Cihelny panská a Baťova

akad. arch. Eduard Staša; Tep, 1990 a Zlínské noviny 1993

Po druhé světové válce, v letech 1950-52 vznikly mezi ulicí Hradskou a Růmy s ulicí Hrnčířskou Stadion mládeže a Zimní lázně. Názvy ulic dávají tušit, že se dotýkáme historie velmi staré. Ve druhé polovině XVI. století se píše o cihelnách v místech hliníků nad kostelem. Nebo se také uvádí „rybníček nad starými cihelnami“. V té době šlo podle všeho o cihelnu obecní. Později na mapách z XVIII. století tu vidíme pozemky, které patřily zlínské obci. Nad nimi za Růmy plochy patřící cechu hrnčířskému. Vše ukazuje, že tu bylo po staletí místo se slušnými zásobami cihlářské a hrnčířské hlíny.

     Majitelé cihelen se v průběhu let střídali, cihelna jednou patřila panstvu, podruhé obci. Víme však, že ve druhé polovině XIX. století, kdy zlínské panství patřilo baronu Leopoldu Hauptovi, šlo o cihelnu panskou. Z té doby pochází též vzpomínka jednoho ze starých Zlíňanů z Nadkostelí : „Za naší zahradou – Za Dolama – stála panská cihelna. V ní dělal pantáta Oksner ručně cihly a živil svých třináct dětí. Okolo cihelny stálo plno šop pro zásoby nevypálených cihel. Vzadu dominovala vysoká budova, hrozivá svou začouzeností a řeřavým uhlím při pálení cihel. Za 1000 vypálených cihel se znakem HZ (Herrschaft Zlin) dostal pantáta Oksner pět zlatých.“

Na dobové fotografii z roku 1912 můžeme vidět skromné objekty v rozkopaném terénu cihelny i se soukenickými rámy na sušení sukna v popředí. Místo pro ně tu měl propachtováno zlínský soukenický cech. Zmiňovaný rybníček za cihelnou – jen takový „žabinec“, kde zlínská mládež v zimě s oblibou bruslila. Rozléval se zde i v době, kdy cihelnu odkoupila od barona Haupta firma Baťa.

K poslední změně majitele došlo na sklonku roku 1917. V té souvislosti vznikly zřejmě závazné podmínky, protože zámecký pán byl velkým ctitelem polovesnického charakteru města. Když Tomáš Baťa v roce 1923 rozhodnul o stavbě nové, moderní kruhové cihelny, která se neobešla bez vysokého komína, podal baron Haupt na firmu žalobu. Začalo se vléci soudní řízení se stohy spisů. Z obou stran pršely velmi vzrušené novinové články. Nebylo to naposledy, jak se lze dočíst např. v kapitolách o Lesním hřbitově a zlínském prospektu internátů.

Panská, nyní už Baťova cihelna se zasloužila o výstavbu města a závodu měrou velikou. Dokonce od ní byla postavena úzkokolejka do závodu, aby se produkty dostaly s co nejmenšími problémy na správné místo.

Snímek z roku 1922 - pod červeným kruhem (vilky vedoucích zaměstnanců fy. Baťa - Nad Ovčírnou - Hradčany) vidíme Sokolskou búdu, při levém okraji panskou ovčírnu. Kolem ní a vilek se táhne směrem vpravo vzhůru t.zv. stará březnická cesta. Od Březnické nad Sokolskou búdou k levému okraji vede vzpomínaná úzkokolejka od cihelny do Baťovy továrny. Nad Búdou se od ní směrem k Březnici odděluje další trať, která zásobovala materiálem budovanou čtvrť, lidově zvanou Hradčany.

Ovšem ani o železničku vylepšená stařičká "středověká" cihelna nemohla dlouho postačovat požadavkům dvacátých let minulého století. V roce 1923 se Tomáš Baťa stal starostou města, v  jeho továrně probíhala přestavba a výstavba provozních budov dle nové koncepce, zaváděly se spádové conweyory, rostla dále čtvrť Letná, Nad Ovčírnou, plánovala se Zálešná, Kúty a Padělky. Baťovi zaměstnanci trpěli chronickým nedostatkem vhodných ubytovacích prostor, navíc se uvažovalo o zavedení učňovské školy, jejíž kvazizárodky roku 1923 můžeme dle tvrzení některých¹⁾ také vysledovat. Padlo definitivní rozhodnutí - stavět.

Novou kruhovou cihelnu dokončili roku 1924. Plánovanou kapacitu měla 10 milionů cihel ročně, o produkci se dělila s původní "panskou" výrobnou. Bylo ji možné nalézt nejen dle vysokého komínu. Objekt byl charakteristický desítkami větracích "komínků" nad rozlehlou střechou. Vznikla též standardní železniční vlečka mezi ní a továrnou, která byla po dvacátá a třicátá léta velkým staveništěm. Této železničce, kterou můžeme rozlišit na mnohých snímcích z té doby, se dokonce musela přizpůsobit stavba nového obchodního domu (Prior).

Z dnešního hlediska se zdá poněkud krátkozraké orientovat výškovou budovu, otevřenou veřejnosti roku 1932, dle železnice, která toho samého roku zanikla. Tehdejší úvahy zůstanou nejspíše navždy utajeny.... Na fotografiích stavby obchodního domu vlečku bez problémů najdeme (vstup kolejí do továrny branou, umístěnou v tovární zdi, mezi dnešními budovami 11 a 21), vedle Obch. domu stojí vagon, před Tržnicí druhý.

Není bez zajímavosti, že ve dvacátých letech se stal ředitelem Baťovy nové cihelny Hynek Oksner, jedno z třinácti dětí pantáty Oksnera, který tu kdysi ručně tvaroval cihly se znakem HZ. Po několika letech odešel do Biskupic, kde si založil vlastní cihelnu.

Produkce obou cihelen dosahovala ve dvacátých letech až jedenáct milionů kusů za rok. Baťovská výstavba byla pestrá - k původním cihelnám brzy přibyla betonárna, lom na Tlusté a těžba písku a štěrku z řeky Moravy v Napajedlích. 

Práce v cihelně i hliníku byly v rámci možností zmechanisovány - na fotografiích ze třicátých let najdeme mohutná rypadla moderního typu, soustavy dopravních ramp, úzkokolejné polní drážky s výkyvnými vozíky (dopravovaly vytěženou hlínu z kopce do cihelny až na vzdálenost sta metrů), otočné jeřáby a paletování cihel.

Výstavbou Baťovy továrny a města v meziválečném období se zásoby cihlářské hlíny pod Růmy postupně vyčerpávaly. Vyvstala nutnost přemýšlet o náhradním řešení.

Takto psal časopis Zlín  již 19. června 1931:

Naše nová cihelna v Malenovicích

Na jih od rozcestí silnic do Malenovic, Otrokovic a Pohořelic, v místech nazývaných "U kříže" byly zakoupeny pozemky, na kterých bude vybudována nová veliká kruhová cihelna Baťových závodů.

Zkušebními vrty (15 sond) se zjistilo, že hlína, již se bude využívati k výrobě cihel, je výborné jakosti, neobsahuje štěrkových přimísenin. Z toho důvodu nebudou příliš v činnosti mlýny, kterých se užívá k odstraňování cizích přimísenin.

Cihelna bude vybudována na jaře příštího roku a má vyráběti ročně cca 20 milionů kusů cihel, tedy dvojnásobné množství, jaké vyrábějí stávající dvě cihelny ve Zlíně. Celková produkce všech tří cihelen by byla potom okrouhle 30 milionů.

Výroba bude strojová. S předběžnou výrobou se započne již ve druhé polovici července. Strojovna se bude stavěti v nejbližších dnech. První vyrobené a na slunci vysušené cihly budou vypalovány v milířích a bude jich použito ku stavbě kruhové cihelny na terénu, který vznikne odkopáním a vyrovnáním svahovitého terénu. Výšky stěn v hliništi budou se pohybovati mezi 20 až 25 metry. Předběžná výroba bude produkovati asi 75.000 cihel týdně. Není ještě rozhodnuto, jakého pohonu bude ve strojovně použito, zda parního nebo elektrického.

Plány cihelny jsou již vyhotoveny a mají býti ještě tento týden předloženy obci Malenovicím a také okres. úřadu ku schválení. Obec sama přivítala podnik Baťových závodů s velikým porozuměním a vychází vstříc s velkou ochotou, usnadňujíc tak průběh přípravných prací.

                                                     - jd -

  Provoz cihelen nad ulicí Hradskou skončil na podzim roku 1938. Tehdy se začalo s bouráním objektů. V citaci "Zlína" vzpomínaná nová Baťova cihelna v Malenovicích už několik let pracovala naplno. Vysoký komín zlínské výrobny, který zůstal trčet jako poslední, „padl v pátek 27. ledna, kdy podkopaný kolos se zřítil k zemi a mění se v rumiště během několika vteřin, poskytujíc pěknou podívanou mnoha stům velkých i malých diváků“. Tak zapsal událost tovární časopis Zlín z ledna 1939. Zbytek plochy se zplanýroval a vznikla zde rozsáhlá prostora pro hřiště mládeže ze sousedních internátů.

Nejen to. Lze nalézt dobové fotografie z oněch let, ba i vzpomínky. Vzniklo ideální místo pro lunaparky se všemi kolotoči, houpačkami, střelnicemi a dalšími atrakcemi.  Včetně „muže s maskou“ v zápasnické aréně Joe Dostála. Všechno tu prosperovalo lépe než kde jinde právě pro blízkost mladých mužů a žen  z Baťových internátů. Ještě dnešní generace sedmdesátníků a starších má všechno v živé paměti. „Světským“ se zde dařilo i po druhé světové válce.

Samozřejmě se přišlo na to, že jde o vzácnou stavební plochu uprostřed města. A tak zde vzniknul v první polovině let padesátých moderní tělovýchovný areál - Stadion mládeže (1949-50) a Zimní lázně (1952). Což je stav, který s drobnými modernizačními a rozšiřovacími zásahy přetrvává dodnes.

¹⁾ John Bata-Nash