Hotel Balkán
( Zlínské noviny 1993; akad. arch. Eduard Staša)
Na Zarámí naproti Dolního mlýna, v blízkosti ulice Mikuláše Kašpárka (naproti Průmyslovým stavbám Gottwaldov, dnes PSG a.s.) stával patrový dům č. 58 kováře Josefa Gajdůška, s kovárnou v přízemí a bytem v podkroví. Před kovárnou se nacházela dřevěná kůlna, ve které koval koně a opravoval vozy. Sem tam i na ulici.
Vykonavatel tohoto těžkého a nijak výnosného řemesla překvapil Zlíňany před první světovou válkou svou podnikatelskou odvahou. Zakoupil nedaleko na náměstí dům č. 60 rolníka a hostinského Františka Stloukala (rodný dům českého historika prof. Karla Stloukala), jeho přední část do náměstí dal zbourat a v roce 1912 na jeho místě postavit moderní patrový objekt v dobovém secesním stylu. Pojmenoval jej „Hotel Balkán“, i když to znělo poněkud nadneseně.
Naše fotografie zachytila objekt zrovna v době, kdy tu vzadu provozovali výčep Litovelského piva a zepředu, z náměstí, skromnou prodejnu obuvi firmy Baťa. První tohoto druhu ve městě, když pomineme původní v továrně.
Zaznamenáno ovšem máme, že už během první světové války se ve zdejším hostinci scházela zlínská společnost rozmanitého zaměření. Mezi jinými
|
Josef Vaňhara o chování zlínských učitelů za Velké války |
|
.... zachoval se třeba text hlášení velitele zlínské četnické stanice, vrchního strážmistra Kvapila nadřízeným místům .... ------------- .... jest zjištěno, že zlínští učitelé v hotelu Balkán vyvíjeli tajnou nepřátelskou činnost a pracovali pro slovanské státy, zdejší obyvatelstvo denně udržovali v napětí a neklidu a připravovali na velmi brzký příchod Rusů do Zlína .... .... např. 2. 12. 1914 .... bylo z hotelu Balkán slyšeti, že Bělehrad nezůstane dlouho v našich rukou, ale že bude zase od Srbů dobyt .... .... učitel Hugo Rada řekl jednou žákům I. tř. měšťanské školy, že Rakousko-Uhersko válku prohraje a že by bylo zlé pro Čechy, kdyby Rakousko mělo bitvu vyhráti .... .... také ve zdejší továrně na obuv Tomáše Bati vyslovil se téměř před všemi dělníky o prohrání války Rakouskem .... dělníci dávali zřejmě najevo, že čekají s touhou na příchod Rusů. Toto počínání a rozšiřování klamných zpráv je připisováno zdejšímu učitelstvu .... .... jeden pán vyprávěl .... že v hotelu Balkán tamější hosté, tito byli většinou učitelé, mezi nimiž byli přítomní radní Ludvík Volák a Jan Krajča, měli dveře a vchody hlídány, aby při případném vstupu bezpečnostních orgánů byli ihned spraveni, aby přítomní nebyli při své politice překvapeni .... .... rusofilské doupě jest v hotelu Balkán a jeho nástroje jsou zdejší učitelé, kteří jsou vesměs členy Sokola .... .... obzvláště činni ve snaze o slovanské státy jsou učitelé měšťanských škol Libíček, který mluví dokonale rusky, učitelé Hugo Rada, Vincenc Hybler, Alois Hradil, Rudolf Lang, dále radní Volák a Jan Krajča. Úhrnem vzato, jest situace ve Zlíně taková, že mládež Sokola a učitelé jsou proti dynastii a že se stále rozmnožují stížnosti zdejších občanů o tendenci a počínání jednotlivých učitelů. Přesné udání nechce však žádný učiniti, jako svědek vystoupiti, poněvadž učitelé jsou členové obecního zastupitelstva a mohli by se pomstít .... -------------
Následky? .... někteří z učitelů byli postiženi. Ze školy zmizel drobný starý pan učitel Libíček s vousisky až na hruď .... jiný učitel Alois Hradil musel dojíždět za vyučováním do Napajedel a třetí, učitel Hugo Rada musel narukovat. Malý, kulatý, věkem už nabírající k padesátce, byl jako vystřižený pro nějaký štáb, jenže s poznámkou politicky podezřelého mu taková vyhlídka nekynula .... dostal se i na ruskou frontu. Nakonec museli dojít k přesvědčení, že jako pěšák by jim vojnu jenom zdržoval a tak ho po dvou letech zase poslali domů, kde potom, než skončila válka, vyučoval znovu .... |
také pověstný spolek nezávislých, t.zv. volná obec, která spojovala pokrokové občany protiválečného a protirakouského zaměření. Chodíval sem i známý český malíř a grafik Josef Váchal, který pro spolek namaloval zvláštní spolkový znak. Ten prý ještě dlouho opatroval představitel zlínského Sokola a spolumajitel továrničky na obuv O. Kuchař. 1)
Rozmanitost a tolerantnost politického a spolkového zaměření návštěvníků byla pro Balkán příznačná i později, když se v červnu 1921 jeho majitelem stal hoteliér Jan Knapek, který se s rodinou vrátil z Ameriky na rodné Valašsko.
Provedl stavební úpravy, hlavní průčelí se od té doby sice pyšnilo jen jedním vstupem, ale zato vzniknul komfortnější restaurační a kavárenský prostor s velkými okny do náměstí, který se stal po léta vyhledávaným dostaveníčkem zlínské společnosti. Ke změnám také došlo, když se majitel s rodinou od roku 1923 přestěhoval do svého domku v nově založené čtvrti Domov za Dřevnicí, na Čepkově. Šlo o jeden z prvních projektů mladého architekta F.L. Gahury, který patřil k věrným návštěvníkům společnosti Balkánu.
Tady se v polovině dvacátých let konsolidovaly skupinky studentů a místní „inteligence“, když se zakládal časopis „Podřevnicko“ nebo satirický „Pcháč“ - první čísla vyšla v roce 1927 - coby časopis volného sdružení pokrokového studentstva. Často se v něm objevovaly kresbou a veršem doprovázené „portréty“ populárních zlínských osobností od malíře Jožky Bati a novináře V. Davida.
Z té doby si starší zlínští pamětníci dodnes rádi zavzpomínají třeba na verše nazvané „Milý příteli“, začínající známou slokou: „Z Otrokovic kolem mlýna, dostaneš se až do Zlína. Do městečka, jehož sláva od baťovek původ brává. Uvítá Tě nádražíčko ‚skvělé‘, čekající dávno stavitele. Silnicí se táhneš až do města v blátě...“ a t.d. až na náměstí, kde text pokračuje: „Tančíváš pak trochu kankán, zastavíš v hotelu Balkán, za poklon a snivých tváří, poznáš – volnomyšlenkáři, jimž vzdávaje čest a mnoho díků, přisluhuje spolek úředníků.“
A tak to veršování pokračuje dál ve více než dvaceti slokách a bere si na paškál zlínské osobnosti, Tomáše Baťu, F.L. Gahuru a další nevyjímaje. Vše završuje závěrečná sloka: „Teď když všecko to jsi zvěděl, (je to práce více neděl), přejdi to jen tupým gestem a projdi se trochu městem, abys seznal mrav a zvyk.“ Tož také tak se bavívali naši předkové. Ve svém kritickém veršování bývali někdy až nepříjemně osobní, že docházelo i k „nactiutrhání“ a město se rozdělilo na dva tábory.
Balkán se stal pojmem ovšem také proto, že zde bývalo dobré jídlo a pití. Srazy si zde dávaly mimo jiné spolky turistů a cyklistů, když se v létě nebo v zimě vyráželo na výlety do okolí, pořádaly se „gulášové partie“ a podobně. Restaurace a kavárna hotelu Balkán se ještě i po letech za druhé světové války a později ukázaly jako dobře prosperující a společensky atraktivní podnik.
Mnohé se změnilo, když majitel Balkánu Jan Knapek odešel někdy v roce 1948 na odpočinek. I jeho rodině se však nevyhnul krutý osud vystěhování z města, jímž minulý totalitní režim nesmyslně trestal příslušníky určitých společenských vrstev.
Pan Knapek se s uvolněním poměrů do Zlína vrátil, zemřel roku 1964 ve věku 76 let uprostřed své rodiny.
I když hotel Balkán měl ještě pokračovatele, jeho tradice se už nepodařilo vzkřísit. Budova sloužila různým účelům, ztrácela postupně své původní poslání a roku 1977 ji zbourali, aby udělala místo dnešní poště na nám. Míru. Vlastně ne tak úplně. Malá proluka po ní dlouho sloužila jako hlavní průchod z náměstí na Zarámí, sevřena masívem pošty, celnice, České pojišťovny (městského úřadu) a Domu nábytku (Hutnické zdr. pojišťovny). Až byla roku 2005 vyplněna ..... jak kvalitně zůstává věcí názoru.
1)
Otto a Eduard Kuchařovi – továrna na obuv
Do válečného období patří též továrna na obuv bratří Otty a Eduarda Kuchařových. První z nich, mladší, býval účetním ve mlýně někde u Brna, druhý pak hospodářským správcem. Napřed zapracoval Otto Kuchař a společně s J. Janotou získal koncesi na zavedení tovární výroby séglové a huněné obuvi v roce 1906 v č.p. 139 v horní části Dlouhé ulice. Tam měl jeho starší bratr postavený dům. Ale brzy převzali provoz bratři sami a postavili novou tovární budovu na pozemku č.p. 697 u kudlovského potoka, jak lze vidět již na zmíněné situaci z roku 1914.
Archivní snímek z roku 1911 zachycuje továrnu na obuv bratří Kuchařů v Dlouhé ulici, místě mezi dnešním Městským divadlem a lékárnou, místěnou v domovním bloku s Komerční bankou (v místě vozovky tř. Tomáše Bati).
Dochovaná fotografie z roku 1911 ukazuje velmi solidní patrovou budovu nepravidelného půdorysu s přízemním křídlem, provedenou v režném spárovaném zdivu s firmou „Bratři Kuchařové a spol.“ na štítě. Firma zřejmě slušně prosperovala po dobu první světové války a ještě i krátce po ní. Za války všem malým zlínským továrnám pomohla objednávka z roku 1914, kterou vymohl T. Baťa pro armádu. Přesto však docházelo k zadlužení a k finančním potížím.
