www.zlin.estranky.cz - starý Zlín - Josef Winkler - první závod stavitelský ve Zlíně

Josef Winkler

První stavitelský závod ve zlíně

akad. arch. Eduard Staša

Zlínské noviny 1991

Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Jen zdánlivě s ním nemá nic společného dnešní autoservis Na výsluní. Nebo jak se po zlínsku říká Na Cigánově. Ještě před pár desítkami let tu stávaly na západní straně náměstíčka naproti sochy sv. Antonína čtyři přízemní domy. Jejich majiteli byli směrem od řeky Baťa zv. „mostecký“, vedle Chlud, Winkler a Jelínek. Ten poslední tady stojí dodnes a na místě ostatních se rozkládá parkoviště.

Podle sochy se náměstíčko po desítky let jmenovalo „předměstí sv. Antonína“ (přesněji od 14. VI. 1887, pozn. C.). Až v roce 1925 je opět přejmenovali na dřívější „Cigánov“. Mezi vzpomenutými čtyřmi domky upoutával svým uličním průčelím s třemi velkými okny a valbovou střechou Winklerův dům s číslem 318. Patřil majiteli stavitelské firmy Josefu Wiklerovi a s ním i domek do ulice Vývoz s č.p. 571.

Stavitel Winkler se narodil 27. února 1872 ve Vsetíně. Do Zlína se přestěhoval a svou firmu tady založil někdy kolem roku 1900 a začínajícího podnikatele máme z té doby zvěčněného na pěkné fotografii „zlínské vybrané společnosti“ v čele s ředitelem zlínského panství Leopoldem Vojtěchem. Za jeho domem se rozprostíral prostorný stavební dvůr. Vozová brána do něj vedla asi v dnešním místě a sloužila pro povozy s rozměrnými náklady na pilu. Ta stávala uprostřed dvora a za ní k západu se tyčila vysoká zeď sousední Štěpánkovy továrny.

JOSEF WINKLER

Stavitel Josef Winkler patřil v těchto letech k nejúspěšnějším zlínským podnikatelům. V roce 1910 se jeho podnik rozšířil o novou pilu na řezání desek s motorovým pohonem a krátce před začátkem první světové války (1913) uvažoval dokonce o zavedení strojové výroby cihel v periodické peci.

ČR-MZA – Brno, SOkA UH, OÚ UH, inv. č. 575, karton č. 743 a 748

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropol

Na straně ulice Vývoz pracovala betonárna, stolárna a stál tam již zmíněný domek, který sloužil k ubytování zaměstnanců. Na jižním okraji dvora bychom našli budovu kanceláří a v ní i byty, stáje a dílny. Jeden z těch bytů obývala později rodina krejčího Pluskala, jehož syn Sváťa v dresu pražské Dukly proslavil čsl. fotbal. Objekty slouží autoservisu dodnes.

Od stavebního dvora směrem k Dřevnici se rozkládala Winklerova zahrada. A dál přes silnici vedle mostu stával velký sklad dřeva. Vidíme jej i na staré fotografii s původním dřevěným mostem v popředí. Ale ještě bez patrové vily. Tu postavil okolo roku 1904 stavitel Winkler, aby ji v roce 1906 prodal začínajícímu majiteli továrny na obuv Františku Štěpánkovi. Na místě skladu dřeva vznikla pěkná zahrada.

REGULAČNÍ PLÁNY ZA RAKOUSKA

Zlínský stavitel Josef Winkler byl zhotovovatelem řady dílčích regulačních plánů. Jednalo se kromě návrhu na úpravu a přeložení okresní silnice Zlín – Napajedla (1908) také o plány vypracované z důvodu regulace Kovářské ulice (1910) a silnice k nádraží u ústí předměstí Grygov (1913). U obou posledně jmenovaných regulačních plánů šlo zejména o stanovení stavební čáry a úpravu komunikací v zónách napojujících železniční nádraží na centrum města.

Sám autor k ideové podstatě těchto návrhů nastínil (u příležitosti projektu zmíněné silnice Zlín – Napajedla):

„V posledních letech jeví se značný stavební ruch na pozemcích ležících na západ od města poblíž nádraží. Poněvadž tyto pozemky dosud parcelovány nejsou, vstoupila do popředí otázka úpravy této části města ....

.... Projekt tento jest v každém ohledu velmi zdařilý, přímo ideální, jeho provedením povstala by půlkilometrová krásná třída se stromořadím a množstvím nejpříhodnějších stavebních míst jak pro účely průmyslové, tak i pro obytné domy....

... Ze strany finanční nenaskytly by se nepřekonatelné překážky a dá se také očekávat, že interesenti (majitelé přilehlých pozemků), na které při provádění této úpravy největší úkol připadne, pro projekt tento patřičné porozumění naleznou – vždyť největší užitek z toho budou míti přece oni sami."

Regulace výstavby města samozřejmě nebyla výhradní doménou jeho západní části. Předmětem řady jednání a stavebně-politických zásahů se staly i mnohé jiné městské části a zóny (mimo samotný prostor vnitřního města, t.j. náměstí a z něj vycházejících ulic, se jednalo především o regulaci nové zástavby na Padělkách, dále o pravobřežní zónu od Čepkova po Podbabí, prostor ulice Kvítkové a j.) Poměrně detailní obraz o snahách regulovat stavební aktivity ve městě přinášejí protokoly ze schůzí městského zastupitelstva.

Toto se rovněž pokusilo zadat zpracování situačního/regulačního plánu celého města, založeného na trigonometrických a polygonálních měřeních. O tomto úsilí svědčí fakt, že obecní úřad žádal c.k. triangulační a kalkulační kancelář ve Vídni o provedení nutných měření na státní útraty.

Z dochovaných zpráv se rovněž dovídáme, že výraznou podporu městu představoval tehdejší poslanec říšské rady prof. Masaryk; také díky němu byla žádost obecního úřadu ve Vídni kladně vyřízena. K měření už ale bohužel v důsledku války nedošlo.

Dle: ČR-MZA Brno, SOkA Zlín, AMZ, inv. č. 925

ČR-MZA Brno, SOkA Zlín, AMZ, inv. č. 1928 a 129

Citováno dle: ČR-MZA Brno, SOkA Zlín, AMZ, inv. č. 921

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

A vila č.p. 551? Značně zchátralá zde stojí dodnes. Podle dochovaných nákresů z října 1903 ji vyprojektovali s variantní možností využití dvou samostatných bytů o značně vysokém standardu - v každém patře se nacházel identicky členěný prostor o užitné ploše 149 m². Našli bychom v něm verandu, předsíň, spíž, kuchyni, koupelnu a splachovací záchod, dva pokoje a salon. Salon byl vůbec unikátní - zabíral v severovýchodním rohu stavby cca 30 m². Celý dům částečně podsklepili, zde se nacházela i prádelna. ^*)

Tento dům byl jako jedna z prvních (možná vůbec první) občanských staveb roku 1911 elektrifikován. Stále na něm, i přes značnou sešlost, můžeme vidět zajímavý dobový romantický styl s překvapivě zachovalou ornamentální krytinou střechy s vikýři a třemi komíny zdobenými keramickými nástavci. Pouze místo zahrady nacházíme mírně zanedbaný a odzeleněný parčík – v osmdesátých letech mu dominoval velký, do červena kvetoucí kaštan. Škoda ho ....

Zadíváme-li se na situační plán z roku 1925, vidíme na něm část zmíněné Winklerovy zahrady a vedle ní objekty akciové továrny na obuv. Nedejme se mýlit názvem – jde sice o původní továrnu Fr. Štěpánka, kterou ale po soudním vyrovnání v roce 1924 převzala Moravská agrární banka a změnila firmu na „Zlínské akciové továrny na obuv a kůže“ se značkou „Zlinea“. A spolknula i Štěpánkovu vilu. Potom, 1. dubna 1927, všechno koupila firma Baťa a v roce 1934 se tu bouraly poslední tovární objekty. Za války, ve čtyřicátém roce, zde otevřeli hřiště S.K. Letná.

Ale vraťme se k osudu stavitelské firmy Josefa Winklera. Ta zde působila dál i po smrti jejího zakladatele v polovině třicátých let pod vedením jeho synů a stavitele Josefa Kotka, kterého nechal starý pán kdysi vystudovat. Přežila druhou světovou válku, ale neušla znárodnění v roce 1948 – svými jednapadesáti zaměstnanci o jednoho převyšovala zákonnou hranici. Potom zařízení převzaly Pozemní stavby, po nich na řadu let Výzkumný ústav stavebních strojů. Z oné doby pocházejí i dnešní halové výrobní budovy.

Winklerův podnik se zapsal do stavebního vývoje města i jeho okolí. Stačí vzpomenout na výstavbu čtvrti rodinných domků družstva Domov (mezi Tyršovým nábřežím a ulicí Pod stráněmi), na vybudování ulice Hluboké, kde firma dodávala domky „na klíč“ podobně jako na ulici Sokolské.

Bytové družstevnictví

v meziválečném Zlíně

Fotografie Čepkova (části zástavby bytového družstva "Domov") z Jižních svahů, z místa dnešního chodníku od terasových domů ke schodišti na Rybníky. Záběr asi z roku 1931

A vzpomeňme i sokolský pavilon, předchůdce pozdější Sokolovny (ve 30. letech zbouraný), postavený v zajímavém valašském stylu. Nebo i dnešní budovu Okresního soudu, postavenou ve spolku se stavitelem Jožou Jarcovjákem.

Ovšem událostí nad všechny byla výstavba Winklerova činžovního domu naproti cigánovskému mostu. V září 1929 tady jeho firma dokončila dvou a třípatrový obytný dům (vlastně dvojdům s popisnými čísly 487 a 486), s obchody a restaurací v přízemí. Kolem stavby vzešlo hodně sporů i novinových článků mezi stavitelem Winklerem a Tomášem Baťou, tehdejším starostou a bojovníkem za abstinenci.

Spor vzplanul kvůli tomu, zda má či nemá být v nové budově povolen hostinec. Zvítězila nakonec myšlenka hotelu a restaurace, která pak vešla do povědomí obyvatel jako Mácova – Macova (za rudé totality oficiálně Stadion, dnes Máca a Saloon). Ale pře se neobešla bez nactiutrhání a soudního řízení a pokut. Škoda jen, že dům jako takový nepatří k těm architektonicky vydařeným.

Spory o hotel a restaurant nabyly tak veřejných forem, že i tovární Sdělení pocítilo povinnost informovat veřejnost o událostech. Jak se můžeme dočíst, tak o restaurant "U Máců" jsme málem přišli:

Ve schůzi městského zastupitelstva dne 26. t.m. projednáváno bylo také odvolání pana stavitele Winklera ve známé záležitosti nově postaveného domu u cigánovského mostu a v záležitosti zřízení tam hostince.

I oposiční řečníci doznali, že se během stavby dopustil pan stavitel Winkler poklesků. Nikdo z nich se neztotožňoval s výpady na pana starostu Tomáše Baťu, a také pan Jaša souhlasil s protestem jen potud, pokud v něm nebylo výrazů - hraničících s trestnými přečiny.

Živnostníci a čeští sociálové prohlásili, že hlasují pouze proti nařízení rozbourání budovy, jinak že se s odvoláním pana stavitele Winklera neztotožňují. Vše toto jest dobrým zadostiučiněním za výpady, které panem Winklerem vůči p. starostovi byly proneseny.

Zajímavým jest, že pan učitel Jaša byl pro zřízení hospod a že neodpověděl na dotaz pana J. Kováře, který vyslovil podivení nad tím, jak může vychovatel mládeže mluviti ve prospěch zřizování hospod.

Sdělení 18a/1929; 4. května 1929 (ročník XII.)

Zakladatel firmy byl ve svém oboru uznávanou osobností a stavebním znalcem městského stavebního úřadu. A zřídil filiální závod také ve Vsetíně, odkud před první světovou válkou přišel do Zlína. Jeho podnikové dopisy se pyšnily hlavičkou „První závod stavitelský ve Zlíně“ – J. Winkler stavitel, vdovské právo Štěpánka Winklerová, Zlín-Vsetín. A pod tím stálo psáno: Betonárna – Pila – Stolárna – Prodej veškerého stavebního materiálu. Na svou dobu tedy podnik, jaký by obstál i v dnešní době.