotáry, půl suché. Lidé putovali odtud široko a daleko na celé měsíce z domova za chlebem.
Ničeho tu nebylo k živobytí. Jenom bída a špatný kámen.
A duší jeho táhla touha. Touha pomoci. Touha zlepšiti tento těžký život svého lidu. Před jeho duševním zrakem vyvstávaly vzory našich dějin.
Karel IV., otec vlasti, muž, který se dovedl vypracovati ve vůdce střední Evropy a silou své práce a statečnosti povznesl svůj lid do popředí celé tehdejší lidské společnosti.
Mladý Tomáš Baťa neměl jmění, kromě nepatrného podílu po matce. A přece byl bohat. Měl dvě zdravé ruce, dělné ruce. Měl v hlavě rozum, osvícený myšlenkou, a statečné srdce, naplněné vůlí k činu.
Právě takový byl – moji mladí muži – právě takovým, jako může býti každý z vás tisíců, jak tu stojíte před touto tribunou.
Od těch dnů, kdy ševcovský tovaryš Tomáš Baťa nastoupil s bratrem Antonínem a sestrou Annou trnitou cestu podnikatele, uplynulo 40 let. Daleko a daleko předstihl rozsah díla i snění svého zakladatele.
Vy, staří spolupracovníci, víte nejlépe, jak platil za tyto své úspěchy. Vy víte, že každý svůj úspěch platil skorem krví, platil kusem svého tělesného života. Poslední plat za jeho úspěchy vybral si osud 12. července 1932, kdy v jediném zavanutí mlhy v troskách letadla – bohatýr dodýchal. Tomáš Baťa byl apoštolem práce.
Spolupracovníci!
Stojím na tomto místě proto, že po smrti zakladatele naší práce jeho a vaše důvěra vtiskla mi do rukou odpovědnost za toto veliké dílo lidskosti, na němž pracujeme.
Děkuji vám za důvěru a věrnost, kterou jste ústy předsedy závodního výboru slíbili.
Potřebuji ji k správnému plnění své služby závodu – vám.
Mám za sebou tuhý rok práce, a to rok práce zdárné.
Překonali jsme potíže, jež doba přinesla, a zvítězili. Zvítězili jsme silou své pracovní kázně a vzájemné důvěry.
Posledních několik let se jinde podniky omezovaly a zavíraly. My rostli a porostem. Uhájili jsme zaměstnanost pro všechny naše práceschopné lidi v celém kraji. Uhájili jsme vysoké mzdy našich spolupracovníků. Zatímco téměř všude snižovali mzdy, podařilo se nám zachovati vaše mzdy na dřívější výši.
Nezvýšili jsme cen našich výrobků i přes devalvaci koruny. Zato jsme zvýšili ještě počet zaměstnanců a uchránili jsme tak celý náš kraj před nezaměstnaností. Vklady našich spolupracovníků vzrostly.
Zlín i celý kraj zlepšil svoje životní podmínky postavením přehrad a silnic. Máme ve Zlíně největší počet sňatků ze všech měst v republice. Ve Zlíně se nejvíce dětí rodí a nejméně jich umírá. V našem městě je nejvíce motorových vozidel a největší roční přírůstek samostatných obchodů a živností.
To všechno jsou výsledky naší práce.
A jak jsme dosáhli těchto výsledků?
Prací!
Vy všichni dobře víte, jak byla tvrdá.
Ještě tvrdší a větší práce nás čeká!
Máme před sebou nadbytek práce. Nikdy jsme jí neměli málo, ale dnes jí máme tolik, že se při ní pořádně zahřejeme. Mohli byste se mne otázati, proč právě nyní máme tolik práce a jaká to bude práce?
Máme proto tolik práce, že na světě existuje něco, čemu si lidé zvykli říkat „hospodářská krise“. My jsme totiž zavčas rozpoznali, že jsou to „změněné poměry“. Vždycky na světě se měnily poměry a vždycky byly proto krise. A vždycky je lidé řešili třemi způsoby:
Někteří si lehli. To byli ti, kteří zavřeli závody a řekli si: „Mouchy, snězte si nás, počkáme na lepší časy.“
Druzí řešili svou krisi přešlapováním. Jestliže se někam rozběhnou, tedy jen nanejvýš za sháněním cel, syndikátů a jak se jmenují všechna ta politická zařízení na ochranu krátkozrakých nebo neschopných výrobců a na týrání zákazníků.
Třetí vědí, že krise znamená nevykonanou práci. Vědí, že tuto práci musí vykonat oni sami, a to hned dnes, protože zítra je pozdě. To jsou ti, kteří nalezli správný začátek červené niti od toho pořádně zamotaného klubka „krise poměrů“.
To jsme my.
Proč jsme nalezli ten správný konec?
Protože jsme jej hledali na jediném možném místě, kde vězí: u sebe. A tak i v roce, který máme před sebou, začneme každá z nás na svém místě, u sebe. Jsem nadšen tím, že mi rozumíte v tomto nejdůležitějším bodě naší spolupráce.
Řekl mi nedávno jistý náš konstruktér: „Tak, jak jste mi ty úkoly rozložil, je toho tolik, že své kluky vychovávám na konstruktéry. Já nevystačím s časem.“ A to je mu teprve 36 roků.
Nevzdáváme se prvního místa na světovém exportu obuvi. Nedopustíme, aby, pokud jde o obuv, porazili Japonci své bílé učitele tak dokonale, jako je porazili v jiných oborech.
Vždycky jsme měli nejlepší nástroje, kterými jsme si vydělávali živobytí. Budeme je míti dále – za to vám ručím.
K naší práci potřebujeme světovou dopravu. Vybudujeme ji. Prorazíme naším údolím rychlíkovou trať Česká Třebová – Púchov. Prorazíme kanálem z Baťova Moravou a Dunajem k moři.
Odpoledne uvítáme na letišti Šerhanta z Indie a pozdravíme odlet Forejtníka a Meislovy výpravy k Mysu Dobré Naděje. Takto se nás rozletí na sta na místa, kde není ani silnic ani železnic, ale také ne nebetyčných celních hradeb a kontingentů, v jejichž zajetí budou kulturní státy živořit tak dlouho, dokud lidé nepřijdou k rozumu, a to dlouho trvat nebude.
Náš stát potřebuje naší práce. Jsme největším poplatníkem republiky a nejmenším konsumentem veřejných prostředků. Chceme si udržet první místo mezi poplatníky našeho státu. Proto budujeme toto údolí tak, aby se z něho rozléval blahobyt pro celou republiku. Chceme zde svou prací rozřešit ony hospodářské problémy, které, využity v našem hospodářství a obchodu republiky, proměnily by náš stát v „zemský ráj“, jak o něm zpívá naše státní hymna.
Základní a naléhavá naše veřejná potřeba je voda. Potřebujeme, aby do roka zvedaly se hráze slušovské přehrady pro 9 milionů kubických metrů vody, protože nemůžeme dále přihlížeti, jak naši spolupracovníci a spoluobčané jsou ohrožováni tyfem. Vážná odpovědnost za jejich zdraví vyžaduje, aby tato naléhavá potřeba našeho kraje byla rozřešena urychleně a s porozuměním.
Pracovali jsme poctivě celý rok. Máme všechen důvod veseliti se v den svátku naší práce, stejně my, jako naše manželky a naše dítky, jež dnes v dílnách hostíme. Naučte je milovati naši práci tak, aby i ony spatřovaly svoji slávu a čest v jejím trvalém zdaru.
K práci je potřebí míru a pořádku. Za to, že jej máme, jsme povinni vděčností našemu moudrému presidentu a vládě naší drahé republiky.
Prosím, abyste jim provolali se mnou třikrát slávu!
1935
1936
Z letošních oslav Svátku práce ve Zlíně
1937
První máj 1937 se nesl ve znamení návratu Jana Antonína Bati s doprovodem z cesty kolem světa. Byť dnes víme, že načasování neslo sebou nutnost časové reservy, kterou zúčastnění strávili tajně ve Vídni, nic to nepohnulo s "globální" pompézností oslav. Ševci ze Zlína začali naklánět světový obchod ve svůj prospěch.
Zleva doprava: Pí. Marie Baťová, Jan A, Baťa, Jeník Baťů, Dominik Čipera. Foto pravděpodobně J. Vaňhara.
Ředitelský team Baťových závodů pri oslavách Svátku práce 1. května 1937. Zleva Dominik Čipera, Jan Antonín Baťa (se synem Jeníkem), Josef Hlavnička, Hugo Vavrečka a J. Blažek. Foto: Josef Vaňhara (státní okresní archiv Zlín-Klečůvka)
| Letošní oslavy Svátku práce ve Zlíně měly mimořádně slavnostní ráz, poněvadž toho dne se vrátil ze své letecké obchodní cesty kolem světa šéf Baťových závodů J.A. Baťa. Manifestačního průvodu, zpestřeného alegorickými vozy, se účastnilo 30.000 Baťových zaměstnanců, projevu na zlínském náměstí Práce 90.000 lidí, celkový počet všech účastníků pak dostoupil úctyhodné číslice 140.000 osob. Na snímku nahoře čestná tribuna s J.A. Baťou, jeho rodinou a starostou města D. Čiperou, dole část přeplněného náměstí Práce. (původní text Pestrý týden)
|
Letecká doprava let přešla obyvatelům Zlína do krve. Považována za standard práce, ač leteckým inspektorům (a mnohým jiným v dalších oblastech zlínského působení) vstávaly někdy hrůzou zbytky vlasů na hlavách. Zde přivítání Jana Antonína Bati 1. května 1937, po absolvování obchodní cesty kolem světa, na náměstí Práce ve Zlíně.
1938
