Boj proti hostincům a kořalnám

Starosti pana Linkenhelda

časopisy Sdělení a Zlín

Na příkladu p. Linkenhelda¹⁾, zlínského řezníka a provozovatele výčepních koncesí přiblížíme obtížnosti života hostinských, restauratérů a kavárníků za éry starostování Tomáše Bati, inspirovaného m.j. americkou prohibicí. 

Dle časopisu Sdělení – od vítězství baťovské kandidátky v komunálních volbách 16. září 1923 pravidelně informoval o dění na radnici a ve městě Zlíně -  ze  dne 24. prosince 1923 projednávalo obecní  zastupitelstvo ve třetím bodě žádost:

„.... o rozšíření hostinské koncese na domě č. 208. Starosta T. Baťa sděluje, že při hlasování v městské radě o žádost p. Linkenhelda byla rovnost hlasů a starosta dal svůj hlas k zamítnutí. Své rozhodnutí odůvodňuje tím, že jak on, tak celá skupina zaměstnanců fy. T. & A. Baťa postavili se na zásadní stanovisko nepovolovati nových hostinských koncesí, ani rozšíření starých, pokud se výčepu lihovinových nápojů týče, neboť již stávajících 18 výčepních místností na 5 000 obyvatel daleko překročilo hranici zákonem stanovenou ....

.... Za vlády předešlého zastupitelstva bylo zřízeno mnoho nových hostinců. Když jdeme od nádraží k náměstí, napočítáme jich málem více nežli rodinných obydlí. Veliký počet hostinců jest nebezpečím pro rodinný život občanů a potlačuje blahobyt v obci...

.... musíme potlačovat všechno, co škodí rodinnému životu a sloužiti všemu, co rodině přispívá neboť dobré hospodářství obce může býti založeno jedině na dobrém hospodářství rodiny...“

Co by to ale bylo za živnostníka, kdyby nechrlil nové nápady? Nad jedním z nich se za téměř sedm let po prvních vítězných baťovských volbách rozhořčil Antonín Cekota (Zlín-Sdělení 6. září 1930):

Školy a hospoda

Ve Zlíně, několik kroků od školy Komenského, je kořalna²⁾. Kořalna p. Linkenhelda. Staré stavení, kam se do nálevny slézá po schodech dolů.

Kořalna byla vystavěna už před věky a stála vlastně za Zlínem. Byla to panská kořalna a tvořila protějšek k panské hospodě a pivovaru. Časy se změnily. Kořalna za městem se ocitla náhle ve středu města. Panská hospoda a zbytky pivovaru úsilím starosty města a městské rady zmizely a na jejich místech vznikl veřejný park. Celé okolí bývalého panského sídla (k němuž kdysi patřila také kořalna) se dostalo do rukou veřejnosti, jako nejkrásnější část města, proměněná v park. A do této nejkrásnější části města umístěny školy. Ale v srdci tohoto školního parku, u vchodu do školy, zůstala kořalna. 

Zlínští rodičové se starají o školy jako v málokterém jiném městě. Obecní zastupitelstvo v čele se starostou namáhají se vybudovati Zlínu a zlínským dětem ty nejlepší školy, jaké lze za současného stavu vychovatelské vědy vytvořit. Zlínské učitelstvo pracuje ve školách s nadšením a největším úsilím. Avšak není pouze školní výchova – je také výchova příkladem. A deset kroků od školní brány je kořalna.

Městská rada věnovala na úpravu okolí školy již takové oběti, že se jí přímo bolestně a trpce dotklo, když bývalá okresní politická správa povolila majiteli kořalny p. Linkenheldovi kromě výčepu lihovin také koncesi hostinskou. Proto také podala odvolání proti tomuto povolení, avšak zemský úřad její odvolání dne 31, ledna 1930 zamítnul.

V regulačním plánu města Zlína jsou školy umístěny uprostřed parků a zahrad, které se mají státi součástí vyučovacího systému, zejména při vyučování přírodním naukám, znalosti zvířeny, rostlinstva atd. Podle tohoto plánu je také okolí škol již upraveno a upravováno, protože plán byl zemským výborem schválen, a tak dnes dělí děti od parku jen hospoda p. Linkenhelda a pozemek p. Maloty, koupený výhradně na spekulaci v době, kdy bylo všem známo, že obec jej bude potřebovati pro veřejné účely.

Proti schválenému plánu a úpravě protestovali pouze pp. Dr. Haupt, Malota a Linkenheld a jejich protest se má projednati před nejvyšším soudem v říjnu letošního roku.

Na tomto ideálním vybudování okolí zlínských škol záleží nejen rodičům, ale každému obyvateli města. Proto věnoval starosta obce dva a půl milionu Kč na koupi Hauptových zahrad a zámku, proto vynaložilo obecní zastupitelstvo tolik péče a výloh  na úpravu komunikací v okolí škol. Kořalna v sousedství školy je nejen semeništěm pohoršení pro děti, ale maří také komunikaci v místě nejsilnějšího automobilového provozu, neboť zužuje ulici a dává podmínky k shlukování lidí. A proto se odebral náměstek starosty p. Sláma k p. Linkenheldovi, aby s ním sjednal výkup tohoto jeho majetku, čímž by obec získala možnost kořalnu zrušit.

Pan Linkenheld se však vyjádřil, že má informace, že svůj spor o hospodu s obcí u nejvyššího soudu vyhraje a bude si moci vedle staré hospody postavit novou, jak o to žádal. A na otázku, zač by byl ochoten obci prodati tento svůj majetek s kořalnou, ohlásil cenu 4 miliony Kč, čímž, jak pravil, obci vychází velice vstříc.

Pan Linkenheld zaplatil za staré chalupy, za něž žádá 4 miliony Kč v roce 1921, tedy v době znehodnocení měny celkem 150 tisíc Kč. Pan Linkenheld je bohatý muž a jeho majetek pomáhaly budovat ty síly a vlivy, které budovaly průmyslový Zlín a blahobyt jeho obyvatelstva. Nebyla to kořalna, odkud pramenila největší část jeho příjmů. Byla to živnost řeznická a uzenářská a žádný z občanů mu jistě nezávidí příznivého vývoje jeho majetku, získaného v této živnosti.

Každý zlínský občan si však musí položit otázku: Je to slušné, aby obec zaplatila 4 miliony Kč zámožnému člověku za to, že před několika lety koupil kořalnu u školy a za to, že rodičové, vychovatelé a obecní zastupitelstvo cítí naléhavou nutnost odstraniti toto semeniště stálého pohoršování dětí?

Městská rada nemá nejmenšího úmyslu poškoditi p. Linkenhelda v jeho živnosti a chce mu býti nápomocna v získání jednoho z nejlepších míst ku zřízení řeznického, příp. lahůdkářského obchodu. Na jeho požadavek 4 miliony Kč za 2 staré chalupy přistoupiti rozhodně nemůže. Je to peníz, který znamená téměř dvě třetiny obecního rozpočtu. Proto nyní, když ztroskotalo jednání o vykoupení kořalny, vyčkává jak městské zastupitelstvo, tak obyvatelstvo celého města rozhodnutí úřadů. Bude to rozhodnutí, které zasáhne do každé rodiny a bude působit po staletí – rozhodnutí, bude-li možno ve prospěch majitele kořalny rozšiřovat pohoršení na celá pokolení dětí, procházející denně školní bránou, nebo dáti podmínky pro jejich výchovu v řádné a slušné občany.

Jistě si úřady neuvědomily, jaký present dávají panu Linkenheldovi na účet veřejnosti, když povolily rozšíření hostinské koncese v jeho kořalně. Městská rada neměla a nemá v úmyslu poškoditi p. Linkenhelda, avšak potřeba úpravy místa, kde stává jeho hospoda jest tak naléhavá, že městské zastupitelstvo, aby neožebračilo obec a zejména také uchránilo desetitisíce lidí a zvláště dětí za stávající velké a stále vzrůstající frekvence automobilové od úrazu při přecházení nepřehledné a nebezpečné zatáčky u Linkenheldovy hospody, musí se usnésti k podání návrhu na vyvlastnění potřebných nemovitostí.

Na tento článek zareagoval .... ne Linkenheld, ale časopis „Obrana“, hlásající mínění státních úředníků. Lehce zmatečně (v článku se jedná o problém objektu před Komenského školou, ne novou Masarykovou pokusnou měšťanskou), ale se zjevnou pohrůžkou se zamýšlí se nad odvedenou daní z tak prosperujícího podniku. Pomáhá starostovi T. Baťovi – celý článek radostně přetiskuje časopis Zlín–Sdělení dne 24. října 1930:

Jakou cenu má kořalna

„Obrana“, časopis zemských a státních zřízenců, přinesla 15. X. t.r. následující zprávu, týkající se známé záležitosti s kořalnou:

Jakou cenu má kořalna, dovídáme se mimochodem z této zprávy: Ve Zlíně mají pěknou novou školu. Mají tam u té školy také pěkné sady. Mezi tou školou a těmi sady mají ale nějaký starý „dům“ a v tom domě kořalnu. Není to zrovna hezké mít vedle školy kořalnu, a tož se zlínští spolu se svým starostou Baťou snaží se ji dostat pryč. Nu, a teď přijde to pěkné. Podle zprávy „Pokrok. obzoru“ je majitel totiž ochoten „dům“ i kořalnu prodat za 4,000.000, slovy: čtyři miliony Kč.

To znamená kapitál, který by majiteli i jeho potomkům až do Bůh ví kterého kolena zabezpečil bezstarostný život bez práce. Z tohoto kapitálu by totiž bylo ročně 150 i 200.000 Kč úroků.

Dobrá, dejme tomu, že taková živnost má tu „cenu“, ale opravdu je otázka, je-li také zdaněna podle, tohoto svého vlastního ocenění? – Jinak chtěli bychom říci, že se velmi divíme, že úřady, které mají na starosti jednak zdraví lidu a jednak vzornou výchovu mládeže, samy se proti tomu nepostaví.

       Ze snímku je patrná poloha kritizovaných Linkenheldových domů: Větší objekt vlevo dole – Komenského škola. Od něj jeden centimetr šikmo k okraji nahoru dva „opilecké“ objekty.

¹⁾    Před vybudováním železnice do Zlína Linkenheldův otec provozoval dopravu bryčkou k železniční zastávce v Otrokovicích.

²⁾    Prodejna lihovin stála v tehdejší Zahradní ulici, 10 až 20 m na SZ od severozápadního rohu dnešní Krajské knihovny Fr. Bartoše.  Na níže zobrazené mapě řada domků u č. 6 (deputátní domky), její pravá strana. 

Zvýraznění textu – redakce.

V celé stati použito původního pravopisu.