Josef Vaňhara

veškeré fotografie pan Josef Vaňhara

Nenápadný a přesto významný člověk, tento pan Vaňhara. Narozený před sto lety (1907), dokumentoval ve své paměti pilně život Zlína faktograficky, záhy i fotograficky, stál u vydávání mnohých baťovských periodik a zároveň coby pamětník starých časů sepisoval vzpomínky.

Není to snadné čtení, ta jeho kniha „Příběh jednoho muže a jednoho města“. Možno tvrdit, že kdo není znalý podrobně historie zlínské a předválečných reálií, na první čtení neporozumí geniu loci místa Zlín. Josef Vaňhara nepíše soudobou „novinářštinou“, systémem „řeknu, co se stalo a potom vysvětlím, proč“. První probere příčiny, poté výsledky.

Pro osoby znalé naší historie a detailů jsou to ale vzpomínky náramné – nepřeberná studnice sdělení z historie, zastřená určitým typem filosofie o příčinách a následcích, prvcích a celku, skládání mosaiky drobniček do představ místních obyvatel.

Fotografie Josefa Vaňhary nás doprovázejí na těchto webových stránkách velmi často, zřejmě i mnohé vzpomínkové články z novin bez podpisu – měl zakázáno publikovat – pochází od něj. Bylo by záhodno napsati celou stať o životě tohoto člověka. Jelikož (zemřel roku 1997) se na těchto webových stránkách zabývám pouze informacemi z Československa, k panu Vaňharovi nevlastním žádný relevantní životopisný článek. Byl skromný a neměl zájem, aby za jeho života vycházely ovace s jeho jménem na štítě.

Stručný životopis Josefa Vaňhary:

Narodil se 6.července 1907 ve Zlíně. Vyučen hodinářem a zlatníkem.

V polovině dvacátých let vstoupil do služeb baťovského tisku a zasloužil se o jeho rozmach - podařilo se mu sžít se s dynamikou, pracovním tempem a filosofií firmy. Nejen svými reportážemi, ale i fotografiemi zásoboval podnikový a později zlínský časopis Sdělení (Zlín) a reportážními záběry pronikal i na celostátní úroveň.

Redaktor Josef Vaňhara

(foto Stožický, 1934). Ze státního okresního archivu ve Zlíně

V roce 1940 (již jako šéfredaktor) byl nacisty zbaven publikační činnosti a vyloučen ze Syndikátu novinářů. V době okupace se mu podařilo změnit Památník T. Bati ve Zlínské muzeum a ve Studijním ústavu vybudoval rozsáhlý archiv fy Baťa. Bohužel požár horního patra prvního Studijního ústavu mnohé z uložených věcí, včetně veduty města Zlína, zničil.

Po okupaci se vrátil k novinařině. Řídil národně socialistický deník Zdar, vycházející do února 1948. V roce 1947 přešel do Prahy jako zahraničně politický redaktor Svobodného slova a designovaný šéfredaktor týdeníku Svobodný zítřek.

Vítězný únor (1948) s ním naložil jako s mnohými jinými svobodomyslnými - nesměl publikovat a pracoval jako zemědělský dělník. Navíc jej i s rodinou dělnický režim vystěhoval z bytu a opět vyloučil ze Svazu novinářů. Nato

byl odvlečen do tábora nucených prací v uranových dolech u Příbrami a Jáchymova. Pro nemoc - zánět pohrudnice a ozáření - jej propuštili. Následujcící tři roky strávil v invalidním důchodu. Do pense odcházel jako skladník.

V roce 1989 se navrátil ke svému publicistickému povolání. Zúročil především léta, kdy měl zakázáno publikovat - ze šuplíku vytáhnul napsané essaye, vzpomínky a úvahy. Vyšla jeho ucelená díla:

• Příběh jednoho muže a jednoho města
• Zlínské letectví
  
• Zpráva o jedné zkušenosti (z tábora nucených prací).

---------------------------------

Tolik jednoduchý životopis. Vysekněme panu Josefu Vaňharovi, předestírajícímu nám dějiny města za uplynulé století, poklonu jinou, a to informací Pestrého týdne z 19. prosince 1936 o výstavě tohoto fotografa, tiskaře, novináře, pamětníka a t.d. 

Zemní práce při výstavbě Baťova.

Z výstavy Zlín ve fotografii

Zlín i jeho bratrský Baťov jsou výborným objektem pro kameru pozorného a zvídavého fotografa. Život zde cirkuluje rychle a horečnatě, podoba obou měst i továrních kolosů je jakoby z jiného světa, na běžících pásech se odehrává ona podivuhodná metamorfosa polotovarů ve výrobek složitý a dokonalý, v koželužnách lze vidět dělníky, z nichž každý je živoucím ztělesněním práce, o kus dále divoký proud vody rve celé skály a stráně a tak dále a tak dále.

 Odplavování skály v Baťově.

Na tom všem již řadu let zkouší svou fotografickou pohotovost a dovednost Josef Vaňhara, člen redakce zlínských časopisů, a nyní se pochlubil výsledkem své práce na samostatné výstavě, případně nazvané „Zlín ve fotografii“. Ze svého bohatého archivu vybral námětové „pêle-mêle“ tak, aby obraz Zlína i jeho vývoje byl co nejvýraznější a aby z vystavených obrazů bylo v názorné zkratce zřejmé všechno, čím žije, dýchá a tvoří toto obdivuhodné město.

 Motiv ze zlínského svátku práce.

I vidíme zde pohledy na život, jak se ve Zlíně utváří v jednotlivých obdobích dne i roku, jsme informováni, jak vypadá fysiognomie  vůdčích zlínských osobností a vedle snímků, řekněme lyricko-soukromých nalezneme spoustu obrazů uskutečněných na téma: pokrok, práce, život.

 Zlín v noci.

Bylo onehdy diskutováno o umění ve fotografii. Dobrá, nemůžeme zasahovat do merita tehdejšího sporu, ale jako praktikové řekněme stručně: není umění nafotografovat 1000 negativů a z nich vybrat pět, činících si nárok na problematické označení „umělecký snímek“, ale naopak je umění při reportáži ve všední, pracovní den z deseti naexponovaných negativů zhotovit 8 snímků, z nichž každý má svůj dobrý průměr a průkaznou hodnotu. Proto také jest si třeba cenit dobrého fotoreportéra více než atelierového nebo plenérového hračkáře a proto také nutno po zásluze ocenit i práci fotografického glosátora zlínského života – J. Vaňhary.

 Zlínský motiv.