Jdi na obsah Jdi na menu
 


O zlínském trhovišti na Kvítkové

(akad. arch. Eduard Staša)

(Tep, 1990)

 

Místo, kde stojí základní škola na Kvítkové ulici, postavená v letech 1980-82, má zajímavou historii. Před její výstavbou zde okrasu tvořily čtyři zchátralé dřevěné baráky. Ale naše historie kráčí mnohem dál. Na mapě z poloviny XIX. století se tu rozprostírají panská pole a louky, které patří majiteli zlínského velkostatku baronu Leopoldu Hauptovi. Když před ním – na počátku století – na nich vládl rod Klaudia Brettona. Ze zápisu jednání obecního výboru města Zlína 25. září roku 1890 se dovídáme, že část těch pozemků s číslem 3191 zv. „zahrada“ u silnice do Vizovic pronajal baron Haupt městu, aby zde zařídilo od 1. října toho roku tržiště dobytka.

Trhovisko, jak se mu po zlínsku říkalo, se rozprostíralo tehdy od zmíněné silnice až k cestě, která vedla ze Santražin kolem Horního mlýna . Stával v místě, kde najdeme dnes dětské hřiště za Hornomlýnskou ulicí a dal jí i pojmenování. Když potom došlo v r. 1899 ke stavbě železnice z Otrokovic do Vizovic, omezila se tím i plocha tržiště od severu.

Po jeho zřízení přestěhovaly se sem dobytčí trhy, které se do té doby konávaly ve středu města na Zarámí a Dlouhé ulici. Pouze oblíbený hostinec U Barvičů  zvaný „Na rožku“ tam zůstal a trhovci tam chodili nadále uzavírat kupní smlouvy, kterým se říkalo „litka“.

V polovině dvacátých let sem přeložili i trhy na dřevo. Nízké trámové ohrazení oddělovalo trhoviště od okolí a rozdělovalo je na několik částí podle druhů dobytka. Provoz byl pod dohledem městského zvěrolékaře a zprávy o tom se zveřejňovaly. Před 1. světovou válkou působil ve vzpomenuté funkci dr. Ludvík Volák a mezi válkami dr. Leopold Kraus. Kulturně činný byl také v Sokole a současně jako dirigent pěveckého spolku Dvořák.

V roce 1921 si v těsném sousedství trhoviště postavil výstavnou patrovou vilu s mansardovým podkrovím a s pěknou zahradou majitel firmy Josef Jarcovják. Za ní směrem k trati měl stavební dvůr a dílny svého závodu. Ještě blíže železnice postavil dům majitel továrny na obuv Arnošt Jirousek.

Obrazek
..... jak ji zachytil objektiv fotoaparátu v roce 2008.

 

Tak nám začala vznikat ulice Lešetín III., kterou se dalo projít přes dráhu k Hornímu mlýnu. A z druhé strany (východně) se v letech 1924-25 stavěla řada rodinných domků na ulici Lešetín IV. Ulice Hornomlýnská za tratí se začala vytvářet v letech 1925-26. Tak se stalo, že tržiště, založené původně na přírodním okraji města, obklopovaly obydlené ulice. Jejich obyvatelé si na časté soužití z dobytčími trhy museli zvykat.

Od června, v roce 1925 za starostenství Tomáše Bati, obec povolila používat trhoviště také jako hřiště založeného sportovního klubu A.C. Valašská Sparta. Ten tvořil jakousi skromnou konkurenci dávno před tím existujícího klubu S.K. Baťa. Navštěvovala jej hlavně mládež z dělnických a úřednických rodin okolního Lešetína. Ale po třech letech klub zanikl, zatímco tržiště na dobytek tady mělo své místo ještě i ve druhé polovině třicátých let. A jeho využití se dále rozvíjelo.

Svoje pravidelné stanoviště tady mívaly cirkusy, kolotoče i houpačky a jiné atrakce. Vzpomínalo se na kočovnou zápasnickou arénu Gustava Frištenského. Zde se také za první republiky řadily a rozcházely prvomájové průvody (baťovci se ale seřazovali v závodech a vycházeli z továrny, viz  pozn. C.). V ten den tu zastavoval vizovický vlak, aby přivážel a odvážel účastníky oslav.

Obrazek


Někdy koncem třicátých let byly trhy zrušeny a obec zlínská zde postavila zmíněné čtyři dřevěné přízemní objekty pro svoje úřady. Fungovaly zde po celou dobu druhé světové války, kdy se do nich chodily „fasovat“ potravinové lístky a tabačenky. A ještě i v dalších letech se v domcích vystřídala celá řada podniků a organizací. Mezi objekty vyhloubena větší protipožární nádrž, která sloužila v zimě jako kluziště. Později ji zasypali, ale přízemní baráky vytrvaly dál a přibyla k nim časem i malá kotelna.

V polovině 70. let jsme na bývalém tržišti mohli nalézti domy už jen tři. Pořád ale stály někomu za námahu, aby je udržoval. Definitivní tečku za nimi udělala až výstavba dnešní základní školy (s rozšířenou výukou jazyků, t.zv. jazykovky). A to je konec povídání o jednom zlínském tržišti dobytka.

Obrazek

Dnešní situace celého trhoviště - zleva vila Jarcovjákova, ZŠ Kvítková s rozšířenou výukou jazyků, postavená v r. 1981 (projektoval I. Bergman ze Stavoprojektu Gottwaldov). Na straně pravé zakončujeme ulicí Lešetín IV. 

 

 

Druhé tržiště fungovalo od roku 1900 do poloviny let dvacátých na západním okraji města za Baťovou továrnou. O něm ale na těchto stránkách psáno více zmínek v kapitolách o zlínských Baťových závodech.