(Tep 1990)

 Obyvatelé našeho města sotva dnes mohou tušit, co kdysi bývalo v místě, kde stojí komplex budov Dopravního podniku  ve východní části Zlína. První trolejbusy se odtud rozjely za druhé světové války, koncem ledna roku 1944. To už tady fungovala budova první vozovny. Sloužila především k servisu vozidel, bateriemi vybavené vozy ještě dlouho parkovaly „zasunuté“ v ulicích na Zálešné. Vždyť konečná stanice linky „B“ byla až do poloviny devadesátých let přímo na silnici mezi Zálešnou XI. a Zálešnou XII.

Budov Dopravního podniku přibývalo hlavně v souvislosti s rozšiřováním vozového parku v letech 1949 a hlavně 1954-58 i 1972. Definitivně se zástavba vyprofilovala až v průběhu let devadesátých na již zcela stísněném prostoru  mezi silnicí Podvesná XVII. a školním hřištěm 6. a 10. ZDŠ. Nás však zajímá mnohem starší historie místa.

Na starých mapách z XIX. století tam vidíme louky a pole, které patřily tehdejšímu majiteli zlínského velkostatku Klaudiu Brettonovi. Ten je koupil od předchozího majitele hraběte Khewenhüllera – a tak bychom mohli pokračovat stále hlouběji do minulosti. Nás ale především zajímá, že od Brettonů panství koupil baron Leopold Haupt. A že právě on to byl, jehož zájmy se tak často střetávaly se záměry rozvíjející se továrny na obuv firmy Baťa.

Ta v roce 1923-24 po velmi obtížném jednání od něho získala v námi sledovaných místech pozemky s čísly 3247/16 a 3247/17. aby zde zřídila první letiště. Říkalo se tomu místu „Na Hoškovské“ a údolní rovinou se zde vinula v divokých zákrutech starého řečiště Dřevnice. Firma Baťa zakoupila v té době své první letadlo, rakousko-uherský dvojplošník Albatros. Těch se armáda v tomto období již hromadně zbavovala, nahrazovala je letouny modernějšími. Obvyklým způsobem bylo zakoupení jednoho letounu zachovalého a několika dalších na náhradní díly. Firma Baťa (fakticky) zakoupila Albatrosy minimálně čtyři.

První baťovský dvojplošník Albatros dle novinové zprávy ze 27. září 1924 v sobotu o 4 hod. 30 minutách přiletěl do Zlína. Letadlo mělo prý žlutou barvu, na bocích trupu neslo označení „L-Bati“ a pilotoval je první Baťův letec Jindřich Brouček. Mnohokrát později je zlínští kluci o závod doprovázeli na letiště k Příluku.

Původní letiště ve Zlíně, v oblasti mezi Podvesnou XVII. a dnešními školami (Hoškovská louka). Píše se rok 1928, v pozadí hlavní budova a kotelna nově vybudované Baťovy nemocnice, v popředí legendární letadlo Albatros (L-BATI). Dřevnice je už zregulována a zbytky jejího starého řečiště lze objevit snadno – celkem nepěkné území zůstalo na ploše až do výstavby zařízení Dopravního podniku, popř. 6. a 10. ZDŠ (1952 a 1958). Pověst ze vzpomenutých dvou škol praví, že na jejich místě bývalo dokonce smetiště – možná tak město vyplňovalo staré koryto řeky.

Plocha pro letouny se táhla od meandru Dřevnice na východní straně směrem k západu až na území, kde se v pozdějších letech stavěly domky firmy Baťa (Podvesná). Právě tam, kde na mapě čteme název místní trati „Podwesne“, podle níž městskou čtvrť pojmenovali.

Tovární letadlo sloužilo k obchodním i reklamním letům. Tak např. roku 1925 vykonalo tři lety a rozhodilo na 20 000 letáků. Konaly se propagační lety do Bratislavy, Košic i jinam na Slovensko a také na Moravu a do Čech. V červenci 1927 vzbudila velkou pozornost událost, když pilot Brouček s ním podletěl most přes řeku Dyji ve Znojmě. Pro první cestu Tomáše Bati do Indie v roce 1925 však nebyl zastaralý, dvoumístný dvojplošník pochopitelně dostatečně bezpeční a vhodný – cesta se uskutečnila vlakem a lodí.

Vraťme se ještě na skok k příběhu z roku 1927. Takto událost popsal Josef Vaňhara, fotograf a novinář zlínský, Broučkův přítel a fanda (mimo jiné spolu sdíleli i společný kancelářský stůl).

---------------------------

..... sportovní výkony musel osvědčovat v samotném létání. Byly v povaze tehdejšího letectví zpravidla vynucovány okolnostmi, a když se to letcům zdálo málo, podjímali se jiných dobrovolně, například v letecké akrobacii, která tehdy už zřetelně naznačovala svoje možnosti. Ovšem ani Brouček nebyl z jiného těsta.

Někdy v létě 1926 projížděl Znojmem a všimnul si tamějšího mostu přes Dyji. Prohlédl si jej z jedné strany, pak z druhé, a slezl až dolů, k vodě, aby si očima přeměřil prostor na šířku mezi pilíři a na výšku mezi hladinou a mostní vozovkou. Dostal nápad, že most podletí. Navrhl O. Jabůrkovi, vedoucímu Baťových prodejen, který ho převážně letecky zaměstnával, že bude nad Znojmem shazovat letáky a při té příležitosti pod mostem proletí. O té druhé, hlavní příčině, nechtěl Jabůrek úředně nic vědět, ale ochotně souhlasil, že svým vozem zaveze do Znojma mě, abych ten podnik nafilmoval.

Příští neděli dopoledne jsem už stál u mostu mezi záhony zelí a kedluben v jakémsi kaňonu, v němž Dyje teče, s připravenou kamerou a čekal na Broučka. Úderem jedenácté, na minutu přesně, objevil se nad Znojmem a nízko nad mostem opisoval oblouk vykláněje se ze sedadla. Věděl jsem, že hledá mne a tak jsem mával černou plachtou (patřila tehdy k filmařské výbavě, protože se jí přikrýval přístroj i hlava kameramana jako u starých fotografů). Zahlédl mne, pokýval rukou, odlétl asi kilometr na východ, tam obrátil stroj a už jsem viděl, jak se snáší nad řeku. Začal jsem soustředěně točit, po mé pravé straně zařval motor Albatrosu a už jsem v hledáčku viděl, jak letadlo podlétá most, za ním stoupá k obloze, opisuje oblouk a znovu nalétává na hladinu Dyje. Ještě jednou se to všechno opakovalo, Brouček podletěl podruhé, já znovu točil a pak už se vzdaloval směrem k brněnskému letišti. Filmový šot z této podívané promítal se za týden už v československých kinech. .....

------------------------

 A nyní zpět k problematice prvního letiště zlínského.

V roce 1927 se na protějším (pravém) břehu Dřevnice vylouply první pavilony zlínské nemocnice. Vynořuje se projekt nového letiště v Otrokovicích, kam se na jaře roku 1929 stěhuje provoz ze Zlína. Teprve v roce 1931, když firma zakoupila letadlo moderního typu – celokovový třímotorový Fokker – bylo už možno uskutečnit druhou cestu do Indie letecky. Třímotorové Fokkery pro deset cestujících provozovali zlínští celkem dva - jeden byl zničen chybou mechaniků měsíc před smrtí Tomáše Bati.

Na Hoškovské zůstala po letišti louka, jejíž západní část se dostavovala řadami domků až po poslední ulici Podvesná XVII. (na této ulici stály domky po obou stranách, odstranila je až postupná výstavba městského dopravního podniku). Odehrála se zde však jedna zajímavá episoda. Městský architekt F.L. Gahura v regulačním plánu Zlína z počátku třicátých let navrhnul v místech naproti nemocnici veřejný park uprostřed nové obytné čtvrti, která měla pokračovat dál podél Dřevnice k Příluku. Park byl také v celém půdorysném rozvrhu i s chodníky upraven a vysázen na ploše asi čtyř hektarů. Nakonec se však myšlenka neprosadila a výstavba čtvrti k Příluku nepokračovala. Po léta zde fungovaly „divoké zahrádky“ a několik hřišť.

Až v roce 1943-44 se rozhodlo o stavbě trolejbusových remízí. Jejich výstavba se v průběhu dalších let rozrostla na celou plochu bývalého letiště až k zasypanému slepému rameni Dřevnice. Ani tomu se však výstavba nevyhnula, když se tady v letech 1952  a 1958  budoval nový areál škol a školní hřiště. A v roce 1954 také letní koupaliště (Zelené). Řada baťovských domků na ulici Podvesná XVII. musela pak udělat místo pro novou provozní budovu Dopravního podniku. A tím lze vlastně uzavřít historii prvního zlínského letiště „Na Hoškovské“.

1927

1928

1931

1932

Ukázka příletu T. Bati z Indie......

1933

1935

1937