Jan Kotěra a Zlín

napsal Jiří Gebrian, článek je věnován 110. výročí narození Jana Kotěry (18. 12. 1871 v Brně), zakladatelské osobnosti české moderní architektury, prvnímu architektu, který řešil urbanisticko-architektonické problémy rozvoje našeho města.

- otištěno ve sborníku okresního archivu ve Zlíně č. 3 z roku 1981

- vysvětlivky dle čísel na posledním listě

Fotografie v galerii „Baťovsky žít .....“ a v seriálu „Konfrontace“.

Píše se rok 1915. Císařské prohlášení „ ... než opadne listí ze stromů, budete doma“ se stává krutě ironickým úslovím. První světová válka pokračuje v neztenčené míře. Utrpením milionů prostých lidí je vykupován prospěch jedinců. Zlínská firma T. a A. Baťa zaznamenává mimořádný rozkvět zásluhou orientace ve válkou změněných poměrech. Výsledkem situace, ve které je přijatelnější pracovat v týlu za často nesnesitelných podmínek než umírat na frontě, je skutečnost, že v důsledku válečné konjunktury jsou Baťovy závody na konci světové války největším podnikem obuvnického průmyslu rozkládajícího se Rakouska-Uherska.

Vraťme se však k roku 1915. Pražský architekt a profesor Akademie výtvarných umění Jan Kotěra začíná pracovat pro zlínskou firmu. Pro továrníka Baťu však nepracuje poprvé. V roce 1911 navrhl celkovou adaptaci rodinné vily Bati ve Zlíně, která se stavěla podle místního stavitelského projektu z roku 1909. Ještě v průběhu stavby je povolán Kotěra, aby projekt upravil. Je skutečností, že Kotěrům věhlas byl už tehdy mimořádný. Opíral se o úspěšné realisace staveb (Okresní dům v Hradci Králové 1902-1904, Národní dům v Prostějově 1905-1907, městské museum v Hradci Králové 1906-1912) a o významnou pedagogickou činnost započatou po příchodu z Vídně na pražské Vysoké uměleckoprůmyslové škole. Co ale konkrétně přivedlo T. Baťu k rozhodnutí získat pro spolupráci Jana Kotěru, nejvýznamnějšího žáka světově proslulého vídeňského architekta Otto Wagnera, je těžko s odstupem času zjistit.

Kotěra v roce 1911 upravil zejména disposici přízemí a patra Baťovy vily v souladu se zvyšujícími se nároky majitele. Přízemí s centrální halou vyhradil representačním účelům, patro vlastnímu rodinnému bydlení. Vnesl do objektu architektonický řád a jasnou prostorovou hierarchii. Navrhl přístavbu promenád, altánů a pergoly před jižním průčelím vily. Zároveň navrhl zahradní domek a zásadně vyřešil zahradu. S přirozenou noblesou, která je Kotěrovým vrcholným kreacím vlastní, zhostil se architektonicky nejobtížnější části úlohy – vsazení objektu do terénu, styku stavebního díla s bezprostředním přírodním okolím. T. Baťa vždy hodnotil Kotěrův návrh jako všestranně efektivní zásah odborníka. Byla to pro něj první zkušenost ze spolupráce s architektem a hned zkušenost dobrá.

Vila T. Bati

V roce 1915 je však Kotěrův úkol rozsáhlejší. Produktem válečného konfliktu jsou rozšířené kontrakty na dodávky bot pro armádu. Ty přinášejí zlínské obuvnické firmě sílící jistotu o příštím vzestupu. Nutnost řešit tento vzestup, všestranně se na něj připravit – tedy i výstavbou ve Zlíně první dělnické kolonie – se rázem dostává na program dne.²⁾ Kotěra nepochybně znal Howardovu teorii zahradních měst,³⁾ sahající svými ideovými kořeny až k Disraelimu.⁴⁾ Na této teorii, která je zákonitou reakcí na obecně neudržitelný stav dělnického bydlení v XIX. století, jak se o něm zmiňuje Bedřich Engels ve své klasické práci o postavení dělnické třídy v Anglii, oceňuje Kotěra a Baťa samozřejmě jiné, sobě vlastní aspekty. Baťovým zájmem byly především širší sociálně-politické a ekonomické cíle: prosperita podniku a podřízení dělnictva. T. Baťa má už tehdy za sebou dva pobyty v USA. Tam se také nezprostředkovaně seznámil s klady i zápory tamní výstavby dělnických sídlišť, která navazovala na původní anglické hnutí zahradních měst. Navíc rozpoznal použitelnost zámořských vzorů pro své vlastní podnikatelské záměry.

Jan Kotěra se návrhem dělnické kolonie zabývá již potřetí. V roce 1909 začal pracovat na projektu dělnické kolonie pro Louny, v roce 1914 na projektu obdobné kolonie v Záběhlicích. V obou případech jde o bydlení pro zaměstnance železniční dráhy. Zlínská firma má však některé specifické požadavky, vyplývající z místních podmínek. Vzhledem k venkovskému původu většiny zlínského dělnictva obsahuje zadání pro Kotěru požadavek zabezpečit této většině možnost relativně samostatného hospodaření na půdě. Sledují se tím dva cíle: zajistit hladší přechod venkovanů na městské podmínky a zároveň posílit existenční jistoty těchto skupin zaměstnanců pro případ krise průmyslové výroby a jejího důsledku – propuštění ze závodů.

Na rozdíl od lounské a záběhlické kolonie se ve Zlíně jedná o větší řešené území, určené diferencovanějšímu obyvatelstvu. Jiné jsou požadavky na bydlení úředníků, jiné pro bydlení dělnické aristokracie – dílovedoucích a mistrů a jiné pro bydlení prostých dělníků. Kotěrovým úkolem je navrhnout nejprve regulační plán řešící obytnou zónu se základní vybaveností. Škola, hospoda, chorobinec, konsum, prádelna, lázně, správa kolonie, krejčí, švec, řezník a holič – to byly body k řešení, jak si je sám Kotěra poznamenal někdy v počátku prací v roce 1915.

Posléze, na základě schváleného regulačního-zastavovacího plánu, dopracovat jednotlivé domovní bloky až k projektům samostatných objektů, které budou vodítkem pro realisační dokumentaci. A tu vesměs provádělo stavební oddělení firmy T. a A. Baťa samo.

Řešení regulačního plánu prošlo v letech 1915-1922 několika vývojovými fázemi. V roce 1916 dokončil a předal Kotěra první část úkolu – „Regulační plán pro výstavbu dělnické kolonie firmy T. a A. Baťa ve Zlíně“. Nejlepší informaci o tomto dokumentu podává regulační plán města Zlína, vytvořený v roce 1921 tehdejším Kotěrovým žákem, zlínským rodákem Františkem Gahurou.

Učitelovo řešení z roku 1916 je převzato do plánu celého města beze změn. Kotěrovy zastavovací principy jsou navíc aplikovány i v jiných částech města.

 regulační plán 1921 - F.L.Gahura

Vraťme se však k plánu Kotěrovu. Návrh na zastavění území, ležícího na svahu jižně od továrny a západně od města, určoval vytvoření nového městského středu – nového náměstí vymezeného blokovou zástavbou v bezprostřední blízkosti města. Dále přiřazoval ke zmíněné blokové zástavbě část úřednickou a část dělnických domků ve volném způsobu zastavění, nenuceně respektující terénní podmínky. Volné zastavění v západní části řešeného území (dnešní čtvrť Letná) mělo být věnováno právě dělnictvu, které pocházelo z venkova a tradičně tíhlo k venkovskému hospodaření. Zde se mělo podle Kotěrova návrhu utvořit hospodářské družstvo, centralisované na dva dvorce, které by všem společně poskytovaly potahy, nářadí a jiné služby. Vazbu nové kolonie na stávající osídlení řešil Kotěra za cenu asanace panského dvora (obr. 4) v prostoru jižně od zámeckého parku, a to již uvedenými bloky, které co do velikosti i podlažnosti (dvě nadzemní podlaží) odpovídaly dosavadním zlínským prostorovým poměrům.

 Panský velkostatek.

Volná zástavba je v návrhu zastoupena dvěma typy. Prvním v území mezi cihelnou (dnes prostor Stadionu mládeže) a údolím Březinky (dnes území pod Sportovní halou), který určil Kotěra hustší struktuře úřednické čtvrti; a druhým v území západně od Březinky (dnes východní část čtvrti Letná) směrem ke Strhanci, jež bylo vyhrazeno pro řidší zástavbu dvojdomky na rozsáhlejších parcelách pro hospodaření dělníků venkovského původu. Výjimkou zde bylo zastavění podél jižního okraje továrního areálu. Zde, paralelně s Malenovskou ulicí (dnes tř. Úderníků – od 1990 tř. T. Bati, pozn. C.), navrhl Kotěra souvislou řadovou zástavbu dvojpodlažní, formovanou do pěti bloků (obr. 5).

Zástavba bloku I. podél Malenovské ulice (1919)

 V průběhu roku 1918 uzavřel Kotěra práci pro Zlín návrhem situačních plánů jednotlivých bloků a návrhem samotných objektů. Pro návrh obytných domů i objektů občanské vybavenosti je charakteristické naprosto racionální, vyspělé funkční koncipování disposic. V roce 1918, po ukončení projektové přípravy, přikročila firma k realisaci Kotěrova plánu. O jejím postupu dávají jasnou představu dva půdorysy města Zlína. Zaznamenávají situaci v roce 1924 (obr. 8) a v roce 1927 (obr. 9).

Půdorys města Zlína (1924)

Půdorys města Zlína (1927)

Během první etapy výstavby, v roce 1918 – 1925 bylo postaveno celkem 600 bytů. Realizací plánu se vytvářely základy pro vznik zatím skromné, ale později vysoké kultury bydlení v našem městě. Pro ubytování části dělnictva i jiných skupin zaměstnanců se tu s ohledem na maximální využívání pracovní síly a tím i dosahování vysokých zisků mohlo uskutečňovat bydlení v rozsahu a standardu u nás dosud neznámém. Samozřejmou součástí řešení bylo technické vybavení území jako vodovod, kanalisace, osvětlení a městské komunikace. 

Nejrannější realisací bytové výstavby podle Kotěrova regulačního plánu byla skupina rodinných vil pro vedoucí úředníky firmy (obr. 10) z roku 1918 na Březnické ulici. Bydlení je zde řešeno ve dvou podlažích. Cihelné objekty byly omítané a měly stanové střechy. Každý dům obsahoval vždy jeden pětipokojový byt s příslušenstvím. Vytápění bylo ještě lokální. Vzhledem k vysokému stavebnímu nákladu nebyl tento typ dále rozvíjen pro hromadnou aplikaci. Výrazově střízlivé, disposičně jednoduché domy slouží dodnes svému původnímu účelu. 

(zde není jisto, co měl p. Grebian na mysli. Domy zobrazené na níže uvedeném snímku byly zbořeny počátkem třicátých let v souvislosti se změnami parametrů náměstí Práce – výstavbou hotelu a kina.)

Domy na původní linii Březnické ulice (smazáno výstavbou nám. Práce, konkrétně Velkého kina).

 Zřejmě myšlené úřednické domky na Březnické ulici - přežily do devadesátých let.

V roce 1919 bylo v prostoru jižně od dnešní budovy ONV postaveno několik dřevěných domků (obr. 11).

  Výstavba dřevěných domků pro zaměstnance Baťových závodů (1919)

Pětidomí a dřevěné domky v roce 1921

Přestože šlo o nenosnou vývojovou peripetii ve výstavbě, byly tyto objekty zahrnuty do úpravy původního Kotěrova plánu, která byla provedena v roce 1922. Úprava byla důsledkem rychle se měnících vývojových souvislostí. V jejím rámci bylo upuštěno od zamýšleného hospodářského družstva a projekt byl navržen zejména v západní části řešeného území s hustší zástavbou. Celkem bylo novelisovaným plánem uvažováno 1 600 nových bytů pro zhruba 8 000 obyvatel (obr. 12). Bloková část navazující na prostor zámeckého parku byla přeřešena. Základem její struktury se stal půdorys panského dvora, jehož asanace byla podmínkou původního řešení z roku 1916 a nebyla reálná. Došlo k ní až později, v roce 1930. Součástí blokové, resp. ulicové zástavby byla dvě náměstí, z nichž jedno bylo koncipováno jako spojovací článek zámeckého parku a panského dvora a druhé jako předtovární prostor navazující na hlavní bránu zlínského závodu. K druhému náměstí přiléhala od západu zástavba bloku III., jehož kvalitní řešení z roku 1918, obsahující vedle řadové i volné obytné zástavby také kino, restauraci, zahradní restauraci, se v upraveném plánu již neobjevilo. Zachovala se tím však územní reserva pro řešení areálu náměstí Práce, jak ho známe dnes.

Regulační plán na výstavbu dělnické kolonie Baťových závodů - úprava z roku 1922 - Jan Kotěra

Pro období od roku 1922 připravilo stavební oddělení firmy výstavbu řadových dvojdomků podél Malenovské ulice v souladu s Kotěrovým řešením bloku I. regulačního plánu (obr. 13). Celkem zde byly postaveny tři pětiny původního záměru (obr. 14). Obdobná řada, opatřená mansardovými střechami byla tehdy postavena i na území dnešního průmyslového areálu n.p. Svit.

Na starém trhovisku (v areálu závodu, orientováno ve směru sever-jih) - postavilo se tu celkem šest zděných dvojdomků s mansardovou střechou (plány pocházejí od stavitelů Procházky a Nováka, stavbu prováděl břeclavský stavitel Macoun). Podoba s pozdějšími Kotěrovými čtyřdomky je přinejmenším výrazná.

Na rozdíl od zástavby vně továrny byla orientována západo-východně. Lokalita podél Malenovské ulice byla zasažena bombardováním na podzim 1944 (obr. 15) a po osvobození přestavena pro zařízení občanské vybavenosti na třídě Úderníků. Z městského obrazu tak zmizela svébytná řadová zástavba, lidově nazývaná „Včelín“.

 Včelín v roce 1926

Zástavba bloku I. - stav po bombardování v listopadu 1944

Pro totéž období (od r. 1922) začala firma podle Kotěrova plánu stavět rovněž volně osazené omítané čtyřdomky s opět charakteristickými mansardovými střechami (obr. 17 a 18). Tento typ byl použit na Antonínově a Kotěrově ulici. Bydlení je řešeno ve dvou podlažích, každý byt v samostatné jediné podlahové úrovni. Na Kotěrově ulici se tato zástavba zachovala dodnes, na Antonínově ulici byla asanována v průběhu sedmdesátých let. Vedle nejstarších úřednických domků na Březnické jsou tyto čtyřdomky nejstarším dokladem širšího použití typových objektů podle regulačního plánu.

Mansardový čtyřdomek - Kotěrova, stav z roku 1981

Zástavba Kotěrovy ulice (1926) - Pětidomí.

Začátky výstavby na Letné - ulice Kotěrova a Malenovská (1925) - v popředí stojí vila prokuristy Blažka, dnes se tam nachází 32. budova. Silnice je t.zv. stará Malenovská, exponováno z dnešní budovy č. 13. 

 Kotěrova ulice - stav z léta 2005

Od roku 1924 byla čtvrť Letná (ulice Kotěrova a U zimního stadionu) zastavována novým typem dvojpodlažních čtyřdomků (obr. 18), sice ještě omítaných, ale poprvé s rovnými střechami. Tato zástavba se rovněž dodnes zachovala.

Animace zobrazuje výstavbu rodinných domků (omítaných čtyřdomků) ve dnešní ulici "U zimního stadionu" okolo roku 1920 a stav domků v září 2004.

Animací vynucené snížení počtu barev vedlo ku výraznému zmenšení kvality obrázků, střídajících se zhruba po 10 vteřinách. 

V následujícím období, do přelomu 20. a 30. let byla výstavba podle upraveného Kotěrova plánu dokončena. Po dostavbě čtvrti Letná neomítanými spárovanými domky z režného cihlového zdiva, která proběhla v několika zahušťujících etapách v první půli třicátých let, dostala tato lokalita svůj dodnes uchovaný charakteristický ráz (obr. 19).

Zástavba Kotěrovy ulice - část zvaná "Pětidomí" (1924)

Kompletnější Letná roku 1927-28 - pětidomí, část bloku I., mansardové čtyřdomky, v pozadí režné čtyřdomky a v pozadí vlevo dřevěný domek z roku 1919.

Jan Kotěra stál svým působením u zrodu kultury bydlení našeho města. Jeho návrhy byly prvním a tedy výchozím podkladem pro rozsáhlou výstavbu, uskutečňovanou v rámci dobových souvislostí na vysoké technické a umělecké úrovni.

Kotěra samozřejmě nemohl správně odhadnout rozvojová tempa meziválečného Zlína. Nevídaný rozvoj města ve druhé polovině dvacátých let a ve třicátých letech daleko překonal představy obsažené v první urbanistické koncepci Zlína, v Kotěrově regulačním plánu. Tento rozvoj bylo souzeno řešit až územním plánům Gahurovým – druhému regulačnímu plánu města Zlína z roku 1927 (pro 50 000 obyvatel) a zejména pak Základnímu plánu upravovacímu obcí Velkého Zlína z roku 1934 (pro 100 000 obyvatel). Jan Kotěra se zmíněného rozvoje Zlína nedočkal, stejně jako se nedožil realisace svého regulačního plánu. Zemřel předčasně v roce 1923 ve svých necelých 52 letech. Svou prací však položil základy zlínské urbanistické tradice, charakteristické svou svébytností, koncepčností a dlouholetou kontinuitou.

Kotěrova - stav 17. července 2004 - domky jsou przněny mnoha divokými úpravami

V jeho pozůstalosti se zachovala kresba a psaný text z roku 1915. Kresba je po mém soudu z vývojového komposičně urbanistického hlediska velmi cenná. Je závažným dokumentem, který názorně ilustruje Kotěrovu prvotní představu o osnově regulačního plánu. Poprvé se zde objevuje motiv nadřazené prostorové symetrické skladby, příčně vsazené do jižního svahu podřevnického údolí. Námět, který se v konečném řešení regulačního plánu neuplatnil, se však kupodivu v našem městě uskutečnil. Jde o námět, který později aktualisoval na výraznější prostorové basi Kotěrův žák z let 1919-1923, pozdější městský architekt Zlína v letech 1933-1946 – František Lydie Gahura. Jde o nejvýznamnější identifikační prostor našeho města, parkový prospekt náměstí Rudé armády (T.G. Masaryka, poz. C.)

------------------------------------------------------------

Vysvětlivky:

²⁾ Studiem vývoje městského půdorysu Zlína nelze potvrdit tvrzení obsažená v práci O.A. Švidkovského, Urbanismus socialistického Československa, Praha 1966, str. 221: „od roku 1906 začaly na okrajích Zlína živelně vznikat dělnické osady ....“ Ve skutečnosti šlo pouze o obestavění dnešní Hradské, Sokolské a Lešetína. O osadách elze v této době ještě hovořit /obr. 2/.

³⁾ Ebenzer Howard (1850-1928), anglický reformátor a zakladatel hnutí zahradních měst. Podstatou jeho představ bylo odmítání průmyslového velkoměsta a jeho nahrazení městy optimální velikosti, rozloženými v zeleni a tvořícími celé soustavy t.zv. sociálních měst. Howardovy názory měly ve světě velký ohlas a myšlenka zahradních měst patří podnes mezi nejpodnětnější koncepce urbanismu XX. století.

⁴⁾ Benjamin Disraeli (1804-1881), anglický státník a spisovatel. Jeho romány z let 1844-1845 líčící ideální dělnická sídliště měly značný ohlas při budování takových sídlišť ve Velké Británii a patří do prehistorie myšlenky zahradních měst.

--------- 

Čtyřdomek u ulici Mostní - původní verse s nepůvodními okny a omítkou

Čtyřdomek - relativně dochovaná polovina "pozdní verse" letenských staveb - nepůvodní jsou okna, plynové topení a stříška nade dveřmi