Jan Antonín Baťa k otevření Studijního ústavu ve Zlíně 26. dubna 1936
„My nechceme víc než osm hodin práce a osm hodin pro vzdělání.“
Tak jsem to slýchával zpívat ve svých dětských letech mého přítele. A už tehdy se mi líbila tato slova jako všeobecný cíl pro každého slušného člověka.
Dosáhli jsme toho, že pracujeme místo šesti pouze pět dní v týdnu a že – až na málo výjimek – většina sobot jsou u nás dny, kdy se nepracuje. Nepřeháníme však ani v tomto směru. Před svátky, v plné sezoně, proměňujeme někdy i sobotu v pracovní den. Je to povinnost k zákazníkům, kterou musíme plnit. Neboť zákazník, který už jednou přijde do prodejny, musí v ní najít své zboží, jako cestující musí ve správný čas nalézt na nádraží svůj vlak.
Kdyby byl jednou zklamán ve svém očekávání, už by třeba vícekrát nepřišel.
A nyní ta další podmínka ušlechtilého života pracovníkova: Vzdělávat se osm hodin. Kde a jak? Ve veřejných knihovnách? Ty bývají jenom ve velkých městech. A potom: I v nich jsou knihy spíše zábavné nežli vědecké. A konečně: I kdyby byly, jsou vědecké knihy psány pro lidi vědecky školené. Vědecká kniha předpokládá většinou již vyšší stupeň předběžného vzdělání, zakončeného maturitou. Nejsou nic platné pro lidi od volantu, topiče nebo soustružníky, leštiče kůží nebo třidiče podpatků.
Dědoušek od Mohelnice mi jednou vyprávěl, jak to bylo v Uničově před osmdesáti lety. Jak jeho maminka chodila na jarmark, aby si tam dala od doktora napsat dopis pro svoji sestru v Břeclavi, protože sama neuměla číst a psát.
Dnes musí umět číst a psát každý. Znalost čtení umožňuje studium. Avšak studijní látka, kterou by měl znát každý člen naší pracovní rodiny, je tak obsáhlá a nesnadná, že na ni studium pouhým čtením nestačí. Proto jsme vybudovali studijní ústav. A proto jsme jej vybudovali tak, jak je vybudován.
Na příkladech, na pokusech, na obrazech musí dát možnost pochopiti to, co by jinak bylo nutno z knih a přednášek studovat dlouhou dobu a s velkými nesnázemi. Všechno, o čem je možno se přesvědčit pohledem, ohmatáním, pokusem, musí tu být k použití, pokud je to jen trochu možno pořídit. Tam, kde nemůžeme posloužit modelem, použijeme filmu aby zpět oko bylo prostředníkem poznání, na místě psaného slova.
Studijní ústav má sloužiti především poučení neškolených. Avšak i školeným dá možnost dalšího studia, hlavně v rozsáhlé odborné knihovně ústavu. Velké a moderně vybavené laboratoře našich výzkumných ústavů docenta Landy ve Zlíně a Masnera v Baťově, dále otevřený výzkumný ústav elektrotechniky ing. Drkoše, strojní konstrukce zlínské, baťovské a batizovské a konečně botanická pokusná stanice Slámova, dávají možnost k hledání vynálezů a mladým, nadaným adeptům pokroku příležitost k osvědčení.
Nejzajímavějším znakem nového ústavu je skutečnost, že každý má přístup k vědění. Ke studiu v ústavě není třeba mít zámožných
rodičů. Již proto, že se tam vyučuje až po práci, ve volném čase. Nepřekáží v něm ani předběžné nedostatečné vzdělání, ani rozdíly věku.
Starší žák, třeba čtyřicetiletý, může se tam cítit stejně dobře jako jeho šestnáctiletý syn, s nímž studuje současně, protože v ústavě nebude školácký způsob donucování od učitelů. Učitelé ústavu nahrazují přísnost tím, že vyvolávají zájem, který je pro ně neskonale větším pomocníkem.
Vědění je moc. Studijní ústav bude novým kamenem na cestě k budování evropského podnikatelství československými podnikateli. Ať přijdete kamkoliv, třeba na konec světa, všude naleznete českého muzikanta. Máme ctižádost přispět k tomu, ať kdekoliv, třeba také na konci světa, nalezli jsme československého podnikatele. To byl účel, pro nějž byla vytvořena Baťova škola mladých mužů. A to je i účel Studijního ústavu.
Neruda to řekl krásně: „Bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů.“ A já neznám vznešenějšího úkolu celého muže v rodině, národě a v lidstvu nad úkol podnikat, to znamená: živiti lidi.
