Vojta Batia

stránka ve výstavbě

>>....

Vojta Batia byl z nejstarších našich chlapů a vlastně by měl býti také příbuzným, ale nikdo nevěděl ze kterého konce. Jeho otec býval kdysi starostou ve Zlíně.

Dle přiloženého přehledu můžeme vidět, že A. Batia, otec Vojty, starostoval Zlínu deset let (1898 - 1908). Nastoupil po smrti Mikuláše Kašpárka za t.zv. konservativce (klerikály) a různými obstrukcemi si prodlužoval funkční období tak neúměrně (dva roky!), až v Říšském parlamentu musel zasáhnout poslanec za Zlín T.G. Masaryk.  Po volbách roku 1908 se mladý továrník Tomáš Baťa stal poprvé členem městského zastupitelstva.  

Baťů bylo ve Zlíně samotném asi šedesát rodin, že se rozdělovali jenom přezvisky jako: Čapák, Čunča, Kaplané (to byla naše rodina), Héré, Kardinál, Bufka, z Vývoza, Horní a Dolní, Fornúsek, Růmský, Veša, Parýzek .... Tento Vojta byl „Zámečníků" a považoval se, on i jeho rodina, za jakousi zlínskou aristokracii, která se s ostatními lidmi zbytečně neplichtila.

Byl asi rok starší mne a členem skorem všech darebnických a později mladických spádů od kroužku houslistů až po nastoupení na vojnu v roku 1917. Chodil trochu nahrbený, jako snad všichni jeho sourozenci, o nichžto rádi tvrdívali, že mají souchotě. Myslím, že neměli, ale co si Vojtu pamatuju, byl vždycky tak trochu nahrbený a moc ho to a dlouho mrzelo. V mladých letech se mne ptával: „Jak ty to – zatra – děláš, že dovedeš jít vzpřímeně jako král. Co já se doma nadostávám a já – já za to nemožu."

Nastoupil do továrny jako mnoho jiných příručích, což býval titul Mladých mužů či učňů v dobách mých řemeslných začátků. Ale líbilo se mu v kanceláři. Nelíbilo se mu v dílně a tak nakonec uvázl – jsa dobrým účetním – v účtárně. Nenaučil se oboru, ševcovině, jako my ostatní, a proto zůstával dlouho pozadu.

Když to pochopil, bylo už hodně pozdě. Dovedl se ještě jakž takž uvésti v řízení stavebního oddělení, které spravoval, když bylo rozděleno mezi několik stavitelských skupin, jakožto skupinář. Když bylo toho stavění v zahraničí a na mnoha místech v republice a skupin přibývalo, přešel potom do řiditelství, kde byl jaksi nejmladším přírůstkem. A doháněl, co mohl a jak mohl. Ale už mu to nebylo snadno.

....  <<   

Jan Antonín Baťa – Těžké časy