vila tomáše bati ve zlíně

(Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950;

Ak. arch. Eduard Staša - Tep nebo Zlínské noviny 1990)

Vše začalo vlastně už v roce 1909, kdy obecní úřad města Zlína svolal na žádost továrníka Tomáše Bati komisi na čtvrtek 19. srpna ve tři hodiny odpoledne, aby se rozhodlo o místě pro stavbu jeho obytného domu na Čepkově u cesty na Mladcovou. Podepsán byl starosta František Štěpánek, dřívější spolupracovník a přítel Baťův. Uplynul pouze rok od smrti Tomášova bratra Antonína, s nímž dříve bydleli v kancelářské budově  u tovární brány naproti zlínskému nádraží. Tomáš v roce 1911 oslavil pětatřicet let a už podruhé začal uvažovat o manželství. Když došlo v červenci 1912 k jeho svatbě s Marií Menčíkovou, dcerou kustoda císařské knihovny ve Vídni, měl již svůj dům na Čepkově dokončen a prováděly se v něm vnitřní úpravy.

Ale jednoduchý osud projekt i samotná stavba opravdu neměly. Tomáš Baťa původně zadal obě práce staviteli Františku Novákovi z Vizovic. Ten také dům rozestavěl až po suterén ještě během roku 1909 – 1910, když tu nastal obrat. Tomáš Baťa včas rozpoznal, že původní záměr stavitelský neodpovídá požadavkům doby ani jeho představám a obrátil se na významného představitele české moderní architektury prof. Jana Kotěru   v Praze, aby mu vypracoval projekt nový.

Nevíme do detailu, jak vlastně ke všemu došlo. Ukázalo se však, že šlo o rozhodnutí šťastné a dávalo záruku dobrého výsledku. Vždyť architekt Jan Kotěra, žák světově proslulého vídeňského architekta Otty Wagnera, představoval špičku ve svém oboru, jak ukazují jeho díla v Hradci Králové, Prostějově i Praze. Kotěra se zmocnil zadaného úkolu suverénně a nově, aniž se dal příliš omezovat započatou stavbou. Upravil disposici přízemí i patra (společenská část a centrální hala v přízemí, obytné pokoje v patře) podle vysokých nároků majitele, vnesl do řešení architektonický řád, navrhnul přístavbu promenád, altánů a pergoly před jižním průčelím domu.

Ke spolupráci na interierech a výzdobě si přizval další uznávanou osobnost českého umění, arch. Františka Kyselu z Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Vznikl projekt vily a parku vynikajících kvalit, který roku 1911 schválil městský úřad jako „povolení ku přestavbě vily a postavení promenád před touto vilou“, jak konstatuje podepsaný stavební znalec Vilém Procházka. Ve skutečnosti šlo však o stavbu zcela novou, jen velmi málo ovlivněnou provedenou spodní částí. Vizovickému staviteli zůstal k provedení sousední domek pro zahradníka dle jeho projektu.

Na Kotěrově díle je pozoruhodné, že se neomezil pouze na objekt vily, ale navrhnul i park, do kterého vilu začlenil. Zadíváme-li se na situační plán parku s vilou, zaujme nás jak celkové řešení, tak i jednotlivé detaily. Hlavní vstup a vjezd vedl bránou od nábřeží Dřevnice, kde později (ve druhé polovině roku 1928) byl postaven pěkný dřevěný patrový domek amerického typu pro zahradníka a vrátného. Původně tomuto účelu sloužil již zmíněný zděný domek vedle vily, kde postavili i skleník a obojí tam vydrželo do první poloviny let devadesátých (domek dodnes). Již od vstupu zaujme průhled parkem na hlavní jižní průčelí vily přes snížený travnatý parter, lemovaný stromy a keři .

Za ním vyvýšená terasa před vilou s cihelnou, dekorativně členěnou zídkou a stylovým dřevěným zábradlím, přístupná postranními schodišti z hlavních parkových chodníků. Po obou jejích stranách stály půvabně tvarované altány a kryté promenády, které před průčelím vily propojovala dřevěná pergola. Všechno obepínala a prorůstala malebná zeleň. Kultivovaně provedená soustava pavilonů, promenád a pergol spojovala opticky i funkčně vilu s parkem. Původně oddělena od hlavního průčelí, byla s ním ve třicátých letech spojena na rozích budovy jakýmisi příjezdovými branami.

Hlavní pohled na vilu tím však neutrpěl a uchoval si své původní architektonické kvality. Vlastní park vyjadřoval jakousi skromnou kombinaci francouzského a anglického pojetí, které pokračovalo i k severu za domem do příkrého svahu. Koncem třicátých let na východní straně před zahradnickým domkem postavili malý plavecký bazén a na západní straně od hlavní brány tenisový dvorec.

Přesvědčivěji nežli popisy působí samozřejmě fotografie. Ukazují, jak se architektovi ve shodě s představami stavebníka podařilo vytvořit komorně laděnou symbiosu stavebního díla s přírodou, tak vzdálenou mnohým representativním sídlům té doby.

Architektura vlastní budovy a její předpolí nás přesvědčují, že jde o velmi zdařilé dílo Kotěrova umění, připomínající svou jednoduchostí a noblesou některá anglosaská měšťanská sídla. Celkový asymetrický rozvrh a proporce okenních otvorů přiměřených významu místností, jemně vystupující arkýř s balkonem na ose fasády i citlivě řešená valbová střecha s vikýři, osmibokým tamburem a věžičkou uprostřed, to všechno tvořilo harmonicky vyvážený celek.

Snad jen poněkud nenápadný hlavní vstup s prostým přístřeškem překvapoval. Zato už vstupní hala představovala  důstojný začátek pro návštěvníka interieru vily, jejíž střed tvořila přes dvě podlaží probíhající prostorná a přesto intimní obytná hala s krbem a otevřeným dřevěným schodištěm, prosvětleným barevnými vitrážemi oken. Vyúsťovalo na balkonovou podestu v prostoru haly, ke které byla z jihu přidružena zimní zahrada.

Směrem k východu pak pokračovala jídelna s kuchyní a hospodářským příslušenstvím. Patro vily pak věnováno především ložnici a komfortní koupelně. Přístup k nim vedl po několika schodech z balkonové podesty prosklenými chodbami po obou stranách obytné haly. Z jejího stropu visel krásný, stylově řešený lustr.

Dochované fotografie zařízených místností svědčí o vysoké úrovni řešení s plasticky členěným dřevěným obložením i vzorováním tapet, s řemeslně dokonalým provedením nábytku i všech bytových doplňků. Vše promyšlené a vykonané do posledního detailu v jednotném stylu vládnoucí české moderny. Uklidňující a svébytná atmosféra spolu s doznívající secesí pohlcovala dům Tomáše Bati od jeho zevnějšku až po nejmenší detaily interierů.

Právě tato stylová jednota patřila ke znakům architektova mistrovství. Jen pro zajímavost zaznamenejme zprávu z archivních análů , že na výstavbě vily se podílely mezi jinými i vídeňské firmy Wulkania při provádění mosaikových a instalačních prací a firmy Postoise a Fix, které prováděly práce stolařské. A dále, že k 1. lednu 1914 činila hodnota vily a domku zahradníka s parkem 195 000,- K, zatímco ke 27. červnu 1935 stoupla na 758 tisíc Kč.

Pouze jedenkrát sem do prostředí parku pozval Tomáš Baťa své zaměstnance s rodinami na oslavy Prvního máje. Učinil tak osobním dopisem v roce 1924, aby se jako veliká pracovní rodina navzájem poznali. V dalších letech se pak společné První máje konávaly v továrně a krásný park zůstal ušetřen.

V průběhu let mezi dvěma válkami prodělala vila několik menších stavebních úprav uvnitř i zvenčí – např. v roce 1926 adaptoval část interieru architekt Gahura (koupelny), v roce 1937 byly přistavěny garáže a o rok později navrhl architekt Karfík v zahradě již zmíněný bazén.  Největší stavební změny proběhly však po roce 1948. V roce 1951 došlo k přestavbě na Dům pionýrů a mládeže.  Tím započala postupná devastace vily. Interiéry se necitlivě přizpůsobily potřebám pionýrského domu. O rok později na západní straně přistavěli nevzhledné přízemní křídlo dílen z režných cihel a zároveň odstranili pergoly, promenády a altány. Z Kotěrovy architektury zbylo torzo. Dílo zkázy dokonaly roky 1985 a 1986, když prostor před vilou přeťala komunikace (Gahurova třída), spojující nově postavený nadjezd se sídlištěm Jižní Svahy. Začátkem devadesátých let nesl zmrzačený dům všechny atributy staveb socialismu: břízolitovou omítku, hnědý kabřincový sokl, tmavým luxolem natřené rámy oken a dveří, vyasfaltovanou příjezdovou cestu.... O interierech raději nemluvě. Dnes stále nacházíme už pouze posmutnělé zbytky parku s jeho přístupovými chodníky, tenisovým dvorcem a koupalištěm. Kdysi volný průhled na hlavní průčelí vily kryjí obrovité jedle a smrky. A tak krásný areál v jeho celkové symbiose můžeme obdivovat už jen na starých fotografiích. Je zajímavé, že se nikdy nedostal do seznamu památkově chráněných nemovitostí, ačkoliv si to zasluhoval.

            Dva záběry z května 1985 dokumentují začátek definitivního popření předpolí u vily Tomáše Bati. Všichni, co navštěvovali minimálně park u DPM, pamatují, že vyvýšené partie a prostor okolo vily byly zničeny již v letech padesátých (míra zkázy dobře viditelná na snímcích). Navíc ve východní části, pod stromy, trůnil vyřazený zázrak sovětské techniky počátku padesátých let, stíhací letoun MIG-15. Kácení stromů a navážení hlíny pro dnešní Gahurovu třídu začalo v roce 1985. 

            Plán Gottwaldov 2000 stavěl dokonce v prostoru před vilou polyfunkční objekt, který měl obsahovat m.j. např. hotel.

Spolupráce Tomáše Bati s architektem Janem Kotěrou pokračovala i v dalších letech – 1915 a 1918 při výstavbě čtvrti Letná a podél Březnické ulice. Ukončila ji až předčasná Kotěrova smrt v roce 1923.