Jdi na obsah Jdi na menu
 


1918

1. máj 1918

 (Naše pravda, asi 1988)

 

Prvomájové manifestace roku 1918 v českých městech měly velký význam v boji za mír a naši národní nezávislost. V Praze tehdy vyšlo do ulic na 100 tisíc lidí, ale v poměrně malém Zlíně se prvomájového tábora lidu zúčastnilo 10 000 osob. Potvrdilo se, že Zlín byl již tehdy nejen průmyslovým, ale také kulturním a politickým střediskem, a to i přesto, že zde v té době nesídlily žádné okresní instituce. Na zlínský tábor lidu 1. 5. 1918 přišli obyvatelé ze širokého okolí – téměř z 80 obcí tehdejších sousedních okresů Napajedla, Vizovice, Holešov a Uherský Brod, jak zaznamenává dobový pramen.

     Prvomájové manifestace v českých zemích r. 1918 organisovaly socialistické strany. V posledním válečném roce se totiž názory sociálních demokratů a národních socialistů sblížily a tak tábory lidu probíhaly pod heslem „Socialistický národ“. V přijatých resolucích socialisté prohlašovali, že „boj za politickou, státní samostatnost národa českoslovanského pokládáme za plně rovnocennou, neoddělitelnou součást svého socialistického zápasu“.
      Zajímavý zápis, který nám přibližuje atmosféru té doby na Zlínsku, nám zanechal mladcovský kronikář Adolf Šiška:

„Dne 1. máje 1918 manifestoval český národ za mír. Manifestace stala se bezpříkladně památnou účastí všech vrstev a nesčítatelnou účastí příslušníků jejich. Vyjádřila jednomyslnost, již rád viděl Národní výbor v Praze (maffie) a zahraniční, který pracoval pro osvobození vlasti a národa; potěšila zejména české legie bojující v cizině proti Rakousku-Uhersku. Vizovicko a Napajedelsko manifestovalo ve Zlíně.

Obrazek

Fotografie čsl. legionářů z roku 1918

     

     Z Mlatcovy vyjeli na třech vozech ověnčených s červenobílým praporem – velezrádnými barvami – plných účastníků; Ještě více jich šlo pěšky. Napočítal jsem 220 účastníků mimo školní děti. Mluvili zástupci všech stran i stavů občanských v řečništi na náměstí o stavu války, o smýšlení národním nabytém ve válce a o možnosti pokračovat ve válce. Svolavatelem a pořadatelem této manifestace byl zemský poslanec a továrník František Štěpánek ze Zlína. Vládní zástupce, komisař z okresního hejtmanství Čičatka protestoval proti barvám a průvodu od nádraží do města, ale poslanec Štěpánek vzal na sebe odpovědnost za to.“

tábor lidu 1918

Tábor lidu

Tábor lidu 1. května 1918 na náměstí ve Zlíně

 

      Záznam mladcovské kroniky doplňují také archiválie města Zlína. Z nich se dovídáme jména řečníků za jednotlivé politické strany: Winkler z Brna za sociální demokraty, Hrejsa za agrárníky, Úlehla za katolickou národní stranu, Šlesinger za státoprávně-demokratickou stranu; za uherské Slováky promluvil odborný učitel Lang. Tábor řídil zlínský sociální demokrat soudruh Novák, v čestném předsednictvu byl poslanec Pastyřík. Řečníci žádali mír a utvoření samostatného československého státu.

     Archivní dokument ilustruje průběh shromáždění: „Průvod od nádraží byl imposantní, manifestace byla důstojná ... Pěkné byly sbory řízené učitelem Langem, zejména Kde domov můj a Hej Slované, které s obnaženými hlavami zpíval celý tábor lidu s velkým nadšením“.

      Je třeba si uvědomit, že v té době stále zuřila válka. Doma chyběly mužské pracovní síly, pracující trpěli hladem, rostla drahota, národnostní útlak ze strany rakousko-uherského mocenského aparátu nepolevoval; na bojištích umírali lidé (oběti první světové války mají dodnes pomníčky téměř v každé obci našeho okresu). Patří ke světlým stránkám naší historie, že v takové době oslavili naši předkové 1. máj 1918 jako velkou manifestaci proti válce a za národní svobodu.

Obrazek 

Baťovy závody roku 1918, vzhledem k válečné expansi založené na mnoha provisoriích a dočasnostech.

-----------------------



 

 

1924

 

Tomáš Baťa řeční v zahradě své vily na Čepkově. Za ním (vpravo dole) tehdejší prokurista fy. Baťa Josef Blažek.

Jan Antonín Baťa ke Svátku práce

     Dnes po prvé v historii nepříliš starého průmyslu oslavujeme skutečně práci, naši práci v tento den oslavě práce zasvěcený.

     Jsem mlád a měl jsem vždycky 1. květen rád právě jako výraz nových idejí, se všemi jeho oslavami, zaťatými pěstmi a vzplanutými tvářemi.

     V poslední době provedli jsme v závodě revoluci. Skutečně revoluci, ale revoluci bez řečí, bez zaťatých pěstí, snad jenom s tvářemi vzplanutými nadšením.

     A jaká je to revoluce? Tím revolučním činem je účast na zisku závodu.

     Každý čin je lepší než sebe delší a krásnější revoluční řeči.

      Účast dělníků na zisku závodu je čin revolučně mocnější než všechna májová hesla nejslavnějších revolucionářů světa, jež kdy z květnových tribun byla pověděna.

 7. V. 1924

 

 

 

 


1926

 

1.-maj-26-tlama-web.jpg

Roku 1926 slavil Tomáš Baťa padesátiny. Bylo to znát i v čele Prvomájového průvodu.

 

Tytéž záběry ještě jednou, tentokrát celý týdeník, ale v horší kvalitě.

 
 
 

1927

 

Obrazek

 

 

 

Pokud by někoho zajímalo, jak to vše dopadne, mohu posloužit informací mimo kompresních snah You Tube - klukovi se nafukování zdaří a balónek praskne.

 

 

 


 


1929

Obrazek

 Májový průvod Baťových spolupracovníků u brány továrny zahajují „Mladí muži“. (Foto Miloš Bloch.)

 

Obrazek

Tomáš Baťa při oslavách Svátku práce roku 1929 s tehdejší zlínskou elitou - vedle T.B. stojí Josef Blažek, prokurista do nástupu Dominika Čipery, nyní správce pražských zastoupení firmy, dále MUDr. Bohuslav Albert, ředitel Baťovy nemocnice a silnou čtverku uzavírá Dominik Čipera, nyní prokurista Baťových závodů, jehož hvězdná hodina přijde v roce 1932. (foto převzato ze stránek města Zlína graficky nekvalitní).

Dle pozadí zobrazená skupina mužů stojí mezi dnešní starou Tržnicí (tehdy Obchodním domem) a dnešními zastávkami MHD - tedy u severní strany Tržnice.

 

Obrazek

První máj roku 1929 - slavnostní shromáždění na výletišti
 
 

 

Obrazek

 Stále ještě vycházíme původní hlavní branou mezi budovou č. 1 a 2; b. 11 (pozadí vlevo) již přeměněna na třetí administrativní zařízení.

 

 

 

1932
 

1933

Obrazek 

Povšimněme si ..... Hugo Vavrečka znamená pro redakci daleko důležitější personu nežli "nějaký" Jan Baťa.

 

Obrazek

VELKOLEPÁ MANIFESTACE PRÁCE DĚLNICTVEM BAŤOVÝCH ZÁVODŮ VE ZLÍNĚ NA 1. KVĚTNA (Pestrý týden, 1933)

 

Poprvé slavíme bez Tomáše Bati a na náměstí Práce. To již sice existuje v (téměř) dnešních rozměrech, ale vstup do závodů funguje stále původní - branou naproti zámku. Aby se zaměstnanci dostali před Velké kino nejkratší možnou cestou, použili jakýsi průlom v tovární zdi. V budoucnosti zde bude přístup k personálnímu oddělení v budově č. 11 (zde se nám již klube, přestavována z bývalého skladu na administrativní objekt) s proslulou frontou uchazečů o práci v Baťových závodech. Zmizí až v souvislosti s likvidací B 11 v roce 2003.

 

 

1934

Obrazek 

Část stotisícové masy, která 1. května oslavila ve Zlíně Svátek práce. - (Foto J. Vaňhara, Zlín.)
 
 

 

Spolupracovníci, mladí muži a ženy! 

Jan Antonín Baťa, 2. V. 1934

 

 1. máje 1934 – K čtyřicátému výročí podniku.

 

Před 40 lety stál někde na tomto místě osmnáctiletý první mladý muž zlínský.

Stál na půdě, která tehdy patřila cizí šlechtě, nechápající potřeby města a lidu a stěží rozuměla i jen jeho jazyku.

Zíral na Zlín, městečko o několika chalupách, jež byly domovem bídy, časem i hladu.

Srovnával. Srovnával tuto horskou kotlinu – své rodiště – s městy na březích velikých řek. Tam řeka, průmysl, obchod přinášely lidu skvělé živobytí. Zde nic než kotáry, půl suché. Lidé putovali odtud široko a daleko na celé měsíce z domova za chlebem.

Ničeho tu nebylo k živobytí. Jenom bída a špatný kámen.

A duší jeho táhla touha. Touha pomoci. Touha zlepšiti tento těžký život svého lidu. Před jeho duševním zrakem vyvstávaly vzory našich dějin. 

Karel IV., otec vlasti, muž, který se dovedl vypracovati ve vůdce střední Evropy a silou své práce a statečnosti povznesl svůj lid do popředí celé tehdejší lidské společnosti.

Mladý Tomáš Baťa neměl jmění, kromě nepatrného podílu po matce. A přece byl bohat. Měl dvě zdravé ruce, dělné ruce. Měl v hlavě rozum, osvícený myšlenkou, a statečné srdce, naplněné vůlí k činu.

Právě takový byl – moji mladí muži – právě takovým, jako může býti každý z vás tisíců, jak tu stojíte před touto tribunou.

Od těch dnů, kdy ševcovský tovaryš Tomáš Baťa nastoupil s bratrem Antonínem a sestrou Annou trnitou cestu podnikatele, uplynulo 40 let. Daleko a daleko předstihl rozsah díla i snění svého zakladatele.

Vy, staří spolupracovníci, víte nejlépe, jak platil za tyto své úspěchy. Vy víte, že každý svůj úspěch platil skorem krví, platil kusem svého tělesného života. Poslední plat za jeho úspěchy vybral si osud 12. července 1932, kdy v jediném zavanutí mlhy v troskách letadla – bohatýr dodýchal. Tomáš Baťa byl apoštolem práce.

Spolupracovníci!

Stojím na tomto místě proto, že po smrti zakladatele naší práce jeho a vaše důvěra vtiskla mi do rukou odpovědnost za toto veliké dílo lidskosti, na němž pracujeme.

Děkuji vám za důvěru a věrnost, kterou jste ústy předsedy závodního výboru slíbili.

Potřebuji ji k správnému plnění své služby závodu – vám.

Mám za sebou tuhý rok práce, a to rok práce zdárné.

Překonali jsme potíže, jež doba přinesla, a zvítězili. Zvítězili jsme silou své pracovní kázně a vzájemné důvěry.

Posledních několik let se jinde podniky omezovaly a zavíraly. My rostli a porostem. Uhájili jsme zaměstnanost pro všechny naše práceschopné lidi v celém kraji. Uhájili jsme vysoké mzdy našich spolupracovníků. Zatímco téměř všude snižovali mzdy, podařilo se nám zachovati vaše mzdy na dřívější výši.

Nezvýšili jsme cen našich výrobků i přes devalvaci koruny. Zato jsme zvýšili ještě počet zaměstnanců a uchránili jsme tak celý náš kraj před nezaměstnaností. Vklady našich spolupracovníků vzrostly.

Zlín i celý kraj zlepšil svoje životní podmínky postavením přehrad a silnic. Máme ve Zlíně největší počet sňatků ze všech měst v republice. Ve Zlíně se nejvíce dětí rodí a nejméně jich umírá. V našem městě je nejvíce motorových vozidel a největší roční přírůstek samostatných obchodů a živností.

To všechno jsou výsledky naší práce.

A jak jsme dosáhli těchto výsledků?

Prací!

Vy všichni dobře víte, jak byla tvrdá.

Ještě tvrdší a větší práce nás čeká!

Máme před sebou nadbytek práce. Nikdy jsme jí neměli málo, ale dnes jí máme tolik, že se při ní pořádně zahřejeme. Mohli byste se mne otázati, proč právě nyní máme tolik práce a jaká to bude práce?

Máme proto tolik práce, že na světě existuje něco, čemu si lidé zvykli říkat „hospodářská krise“. My jsme totiž zavčas rozpoznali, že jsou to „změněné poměry“. Vždycky na světě se měnily poměry a vždycky byly proto krise. A vždycky je lidé řešili třemi způsoby:

Někteří si lehli. To byli ti, kteří zavřeli závody a řekli si: „Mouchy, snězte si nás, počkáme na lepší časy.“

Druzí řešili svou krisi přešlapováním. Jestliže se někam rozběhnou, tedy jen nanejvýš za sháněním cel, syndikátů a jak se jmenují všechna ta politická zařízení na ochranu krátkozrakých nebo neschopných výrobců a na týrání zákazníků.

Třetí vědí, že krise znamená nevykonanou práci. Vědí, že tuto práci musí vykonat oni sami, a to hned dnes, protože zítra je pozdě. To jsou ti, kteří nalezli správný začátek červené niti od toho pořádně zamotaného klubka „krise poměrů“.

To jsme my.

Proč jsme nalezli ten správný konec?

Protože jsme jej hledali na jediném možném místě, kde vězí: u sebe. A tak i v roce, který máme před sebou, začneme každá z nás na svém místě, u sebe. Jsem nadšen tím, že mi rozumíte v tomto nejdůležitějším bodě naší spolupráce.

Řekl mi nedávno jistý náš konstruktér: „Tak, jak jste mi ty úkoly rozložil, je toho tolik, že své kluky vychovávám na konstruktéry. Já nevystačím s časem.“ A to je mu teprve 36 roků.

Nevzdáváme se prvního místa na světovém exportu obuvi. Nedopustíme, aby, pokud jde o obuv, porazili Japonci své bílé učitele tak dokonale, jako je porazili v jiných oborech.

Vždycky jsme měli nejlepší nástroje, kterými jsme si vydělávali živobytí. Budeme je míti dále – za to vám ručím.

K naší práci potřebujeme světovou dopravu. Vybudujeme ji. Prorazíme naším údolím rychlíkovou trať Česká Třebová – Púchov. Prorazíme kanálem z Baťova Moravou a Dunajem k moři.

Odpoledne uvítáme na letišti Šerhanta z Indie a pozdravíme odlet Forejtníka a Meislovy výpravy k Mysu Dobré Naděje. Takto se nás rozletí na sta na místa, kde není ani silnic ani železnic, ale také ne nebetyčných celních hradeb a kontingentů, v jejichž zajetí budou kulturní státy živořit tak dlouho, dokud lidé nepřijdou k rozumu, a to dlouho trvat nebude.

Náš stát potřebuje naší práce. Jsme největším poplatníkem republiky a nejmenším konsumentem veřejných prostředků. Chceme si udržet první místo mezi poplatníky našeho státu. Proto budujeme toto údolí tak, aby se z něho rozléval blahobyt pro celou republiku. Chceme zde svou prací rozřešit ony hospodářské problémy, které, využity v našem hospodářství a obchodu republiky, proměnily by náš stát v „zemský ráj“, jak o něm zpívá naše státní hymna.

Základní a naléhavá naše veřejná potřeba je voda. Potřebujeme, aby do roka zvedaly se hráze slušovské přehrady pro 9 milionů kubických metrů vody, protože nemůžeme dále přihlížeti, jak naši spolupracovníci a spoluobčané jsou ohrožováni tyfem. Vážná odpovědnost za jejich zdraví vyžaduje, aby tato naléhavá potřeba našeho kraje byla rozřešena urychleně a s porozuměním.

Pracovali jsme poctivě celý rok. Máme všechen důvod veseliti se v den svátku naší práce, stejně my, jako naše manželky a naše dítky, jež dnes v dílnách hostíme. Naučte je milovati naši práci tak, aby i ony spatřovaly svoji slávu a čest v jejím trvalém zdaru.

K práci je potřebí míru a pořádku. Za to, že jej máme, jsme povinni vděčností našemu moudrému presidentu a vládě naší drahé republiky.

Prosím, abyste jim provolali se mnou třikrát slávu!

 

 

1935

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

Ty dvě fotografie pochází sice ze stejné akce, ale liší se - pocházejí pravděpodobně ode dvou osob fotografujících stejnou událost z přibližně stejné pozice.


 

Obrazek

Obrazek

 

1936

Obrazek

Mladé ženy na fotografii Josefa Vaňhary (z výstavy tohoto fotografa).
 
1.maj-1936-web.jpg

 
 

Z letošních oslav Svátku práce ve Zlíně

Obrazek

Obrazek

 


1937

První máj 1937 se nesl ve znamení návratu Jana Antonína Bati s doprovodem z cesty kolem světa. Byť dnes víme, že načasování neslo sebou nutnost časové reservy, kterou zúčastnění strávili tajně ve Vídni, nic to nepohnulo s "globální" pompézností oslav. Ševci ze Zlína začali naklánět světový obchod ve svůj prospěch.

Obrazek

Zleva doprava: Pí. Marie Baťová, Jan A, Baťa, Jeník Baťů, Dominik Čipera. Foto pravděpodobně J. Vaňhara.

 

Obrazek

Obrazek

Ředitelský team Baťových závodů pri oslavách Svátku práce 1. května 1937. Zleva Dominik Čipera, Jan Antonín Baťa (se synem Jeníkem), Josef Hlavnička, Hugo Vavrečka a J. Blažek. Foto: Josef Vaňhara (státní okresní archiv Zlín-Klečůvka)

 

Obrazek 

Letošní oslavy Svátku práce ve Zlíně měly mimořádně slavnostní ráz, poněvadž toho dne se vrátil ze své letecké obchodní cesty kolem světa šéf Baťových závodů J.A. Baťa.
Manifestačního průvodu, zpestřeného alegorickými vozy, se účastnilo 30.000 Baťových zaměstnanců, projevu na zlínském náměstí Práce 90.000 lidí, celkový počet všech účastníků pak dostoupil úctyhodné číslice 140.000 osob.
Na snímku nahoře čestná tribuna s J.A. Baťou, jeho rodinou a starostou města D. Čiperou, dole část přeplněného náměstí Práce.
(původní text Pestrý týden)


1.-maj-1937-neznamy-snimek-web.jpg

 

Letecká doprava let přešla obyvatelům Zlína do krve. Považována za standard práce, ač leteckým inspektorům (a mnohým jiným v dalších oblastech zlínského působení) vstávaly někdy hrůzou zbytky vlasů na hlavách. Zde přivítání Jana Antonína Bati 1. května 1937, po absolvování obchodní cesty kolem světa, na náměstí Práce ve Zlíně.

brana-spouluprace.web.jpg

 

 




1938 

Obrazek

 

Obrazek