Zlínské podniky a živnosti v roce 1938

( Zlínské noviny nebo Tep, asi 1990)

značka –zp-, pravděpodobně Zdeněk Pokluda

Díky rozvoji továrního průmyslu se Zlín v prvních desetiletích našeho století rychle rozrůstal – zdejší obuvnické továrny, mezi nimi především stále mohutnější Baťovy závody, přitahovaly do města tisíce lidí, kteří zde nacházeli nový domov. Spolu s tím, jak lavinovitě ve 20. a 30. letech vzrůstal počet obyvatel města, otevíralo se i široké pole různým formám podnikání – drobné výrobě, živnostem a obchodu. Živnostníci a obchodníci nalézali příležitost všude tam, kde bylo dosti koupěschopných zákazníků.

Těch nacházeli v prosperujícím Zlíně dost, protože tu rok od roku přibývalo lidí, kteří mohli utratit nemalé peníze, vydělané v Baťových závodech. Zatímco r. 1900 fungovalo ve Zlíně 74 živností a obchodů, r. 1920 jejich počet stoupl na 109, a pak následoval imposantní vzestup: r. 1930 napočítáme 668 registrací, v roce 1935 dokonce 907. Vedle koupěschopného zákaznictva  zde navíc zřejmě příznivě působil také fakt, že podnikatele lákaly do Zlína nízké místní daně (!) – obecní přirážky, prosazené baťovským vedením radnice.

Díky příznivým podmínkám nabízel sektor malovýroby, živností a služeb zlínským občanům širokou škálu možností, ale byl důležitý také tím, že poskytoval i velký počet pracovních příležitostí. Bližší pohled na tuto sféru podnikání nám podává seznam z dubna 1938 dochovaný v archivu města Zlína. Nezachycuje všechny podnikatele, ale jen firmy s 5 a více zaměstnanci, tedy provozovny, které lze řadit do kategorie malých až středních podniků.

Subjektů je zde zapsáno celkem 170 a není bez zajímavosti připomenout si alespoň zběžně tuto skupinu tehdejších zlínských firem. Jejich velikost nebo význam můžeme posuzovat dle různých měřítek – podle kapitálové síly, podle obratu nebo zisku anebo také podle počtu zaměstnanců. Náš seznam umožňuje porovnání pouze prismatem posledního hlediska; u každé z následujících firem je vždy v závorce udán počet zaměstnanců:

Značný počet pracovních příležitostí poskytovaly obuvnické továrny a továrničky, zřejmě kvůli velkému podílu ruční lidské práce při výrobě (tehdy šité) obuvi: B. Lacina (170), A. Jirousek (106), F. Novák (83), J. Červinka – Iris (51), dále J. Mikulčák  (20), F. Batíková  (18), F. Kohoutková  (15), F. Zahálka  (14). Poslední ze vzpomenutých se dal k Němcům a po válce jeho podnikání logicky skončilo.

Vedle obuvnických továrniček působili ještě živnostníci – ševci: J. Bittner (8), S. Pelčák (8), F. Školout (8), J. Krasický (7), J. Kuba (7), F. Hubáček (6), V. Majc (5). (Na rozdíl ode dnešní doby byl před válkou rozdíl v podnikání nejen administrativní a daňový mezi fyzickými osobami a obchodními společnostmi, ale i ve způsobu vykonávání živnosti. Určitou společenskou prestiž přinášelo t.zv. tovární provozování živnosti, které určovala specielní komise. Až po jejím souhlasu mohl se majitel nazývat továrníkem nebo průmyslníkem. Pozn. C.)

Podobně silným oborem – pokud jde o počty pracovních příležitostí – bylo stavebnictví, reprezentované firmami stavitelů a zednických mistrů: J. Jarcovják (64), F. Flašar (54), J. Winkler (50), J. Klepal (47), F. Sedláček (41), A. Běhula (34), B. Zámečník (34), V Špidla (27), J. Zámiš (11), K. Duchoň (9), A. Peléšek (5); k nim připojme ještě další dlaždičskou firmu J. Melichárek (14). Dosti početnou skupinu tvořili stolaři: J. Krčma (12), V. Kopecký (11), C. Januška (8), L. Kasálek (7), F. Chudárek (6), A. Januška (5); v oboru zpracování dřeva působil i tesař P. Štětkař (10), truhlář J. Červinka (5) a majitel parní pily M. Češek (8).

Ze zámečníků měl velkou provozovnu J. Švach (15), za nímž následovali B. Švábenický (5) a J. Monsport (5). Počtem zaměstnanců byla významnější firma na vodovody Vítěz a spol. (14), menší instalatérství provozovali J. Bakala (6) a R. Jozífek (6); zavedené klempířství vlastnil J. Kroupa (10).

Poměrně dost lidí pracovalo u malířských firem: V. Vlček (28), H. Werbický (24), A. Macháň (18), F. Mahušek (16), J. Čunek (15), V. Fiala (15), J. Gajdošík (11), L. Hluštík (9), F. Mikulčík (9), F. Kalužík (6), L. Navrátil (5); blízký obor podnikání představovalo lakýrnictví S. Gliš (6).

Mezi čalouníky měl největší firmu L. Malota (22), daleko za ním následoval F. Pilčík (5).

S rozvojem automobilismu přibývalo práce majitelům autodílen, z nichž největší byla firma F. Baťa (31) a pak F. Mandler a spol. (14), V. Hlavinka (13), F. Bakala (10), Mačkal a Němeček (6), J. Štursa (6), J. Dufek (6). V moderních odvětvích působily dva větší radiozávody – J. Rotrekl (19) a R. Zezula (6) a dále elektrozávod J. Pilečka (5).

Do značných rozměrů se rozrostla tiskárna a knihkupectví firmy B. Siegel (37), o něco menší byla tiskárna E. Potměšil (23). Z fotografických živností dosáhly většího počtu zaměstnanců fotoateliéry Evjáková a spol.(10) a J. Sovička (6). Dále zaznamenejme hodinářství A. Slavický (7) a J. Janec (7), brusírnu skla Vilím a spol. (5).

V oboru chemické výroby měla delší tradici továrna firmy A. Červinka – Meta  (40); ve městě působila i chemická čistírna J. a M. Süssler (10) a rovněž drogerie F. Novotný (6).

Nad hranici 5 zaměstnanců se vyhoupnul značný počet holičských a kadeřnických živností: O. Faron (10), J. Macháň  (9), J. Matějka (8), J. Bartoš (8), A. Römer (7), V. Lehký (6), O. Hejmala (6), B. Zdráhal (5). Ale ještě početnější skupinou byli krejčí: Sieglová a spol. (16), J. Preclík (15), B. Blažek (12), A. Hašpica (12), J. Kopřiva (11), O. Elšíková (11), L. Červinka (10), B. Machačka (9), J. Bařina (8), J. Klátil (8), J. Kočíb (8), K. Branč (7), B. Valentová (7), M. Feitová (6), Pohlůdková (5), J. Stavjaník (5), M. Targošová (5), T. Vavříková (5). V příbuzném oboru působil kloboučník F. Hradil (8), modistka E. Karvašová (5), ažurování prováděla Š. Vacová (6).

V potravinářských oborech figurovalo několik velkých řeznictví. Č. Krajča (27), E. Červinka (10), Z. Linkenheld (10); vedle nich byla známá pekařství L. Mizera (18) a E. Čermák (15) a také sodovkárny A. Hrbáčková (7) a O. Strachota (7).

Ubytování nabízeli hoteliéři L. Mikšová (20), J. Hevr (10), E. Kopečný (8), J. Knapek (7), A. Máca (7). Pokud jde o hostince, vývařovny a restaurace, kavárny a cukrárny, patřily k největším tyto podniky: F. a M. Jugasovi (38), L. Malota (25), J. Přibyl (18), A. Minaříková  (12), L. Malota (11), O. Ondruška (10), A. Václavek (9), M. Procházka (8), F. Červinková (7) a A. Klinkovský (7). Zahradnictví provozovali V. Smolka (6) a J. Oškera (5).

V obchodní síti zaujímaly významné místo oděvní domy J. Žaludek a spol. (64), Novosad a spol. (33), Rolný (11), Nehera (7).

Z ostatních obchodů nejvíce lidí zaměstnávala firma Ander a syn – ASO (26) a pak následovali A. a J. Kulísek a spol (11), J. Maláč (8), V. Mamica (6), A. Březíková (6), F. Ryšavý (6), L. Stiassný a syn (6), M. Aschkenes (5), A. Lidmila (5), dále pak sklad piva R. Höfer (7), sklad nábytku Slezák a spol. (5). Mezi autodopravci nalézáme firmy J. Malota (10), A. Michalík (7), P. Janík (6), J. Brázda (6), zasilatelskou činnost prováděli J. Klinkovský (9), R. Červenka (7), E. Kuchař (5). Hlídacím podnikem byla firma D. Kašpárek (6).

Není jisté, zda uvedený seznam nemá mezery; zřejmě v něm některé firmy mohou chybět, ale i tak vidíme před sebou poměrně úplný přehled menších a středních podniků předválečného Zlína. Profil města na jedné straně mimořádně výrazně utvářel kolos Baťových závodů, avšak na druhé straně k němu nerozlučně patřila právě tato rozvětvená soustava malovýrobních, živnostenských a obchodních podniků. Firmy, které se presentovaly ve výše psaném výčtu, zaměstnávaly tehdy skoro 2 400 lidí a připočteme-li k tomu ještě několik stovek drobných živností pod hranicí 5 zaměstnanců, můžeme si učinit představu o tom, jaké postavení tehdy tento sektor podnikání ve Zlíně zaujímal.

Navíc do něj náležela i rozvětvená síť baťovského obchodu a služeb s několika stovkami pracovníků (hotel, obchodní dům a správkárny obuvi, knihkupectví a t.d.) Podniky a firmy, které nalézáme v archivním seznamu, už dávno zanikly, ale na některé z nich si (alespoň dle stále užívaných názvů domů) mnozí dobře vzpomeneme.