Boj o zlínskou radnici

(zlínská politická přetlačovaná v letech 1908 - 1946)

Na komunální volby s termínem 16. září 1923 zbrojily místní pobočky politických stran velmi vydatně a agresivně. Výsledky měly mnohonásobně větší váhu nežli dnes. Platilo t.zv. obecní zřízení (zák. č. 76/1918 Sb.) – města v rámci jednoduchých zákonů byla téměř vlastními pány. Stejně tak neexistovalo přebujelé přerozdělování daní – většina zaplacených prostředků končila v obecních pokladnách a mohla být využita ve prospěch či neprospěch místa. Tím ovšem stoupal interes těch, kteří finance odváděli, na jejich užití.

Českoslovenští socialisté nedokázali pro Zlín sestavit konkrétní program. Snad na základě celostátní „marketingové“ koncepce slibovali poctivě spravovat věci veřejné a zůstat spravedliví k protivníkům, usilovat o sousedskou snášenlivost a chránit utiskované. Chtěli zamezit šíření korupce a starat se, aby občan nemusel za mzdu prodávat svou duši a svědomí.

Poslední sentence měla znamenat zřetelný útok na Tomáše Baťu, ale v sousedství daleko křiklavějších předvolebních pranic zanikla. Filosofující, vágní program nepřitahoval – na výsledkové listině zaujali až třetí místo za baťovci a komunisty.

Výrazně divočeji působili komunisté. Docházelo k přímým střetům rétorickým i fysickým. Přitom základní schema postavila KSČ velmi jednoduché: štvaní proti Baťovi.

Šlo pravděpodobně o jediný program, který měli rozpracovaný do detailů. Jako by se připravovali na svou roli v oposici, kde se dá jednoduše kritisovat. Jenže – stáli v čele města a nic nepřinášeli. Fatální chyba, stála je (mimo jiné) první místo.  

Bili na bubny, že „vlk se oděl v roucho beránčí“ a kapitalisté, kteří vládnou státu, chtějí uchvátit moc i v obcích. Baťa dělnému lidu slibuje a současně lže – peníze, které tak grandiosně hodlá do obce investovat, sedře z něj.

Podávání komunistické kandidátky neproběhlo standardně. Komunisté-baťovci museli do závodních novin dávat prohlášení, že se se stranou rozcházejí. Tak se dařilo mařit definitivní seznam volených, protože klesal počet aktivních členů strany.

Zlínští povolali na pomoc odborníky z krajského vedení v Hodoníně. Ti přijeli a sestavili kandidátku. Byla včas odevzdána – ale ouha! Z nečekaného směru přišla potíž. Dva malí živnostníci se zalekli odpovědnosti a požadovali vyškrtnutí svých jmen. Nová, doplněná kandidátka byla úřady taktéž vrácena.

Třetí pokus vyšel. Na kandidátce samí pevní soudruzi, oproti první versi zmizelo osm živnostníků. Ti už se nikdy nezbavili podezření ze spolupráce s KSČ a u Baťů neměli dveře otevřené dokořán. ⁵⁴⁾

Protibaťovská demonstrace v předvolebním čase. Nápis „Pryč s baťovským režimem“, nesený v čele průvodu, vidíme v pozadí při projevu Františka Nováka /?/. Stručně vyjadřuje náplň celé komunistické kampaně.

Záběry zakončuje projev TB ke svým zaměstnancům v areálu továrny před odchodem na náměstí (jiného dne). Závěrečné vteřiny snímání jsou pořizovány ze 13. budovy.

Současně probíhalo naleptávání baťových závodů „zevnitř“. Cílem této linie – nazvěme ji ideově-konkurenční – bylo získání politického vlivu na zaměstnance a současně, v zájmu sponsorů KSČ, narušení jejich pracovní morálky.

Po ovládnutí dělnického a úřednického výboru baťovci zájemcům o třídní boj nezbylo nic jiného, nežli vstupovat do t.zv. „Rudých odborů“ (1922-23). V nich mohli být organisováni pouze tajně, pod čísly nebo falešnými jmény. Například Vojtěch Krejčíř vystupoval coby Dapro, Josef Simajchl jako Krejčí, Štěpán Lukášek slyšel na jméno Macháček, Čeněk Čáp na Ignáce, Míla Knesl na Kudrnu a Andrej Molnár na Vrchovinu.

Navzdory dnes všeobecně přežívajícímu tvrzení (vzniknuvšímu v období socialismu) působily v Baťovce dvacátých a třicátých let některé odborové organisace. Staraly se o otázky pracovní a sociální, neúčinkovaly rozkladně jako „pravé“ odbory a tak je Tomáš Baťa na svém území strpěl. Šlo o sociálně demokratické Odborové sdružení československé – Unie kožedělníků (Johanis, Srba), národně socialistické Československé odborové sdružení, Křesťanské sociální odbory (Čuřík) a další.

Jak se konsolidovaly v republice, začaly se i v podniku zabydlovat politické strany. Nepolitikařilo se – to by Baťa nestrpěl – ale vedoucí jednotlivých budov ⁵⁵⁾ byli fanoušky či přímo členy různých partají. Jejich podřízení se mnohdy snažili ukázat v lepším světle a vstupovali také. Někteří i vícekrát. Nebylo vzácností, že dělníci v důsledku výrobních změn nebo nemoci přecházeli z jedné budovy do druhé a mohli se pro jistotu pochlubit více legitimacemi, pečlivě uloženými v šatních skříňkách. Našli bychom tam například průkazky národních socialistů (Klátil), národních demokratů (Rojt), Národní obce fašistické (Jaroš) a t.d.

Adrenalinový nádech mívaly schůze komunistické. Trvalé napětí živilo strhávání a přelepování plakátů protistran, celonoční stranické hlídky, fotografování – či jeho simulace – příchozích, sem tam nešla elektřina a pod. Navíc se Zlínem potulovaly skupinky různých zájmů a stupňů asertivity. Není divu, že občas došlo i na pár vydatných valašských facek.

Organisovat takovou schůzi znamenalo v prvé řadě pronajmout sál v hostinci „U anděla“ alias „Hrubé hospodě“, po jeho zbourání na „Záložně“.

Štáby neponechávaly nic náhodě. Korteši ⁵⁶⁾ obcházeli domácnosti, přesvědčovali, vysvětlovali a značkovali (prý) kandidátní listiny. Na komunistické schůze nepřicházeli diskutovat o zhoubnosti Baťova systému a výhodách kolektivismu, ale napadat a prát se.   

Poslední věta předchozího odstavce by mohla být zařazena do lokálních mýtů rudé totality, kdyby se touto činností ve svých životopisných poznámkách nepochlubil Jan Antonín Baťa. Z Ameriky přivezl nepěknou myšlenku – zřídit útvary pro podporu volebního boje, akční komanda. Sám se stal jejich „vrchním velitelem“.

Party Jan Baťa & co. schůze opravdu navštěvovaly. Vstupovaly do vosích hnízd ideologických nepřátel, snažily se hájit názory Tomáše Bati a argumentovat v jeho prospěch. Vše mezi rozčilenými protivníky na jejich vlastních akcích. Div, že diskuse přerostla v nenávist a potyčku? Stávalo se.

Kolik všeho bylo nelze již dnes přesně dohledat. Vezměme v potaz i obecnou tendenci pověstí a fám k bobtnání v čase. Jedním z velitelů baťovských part byl i utajený komunista, syn čsl. ministra obrany a premiéra Františka Udržala Jiří.

Úryvek ze vzpomínek Jana A. Bati poslouží k lepší identifikaci těch, kteří se bili na komunistických schůzích.

„ ....  Snad víte, že Udržal byl mým spolupracovníkem a sice na jednom z nejvyšších míst .... svěřoval jsem mu začasté boj s komunisty ve Zlíně a vedení mých obranných skupin na schůzích a táborech lidu. Nikdy neprotestoval slovem, naopak. Zhostil se svého úkolu s největšími úspěchy a podstatně pomohl vyhnati komunisty ze Zlína. To bylo v roce 1935 ....

.... varoval jsem jej, že jeho činnost ve Zlíně a jeho stanovisko ke komunistům, jež účinně pomohl ze Zlína vyhnati, způsobí, že jej zavřou v Rusku a pošlou na Sibiř.

Smál se a vysvětlil mně, že se mýlím. Co dělal ve Zlíně, dělal po dohodě s komunistickou stranou, jejížto zakládajícím členem je už někdy od 1920 či tak ....“ ⁵⁷⁾

Komunistické schůze a veřejná shromáždění by byly napadány i bez angažmá Dr. Udržala. S ním se vše odehrávalo pod částečnou kontrolou komunistů, kteří za cenu zbití svých soudruhů získali střelivo proti Baťovu – polofašistickému a policejnímu, jak říkali – režimu.

Volební program baťovský

Baťovští kandidáti, na rozdíl od konkurence, představili velmi, velmi konkrétní program. Slibovali, počítali, argumentovali. Probrali vše potřebné – a přesvědčili. Poprvé, ne naposledy zaujali na zlínské radnici první místo.

V předchozí kapitole jsme sledovali přetlačování Tomáše Bati s komunistickou radnicí, které jej donutilo k postavení vlastní volební kandidátky. Jak akcí protivníků využil ve prospěch svůj a města Zlína?

V prvním plánu vyvstala nutnost vysvětlení nezvyklého tahu postavení kandidátky zaměstnanců jednoho z mnoha zlínských podniků. Proč nevolit jako do Národního shromáždění (tehdejšího parlamentu) politickou stranu zdůvodňoval roku 1923 Tomáš Baťa takto /pro velký rozsah kráceno/:

„ .... náš závod pracuje letos se ziskem .... zásluha na tomto vítězství přísluší všem našim zaměstnancům .... také našemu dělnickému výboru, který nám nepřekáží od prosince ....

Máme ještě dlouhou cestu před sebou. Mám pocit neschopného podnikatele, když srovnávám, kolik náš závod poskytuje svým zaměstnancům a zákazníkům s tím, kolik poskytují veliké závody americké ....

Baťovské shromáždění u vstupu z náměstí do Bartošovy ulice.

.... není pak divu že z naší země stále více mladých, schopných, ba nejschopnějších lidí vyhledává práci v Americe ....

.... mnozí lidé tvrdí, že nelze v naší zemi vybudovati velké závody, protože nemáme moře a nemáme tolik uhlí a petroleje jako v Americe. Já tvrdím, že velký blahobyt amerického lidu vybudován jest především na moudrosti a pilnosti tamního obyvatelstva ....

.... Chci dokázati, že i v naší zemi lze takové závody vybudovati. Potřebuji k tomu především správného názoru a správného pochopení svých zaměstnanců. ....

.... náš závod jest nevhodně položen .... má málo vody, leží daleko od hlavní trati a daleko také od většího města s bankovním místem, ba daleko od hlavní silnice. Schází mu přímé telefonní spojení a silniční spojení s okolím, školy, nemocnice, plynárna a jiné.

K odstranění všech těchto je třeba pracovat v dorozumění s obecním zastupitelstvem. Avšak ve Zlíně jest tak mnoho politických stran, zastoupených v obecním výboru, že jest dorozumění s nimi nemožné .... dotyčná strana vyhrála volby pod heslem „proti Baťovi“ .... politické strany po celou dobu jednaly s námi jako s nevážnými lidmi.

Co potřebuji od Vás?

Jen to, abyste mi pomohli odpolitisovat obec, jak jste mi pomohli odpolitisovati konsum a závodní výbor a abyste za tím účelem utvořili kandidátní listinu pro obecní volby.

Ve vedení naší malé obce jest politika zrovna tak škodlivá, jako v konsumu a v dělnickém výboru.

V obci se nedělají žádné zákony, tam se vybírají a vydávají jen peníze. Buď rozumně neb nerozumně ....

.... já bohatství pro sebe nepotřebuji .... ani odpolitisování obce si nepřeji pro sebe, ale pro vás a ostatní občanstvo.

Vybudujeme velký závod ku blahu našeho zaměstnanectva i konsumentů celé republiky. Podaří se nám vybudovati i město, které svým vzrůstem, pořádkem a svými hospodářskými poměry bude sloužiti za vzor jiným městům v našem státě.“ ⁵⁸⁾

zvýraznění redakce

 Tomáš Baťa instinktivně vycítil, kterým směrem se má v obcích ubírat agitace a trefil kampaň na komoru. Zatímco soupeři na shromážděních předčítali – na živo, bez mikrofonů a amplionů – všeobecné programy stran, vhodné do parlamentu, začal sázet před obecenstvo konkrétní návrhy na přestavbu města a závodů s přesným ceníkem služeb.

V minulé kapitole byla vypíchnuta trojhitparáda problémů: elektřina - pozemky a městský prostor - financování. Jaká Baťa předložil řešení?

Causa elektřina podruhé

Baťa ještě nikdy neztratil .... stále platila stará předválečná smlouva, uzavřená s firmou Ericsson, na dodávání stejnosměrného proudu do městské sítě. Ještě pět let to tak mělo být.

Přesto:

„ .... zařídíme v obci i na Pasekách síť pro střídavý proud na vlastní náklady ve smyslu naší nabídky ze dne 19. června, čili jinými slovy, zařídíme obci zdarma to, co jiné elektrárny nabízejí za Kč 2 700 000. Proud budeme dodávat nepřetržitě po celé příští období. Jsme ochotni uzavříti s obcí smlouvu i na deset let, pokud si toho bude přáti i jen jeden přísedící obecního výboru. Cenu proudu střídavého stanovíme vždycky pro světlo o 30 proc. a pro motory o 20 proc. levněji, nežli účtují obyvatelstvu obce, které kupují proud od Středomoravských elektráren ....“ ⁵⁹⁾

Baťovské „Bude to tak a tak, nebo nechej ležet“. Továrník celý problém rozvedl i v jiném směru:

„Šlo jim o to, aby se nepřestávalo nadávat na Baťu“, vypůjčil si do „Sdělení“ repliku z komunistického „Našeho Slovácka“ a pokračoval:

„K tomu se ovšem hodí ten starý proud, protože při tom se nedá pracovat, leda nadávat. My se nebojíme .... Budeme vybírati již za srpen 70 % příplatek, vzdor volbám, a odpojíme každého, kdo nezaplatí ....“ ⁶⁰⁾

Jak se můžeme dočíst ve „Sdělení“, které vyšlo pár dní nato, prohlášení myslel smrtelně vážně.

„Shledávám, že 70 % přirážku na proudu započali naši lidé vybírati od nejmenších spotřebitelů. Nařídil jsem .... aby vybrána byla od velkokonsumenta Nováka, protože především on, jako starosta .... má na zvýšení proudu vinu .... naše ztráty, spojené s dodáváním proudu, přenesli jsme na konsumenty jen proto, abychom donutili zástupce obce jednati s námi vážně o dodávání proudu třífásového, který nabízíme dodávati levněji, nežli dosavadní proud špatný ....“ ⁶¹⁾

Psychologicky vzato – mistrný tah. Baťovi se podařilo proti radnici postavit její vlastní rozhodnutí. Pantáty zastupitele nejen znemožnil; ukázal i na toho, který ze stávajícího stavu těžil nejvíce – konkurenta Nováka (tehdy spolupracujícího na tovární výrobě obuvi s pány Jirouskem a Malotou). Článek postihnul i komunisty, hledající střelivo pro své dehonestace.

Budoucí voliči? Pochopili. Baťova tiskárna ráda vydala veršovánku neznámého autora:

Samozřejmě, tohle byla také tovární agitace. Přesně v duchu Baťovy námitky proti politisování na radnici.  Památníkem v posledním řádku myšlena - doufejme - historie a zapomnění.

Causa pozemky a městský prostor podruhé

Tomáše Baťu jsme opustili v momentech, kdy jej radní omezovali při přeložkách silnic a budování na směněných pozemcích. Buzerace progresivního továrníka rozrostla do takových měřítek, že v okolních obcích podráždila valašskou tvořivost. Z Vizovic (prý) šéfovi vzkázali, že:

„ .... kdyby chtěl fabriku rozšiřovat, ať se přestěhuje do Vizovic, že ho na nádraží přivítají s průvodem a muzikú a ještě tam na nádraží ho zvolíja doživotním vizovickým starostú ...“ ⁶³⁾

Baťova továrna, v roce 1922 oddlužená rasantními opatřeními, šlapala naplno a rychle novelisovala plány na progresivní růst závodu a města. Mohlo by se zdát, že tyto úvahy si vynutila až volební kampaň.

Ne. V „Románu života“ (J.A. Baťa) můžeme vyčíst koncepčnost plánů Tomáše Bati, přesahujících běžné denní snění jiných podnikatelů. Jejich dlouhodobost dosvědčuje také dopis Jana Žaludka, zaslaný do závodního časopisu „Sdělení“ 29. srpna 1923:

„Na Váš ctěný dotaz mohu Vám sděliti, že prohlášení Vašeho šéfa p. Tomáše Batě o vývoji a rozšíření našeho města (pan Žaludek pravděpodobně reagoval na projev Tomáše Bati ‚Náš závod a město Zlín‘, kde se T.B. zmiňuje o polohovém handicapu Zlína) měl jsem potěšení od něho v podobném znění již před 15 lety slyšeti. Musím se přiznati, že v té době a za tehdejších poměrů připadalo mi to sice věcí pro Zlín velmi výhodnou a slibnou, ale neproveditelnou. Teprve při předložení Vašich regulačních plánů objektů továrny, okolí města Zlína celkově, asi před třemi lety, vzpomněl jsem si na dřívější rozhovor s p. Baťou a viděl jsem, že projevené jím názory a myšlenky přicházejí najednou k uskutečnění ....“ ⁶⁴⁾

Odečteme-li od r. 1923 patnáct let, vyjde nám letopočet 1908. Volební rok. Skončilo relativně nahodilé umísťování Baťových výroben v „Dolních zahradách“, dva roky stála první tříetážovka, vyhořela a byla zakoupena sousední továrna Morice Lehra, zvládnuta i vážná stávka proti „americkému“ způsobu práce. 

Náznak neomítnutého červeného Zlína s pevným rastrem továrních budov byl dán – proč neplánovat budoucnost? Nebo šlo o aktivitu Tomáše Bati, který kandidoval do městského zastupitelstva? Nezjistíme.

První tříetážová budova při pohledu ze Stráží (Jižních svahů); exponováno r. 1906.

Před ní zlínské nádraží, v pozadí se vine Malenovská silnice.

Mnohokráte si Tomáš Baťa vyčítal rozhodnutí založit živnost ve Zlíně. Do první světové války to příliš nevadilo, ale v letech expanse se mladický nápad měnil ve svěrací kazajku. Pevnou, silnou – od jisté doby se Baťovy závody a jejich kapitálové klony budou rozvíjet v jiných obcích celého světa, Baťovem počínaje.

„Volbou místa, kde bychom se měli usadit, jsme si nelámali hlavy. O tom rozhodoval cit. Rozhodli jsme se pro Zlín jen proto, že to bylo naše rodiště ....“ ⁶⁵⁾

Každý zápor nese v sobě klad. Mimo možnosti stavění na „zelené louce“ skýtal Zlín ještě něco. Národopisnou neukotvenost. Město bylo moravské, velmi protiněmecké, o tom není sporu. Leželo ale mezi třemi oblastmi výrazných moravských kmenů: Valachů se svou horskou kulturou, Hanáků z úrodných nížin a Moravských Slováků. Za nějakých sedm set let se mu podařilo nepřevzít beze zbytku folklor žádného ze vzpomenutých subetnik.

V povodí říček Januštice a Dřevnice vznikla samostatná zóna, pro kterou počátkem 30tých let zavedl Jaroslav Žíla-Lipjan termín „Podřevnicko“. V její bezprostřední blízkosti se z východu nacházelo Valašsko, se severozápadu sousedila Haná a z jihozápadu Slovácko.

Podřevnicko dnes chápeme jako specifickou přechodovou etnografickou oblast. Stanovení míry vlivu jednotlivých sousedů bude asi ještě předmětem mnoha diskusí, pro Baťu hrál jiný faktor: díky „nevyhraněnosti“ oblasti nezakořenilo pevně ani zvykosloví, ani patriarchální láska k zemědělské půdě (místní přísloví bez uzardění tvrdí, že kraj rodí více kamení než chleba).

Rozděleným a nevyhraněným se vždy nejen lépe vládnulo, ale také se u nich snadněji prosazovaly zásadní změny – a Baťa chystal rozvrat dosavadního způsobu života.

Jeho novátorské pojetí rozvoje města lze dokumentovat statí z prvního vydání časopisu „Sdělení“ (25. května 1918). Nenajdeme v ní stopy dosavadních zemědělsko-řemeslnických zvyklostí, folklornosti a rurálnosti. Pouze práci, relaxaci a vzdělávání.

„ .... a tak, třeba se nacházíme v pozadí, my vedeme boj hlavně o zachování těla, svého zdraví. U nás tento boj je usnadněn možností dobře placené práce ....

.... musíme mít již nyní zájem na tom, aby i v budoucích dobách zůstala možnost velkého výdělku. Jak se v budoucnosti vyvine tovární výroba, jak překoná továrna přechodnou dobu, jak bude moci platit své zaměstnance, to je velký otazník budoucnosti ....

.... není dnes palčivější otázky nad bytovou. Dnešní poměry, kdy lidé v noclehárnách tísní se v hromadě, nemajíce ani blahodárného odpočinku, ani pohodlí, ba ani nejnutnějších zdravotních podmínek, jsou neudržitelné.

Bude zapotřebí bytů. Může-li býti co krásnějšího, než když se člověk může uchýliti do svého, když občerstven zasedne i do své zahrádky kde sluníčko nejkrásněji na světě svítí, kde prohřálo vzduch i ve stínu, že milo tam setrvat jako ve vlažné koupeli ....

.... vedle potřeb těla budou zde potřeby ducha, zvláště vzdělávací. Dnes už každý rozumný člověk ví, že vzdělávání má nejen vliv na jeho mravní stránku, ale i na výdělečnou schopnost. Prostředkem vzdělávacím jsou knihovny, přednášky, divadla, koncerty a jiné ....

.... nacházíme se na cestě, kde se stýká zájem zaměstnaného se zájmem zaměstnavatele. Čím užší tento styk bude, tím více to prospěje oběma stranám ....“ ⁶⁶⁾

Causa městská radnice a financování podruhé

Kapitola by klidně mohla nést podtitulek „Financování v éře deflace“. Již v úvodním projevu jsme se mohli dočíst o nejviditelnější zátěži starého zastupitelstva, investici do nové radniční budovy.

„Kdo z Vás potřebuje radnici za šest milionů korun? Vám každému by stačila radnice za 600.000 Kč. Ostatní peníze byste byli jistě vydali na účelnější věci. Oprava rozbité cesty k nádraží vy Vám sloužila po celá 4 léta a stála by jen několik tisíc.

Nemocnice a četné jiné potřeby pro Vás nutné bylo lze poříditi za tyto peníze.

Postavte na kandidátní listinu řádné muže! ....“ ⁶⁷⁾

Nejbližší nemocnice stála tehdy v Kroměříži, třicet kilometrů vzdálené.

Když radnice, tak i proti hospodám:

„ .... poznal jsem .... národy, kde muž vyniká .... fysickou silou, ale nezneužívá ji k tomu, aby uchvátil pro sebe největší díl práv a nejmenší díl povinností.

Naopak – muži těchto vyspělých národů berou si dobrovolně největší porci povinností a nejmenší porci práv pro sebe. Muži těchto národů zříkají se všech požitků, na kterých nemůže bráti účast žena a děti. Proto v celé obci není jediné hospody.

Zato jsou v obci uspořádána hřiště všeho druhu pro děti a školy jsou opatřeny nejcennějšími pomůckami učebními ....

Při posledním zasedání obecní rady hlasovali téměř všichni přítomní pro pátou hospodu na náměstí, prý proto, že nájem hospody nese více. Naše obec hledá blahobyt občanstva v hospodách. Tam ho jistě nenalezneme ....“ ⁶⁸⁾

Ženy mohly hlasovat jedině pro.

Baťova představa města bez hospod se držela velmi dlouho na prvních místech žebříčku hitparády místních témat, ochucována občasnými soudními dohrami. Snaha o její naplnění postupem doby přitvrzovala a začala postihovat konkrétní osoby a jejich investice.

Řešení financí zadluženého Zlína nabízel Tomáš Baťa pod hlavičkou článku „Náš pracovní program“:

„ .... spořiti budeme především na úrocích. Dluh naší obce po zaplacení všech nynějších závazků a otevřených účtů bude obnášeti asi šest milionů, které jsou vypůjčeny na 5 až 6 procent. Úroky obnáší asi Kč 300 až 350.000. Při letošním základu daňovém, asi Kč 100.000,-, stačí stávající 350 proc. přirážky sotva na krytí těchto úroků.

Pomocí svých vědomostí a známostí v peněžnictví chci opatřiti obci úvěr, třeba krátkodobý, za 4 procenta.

Úspora jednoho procenta úroků znamená při letošním základu daňovém jen sedminu obecních přirážek. Při 4 proc. zúročení bychom ušetřili jistě jedno a půl procenta dosavadních úroků a tím jednu pětinu veškerých přirážek, to znamená při Kč 350.000 asi 70.000.

Obecní majetek nemovitý vynáší ročně podle rozpočtu za rok 1922 Kč 12.732,-, což odpovídá při 4 proc. zúročení asi Kč 320.000. Obec nemůže si na tento majetek vypůjčiti více nežli Kč 240.000.

Ovšem, mimo nemovitého majetku jest další záruka poplatní schopnosti občanstva a to mimo nepřímých daní (které podle rozpočtu za rok 1922 měly vynésti Kč 142.000) přirážky na daň výdělkovou. Úvěruschopnost obce, která jest z 80 proc. odkázána na jednoho poplatníka, jak to jest v případě naší obce, jest malá. Věřitel nemůže věděti, zdali tento poplatník bude schopen přirážky platiti, nebo zdali nepřenese svoji centrálu (jak se již i ve Zlíně ten případ stal) do jiného místa, a tím předpokládané přirážky obci ze značné části uniknou. ⁶⁹⁾

Laciného úvěru možno tedy dosáhnouti jedině osobním ručením a ručit může každý jedině za to, nač má vliv a odpovědnost.

To jsou důvody, proč jsem úvěr nemohl dříve obstarati a proč mi nebude možno jej ani nyní opatřiti, nebude-li odpovědnost za řízení obecních záležitostí vložena do mých rukou ....“ ⁷⁰⁾

Od starých závazků baťovský volební program plynule přešel ke snižování nákladů, respektive k jejich dobrovolnému přebírání firmou Baťa:

„Budeme se starati o to, aby co nejdříve počal úřadovati okresní silniční výbor ve Zlíně, aby bylo lze peníze, které doposud plynuly jinam, využíti k uspořádání silnic a komunikací našeho města i celého okolí.

Nebudeme požadovati během příštího období od obce ani sebemenšího nákladu ku pořízení veřejných cest, osvětlení, kanalisace a vodovodu, a čehokoli jiného pro naši novou čtvrť [Letná], kterou továrna buduje, ačkoliv považujeme za samozřejmé, že v ostatních nových čtvrtích, ne našich [Lešetín, Čepkov ...], tyto náklady obec na sebe vzíti musí.

Budeme se starati o čištění ulic v obci na náklad naší firmy, bez jakéhokoliv zatížení obecní pokladny.

Každou smlouvu, kterou obec uzavře s naší firmou, vydáme tiskem na vlastní náklad a předložíme k posouzení obyvatelstvu.

Každý účet, který předloží naše firma za dodávky obci, uveřejníme na svůj vlastní náklad, aby každý z občanstva mohl jeho správnost posouditi.“ ⁷¹⁾

Kandidátka Baťa při letmém přehlédnutí postrádá nejmediálnějšího leadera, Tomáše Baťu. Je tam, samozřejmě, chce se státi starostou Zlína. Jestli jím má být účinně, musí na radnici disponovat rozhodující silou. Pokud možno nadpoloviční, ne koaliční. Na nějaké dlouhé vysedávání na schůzích nemá selfmademan Baťa čas.

Polovinu ve třicetičlenném zastupitelstvu představuje č. 15 – tam také Tomáše Baťu najdeme. Vše opět vysvětluje v „Pracovním programu“:

„ .... podle volebního řádu starosta je volen nepřímo. Teprve zástupci vámi do obce zvolení, volí starostu ze svého středu.

Já chci býti buď starostou, nebo nechci býti zvolen do zastupitelstva vůbec.

Z té příčiny jsem na 15. místě, proti vůli mnoha našich zaměstnanců, kteří si přáli, abych byl na místě prvním. Kdybych byl na prvním místě a mých několik přátel zůstalo za dveřmi, nebyl bych nic platen, i kdyby mne ostatní politické strany za starostu pak zvolily ....

.... odpovědnost vůči občanstvu za všechno, co se stane za mé působnosti, chci převzíti sám na sebe ....

.... na hádky, na nekonečné smlouvání s četnými politickými stranami bylo by škoda mého času i mých sil ....“ ⁷²⁾

Jakmile byla závěrečná verse baťovské kandidátky kodifikována, tipovali odborníci její volební zisk na třináct zastupitelských posic. Tomáše Baťu potom svévolně na třinácté místo posunuli. Své jméno továrník tvrdohlavě škrtnul a napsal zpět k číslu patnáct. Na nadpoloviční většině trval. Dejte nám dostatečnou důvěru a my vám splníme vaše přání.

Za první republiky byly volby všeobecné, rovné, tajné – a povinné. Nikdo se nemusel obávat represí, i když komunisté sem tam naznačovali, že kandidáty mají od baťovců „cinknuté“.

Psychické podvědomí – strach ze ztráty zaměstnání a existenční obava v případě, že továrník Baťa odejde ze Zlína – přinutilo s vysokou pravděpodobností vhodit hlasy pro Baťu nejen dělníky, ale i malé živnostníky. Ignorovali tak hlasy ostatních stran, že baťovci se k řízení obce nehodí. V roce 1923 patrný růst města sliboval větší zisky a obraty, rozvoj živností a s tím spojený vzestup na společenském žebříčku. Pekaři počínaje, krejčími a obchodníky pokračuje a třeba architekty a staviteli konče.

Učitelé, úředníci, zdravotníci, policajti? Manželky? Všichni měli zájem na růstu města.  

 Tomáš Baťa a zastupitelstvo

Zastupitelé města Zlína za kandidátní listinu zaměstnanců fy. T. & A. Baťa (včetně šesti náhradníků)

⁵⁴⁾ Na rozdíl od dnešních časů se roku 1923 obecní kandidátní listiny podobaly soudobým kandidátkám pro parlamentní volby. Do urny se vhazoval lístek s volenou stranou (viz foto kandidátní listiny č. 3).

^{55)  „}Budova“ v Baťově továrně neznamenala objekt stavební, ale organisační jednotku, ne vždy totožnou s fysickými továrními budovami.

⁵⁶⁾   Korteš = agitátor, zpravidla placený

⁵⁷⁾  Miroslav Ivanov, Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše; str. 272 – dopis J.A.B. do redakce časopisu Bohemia 7. února 1958.

⁵⁸⁾  Jak rostl Zlín – Naše volby 1923 – 27; str. 4 až 7

⁵⁹⁾   dtto; str. 9

⁶⁰⁾   Sdělení č. 35; 1. září 1923

⁶¹⁾   Sdělení, zvláštní vydání, 5. září 1923

⁶²⁾   Šídlo ševců Baťových (Naše volby)

⁶³⁾   Šídlo ševců Baťových (Naše volby); Sdělení č. 1 z 25. května 1918

⁶⁴⁾   Sdělení č. 36; 7. září 1923

⁶⁵⁾   Tomáš Baťa, Úvahy a projevy

⁶⁶⁾   Tomáš Baťa, Úvahy a projevy

⁶⁷⁾   Jak rostl Zlín – Naše volby 1923 – 27

⁶⁸⁾   Sdělení, zvláštní vydání, 5. září 1923

⁶⁹⁾  Tomáš Baťa uvažuje o úvěrové záruce – dnešní dikcí řečeno – zástavou mají být budoucí pohledávky za obyvatelstvem. Problémem je, že 80 % objemu vkládá fa. T. & A. Baťa a to pro banku představuje velké risiko.

⁷⁰⁾  Jak rostl Zlín – Naše volby – Náš pracovní program. Tomáš Baťa nabízí osobní ručení za levný úvěr – pokud bude starostou a ovládat zastupitelstvo.

⁷¹⁾  Jak rostl Zlín – Naše volby – Náš pracovní program.  Vše z pracovního programu bylo tehdy splněno – až na poslední odstavec. Firma T. & A. Baťa dodávala obci zdarma.

⁷²⁾  Jak rostl Zlín – Naše volby