Vladimír Karfík

Zlínská architektura – Pavel Novák,1993 

Naše pravda – Lubomír Ševeček, 1986 

Státní galerie Zlín – Lad. Horňáková, 1991

Kronika architektury – Eduard Staša, 1984

Narodil se 26. října 1901 v Idrii  (Slovinsko), kde působil jeho otec jako lékař.

Vystudoval architekturu na ČVUT v Praze (ukončeno 1924). Byl žákem profesorů Engla a Fanty. Po skončení studia odešel na praxi do Paříže k Le Corbusierovi (Rue de Sévres), spolupracoval s Pierrem Janeretem, v mezidobí zde pracoval u architekta Colina. Seznámil se zde nejen se základními principy moderní architektury, ale navázal i kontakty s předními architekty, např. s Adolfem Loosem (Müllerova vila v Praze, ve spolupráci s Karlem Lhotou). Zprvu se uplatňoval jako projektant rodinných vil, ale posléze se podílel i na urbanistickém projektu pařížského centra.

 V roce 1926 získal po krátkém pobytu v Praze praxi v USA. Nejprve v architektonické kanceláři Schmidt, Garden a Erikson, Holabird, Root (Chicago). Poté se shodou okolností dostal do Taliesin East v Arizoně, do atelieru další legendy světové architektury, F.L. Wrighta.

Na jaře roku 1930 uspořádal J.A. Baťa přednášku v Chicagu a přizval architekty ke spolupráci. S ohledem na nejasnosti další činnosti v Americe odejel Vladimír Karfík v dubnu třicátého roku do tehdy ještě neznámého Zlína. Firma Baťa získala v té době i další mladé odborníky, kteří s městským architektem F.L. Gahurou  spoluutvářeli profil architektonické a stavební činnosti. Patřil k nim Arnošt Sehnal, Miroslav Lorenc,  Antonín Vítek, Miroslav Drofa, Robert H. Podzemný, Vladimír Kubečka a další.  

Ve Zlíně tak začalo vznikat po Brně a Praze třetí centrum moderní meziválečné architektury. Rozsáhlý investiční program, založený na sociální ideji Tomáše Bati, byl spojen s dynamickým rozvojem výroby a vyžadoval si orientaci na typizaci a standardizaci.

Ve Zlíně Vl. Karfík realizoval množství objektů. Především celou řadu staveb pro bydlení. Množství typů rodinných domků, určených pro hromadnou výstavbu, vily vedoucích pracovníků firmy Baťa (Čiperova, Hlavničkova, Vavrečkova, Gabesamova, Malotova – u individuálních domků se odklání od racionalistického pojetí k romantičtější koncepci), nájemné domy. K termínu 15. dubna 1935 vypsala firma Baťa mezinárodní bytovou soutěž, obeslanou 289 návrhy z 9 zemí. Čtyři vítězné rodinné domy, oceněné mezinárodní porotou, byly postaveny ve vzorkové kolonii U lomu. První cenou byl odměněn také středně velký dům Vladimíra Karfíka (viz odkaz v rekapitulaci díla, dnes t.zv. Karfíkova vila). Ke konci třicátých let vyvinul další typy rodinných domků (typ Ríša I., II., typ Gerbec, učitelské typy domků, rodinné domy s garáží.

Po válce byly v rámci dvouletého plánu realizovány jeho obytné domy ve Fučíkově čtvrti .

Vedle toho zde uvedl do života celou řadu dalších staveb: plavecký bazén, letní koupaliště, evangelický kostel, Společenský dům (Vladimír Karfík zvítězil v soutěži svým vysoce standardním řešením vnitřní disposice Spol. domu ve Zlíně {1932-33}, jehož ocelový skelet byl dílem architekta Miroslava Lorence) a především jedno z vrcholných architektonických předválečných děl v Československu, správní budovu firmy Baťa. Na svou dobu to byl progresivní architektonický experiment, sedmnáctipodlažní administrativní stavba, 77,5 m vysoká, (projekt datován rokem 1937), první svého druhu v Evropě. Vl. Karfík zde uplatnil řadu konstrukčních technických a disposičních novinek. Při uchování nosných principů zlínského konstruktivistického stylu, důsledně oproštěného ode všech historismů, postaveném na přísné účelovosti, typickém v materiálu a využití jeho barevnosti a v praxi osvědčeném stavebním modulu představuje i novou kvalitu.

Je dána větší snahou o estetické, poetické působení architektury. „Mužná“ konstruktivistická forma předchozích let je v tomto Karfíkově díle výtvarně rozvinuta výraznější reflexí vnitřního členění objektu, daného účelem, do vnějších ploch fasády. Plyne ze zvláštního porozumění pro nový z „hloubky“ architektury vytěžený a důsledně prokomponovaný dekor. Jeho konstituce je ovšem podmíněna autorovou tvůrčí bravurou postavenou na dokonalé znalosti výrazových možností používaných materiálů a konstruktivistického tvarosloví. Projekt administrativní budovy (Baťa/Svit/úřady) představuje významný tvůrčí počin v kontextu čsl. architektury třicátých let.

Ve spolupráci s Ladislavem Ambrožkem a Josefem Holečkem realisoval Vl. Karfík II. projekt městských krytých lázní (1946).

V nedalekých Otrokovicích pak k významným realizacím patří Baťovo letiště, zajímavě řešený Společenský dům (1933-36) a budova patronátu Tomášov.

      Všechna díla z tohoto zlínského období se vyznačují perfektní vazbou funkčních vztahů, maximálním ekonomickým řešením, dobrým detailem, unifikací prvků, vyspělým technickým a konstrukčním pojetím. V každém z nich dokázal uplatnit neprogresivnější technické novinky, které získal při pobytech v zahraničí. Jeho tvořivou aktivitu z tohoto období, kdy byl šéfarchitektem firmy Baťa, dokumentuje spolupráce na mnohých významných průmyslových komplexech, sídlištích a dalších objektech u nás i v zahraničí (Partizánske, Svit, Otrokovice, East Tilbury v Anglii, Borovo v Jugoslávii, Amsterdam, Belcamp v Americe). Do tohoto období spadají projekty obchodních domů v Brně, Bratislavě, Liberci, Olomouci, Jihlavě, Piešťanech a Trnavě.

 
      Po ukončení druhé světové války a zestátnění firmy byl Vladimír Karfík s trpkým pocitem nucen opustit projektovou kancelář. Řada jeho spolupracovníků přešla později do Cetroprojektu (po rozbití kombinátu Baťa „Stavosvit“) a pokračovala ještě několik let v nastoupené předválečné linii, která byla postupně znejasněna stoupenci t.zv. socialistického realismu.

Vl. Karfík odešel na pozvání profesora Belluše do Bratislavy, kde byl jmenován řádným profesorem nově založené Slovenské vysoké školy technické. Zde přednášel na fakultě architektury problematiku veřejných a průmyslových staveb.

Pod jeho vedením vyrostly celé generace slovenských architektů. Vedle pedagogické činnosti projektoval a realizoval projekt na Závod míru v Bratislavě (1947), kolonii-sídliště Vistra a Biely kríž, chemickou průmyslovku (1948) a chemickou fakultu (1952). V roce 1962 spolupracoval s architektem Rokošným při návrhu Vysoké školy ekonomické  a farmaceutické fakulty. Dále zpracoval projekt správní budovy CHZDJ (Závod Mieru - Chemické závody Juraja Dimitrova – dnes Istrochem, informace od návštěvníka webu)  v Bratislavě (navržená správní budova je už několik desítek let sídlem SPŠ chemické, info od návštěvníka webu), kostela v Petržalce, prvního obytného domu panelového systému v Bratislavě a hotelu Junior. Uvedl v život rovněž první panelovou školu v Československu, za což mu byla udělena Gottwaldova cena. Je autorem publikace „Nové směry ve výstavbě škol“ a knihy „Administrativní budovy“. V Bratislavě působil Vladimír Karfík až do roku 1971 (= do svých sedmdesáti let).

V letech 1978–1982 působil coby hostující profesor na University of Malta v La Valletě , kde přednášel architekturu. Na Maltě byly úspěšně realisovány i jeho projekty (letní vila presidenta, slévárna, velký stadion). V roce 1985 se stal čestným členem Amerického institutu architektů AIA (titul Honory Fellov AIA), a to zatím jako jediný československý architekt.

V roce 1986 navštívil na pozvání prof. ing. arch. Vladimír Karfík, CSc. svůj „osudový“ podnik, o.p. Svit Gottwaldov. V té době se dožívá v plné pohodě a zdraví 85 let, bydlí již definitivně v Brně.

Přátelské setkání s prof. Karfíkem a jeho manželkou se za o.p. Svit zúčastnili generální ředitel ing. J. Kadlec, ředitel pro výstavbu a techniku ing. A. Vopěnka, dále pak předseda MěstNV Gottwaldov B. Musil, místopředseda ing. arch. F. Dohnal a dlouholetý pracovník podniku architekt A. Šindler.

Generální ředitel ing. Kadlec předal profesoru Karfíkovi diplom „Čestný švec“ za jeho velké zásluhy při realizování koncepce jak průmyslového areálu, tak i města.

Fotografie z popisovaného "neformálního" setkání.

Dvouhodinová „přátelská beseda“ (dle dikce soudobého tisku, pozn. C.) přinesla řadu poznatků a zkušeností předního československého autora, který v tomto období stále externě přednášel na vysokých školách jak doma, tak v zahraničí. Na závěr oficiálního setkání popřály podnikové a městské vysoké nomenklaturní kádry Vl. Karfíkovi „další zdraví, spokojenost a hlavně, aby předával ještě dlouhá léta vědomosti a zkušenosti svým nástupcům“. 

Při příležitosti jubilea 85. let (a později i devadesátin, viz níže) byla uspořádána v gottwaldovském kabinetu architektury výstava životního díla VK.

Ve dnech 24. – 25. září 1991 uspořádala Státní galerie ve Zlíně v Domě umění v exposici výstavy „Firma Baťa – architektura a urbanismus 1910-1950“ symposium za účasti našich i zahraničních odborníků, věnované otázkám zlínské meziválečné architektury. Akce byla další z obdobných aktivit galerie, které připravila v tomto roce při příležitosti výročí dvou osobností zlínské funkcionalistické architektury – 100. výročí narození Františka Lydie Gahury a 90. narozenin Vladimíra Karfíka (Další akcí byla např. výstava v Kabinetu architektury na nám. Míru, které se mimo Vl. Karfíka zúčastnil i autor těchto stránek. S panem Karfíkem prohodil několik slov a jeho vitalitou byl mírně řečeno silně uchvácen. Pozn. C.).

Profesor Karfík, tehdejší nestor (zemřel 6. června 1996, pozn. C.) československých architektů, přijal funkci čestného předsedy symposia.

Vedle osobnosti Františka Lydie Gahury, hlavního městského architekta, jehož projekty nejvýrazněji ovlivnily a koncipovaly jedinečný urbanistický komplex meziválečného Zlína a vtiskly v rámci standardizovaných forem specifický charakter jednotlivým budovám, patřil profesor Vladimír Karfík k čelným osobnostem nejen zlínské, ale i československé funkcionalistické architektury. 

Soupis díla pro město Zlín a firmu Baťa

rodinné domy

- experimentální rodinný domek, Nad Ovčírnou, Zlín, 1935

   - typový dům pro vedoucí pracovníky firmy Baťa (realizovaný na sídlištích koncernu Baťa), 1936

- Zavrtálkova vila, Zlín, 1936

- vila p. Gerbece, Zlín, 1936

 - letní sídlo p. Drkoše, Luhačovice, 1937

- vila ředitele Vavrečky, Zlín, 1938

- vila ředitele Maloty, Zlín, 1938

- vila ředitele Čipery, Zlín, 1938

- vila ředitele Hlavničky, Zlín, 1939

- rodinné domy na sídlištích fy. Baťa v anglickém Tilbury, francouzském Hellocourtu, americkém Belcampu

obytné domy

- obytný dům s obchody, náměstí Otrokovice-Baťov, 1935

 - domov pro 500 učňů, Patizánske-Baťovany, 1942

 - obytná čtvrť Julia Fučíka (Obeciny, pozn. C.), Zlín, 1946

 - obytná čtvrť Zálešná, 1946

 
- učňovské domovy, Zlín, 1930-1946 (spoluautor)

domy služeb – obchodní domy

 Brno (1931); Bratislava (1932); Liberec (1933); Chomutov (1933); Olomouc (1933); Teplice (1934); Čáslav (1934); Praha-Vysočany (1934); Praha-Vršovice (1935); Jihlava (1935); Hustopeče (1936); Bratislava – Obchodní ulice (1936); Piešťany (1937); Trnava (1937); Klatovy (1937); Amsterdam (1937); Otrokovice (1938)

společenské domy – hotely

- Zlín (1933) – spoluautor, pův. návrh M. Lorenc

- Otrokovice-Baťov (1936)

- Zlín-Díly (1937)

 - Zruč nad Sázavou (1941 – spoluautor)

 - Partizánske-Baťovany (1942 – spoluautor)

školské stavby

 - základní škola ve Zlíně, 1935

 - základní škola a gymnázium, Otrokovice-Baťov, 1936

 - průmyslová škola, Uherské Hradiště, 1937

 - škola v Partizánském-Baťovanech, 1939 (spoluautor)

kostely

 - římsko-katolický, Bratislava-Petržalka, 1930

 - evangelický, Zlín, 1937

 - návrh kostela a památníku T. Bati v Otrokovicích-Baťově, 1940

 - Partizánske-Baťovany, 1944

 sportovní stavby

 - zdvojená tělocvična, Zlín, 1934

 - stadion a tennisový klub, Zlín, 1935

 - stadion Borovo, Jugoslávie, 1939

 - otevřené 50 m koupaliště, Zlín, 1939 (U továrny – Baťák – pozn. C.)

 - otevřené 50 m koupaliště, Otrokovice-Baťov, 1939

 - Zimní lázně, Zlín, 1950

 výstavní pavilony

 - pavilon PVV, Praha, 1935

 - pavilon na světové výstavě, Brusel, Belgie, 1935

 - pavilon na světové výstavě dekoračního umění, Paříž, Francie, 1937

 - rekonstrukce zámku v Napajedlích, 1938

 administrativní budovy

 - správní budova firmy Baťa, Zlín, 1938

- budova KNV, Zlín, 1946 (spoluautor)

filmové ateliery a laboratoře

- Zlín-Kudlov, 1935-1940

letiště

- Otrokovice-Baťov, 1935-1939

regulační plány

- Tilbury, Anglie, 1933

- Belcamp, USA, 1933

- spolupráce na dalších

--------------------------------------------------------

Zajímavě pojatý životopis prof. Karfíka od autorky Karin Šrámkové {na stránkách filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jde o odkaz na diplomovou práci "Architekt Vladimír Karfík (1901-1996)", kterou obhájila v červnu 2006}.

http://is.muni.cz/th/19453/ff_m/ZIVOTOPIS_VLADIMIRA_KARFIKA.txt

Totálně vyčerpávající (52 stran), se spoustou odkazů a historkami, navíc poskládán tak nějak roztomile československy - dvojjazyčně. Karin dokázala, že ani diplomka nemusí být pojata nudně, k čemuž přístup k životu a dílo elegantní osobnosti Vladimíra Krafíka jistojistě napomohlo.

Pro fajšmekry celé dílo i s recenzemi: http://is.muni.cz/th/19453/ff_m/