| Komplexní pojednání o SPH |
Baťův systém
trochu podrobněji k organizaci samosprávného řízení podniku
(František Šantavý, poprvé v perestrojkovém Tepu z roku 1989, podruhé po převratu v těch samých novinách roku 1990)
I popřevratová verse článku obsahuje podivný mix socialistické a tržní terminologie, budiž autorovi v rozkývaných dobách tento přešlap odpuštěn. Zároveň nám totiž zveřejňuje málo známá fakta o osudu batismu v prvních letech po komunistickém převratu. A kdo ví, zda o druhém vydání textu vůbec rozhodoval (viz poznámka nakonec).
Při probíhající přestavbě našeho národního hospodářství se poukazuje na nutnost zdokonalení vnitropodnikového řízení našich podniků. Bude zapotřebí, aby si všichni národohospodáři, kteří mají co činit s přestavbou, uvědomili, že pokud nevznikne prosperující vnitropodnikový systém řízení, který by umožnil zapojení pracujících všech stupňů řízení, a tím vytvořil prostor pro všestranné podnikání, celá přestavba nepřinese očekávaný výsledek. Na tuto skutečnost poukazují i dělníci z mnoha pracovišť, kteří uvádějí, že již dva roky se mluví o přestavbě, ale u nich na pracovištích se nic neděje. K tématu se v poslední době jak v odborných kruzích, tak i v tisku, rozhlase a televizi váží vzpomínky na Baťův systém vnitropodnikového řízení. V roce 1989 se v televizní besedě tázali doc. Hurty z Agrokombinátu Slušovice, co ví o Baťově systému.
Odpověděl, že na to by se měli zeptat „dříve narozených“. Od té doby ale uplynulo přes čtyřicet let a ti, co v tomto systému pracovali a znají jej (pokud ještě žijí) mají přes 70-80 let. Mezi pamětníky patřím i já, pracoval jsem u Baťů od roku
Co tedy znamená Baťův systém?
Byl to organizační systém samosprávného řízení podniku na všech jeho úsecích, završený úplným – přesným střediskovým účetnictvím. Tento sytém byl
|
Hlavní body organisace samosprávných oddělení
|
|
Práce celého výrobního sektoru je sdružením dílčích úkonů mnoha set oddělení, z nichž každé je značně hospodářsky samostatné a má dostatek iniciativy. Hlavní body organisace jednotlivých samostatných oddělení jsou: 1. Každé oddělení bude mít jednu vedoucí osobnost, odpovědnou za práci, za výsledek, za zisk, eventuálně za ztrátu. 2. Každé oddělení má mít samostatný účet zisku a ztrát s týdenním, v dílně vyvěšeným vyúčtováním. 3. Účast zaměstnanců, t.j. dělníků a mistrů na zisku dílny. 4. Osobní odpovědnost každého jednotlivce za vykonanou práci. 5. Kolektivní úsilí osazenstva celé dílny směřující k plnění denního, týdenního a celoročního výrobního předpokladu, popřípadě k jeho předstižení, na němž závisí zisk oddělení. |
po celou dobu úspěšně používán v Baťově koncernu, kde plně prokázal nejen svoji přednost, ale byl i hnací silou, která umožnila, že Baťův koncern se ve velmi krátké době vypracoval mezi nejlepší – nejvyspělejší podniky jak v bývalé republice, tak možno říci tehdejšího světa.
Po znárodnění našeho průmyslu byl Baťův systém pod označením „SPH“ (socialistické podnikové hospodářství) od roku 1949 úspěšně zaváděn do všech podniků v naší republice. Zavádění bylo svěřeno organizačnímu odd. n.p. Svit Zlín, a to následovně:
Z celého bývalého koncernu Baťa (dnes Svit, ZPS, Rudý říjen, Průmyslové stavby, Fatra Napajedla, Moravan Otrokovice a t.d.) se vybírali odborníci na zajištění celé akce. Jejich počet v průběhu zavádění vzrostl asi na 550 organizátorů. Z těchto pracovníků byly vytvořeny skupinky 5-7 organizátorů (vedoucí, finanční účetní, provozní účetní, kalkulant-normovač, sklady a pomocné útvary), kteří přišli na podnik a za spolupráce a školení místních pracovníků zaváděli SPH systém. Po splnění úkolu zpravidla jeden z organizátorů zůstal v podniku jako poradce a ostatní po doplnění pokračovali v organizační práci v dalším podniku.
Baťova vnitropodniková soustava, přemalovaná na SPH, se začala zavádět nejdříve v textilním průmyslu v celém Československu. Ale všeho dočasu - vlivem byrokratického a direktivního rozhodnutí našich centrálních, a to jak hospodářských, tak i politických orgánů, bylo využívání systému SPH od roku 1953 nejen zastaveno, ale i ve všech jeho formách zrušeno.
Co bylo základem samosprávného řízení?
Základem tohoto systému bylo středisko. Několik středisek stejného charakteru tvořilo provoz, z provozů vznikl závod a ze závodů podnik.
Každé středisko fungovalo jako samostatně hospodařící jednotka, dalo by se říci, že bylo samostatným podnikatelem. Na základě rozepsaného plánu vnitropodnikových cen nakupovalo materiál, polotovary, platilo režijní náklady, spotřebovanou energii, zajištěné služby a vynaložené mzdy.
Svoje výrobky nebo zajištěné služby odvádělo, t.j. prodávalo svoje produkty, polotovary nebo služby dalším svým odběratelům – střediskům, opět za vnitropodnikové ceny. To vše na základě rozepsaného – schváleného pololetního plánu, naporcovaného na jednotlivé týdny. Všechny operace řádně zkalkulované, znormované a zúkolované. Hospodářskou činnost každého střediska týdně operativně zúčtovávali, a tím i celý podnik. (Dnes tento systém provozuje japonská Kyocera, ovšem s denními výstupy. A na vysokých školách se vše učí coby zahraniční management. Pozn. C.) V Baťově systému mělo každé středisko i provoz a závod dostatečný prostor pro samostatné hospodaření – podnikání, které bylo možné snadno účetně kontrolovat.
Na splnění výrobního i hospodářského výsledku (zisku), byli hmotně zainteresování všichni řídící pracovníci. Na výsledku provozu byli zase zainteresováni provozní pracovníci a t.d. Mzdy řídících pracovníků se skládaly ze dvou částí:
a) mzdy základní, které pracovník dostával každý týden do výplaty v plné výši.
b) prémie, t.zv. konto. Každý řídící pracovník, na základě schváleného pololetního plánu, obdržel pracovní smlouvu, ve které měl mimo jiné uveden procentuální podíl prémií, navazující na plnění plánu výroby a plánovaného hospodářského výsledku, t.j. zisku. Při splnění a především při překračování výroby a zisku byly tyto prémie podstatně vyšší než základní mzda. (I v případě zisku se stále jedná o rozdíl proti plánu, ne o klasický hospodářský výsledek, pozn. C.)
Prémie (konto) se na základě finanční uzávěrky týdně vyčíslovaly a tak řídící pracovníky bezprostředně zainteresovávaly na hospodářském výsledku svého úseku. Částku ovšem nedostal „účastník“ (tak nazývali prémiované zaměstnance) přímo, ale měl je připsány na svém finančním kontě a úrokované 10%. Fungovala tu jakási Baťova banka, ze které prostředky na základě žádosti uvolňovali. Přitom každý řídící pracovník musel mít na svém účtu dle své funkce přiměřené saldo, dalo by se říci kauci.
A tak celý kolektiv hospodářských pracovníků musel vynakládat veškeré úsilí na splnění a překračování plánovaných ukazatelů, jednak aby si zajistil prémie (konto) a dále, aby splnil a tím přispěl k co nejlepšímu výsledku provozu a provoz zase závodu a závod podniku. Tento prostý ekonomický úzus tvořil na jedné straně hnací sílu k trvalé prosperitě podniku a zároveň umožňoval vyniknout schopným jednotlivcům a kolektivům a na straně druhé odhaloval neschopné. Ty pak personální oddělení svižně nahrazovalo schopnějšími.
Případné škody, ztráty, zmetky, manka a pod. musel příslušný pracovník nebo kolektiv hradit z popisovaného prémiového konta. Dále přední dělníci, t.zv. předáci a účastníci, t.j. dělníci pracující na špičkových strojích, nebo na ekonomicky důležitém pracovním úseku, byli mimo svůj výdělek týdně finančně zainteresováni na docilovaném zisku buď úseku nebo střediska, ve kterém pracovali, a výše uvedené prémie dostávali týdně do výplaty (přímo, na rozdíl od vedoucích, mistrů, provozářů a ředitelů ).
Samotní dělníci?
Odměňovali je za skutečně vykonávanou práci, t.j. v úkolové mzdě (téměř všichni). Každý dělník nejenže znal, ale musel znát svoji sazbu, která neobsahovala žádná členění tak, jako v současné době. Celý systém byl jednoduchý, všem srozumitelný a ponechával široký prostor pro iniciativu a ekonomické podnikání na všech stupních řízení. Navíc umožňoval především mladým spolupracovníkům rozvíjet své tvůrčí schopnosti.
|
.... chyby v činnosti Holého .... .... snaha o prosazení organisace n.p. Baťa jako SPH do celého národního hospodářství byla označena za cílevědomou snahu nasadit všude samé staré baťovské kádry, získat přehled o celém národním hospodářství, ovlivňovat je a brzdit jeho socialistický vývoj. Holý byl odsouzen na 18 let, neboť prý pracoval jako agent buržoasie, přál si restauraci kapitalismu .... vzpomínky pamětníků |
Schopní a iniciativní pracovníci měli možnost uplatnit se na vedoucích místech nejen v podniku, ale firma je vysílala do celého světa jako nákupce a prodejce, do zahraničních závodů a pod. Po roce 1945 odešlo mnoho schopných Baťovců na vedoucí místa jako do centrálních orgánů, tak po celé republice. Další pracovníky jsme začali postrádat po roce 1948. (Ze Zlína bylo za první tři poválečné roky vyštváno 13 000 osob, t.j. čtvrtina tehdejšího obyvatelstva. A určitě si dotyční nešli sednout na ministerstva rodícího se totalitního státu, spíše skončili jako podruzi v pohraničí. Vedení Baťovky se zmocnili dobrodruzi, vypočítavci a podnikavci typu jednoduchého komunisty Kionky a válečného přivandrovalce dr. Holého. Pozn. C.)
V roce 1948 soustavu (jak výše uvádím) uznali jako nejlépe vyhovující na úseku vnitropodnikového řízení a od roku 1949 do roku 1953 byla úspěšně zaváděna do všech odvětví našeho národního hospodářství. Z této podivné doby zůstala v nejrůznějších závodech po celém Československu také dosti početná skupina zaměstnanců. Všichni tito pracovníci, spolu se zlínskými Baťovci, zanechali v našem národě tradici Baťova systému.
Ve srovnání s dnešním těžkopádným a komplikovaným mzdovým systémem, který již dávno přestal plnit svou stimulační funkci, vynikne Baťova soustava jednoduchostí. A v jednoduchosti spočívá její krása, elegance a operativnost. Porovnejte sami:
Baťovy výplatní listiny obsahovaly čtyři kolonky: mzdu úředníků, dělníků, nemocenskou a daň. Uzávěrky probíhaly každý týden a výplatní zpracovával a vyplácel cca 500 osob.
Jsem přesvědčen, ze kdyby se kladné prvky systému SPH doplnily progresívními metodami a současnou výpočetní technikou, mohla by tato metoda na úseku vnitropodnikového řízení účinně napomáhat při celkové přestavbě našeho národního hospodářství na hospodářství tržní.
Závěrem doporučuji, že by bylo vhodné uskutečnit setkání bývalých pracovníků koncernu Baťa (kterým ještě slouží zdraví) a z nich sestavit tým odborníků, kteří by třeba i za pomoci nějaké celostátní organizace seznamovali s Baťovým systémem naši veřejnost i podniky a instituce, které budou mít zájem zavádět SPH systém ve své organizaci, a tím znovu přesvědčit celostátní orgány v Praze, že Baťův systém je nejlepší a nejvhodnější pro vnitropodnikové řízení našich podniků.
Fotografie nezáměrně přibližuje další drobnou výmluvnost baťova systému – pracovní stůl. Ocelová konstrukce, na ní deska, jeden (!) šuplík. Toť vše. Na zbytečné papírování opravdu nebyla ve firmě nálada.
Cygnusovo slovo na závěr:
Nejsem si jist, zda a do jaké míry redakce otiskla původní článek F.Š. – zda vytiskla s minimálními korekturami pouze jeho necenzurovanou podobu a délku a nebo zda se pisatel na tvorbě aktualizovaného textu podílel přímo. Poházené řádky a věty spolu s tvrdě přestavbovou dikcí, která neodpovídá ani krátkodobému idealismu většiny obyvatelstva po převratu v listopadu 1989, napovídá spíše možnosti první - opsání již zastaralého článku v plném znění.
Osobně jsem se při koncipování textu vždy neudržel a sem tam přitvrdil – laskavý čtenář nečte na 100 % text Fr. Šantavého (95 %), ale později narození zase spíše pochopí, o čem je řeč. Členění na střediska, provozy a závody jsem ponechal, ač názvy neodpovídají původnímu baťovskému členění.
Stesky o zahození šance, hochštaplerech nechtějících pracovat pro veřejnost a dalších jevech let devadesátých jsem si odpustil. Baťovým systémem (pod různými názvy a modifikacemi) dnes naše studenty krmí obdivovaní zahraniční manageři.
|
Pro zajímavost srovnejme hodnocení SPH z pera komunistických historiků. Od počátku šedesátých let při PV KSČ pracovala komise pro zpracování dějin n.p. Svit – jedním z jejích výstupů byl následující závěr (publ. Přemysl Roušar, Dějiny národního podniku Svit – národní podnik Baťa 1945 – 1948; str. 123). |
|
Přemysl Roušar o dílenské samosprávě a SPH po válce |
|
.... Významnou úlohu ve správě podniku měly dále účtárna a kalkulační oddělení jako centra ekonomického řízení. Plánovací útvary v té době ještě neexistovaly, jen v závodech útvary nynějšího plánování MTZ, které provádělo t.zv. kontingentační oddělení – pozůstatek řízeného hospodářství z druhé světové války. Evidence, kalkulace a systém operativního plánování přímo ve výrobních útvarech tvořily dohromady skloubenou soustavu vnitropodnikového řízení, poznamenanou ještě četnými prvky kapitalistického hospodářství. Technika této soustavy řízení byla však vysoká a propracovaná. V tomto období si důležitou roli v řízení podniku držely i komerční složky t.j. nákup, prodej, financování. Tyto představovaly rozhodující a určující činitele, kterým se musela podřizovat výroba; jejich postavení vyplývalo z přímého působení produkce zboží a trhu, v neposlední řadě také z ekonomického tlaku. Po příslušných úpravách a přizpůsobení se z této soustavy později vyvinul systém podnikového hospodářství (SPH) zaváděný také od roku 1949 v ostatních podnicích ...... ---------------- Zprvu se doposud zavedené soustavě organisace a řízení nadále říkalo „dílenská samospráva". Teprve od roku 1946 až do roku 1948 je možno hovořit o období přechodu od kapitalistické organisace hospodaření k vytváření organisace řízení v socialistickém podniku. Systém organisace řízení se v tomto období nazýval „podniková samospráva" a technicky jej propracoval prof. Bohuslav Partyk, který v té době v n.p. Baťa zastával funkci odborného experta. Hlavním nástrojem systému SPH byla dobrá normová základna. Normalisaci výrobní technologie, výrobků a jejich součástí v minulosti podnik věnoval značnou pozornost. Technické normy pro složky přípravy výroby (modelárny a další) znamenaly závazek a vedení podniku muselo schvalovat každou odchylku. Určování norem kapacit, výkonů i spotřeby surovin a materiálu bylo v závodech v této době již samozřejmostí a výpočty provádělo centrální kalkulační oddělení, které tak mělo jedno z rozhodujících postavení v řízení výroby. v provozním účetnictví se skutečnost porovnávala s rozpočtem vypracovaným na základě těchto kalkulací. Každou odchylku od rozpočtu musel vedoucí na týdenním výkazu o hospodaření střediska odůvodnit. Shrnuto – značnou hospodářskou samostatnost výrobních i správních útvarů podniku umožňovala soustava hmotné zainteresovanosti, vnitřní organisace závodů, dobrá normativní základna, kalkulační technika a evidence. Systém podnikové samosprávy, opírající se o zkušenosti n.p. Baťa, měl živý ohlas v široké hospodářské veřejnosti a postupně jej zaváděla především odvětví kožedělného, textilního a gumárenského průmyslu, později se přidal též průmysl potravinářský a některá další odvětví národního hospodářství. Názvoslovná jednota nepanovala. Některá odvětví nazývala systém podnikové samosprávy např. „Hospodářská samospráva", „Hospodaření podle rozpočtu", „Systém podnikového hospodářství", „Úplné střediskové účetnictví" a v poslední formě před přechodem na chozraščotní hospodaření „Socialistické podnikové hospodářství", označované zkratkou SPH. SPH se uchytilo i v zemědělské velkovýrobě na státních statcích. Zde bychom tyto aplikace našli pod označením SSH (Socialistické statkové hospodářství). Roku 1948 zřídil n.p. Baťa z rozhodnutí vyšších orgánů organisační oddělení, které po celou dobu vedl ing. arch. Čeněk Vorel (původně vedoucí výroby nábytku v otrokovickém závodě). Skupinu postupně doplňovali další odborníci, ve značném počtu i z řad dělníků, kteří znali praxi hospodaření v n.p. Baťa. Organisační oddělení mělo ve znárodněných podnicích zavádět systém SPH. Šlo především o vytváření předpokladů, aby systém mohl být zaveden a o jeho vlastní aplikaci. Později nastala (především v odvětví textilní výroby) taková praxe, že některé pracovníky skupiny určili jako experty s úkolem zůstat ve firmách i po zavedení systému SPH a řešit další eventuelní problémy po odchodu organisační pracovní čety. Mnozí v přidělených podnicích zůstali už trvale. Národní podnik Svit umožnil studium této soustavy organisace a hospodaření odborníkům z jiných podniků, institucí a škol v celém Československu i zahraničním expertům ze socialistických států, především sovětským odborníkům. -------------
..... V podstatě existoval v podniku funkcionální systém řízení s velikou pravomocí odborných (funkčních) útvarů ve správě. Rozsáhlou pravomocí byli vybaveni účetní, výplatní, kalkulanti a po určitou dobu i osobní referenti. Zaměstnanecké záležitosti však brzy po osvobození začaly autoritativně ovlivňovat a rozhodovat závodní rady a podniková rada. V čele znárodněného podniku stál generální ředitel a čtyři ředitelé (výrobní, obchodní, finanční a správní). Funkce těchto ředitelů nebyly však z hlediska odborného řízení přesně vymezeny, protože do února 1948 existovalo ve vedení národního podniku t.zv. paritní zastoupení politických stran. |
