Zlínské sportování - kopaná

(Jan Horák, Nedožité pětapadesátiny, Tep 1989)

(ak. arch. Eduard Staša, První stadion S.K. Baťa, Tep 1991)

Zlínská kopaná se již několik desetiletí za nejrůznějších kádrových a finančních peripetií protlouká různými ligami státních útvarů, pod které její domovské město v novodobé historii spadalo. Podívejme se na zaniklá sportoviště zlínského footballového klubu, jejich historii a řekněme si též něco o sportovních výsledcích, na nich dosažených. 

První footballové „hřiště“ ve Zlíně vzniklo již před první světovou válkou. Na obecním trhovisku, západně za Baťovou továrnou, „Za sýpkou“, přibližně v místech mezi 31 - 41. budovou a ONV (mezi nemocnicí Atlas a Okresním úřadem, pozn. C.). Od roku 1914 se tu tužil místní oddíl FC Zlín.  Sportoviště nemělo oplocení ani šatny a tak se hráči převlékali v bytě jednoho ze zakládajících členů oddílu.

Válka slibné začátky přerušila a v roce 1916 fa. Baťa trhovisko odkoupila pro rozšíření továrny. Nové dobytčí tržiště si našlo místo u silnice do Prštného naproti bývalé panské sýpky (prakticky vedle původního pozemku), kde stával rovněž tovární konzum. Tam také si pronajalo v roce 1919 od zlínské obce hřiště fotbalové družstvo SK Zlín. Z té doby zůstala v povědomí Zlíňanů jména průkopníků kopané jako byli bratři Pluháčkovi, Červinkovi nebo Kainovi. Ve dvacátém roce zde bylo možno najít také družstvo házené a klub čs. velocipedistů.

O rok později přibylo starostí – klub dostal z trhoviště od obce výpověď a musel hledat jiné místo. Výbor se obrátil na firmu Baťa se žádostí o pronájem pozemku na Deštěnce a našel pochopení. Firma žádosti vyhověla a pronajala za roční poplatek 5 Kč sportovcům louku mezi nádražím a Dřevnicí - a darovala k tomu i starou dřevěnou kancelář na šatny. Nově získaným pozemkem byla ovšem především louka, navíc se specifickou historií,  kterou bylo nutno na hřiště teprve upravit. O kostelíku sv. Barbory a hřbitově viz odkaz –  a my se ocitáme u hranic významného okamžiku.

Rok 1924. Důležitý mezník v dějinách klubu S.K. Zlín. Ten vstoupil do řad amatérské Unie footballové a v červnu změnil název na S.K. Baťa Zlín. Firma vybudovala nové sportoviště pro všechny sportovní odbory na svém pozemku v místech dnešní 17. budovy Svitu (mezi železnicí a Dřevnicí).  Doplňme, že mimo footballové hřiště se závodní dráhou se zde nacházely dva lawn-tennisové dvorce, hřiště pro házenou a kuželna. Ve výroční zprávě z roku 1927 tehdejší sekretář klubu píše: „Aby všechny odbory mohly se řádně rozvíjeti, bylo nutno dáti jejich borcům možnost pravidelného trainingu. Hned z jara 1926 bylo sportoviště velkým nákladem upraveno. Postavena zasklená tribuna, šatny se sprchami, hřiště pro football ... Po této úpravě možno naše hřiště čítati mezi nejlepší na Moravě.“

Celý areál odděloval prkenný plot od kolejiště nádraží a od města zahrada a patrová vilka přednosty nádraží Rudolfa Asmuse. Po břehu Dřevnice jej propojovala komunikace od čepkovského mostu až k elektrárně. Tam vznikly v roce 1926 první vanové lázně s prádelnou a vodní nádrž – bazén pod chladícími věžemi.

Činnost sportovního klubu se časem rozšířila o další družstva kopané, házené a tenisu, i o lehkou atletiku, box a zápas a také o zimní sporty. A všechno pronikalo organizovaně do života města a jeho obyvatel. Až přišel čas, kdy bylo rozhodnuto o rozšíření Baťovy továrny právě do těchto míst. V roce 1934 tu vznikly čtyři třípodlažní budovy (7,8,17,18) pro dřevákovou výrobu a kopyta. Náhrada? Nový stadion, relativně nedaleko - mezi Dřevnicí a mladcovskou silnicí naproti elektrárně.

V roce 1934 oslavoval S.K. Baťa svoji desetiletou činnost a v rámci tohoto jubilea uspořádal celou řadu významných podniků téměř ve všech odvětvích sportu. Ve výroční zprávě klubu se o tom píše:

„Jubileum klubu bylo nejlépe uctěno otevřením nového stadionu, který lze právem zařaditi mezi nejlepší v republice, jak polohou, tak vybavením a zejména zatravněnou hrací plochou footballového hřiště, atletickou dráhou pro 6 běžců, chráněnou z vnější strany pevnou barierou a pěkně krytou tribunou.“

O stavbě tohoto sportovního stánku psal 15. června 1934 časopis Zlín. Pod titulkem „Stavba zlínského sportovního stadionu“ mimo jiné čteme: „Nový stadion, který se staví na pozemcích za řekou proti elektrárně, bude tělovýchovným střediskem města... Po uplynutí několika týdnů práce 100 zaměstnaných lidí je hotova spodní stavba footballového hřiště, jehož plocha již byla oseta trávou, dále spodní stavba atletické dráhy, která čeká ještě na škvárování a konečnou úpravu povrchu. V minulém týdnu byl zaveden vodovod ...“

Podle projektu F.L. Gahury mělo jít o sportovní areál vskutku velkorysý i se sportovní halou a zařízením pro zimní sporty. Velký stadion s běžeckou dráhou a tribunou i s řadou tennisových dvorců (existují dodnes) představoval vlastně první etapu celé výstavby. Ale dalšímu pokračování už doba nepřála.

Otevření nového stadionu se konalo 18. a 19. srpna roku 1934 při příležitosti jubilejního turnaje za účasti ligových klubů. Časopis Zlín v pátek 17. srpna 1934 v pozvánce na oslavy napsal: „ ... jubilejní footballový turnaj bude beze sporu největší sportovní událostí Moravy v letošním roce. Účast mistra profi ligy ČSR SK. Slavia Praha, který zaručil start svých representantů na světovém mistrovství v Itálii, proti kompletním ligovým teamům Židenic, Prostějova a proti zkonsolidovanému a zesílenému mužstvu SK. Baťa Zlín, bude míti velikou přitažlivost pro všechny sportovce z dalekého širokého okolí.“

Turnaj vyhrály Židenice, domácí dosáhli pozoruhodného výsledku v zápase s mistrovskou Slavií, které podlehli těsně 2:3, když ještě 17 minut před koncem vedli 2:0! V referátu z utkání se však píše, že“zápas byl brán v rušném tempu a vzácně fair, takže soudce měl velmi usnadněnu úlohu a zhostil se svého úkolu dobře, až na poslední dvě branky, které uznal, ač byly vstřeleny z offside posice.“ V brance Slavie chytal Fr. Plánička.

A kdo tehdy oblékal domácí dres? Byli to Krátký, Maruška, Koranda, Štěpánek, Bíro, Sýkora, Frejek, Němec, Kolakovský, Beneš, Smejkal, Beníček, Janota, Wimmer, Pravda, Hübš, Žahourek, Štrosnér. V dobách největší prosperity  Baťova S.K. se v něm činilo celkem 40 footballových klubů se 600  hráči.

V roce 1936 byly na stadionu u elektrárny provedeny přístavby šaten na obou stranách tribuny, bariéru kolem hřiště opatřili drátěnou sítí.

Stadion byl centrem fotbalu, atletiky, tenisu, házené i dalších sportů, konaly se zde sportovní slavnosti zlínské průmyslové mládeže, v pozdějších letech zde překonával Emil Zátopek své první rekordy. V posledním půlstoletí jsme zde viděli např. mezistátní atletické utkání československé representace, dojezd Závodu míru (vyhrál Ital Venturelli) i prvoligový fotbal, to když gottwaldovští fotbalisté koncem šedesátých let postoupili do nejvyšší soutěže (Zlínští fotbalisté bojovali v první lize i před tímto datem, od roku 1938 do poválečných let. Nejlepší jejich umístění? Druhé místo v roce 1945-46. Pozn. C.). Radost fanoušků podpořilo i špičkové postavení oddílu tennisového.

Ale, upřímně řečeno, z nového stadionu, který vlastně zůstal torsem, se nikdy nepodařilo vytvořit přitažlivé architektonické a přírodní prostředí. Urbanistický a stavební vývoj pádil jiným směrem. Vznikal tlak na využití území (jiné potřeby obce) a také se fotbalový sport postupně přestěhoval do východnější části města (st. Letná na Čepkově).

Čas oponou trhnul, psal se rok 1989 a právě uplynulo 55 let od slavnostního otevření sportovního stadionu u elektrárny. Bohužel, sportoviště se jubilea v plné síle a kráse už nedočkalo. Ustoupilo stavbě nové plynové teplárny. Jeho konečný stav vůbec nenapovídal, že v době svého vzniku patřilo mezi nejmodernější sportovní areály v tehdejší republice.
--------------------------------------------------------------------------------
Zápasy footballové probíhaly i v t.zv. "malých Zlínech", továrních baťovských městech rozesetých po zeměkouli. Zpráva o jednom takovém (meziklubovém až mezistátním) utkání vyšla ve "Výběru".

Citujeme ji celou, nezměněnou, hlavně druhá polovina popisuje jakýsi sportovní masakr baťovců ze strany britských vojáků. Dnes již neprůchodná situace vyúsťuje "baťovsky" - našinci se těší na odvetu.

Autora článku připomeňme odletem do Indie z března 1936:

Nový let Zlín - Kalkuta. V pondělí 16. března odstartovalo ze zlínského letiště v Baťově malé letadlo "Dehavilland Puss Mosh" k letu do Kalkuty. Na snímku skupina před startem; uprostřed šéf závodů J.A.Baťa s oběma cestujícími J. Barošem a Indem Kazi Kudratullahem, kteří odletěli do sesterské továrny společnosti Baťa v Batanagaru u Kalkuty.