Boj o zlínskou radnici

(zlínská politická přetlačovaná v letech 1908 - 1946)

V dalším vyprávění se budeme držet především politických dějů. Ty zákonitě přinesou žádoucí drobné přesahy do konkrétních problematik ⁷³⁾, jejichž obsahy, popsané na tomto webu ve specialisovaných kapsách – postupnou evolucí stále zdokonalovaných – najde p.t. čtenář pomocí odkazu.

Volební období 1923 - 1927

V minulé kapitole jsme zaznamenali, jak se v září 1923 „usadila“ na zlínské radnici  nadpoloviční většina zastupitelů, pocházejících z baťovské kandidátky. Schválně neuvádíme tvar „ovládla radnici“. Neznamenala tehdy automaticky hladký chod věcí směrem k zářné budoucnosti. Demokracie akceptuje účast oposice a tak se – nadále – i politikařilo.

30. září 1923 „Sdělení“ vychrlilo hromadu blahopřejných dopisů. Další rozdíl představovalo pravidelně zveřejňované zpravodajství z radnice. Pro to redakce časopisu zřídila novou rubriku „Veřejné záležitosti“ a zde relativně objektivně publikovala projednávané případy. Život města se měl vrátit do zaběhaných kolejí.

První schůze novopečeného městského zastupitelstva se sešla 29. září 1923. Hlavní bod programu představovala volba nového starosty. Inaugurace měla být velmi, velmi slavnostní, poklidná a důstojná. Nebyla. Zrodil se lokální skandál.

Živnostníci, kteří již v předvolebním oťukávání slíbili s baťovci sympatisovat a spolupracovat – průmyslový rozvoj města byl i v jejich zájmu – při volbě starosty a prvního náměstka nečekaně cuknuli a přidružili se ke komunistům. Čsl. socialisté komunistickému programu rovněž přikyvovali. Došlo k nežádoucímu přeskupení sil.

K baťovcům se, víceméně z morálních důvodů, přiklonili se svými třemi mandáty lidovci, doposud zachovávající neutralitu. Mohlo by se zdát, že Tomáš Baťa na celé situaci vydělal, ale nebylo tomu tak. Funkce starosty zůstala v jeho moci, ale židle prvního tajemníka, t.j. místostarosty, přešla do oposičních rukou.

Radu města tvořilo deset mandátů. Šest z nich ovládnuli baťovci spojení s lidovci (17 + 3), čtyři ostatní si rozdělila oposice (10).

Starostou se dle předpokladu stal Tomáš Baťa, prvním náměstkem živnostník Chudara, druhým baťovec Jambor.

Schůze základní cíl splnila – vyzdvihnula do čela města muže, kteří se chtěli zabývat věcmi veřejnými. Skončila však rozpačitě, rozčarováním. Druhého dne se ve Zlíně objevil leták, ne nepodobný těm z časů baťovské volební agitace.

Tomáš Baťa se v něm dovolával morálky živnostníků. Neváhal zveřejnit interní písemnou dohodu mezi stranou živnostensko-obchodnickou ve Zlíně a baťovci ze dne 21. září 1923. Dle ní se oba politické útvary měly spojit v koalici k volbě starosty a prvního náměstka.

Víme – nestalo se. Baťovská výčitka zněla takto:

„ .... pomocí tohoto nečestného činu získal p. Chudara místostarostenství. Mám povinnost vznésti tuto obžalobu s ohledem na čest Vaší strany ⁷⁴⁾ a s ohledem na mravnost v celé naší obci .... prosím, .... abyste zodpověděl sobě i naší veřejnosti otázky, zda-li p. Chudara, po tomto svém činu, jest schopen zastupovati Vaši stranu a zda-li jest možno, aby on za mé nepřítomnosti vedl obecní záležitosti ....“ ⁷⁵⁾

Nově ustavený starosta správně vnímal, že sladění činnosti prosperujícího velkotovárníka a hlavy radnice bude mít svá časová úskalí. Pokusil se alespoň následně dosáhnouti zvratu. Ti zlínští živnostníci, kteří s jednáním místostarosty také nesouhlasili, neměli ovšem sílu docílit revise voleb orgánů zastupitelstva.

„ .... organisace politických živnostníků mimo Zlín, kterým se cítí p. Chudara jedině zodpovědným, rozhodla proti vůli velké většiny zdejšího živnostnictva, že postup p. Chudary uznávají za správný s tím odůvodněním, že sebevětší nečestnost, které se političtí živnostníci proti mně dopustí, jest omluvitelná ....“ ⁷⁶⁾

Rozhodování na městském úřadu se zdaleka nepodobalo řízení továrny – tam držel Tomáš Baťa vždy poslední, rozhodující slovo. Zde si musel zvykat na diskusi, politické kličkování a zvažování zájmů více zainteresovaných stran. Smířit se s p. Chudarou coby místostarostou a doufat, že v době častých služebních cest a továrnických povinností nikdo nepřipustí na pořad jednání nějaký klíčový obecní problém.

Inaugurační „hvězdná chvilka“ nevyšla, budova radnice nebyla v provozu, přesto se začalo úřadovat. Z gruntu, plně v rámci baťovských představ o narovnávání Zlína. Ilustruje to následující zápis z jednání obecního zastupitelstva, kdy se jednalo o hostinské koncesi. Žádost o její rozšíření stála na pořadu jednání jako třetí bod:

„ .... o rozšíření hostinské koncese na domě č. 208. Starosta p. Tomáš Baťa sděluje, že při hlasování v městské radě o žádosti p. Linkenhelda byla rovnost hlasů a starosta dal svůj hlas k zamítnutí. Své rozhodnutí odůvodňuje tím, že jak on, tak celá skupina zaměstnanců fy. T. & A. Baťa postavili se na zásadní stanovisko nepovolovati nových hostinských koncesí, ani rozšíření starých, pokud se výčepu lihovinových nápojů týče, neboť již stávajících 18 výčepních místností na 5000 obyvatel daleko překročilo hranici zákonem stanovenou ....

Za vlády předešlého zastupitelstva bylo zřízeno mnoho nových hostinců. Když jdeme od nádraží k náměstí, napočítáme jich málem více nežli rodinných obydlí. Veliký počet hostinců jest nebezpečím pro rodinný život občanů a potlačuje blahobyt v obci .... musíme potlačovat všechno, co škodí rodinnému životu a sloužiti všemu, co rodině přispívá, neboť dobré hospodářství obce může býti založeno jedině na dobrém hospodářství rodiny ....“ ⁷⁷⁾

Fronta boje proti alkoholismu nabyla časem bizarních a agresivních rozměrů, doprovázených soudními stáními a nactiutrháním. Mediálně nejznámější je pravděpodobně křížení mečů se zlínským stavitelem Winklerem, které se promítalo i do podpory Baťovi nepřátelských kandidátek.

Možná ten fakt z předchozího odstavce dostatečně nevyplývá, zdůrazněme: nastává šťastná éra personální unie závodu a obce. Symbiosa – při tehdejším určení daní velmi účinná – mohla být ošidná – v případě krachu Baťova podniku by Zlín doslova zahynul. Tomu Tomáš Baťa se spolupracovníky čelil např.:

Ø     rozvojem dceřinných společností po celém světě,

Ø     rozvojem prodejen,

Ø     zavedením proudové výroby se spádovým konvejerem, které odstranilo dosavadní specialisace dílen na jednotlivé komponenty výrobku. Nyní se vše soustředilo do jedné výrobny – vykrajováním svršků počínaje a balením hotových párů konče,

Ø     účastí dělníků na zisku a ztrátě, samosprávou dílen,

Ø     nákupem a rozvojem strojního vybavení,

Ø     založením stavebního oddělení,

Ø     založením Baťovy školy práce ....

v oblasti výrobní.

Výčet není zdaleka úplný, zisku Baťův koncern variabilně využíval k investicím do výzkumu a vývoje, což se projevovalo např. v komplexní péči o nohy zákazníků, psychotechnickém testování zaměstnanců, rozvoji letecké dopravy, péči o regeneraci zaměstnanců sportem a kulturou ....

A přesahoval. Do rozvoje města, kde probíhal neustálý závod mezi zastaralou infrastrukturou a expandujícím podnikem. Stejně tak se dělo v krajském měřítku a v obcích, kde zakládal pobočné závody.

Co se Zlína týká, mohl Baťa začít plnit volební program. Uvolnil si ruce k rozvoji závodu, obytných čtvrtí a infrastruktury celé zájmové oblasti.

Nový styl našel své hmotné vyjádření, které dodnes není setřeno. Roku 1924 se spustila generální přestavba továrny, z původních provisorií se začaly klubat dvou až pětipodlažní typisované budovy. Železobetonový obnažený skelet s cihelnými výplněmi a velkými jednoduchými (výroba) a kastlovými (administrativa, veřejné) okny udělil městu švih a nezaměnitelnou náladu.  

Překotná industrialisace sebou přinášela i některá negativa, především upřednostňování kvantity před kvalitou. Tím se opakovaně zapříčiňovaly závady, které se v důsledku masovosti výstavby na sebe nabalovaly. Navíc se začaly projevovat technologické a organisační nedostatky – ty mimo jiné způsobovaly zavedené účasti na zisku. V obuvnických dílnách se velmi osvědčily, zato stavebním dílům přímo škodily.

Navíc Tomáš Baťa agresivně tlačil na redukci rozpočtů (známá je historie stavby centrálních skladů za 10. mil. Kč nebo Velkého kina). To mnohdy znemožňovalo řádné provedení staveb.

Pro obhajobu nadčasových, provozně ne vždy nejvhodnějších objektů dodejme, že Baťa stavebnímu oddělení vložil do mentality jako výchozí premisu dočasnost staveb (od tohoto konceptu se v některých případech ustoupilo až za vedení Jana A. Bati). Zcela vážně se počítalo s tím, že každá budova bude za 40 let (nemocnice za 30) zastaralá a vznikne nutnost ji postavit znovu. Amortisaci bylo nutno vytěžit v technologicky únosné době (dnes činí státem určená doba odpisů domů dvacet až padesát let, většina baťovských výrobních objektů spadá do skupiny 30 let). ⁷⁸⁾

Pro město veřejné budovy, obecnou školou na Pasekách počínaje, které byly dokonalými modifikacemi továrních staveb (Gahura, Karfík). Pro zaměstnance rodinné domky, které dodnes tvoří významnou charakteristiku Zlína především na jeho jižních kopcích. Pro firmu především internáty a svobodárny, kde žilo největší procento spolupracovníků, kteří tak nebyli nuceni přespávat v bývalých továrních provozech (např. zaniklá fa. Zapletal) a stodolách na seně bez sebemenší možnosti základní hygieny.

Vše v intencích baťovské filosofie mobility pracovní síly a dočasnosti, kterou Tomáš Baťa v mnohém svém veřejném vystoupení neopomněl zdůrazňovat. Horní hranici životnosti lidských obydlí stanovil na 20. let. ⁷⁹⁾

Protibaťovské stezky

„Zlaté období“ .... rasantně ukázalo, že „malé cíle mají pouze malí lidé“ a „co chceme, můžeme“. Stalo se základnou dnešního nadšeného, lokálně až nekritického mýtu. V jeho záři nesmí zaniknout drobná, vytrvalá, později i veřejná protibaťovská práce, která se v letech 1945 – 1948 městu a podniku smrtelně vymstila.

Nevykonávali ji pouze komunisté. Snahy radnice až do roku 1929, kdy odprodal zámek s parkem a horní zelinářskou zahradou firmě Baťa za 2 mil. Kč, narušoval dominantní vlastník místních pozemků JUDr. Štěpán Haupt.  Ochromen zákony mladé Československé republiky, především pozemkovou reformou, měl stále dosti síly k bojkotování baťovských snah o zakupování potřebných území a stavebního rozvoje na již získaných. Navíc zamýšlel na rozvoji města profitovat – chtěl rozparcelovat zelinářskou zahradu v místě dnešního sadu Komenského a postavit tam rodinné domky.

Roku 1929 se všechno změnilo – ponechejme proto Hauptovu rodinu na pokoji. Nešlo o politiky, ale o představitele starých monarchistických vztahů. Navíc oba poslední zlínští pánové byli úspěšnými textilními výrobci a z jiného úhlu pohledu mohli Tomáši Baťovi imponovat. Nestalo se tak. Moderní kapitalista nenašel se „starými strukturami“ mnoho positivních styčných ploch.

Kvalitativně odlišnou oportunistickou sílu představovali komunisté. Kapitálově chudí, metodicky a ideologicky proškolení v narušování „imperialistického“ systému se činili i po volbách, ve kterých skončili na druhém místě. Bylo nutné s nimi vážně počítat a v odporu k nim volit sofistikovanější způsoby nežli vůči právně vzdělanému zámeckému pánovi vyššího věku. Politicky nejviditelnějším a nejslyšitelnějším baťobijcem byl poslanec, později senátor (1929) Vítězslav Mikulíček. Jeho destruktivní činností, soudními spory a následnými omluvami se zabýváme v kapitolách „O Baťovi v senátu“ (na konci bloku „Batismus“).

Před komunisty po zániku sociálně demokratické odborové organisace v Baťovce vyvstala nutnost založení nového předvoje. Ve firmě mohli zásluhou bdělosti personálního oddělení a ochranné služby působit pouze ilegálně; představitelé nově konsolidovaných „Rudých odborů“ (1928-29) byli nuceni nacházet materiální zdroje v ostatních zlínských továrnách, ne náhodou převážně konkurenčních.

V Novákovce pracoval dlouholetý předseda Josef Dvorský, pokladník Josef Brablc, dále Gusta Vocelová, Tereza Červinková, Leopold Mlýnek, Alois Máčala a další. V Jirouskovce našli zázemí Darek Řezníček ze Štípy, Jaroslav Zika, Arnošt Krištof, Prokeš, Hovadík, Hluštík, Cekota, v Lacinovce Jan Novotný, Antonín Novák, Ladislav Vláčil a další. Chludovka se pyšnila Aloisem Máčalou (přišel od Nováka), Karlem Súkupem, Marií a Antonínem Zelíkovými, Františkem Pastyříkem, Ludvíkem Matulou, J. Vyoralem a dalšími.

V maličké továrně Červinkově se činili např. Alois Mikeštík, Eva Rovná – Hošková a Hermína Zbořilová.⁸⁰⁾  Pro oblast celého Zlína byli hlavními představiteli „Rudých odborů“  Richard Pravda, Rudolf Kapča a Jaroslav Hošek.

V době krise zažily „Rudé odbory“ svou hvězdnou sezonu. Baťovská filosofie velela přebít problémy činorodou prací pro společnost. Hlavně nežít na podporách ....

Roku 1929 do čela KSČ nastoupil Klement Gottwald. Pokud měl jeho předchůdce Bohumír Šmeral ještě nějaké demokratické skrupule, tento bezvýhradní vyznavač Kominterny a agresivních forem leninismu si servítky nebral. „Rudé odbory“ okamžitě prohlásil za předvoj v boji za jednotu dělnické třídy a jejich činnost za východisko z krise. Položil tak prazáklad budoucího všechny pohlcujícího Revolučního odborového hnutí.

Batismus nezaměstnanost ve Zlíně neuznával. Nezaměstnaní se začali registrovat a dostávat podpory až z popudu KSČ a „Rudých odborů“. ⁸¹⁾ 

Baťovci kontrovali nouzovými pracemi – výstavbou Březnické silnice, budováním odpadových kanálů kolem Dřevnice, stavbou vodovodu na Zlínských Pasekách a dalšími činnostmi, řešícími infrastrukturní potíže rostoucího města.

„Zlín bez krise“ přestal mediálně existovat.

Uvedené baťovské snahy nepředstavovaly pochopitelně nic, na čem by dělník mohl zbohatnout. Město se budovalo levně a rychle, agitátoři krajní levice drželi ve svých rukou na Baťu další bič. Například v pracovním táboře v Lutonině došlo k pokusu o zorganisování stávky. Výsledek? Hlavní iniciátoři – Alois Zbořil a Jaroslav Honzák – obdrželi po sedmi měsících vězení.

Komunistům se podařilo zorganisovat i „hladový pochod“. Odehrál se v místech pod starou cihelnou, která už měla svůj produkční zenit za sebou a pomalu ustupovala dočasným sportovištím a kolotočářům.

V prvé řadě bylo nutné od srocování davu odvést pozornost policie. To se povedlo pomocí klamavých manévrů rozptýlených skupinek a hlavní host – Julius Fučík – se mohl ujmout svého úkolu ⁸²⁾ . Po chvíli se shromáždění slilo – KSČ uváděla 400 účastníků – do nezatknutelného množství a uniknulo. ⁸³⁾

Komunisté narušují pracovní morálku v závodě? Vyženeme čerta ďáblem. Politisaci na ně! ⁸⁴⁾

Aby zaměstnanci nepodléhali komunistické agitaci, inicioval roku 1925 Tomáš Baťa obnovení místní buňky sociální demokracie. Vůči nepoučitelným neváhal tvrdě zakročit.

Když se roku 1932 kdosi (údajně) pokusil vyloupit zlínský sekretariát „Rudých odborů“, obě strany hodlaly z události vytěžit co největší politický kapitál. Rudé právo troubilo na poplach proti „Baťovu gangsterismu“. Zloději měla při vloupání pomáhat zlínská policie, komunistku Vocelovou a komunistu Pravdu snad – zvenku, visacími zámky – pachatel uzamknul v jejich vlastních bytech.

Pomoc policistů prý spočívala v tom, že hlídali náměstí a v chodbě napadeného domu. Pachatel při celém chaotickém rumraji údajně pátral po seznamu osob, organisovaných v Průmyslovém svazu kožedělníků.

K vyloupení nedošlo, T. Baťa proto považoval za vhodné zažalovat „Rudé právo“, se zjevnou chutí popisující případ, který se nestal.

U soudu coby hlavní svědek vystoupil jistý želechovický občan. Pachatel a současně oběť. Vypověděl, že k vyloupení sekretariátu „Rudých odborů“ jej vyhlédnuli, zacvičili a donutili sami zlínští policisté. „Rudé právo“ tak uniklo z osidel trestného činu pomluvy. Vzhledem ke kvalitě okolností nakonec ve sporu nezvítězila ani jedna ze stran.

„Rudé odbory“ se - jako každé jiné - stavěly proti snižování mezd, propouštění a hlavně menšími továrnami používaným výlukám v práci. Pod vedením KSČ zorganisovaly šestitýdenní stávku v Lacinově továrně (1933), když to samé si tři roky před tím vyzkoušely u Jirouska.

Na veřejných, viditelných akcích až do dubna 1945 komunisté víceméně ustupovali, prakticky přešli do ilegality. Oslav Svátku (spolu)práce se ujali baťovci. I tato přehlídka měla svůj vývoj, ročníky 1924-26 se částečně podobaly marketingové akci. Ale potom ....

Kdo dnes ví o předválečných komunistických zlínských oslavách? Přitom také probíhaly. Tiše, potlačeně. ⁸⁵⁾

Oslavy  byly pouhou demonstrací, KSČ pojala erosi batismu od podlahy, strukturálně.

Po druhé světové válce – většinou při oslavách „Vítězného února“ – si komunisté na veřejnosti libovali, jak se jim v osvobozené republice podařilo zorganisovat stranické buňky na pracovištích. Ale ony tam, spolu s jinými stranami a hnutími, byly už mnohem dříve.

Protibaťovská armáda dvacátých a třicátých let se činila. Pronikala mezi t.zv. průmyslovou mládež (mladé muže a mladé ženy) do internátů, chrlila ilegální tiskoviny všeho druhu, organisovala pololegální sbírky a nakonec, s jistou prodlevou danou prostalinskou orientací, přešla k protinacistickému odboji.

KSČ na internátech

V této oblasti vsadilo protibaťovské tažení na psychické rozpoložení mladých lidí, vytržených z rodinného zázemí a vhozených do tvrdých, polovojenských podmínek. Krajní situace tříbila charaktery, silní vydrželi a postupovali. Průměrní se uchytili, slabí odpadli. Váhajícím a nerozhodným pomohla proti samosprávnému systému podaná ruka, protože nebylo soudružské, aby:

- dělník popoháněl dělníka za odměnu cca 50 Kč,

- jedno oddělení šidilo druhé,

- si manipulanti jednotlivých dílen kradli navzájem materiál po celých vozících,

- jiní vydělávali na chamtivosti, bídě a nečestnosti.

Už vůbec nebylo dle komunistů lidské, když:

- mladý muž (m.m.)/žena (m.ž.) se museli po osmihodinové práci v poklusu umýt a najíst,

- m.m./m.ž. museli v poklusu sebrat učebnice a sešity,

- m.m./m.ž. museli běžet do školy,

- m.m./m.ž. usínajíce v lavicích, často hladoví, byli dosti surově buzeni (např. poléváním studenou vodou ....).

M.m. a m.ž. opravdu neoplývali přemírou volného času. Na prvním místě práce, vzdělání rovněž, velké cíle také .... Komunisté postupovali metodami dnešních náboženských sekt a pochybných společenství – zviklané a oslabené nasávali do svých řad. První výhybku, převádějící na jinou kolej ty, kteří nevěděli, kam se obrátit v nesnázích, představovala ilegální distribuce „Baťováka“ do Baťovy „otrokárny“.

Pravou „pátou kolonu“ KSČ na internátech a svobodárnách tvořili ti mladí, kteří již před příchodem do Zlína pracovali v Komsomolu. Znali zásady konspirace, metody bezpečného kontaktování nových duší, uměli povzbudit a vést k určitému sebeuvědomění. Psychologická podstata spočívala v pomoci dobrým slovem. Přidali se nesoutěžní, úlevný duch společného naslouchání moskevskému rozhlasu, podporování kolísavých, kolektivní prožívání dobře volených článků v „Baťováku“ a „Mladé gardě“. Náhradní rodina místo vzdálených blízkých. Rodina, která nemá strach.

Kritický nedostatek volného času měl najednou řešení. Krytí vedoucím mládeže Hoškem chodili zainteresovaní za Zlín, na Cigánov a do nově se utvářejících městských parků. Ve vzdálenějších lesích a trampských táborech potom docházelo ke schůzkám s organisovanými komunisty, kteří disponovali kvalitami výborných lektorů.

Lesy, sály, byty, kůlny – to vše bylo svědkem předávání optimistických informací o sovětském Rusku, KSČ, VKS(b) a Kominterně (III. internacionále).

⁷³⁾  Např.  boj proti kořalnám náleží i do kapitoly „Zlínské hostince“, bytová otázka do „Výstavby sídlišť“, rovněž tak budování základní infrastruktury, pasecká obecná škola a školy vůbec do „Novodobých škol“  a t.d.

⁷⁴⁾  živnostensko-obchodnické

⁷⁵⁾  Sdělení, zvláštní vydání 30. září 1923   

⁷⁶⁾  Sdělení, 13. října 1923

⁷⁷⁾  Sdělení, 24. prosince 1923

⁷⁸⁾  Výzkumným ústavem staviv a stavebních konstrukcí byl ve stavebnictví fy. Baťa zjištěn výskyt těchto hlavních nedostatků:

1) nevhodná volba stavebního místa, příčinou čehož dle přesvědčení odborníků bylo dřívější neprovádění náležitého geologického a technického půdního průzkumu a vyzvedávání láce pozemků jako rozhodujícího činitele;

2) nedostatečné odvodnění stavebního místa a špatné zajištění staveb proti vlivu spodních a srážkových vod, příčinou čehož dle přesvědčení odborníků byla nesoustavná práce, stavební spěch a nemístná snaha po úsporách;

3) nevhodné stavební návrhy (např. nepropracovanost určitých typů z hlediska tepelně-isolačního a instalačního, slabé obvodové zdivo, zbytečně velká jednoduchá okna v továrních budovách, vůbec žádná nebo nedostatečná isolace spodních částí staveb proti spodní vodě nebo zemní vlhkosti a t.p.), příčinou čehož dle přesvědčení odborníků byla nemístná snaha po zlevnění staveb jak z hlediska zastavěné plochy, tak z hlediska úspor na materiálu a práci;

4) provádění některých prací – např. vodovodních – bez řádných plánů, příčinou čehož dle přesvědčení odborníků byl stavební spěch, časté změny v požadavcích a stálé změny v programech;

5) z části nevhodná staviva (např. špatný kámen, písek, drť, cihly, beton a t.d.), příčinou čehož dle přesvědčení odborníků byla snaha po použití levnějších vlastních staviv místních nebo jiných zdánlivě levných bez přihlédnutí k jejich jakosti;

6) z části nevhodné použití staviv (např. potrhaných cihel pro režné zdivo, heraklitu pro isolace vlhkých místností), dle přesvědčení odborníků důsledek používání nevhodných staviv, nedostatečných znalostí a zkušeností se stavebním materiálem;

7) z části neodborná nebo nepečlivá práce, příčinou čehož dle přesvědčení odborníků byla špatná organisace přípravy materiálu a nedostatečná znalost technologie betonu;

8) plýtvání materiálem (např. dovážení nevytříděné pískoštěrkové směsi z velké vzdálenosti, používání zbytečně velkých dávek cementu ve snaze o docílení větší pevnosti betonu a p.), dle přesvědčení odborníků důsledek snah po větších ziscích, zejména v úkolové nekvalitní práci, docílení většího výkonu na úkor jakosti, snaha po dodržení krátkodobých termínů, snaha po rychlém odvedení projektů a staveb ....;

9) nedostatečná organisace a kontrola práce (např. pokud se týká účelného uskladnění staviv, účelné dopravy staviv, nedodržování správného postupu při realisaci staveb, přílišné lpění na starých způsobech a zvyklostech pracovních a pod.) - dle přesvědčení odborníků důsledek lpění na starých stavebních způsobech a zvyklostech, nedostatečné pochopení pro nové směry ve stavebnictví, příp. i nechuť k těmto. (Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole, str. 128)

⁷⁹⁾  Zatím u nás stavíme domy tak, aby vytrvaly 500 roků a škrtily a dusily budoucí pokolení tak, jako dusí domy stavěné našimi předky nás. Je přirozené, že dům pro 500 roků stojí tolik, že si člověk na něj nevydělá ani za 20 roků. A proto většina národa ve svých nejkrásnějších letech a v době, kdy vychovává děti, bydlí v děrách. (T.B., Úvahy a projevy)

⁸⁰⁾ Uvedení mezi malými podniky dle potřeby fluktuovali, tudíž (společně s užitím oblíbeného propagandistického „.... a další“) může vzniknout dojem, že tyto továrničky byly komunismem přímo prošpikovány.

⁸¹⁾  V předválečné Československé republice platil od r. 1925 pro vyplácení podpor v nezaměstnanosti t.zv. gentský systém, uzákoněný již r. 1921. Ten (s ohledem na nové hospodářské podmínky novelisován r. 1930) přenášel povinnost peněžité náhrady na odborové organisace, částečně dotované státem.

Podporu v nezaměstnanosti mohl obdržet pouze odborově organisovaný pracující (minimálně šest měsíců před ztrátou zaměstnání) při současném posílení vlivu státu na odbory (ústředny dostávaly původně polovinu, po r. 1930 dvě třetiny vyplácené částky).

Doba pobírání podpory v nezaměstnanosti činila 13, od r. 1930 26 (výjimečně 39) týdnů v roce.

Stát své finanční moci nad odborovými organisacemi využíval hlavně k jejich odklonu od boje za práva pracujících k sociální a charitativní činnosti. Toho šlo využívat především v oblastech s nízkou odborovou organisovaností (Slovensko a Podkarpatská Rus). 

Dle zaměření odborů také diversifikoval finanční pomoc – např. vliv Rudých odborů oslaboval nižším až obstrukčním finančním přídělem (důsledkem bylo vyplácení nižších podpor v nezaměstnanosti coby trest za organisovanost u těchto komunistických odborů).

⁸²⁾  Hlavními figurami na shromážděních proti Baťovi v období krise a velkého propouštění (1932 – 5000 zaměstnanců) se stali místní komunistická autorita senátor Mikulíček, šéfredaktor Baťováka Antonín Zápotocký a novinář-spisovatel Julius Fučík.

⁸³⁾   V počtech účastníků se zprávy z podobných akcí lišívají – každá strana si situaci přikrášlovala ve svůj prospěch.

Hlášení dostával na stůl starosta Tomáš Baťa (resp. Dominik Čipera) – převyprávěná policií a reprodukovaná okresním hejtmanem p. Jaroňkem. Rozdíly? Na komunistickém projevu dle zprávy naslouchalo pouze 19 osob. Příloha: seznam 60ti účastníků.

⁸⁴⁾   Baťovský systém měl při své propracovanosti dosti zpráv o agitaci mezi zaměstnanci a veřejně reagoval. Takto se ozval časopis „Zlín“ dne 23. ledna 1931 v článku „PLACENÍ AGENTI ...“:  

⁸⁵⁾  Oslavy 1. máje (ale i VŘSR) v komunistické režii druhé poloviny dvacátých a ve třicátých letech mívaly malou účast – cca 300 lidí. Ochranka hlídala v „horkých“ dnech byty známých protibaťovských aktivistů, ti nespávali doma, aby nebyli policejně obtěžováni. Schůzky se odehrávaly konspirativně, neznámí se kontaktovali přes poznávací znak a prověřovali heslem.

Veřejně viditelná aktivita se sestávala z nočního vyvěšování rudých praporů a psaní hesel na ploty a chodníky.