Historie devadesáti let promlouvá - část 3

n.p. SVIT

(1948-1960)

Doc. PhDr. František Vojta, CSc.; Tep v roce 1984

Zdeněk Pokluda & Svatava Nováčková – Tep 11/1991

František Valach – Fenomén Baťa (1990)

KSČM Otrokovice 2

Cygnus  

  V přijaté rezoluci podpořili myšlenku svolání sjezdu závodních rad a odborových skupin a požádali ústřední radu odborů, aby se plnou váhou své autority postavila za vytyčené požadavky. Šlo o další znárodnění průmyslu, provedení druhé pozemkové reformy, uzákonění národního pojištění a zvláště o schválení nové ústavy, jež by zakotvila dosažené revoluční vymoženosti. O třídním přístupu dělníků a pracovníků nebylo v rozhodující chvíli pochyb. Stali se součástí revolučních sil, dovršujících přerůstání národní a demokratické revoluce v socialistickou.

Dne 19. února konala se celozávodní schůze zaměstnanců n.p. Baťa, která přijala následující usnesení (víceméně kopírující závěry shromáždění z 18.2.1948):

1. vyloučit z řad ROH všechny rozbíječe jednotných odborů,

2. Provést urychleně uzákonění národního pojištění,

3. pokračovat ve znárodňování – mělo by zasáhnout podniky nad 20 zaměstnanců,

4. odhlasovat okamžitě zemědělské zákony.

V sobotu dne 21. února se přenášel projev Klementa Gottwalda ze Staroměstského náměstí v Praze – tento si vyslechlo jak dělnictvo, tak občané města. Předseda vlády vyzval k vytváření akčních výborů Národní fronty a k všeobecné ostražitosti.

Po tomto projevu vedoucí tajemník okresního výboru KSČ n.p. Baťa Bažák svolal vedení a na něm se komunisté rozhodnuli vytvořit akční výbory N.F. přímo v závodech. Tyto výbory nebyly čistě záležitostí jedné strany, činnosti v nich se mohli účastnit i funkcionáři ostatních politických stran, masových organizací a bezpartijní, pokrokoví lidé.

Dne 22. února konal se v Praze sjezd závodních rad. Na tento sjezd se snažila reakce vyslat svoje věrné příslušníky. Dělníci však s drtivou většinou zvolili delegáty členy KSČ a některé pokrokové členy jiných politických stran. Samotná volba delegátů na vyjadřovala bezesporně akceschopnost a jednotu KSČ i sku­tečnost, že dělníci uznávali její vedoucí úlohu. Sjezdu se zúčast­nili zaměstnanci Beneda, Alexa, Ryška, Pohaněl, Gremlica, Hochfelder, Markvart, Hrbáček a jiní – celkem šestnáct osob. Promluvil na něm předseda podnikové rady - tlumočil stanoviska početného pracovního kolektivu, což mělo vzhledem k množství zastupovaných osob na misce historických vah svůj podstatný vliv a význam.³⁾

V podniku se vzápětí vytvořil ústřední akční výbor z revolučních a pokrokových představitelů, kteří neopustili základnu poctivé a budovatelské práce. Stal se orgánem „všech politických stran a zástupců ROH, SČM (Svazu české mládeže), SNR (Svazu národní revoluce) (obě pozn. – V.F.) s cílem „upevnit Národní frontu a vymýtit všechny živly nepřátelské lidově demokratickému režimu“.

A situace se vyhrocovala. 23. února, ve dvě hodiny v noci, se sešel krajský výbor strany, aby zhodnotil situaci a provedl další opatření k zajištění a zvládnutí událostí. Zde byl rovněž schválen vytvořený akční výbor Národní fronty n.p. Baťa v následujícím složení:

1. předseda:                           František Alexa (KSČ)

2. první místopředseda:         František Matlocha (KSČ)

3. druhý místopředseda:        ing. Bůžek (ČSDSD)

4. třetí místopředseda:           Stanislav Křeček (ČSNS)

5. členové:      Karel Kodovský (KSČ),

                        Mojmír Strakoš  (SČM),

                        Špatenková (KSČ),                                   

                        Setinský (SNR),

                        Rudolf Rédr (SNR),

                        Charvát (SNR),

                        Stanislav Pohaněl (KSČ),

                        Čepelová (KSČ),

                        Rathúsky (ČSNS), Šulc (ČSNS),

                        Schneider (ČSL), Barvíř (ČSL),

                        Hřibal(ČSDSD), Dr.Vetešník  (ČSDSD).

Nově zvolený a krajským výborem KSČ posvěcený akční výbor se jednomyslně usnesl na rezoluci, která se přihlásila k požadavku, formulovanému komunisty – reakční ministři mají podat demisi a nesmí být připuštěni zpět do vlády.

Aby se zdůraznila rozhodnost revolučního hnutí v závodě, na den 24. února 1948 v čase od 14:00 do 15:00  byla vyhlášena manifestační stávka. Té se zúčastnilo veškeré dělnictvo a vyslechlo si při ní  zprávu o průběhu zasedání sjezdu závodních rad. Účastníci sepsali rezoluci, kterou zaslali prezidentu republiky Dr. E. Benešovi. Od tohoto momentu se dá hovořit o kompaktní jednotnosti pracujících podniku a akčních výborů.

Generální stávka dne 24. února 1948 proběhla v podniku klidně a bez incidentů. Proti jednotě dělnictva se neopovážili vystoupit ani nejzarytější reakcionáři. Akční výbor vytipoval 113 nejaktivnějších středně-technických kádrů starého ražení o nichž bylo známo, že v minulosti iniciovali různé protidělnické akce, udržovali napjatou politickou atmosféru a znemožňovali klidnou a tvořivou práci.

 Naše pravda (lokální komunistický list) dne 24. února 1948 - emoce bylo nutno bičovat a udržovat.

Reakci však toto poučení nestačilo a dále připravovala uchopení moci v závodech. V noci ze 24. na 25. únor se k soudruhu Alexovi do bytu dostavil neznámý muž a ten mu sdělil, že navštívil schůzi národních socialistů, proběhnuvší v restauraci Morava (Bartošova ulice). Tam prý bylo rozhodnuto, že uvedená strana převezme vedení v Baťových závodech hned v dopoledních hodinách příštího dne. Navíc – účastníci porady disponovali přesně stanovenými úkoly, harmonogramy, seznamy komunistů, které měli zajistit a míst, která měli obsadit. ³⁾

V těchto kritických dnech - zvláště v době vládní krize -  udržovaly se revoluční síly v podniku ve střehu . Z rozhodnutí okresního výboru KSČ se v podniku vytvořily pohotovostní oddíly ze spolehlivých dělnických kádrů, k nimž se dobrovolně hlásili i politicky uvědomělí nestraníci. Tím byl položen základ Lidových milicí jako ozbrojené složky dělnické třídy. Rázná odpověď na celkové záměry reakčních sil ve státě, ale i v podniku, kde počítaly s řadou akcí kontrarevolučního charakteru. Chtěly obsadit a převzít moc v továrně, zajistit elektrárnu, plynárnu a telefonní ústřednu a klíčové pozice. Milicionáři však byli připraveni k tomu, aby se proces přerůstání národní a demokratické revoluce v socialistickou dokončil pokojnou cestou. Pro případ, že reakční síly použijí v krizi mocenských prostředků, měli v pohotovosti adekvátní prostředky k uhájení výsledků revolučního zápasu. 

O skutečné humanistické tváři a cílech dělnictva  a pokrokových sil v podniku nebylo pochyb. Vyjadřovalo je i prohlášení ústředního akčního výboru: „Nechceme nikoho vylučovat z našeho pracovního společenství, kdo se sám nepostaví stranou, nebo dokonce proti naší práci.“. Jasně formulované, dělnické krédo.

25. února v 7 hod. ráno vedení svolalo do 8. etáže 21. budovy poradu všech ředitelů a správců v závodě. Závodní stráž a milice mezi tím obsadila všechny vchody a důležitá místa v areálu. Po jednohodinové diskusi a po projevech komunistů Kijonky a Alexy bylo předem vytipovaných 113 hlavních původců neustálých sabotáží a brzdění výroby vyvedeno ozbrojenci ze závodu. S opatřením souhlasil celý akční výbor i dělníci. O žádném z reakcionářů nebylo zapotřebí vést dlouhé diskuse.

V průběhu uplynulých tří let téměř všichni zaměstnanci poznali jejich práci a jejich cíle. Proto vykázání proběhlo bez obtíží. Jedinou výtržnost způsobil zaměstnanec Šoun, u kterého nalezli policejní pouta.

Jediný ředitel Masner měl odvahu vystoupit v konferenční místnosti proti usnesení akčního výboru.

O významu závodní stráže a lidových milicí nebylo možno nadále pochybovat - ve sledovaných dnech se plně zapojily do očisty závodu. Očista provozu se zastavila na cifře 417 osob -  v těchto dnech je z  podniku propustili anebo pře­řadili na méně zodpovědná místa. ³⁾

Vývoj událostí, jak to v revolučních časech bývá, běžel překotně kupředu. 26. února 1948 byly na zasedání akčního výboru Národní fronty n.p. Baťa vytyčeny  tyto hlavní úkoly:

1. dokončit očistu závodu od nespolehlivých, protistátních živlů,

2. zajistit na každém úseku rovnoměrné plnění plánu výroby,

3. zajistit usnesení konference závodních rad v tom smyslu, aby mohly být znárodněny další podniky v oblasti kožedělné výroby a do nich jmenováni vedoucí funkcionáři, kteří zajistí:

a) plynulou výrobu v těchto provozech;

b) všechny doklady a dokumentaci, které v mnoha závodech majitelé pálí anebo uschovávají a převáží za hranice;

c) inventury v těchto závodech;

d) očistu těchto podniků od kontrarevolučních živlů.

4. dokončit nábor členů do Revolučního odborového hnutí jak v hlavním závodě, tak i v ostatních pobočných závodech,

5. věnovat veškerou péči a pomoc ustavování akčních výborů ve vesnicích, do kterých zaměstnanci závodu dojíždějí. ³⁾

Současně se vytvářely všechny podmínky ke splnění úkolů stanovených dvouletým plánem. Pracující vyhlásili na počest únorového vítězství PLÁN VÍTĚZSTVÍ a podnik se stal jedním z velkých výrobců, který se vyrovnal s úkoly před termínem. Na základě rozvoje vstřícných plánů bylo navíc ušetřeno přes 100 miliónů korun. Stanoveného revolučního cíle, úplného převzetí moci dělnickou třídou, bylo za vedení komunistické strany dosaženo. Podnik vstupoval do nových podmínek své činnosti.

 Stalinova třída 1. máje 1948
  Prostor dnešní křižovatky tř. T. Bati, Dlouhé a Osvoboditelů - snímáno z dnešní Archy. Při pravém okraji Šalerova vila, domeček vlevo na místě Komerční banky. Vlevo v pozadí (m.j.) továrna Meta.

POSTAVENÍ, PRÁCE A VÝSLEDKY PODNIKU V OBDOBÍ BUDOVÁNÍ ZÁKLADŮ SOCIALISTICKÉ SPOLEČNOSTI (1949 – 1960)

Roku 1949 vstupoval podnik do období, kdy režim vyhlásil a realizoval generální linii výstavby základů socialismu v našem státě, který se změnil v diktaturu proletariátu. Stejnou cestu vývoje nastoupily i další státy, vytvořivší světovou socialistickou soustavu. Od téhož roku nesl podnik nové jméno Svit, město Zlín, spolu s obcemi Velkého Zlína a dalšími, přijalo název Gottwaldov .

Generální linie vycházela z objektivní nutnosti přestavby naší společnosti. Jednou z klíčových podmínek se stalo vytvoření materiálně technické základny (MTZ) socialismu, předpokládající základní změny ve struktuře naší ekonomiky. Rozhodující role byla určena těžkému průmyslu v čele se strojírenskou výrobou. Tím se zásadně měnilo postavení, váha a důležitost spotřebního průmyslu, v jeho rámci celé kožedělné výroby a tím i samotného podniku.

MTZ socialismu, dle pouček marx-leninských, tvoří výrobně-technická základna kapitalismu. Předválečné Československo mělo tuto základnu prakticky dobudovánu, drobné rezervy bylo možné najít pouze ve škodách způsobených válkou a jí vyvolaném přídělovém systému. Bohužel – vulgární pojetí socializace hospodářství nekriticky přejalo způsoby, realizované při industrializaci sovětského Ruska, posléze SSSR. Extenzívní rozvoj ekonomiky, megalomanské investice do „železa“ – nových a víceméně nadbytečných hutí, těžkého strojírenství, industrializace osad s těmito podniky souvisejícími (Ostravsko, Severní Čechy, Košice), industrializace Slovenska.... gottwaldovský Svit a jeho bývalé součásti se dostávaly stále více do nepříznivého postavení.

Své významné postavení v kožedělném průmyslu si náš podnik uchoval jak objemem výroby, tak organizační a technickou úrovní. V rámci celé čs. ekonomiky se však jeho postavení, v mnohém ohledu prioritní, podstatně změnilo.  Především investice ....  hospodářské organizace v plánované socialistické ekonomice odváděly 95 % zisku do státního rozpočtu. Z dnešního hlediska neuvěřitelná cifra.

Pouhých pět procent z kladného hospodářského výsledku mohlo být využito pro stimulaci pracujících, odměny, rekreace, drobná vylepšení pracovišť.

          A těch pětadevadesát procent? Větší balík prostředků byl zpětně přidělován podnikům a regionům dle úvah politických a hospodářských teoretiků, plánů a zájmů vedoucí politické strany a vlivu poradců ze Sovětského svazu. Přímou převodní pákou vlivu KSČ na národní hospodářství a prakticky na každého jedince se stala Státní plánovací komise, dle jejíchž tabulek byly veškeré prostředky přerozdělovány.

  21. budova a nezbytná „výzdoba“ – nadživotní portrét soudruha Gottwalda s nepostradatelným čibukem. Exponováno v letech prvního pětiletého plánu.

Výroba v nových společenských a výrobních vztazích si vyžádala utvoření „národních podniků“ v rámci národního hospodářství. Jejich poslání a činnost vymezil poprvé statut národních podniků (n.p.).

V  souvislosti s výše popsanými jevy docházelo k formování odvětvové struktury, která se bezprostředně dotkla samotného podniku Baťa. Z důvodů výše popsaného přerozdělování se n.p. Svit dostával do stále nepříznivějšího postavení. Výroba běžela naplno, plány pětiletek se plnily, brány závodů opouštěly miliony párů bot – avšak chyběly peníze na nutné investice a modernizace. Firma zůstávala obestřena předválečnou aurou progrese a výkonnosti, z pod této slupky postupem doby stále více prosakovala demotivace a bezvýchodnost. O ničem koncepčním se v podniku nerozhodovalo – dřívější baťovská podnikavost se stávala pouhou vzpomínkou.

I po očištění závodů od nositelů batismu zde zůstávala množina lidí, mnohdy ve službách komunistické strany, která si dovedla spočítat přínosy předválečného způsobu hospodaření. Základem plánování v pojetí těchto osob se mělo stát t.zv. SPH – Socialistické podnikové hospodářství. Pokus o jeho zavedení ovšem ztroskotal na dogmatech 50tých let.

K plnění první čs. pětiletky (1949 – 1953) Svit nastoupil v podmínkách znamenajících četné změny v jeho dosavadní organizační struktuře. Na jedné straně dovršil koncentraci kožedělné výroby, zvláště obuvnické, na druhé straně začala jeho delimitace, tj. vyčišťování výrobního programu. Mnohé delimitace měly uvedený charakter a pro činnost podniku, ve vztahu k hlavní výrobě, neznamenaly rušivé zásahy. Nejdříve šlo o 11 bývalých společností, např. železniční dráhu Otrokovice-Zlín-Vizovice, Tisk, Filmové ateliéry, Dopravní podnik města a j.

Foto části osazenstva obuvnické dílny z roku 1952.

Do podniku se naopak začlenilo 72 továren a výroben, z nichž 27 vyrábělo boty. Mezi nimi i šest malých obuvnických závodů v samotném městě. Dalších 19 továren se zabývalo zpracováním usní, příp. kožešin, a zbývající měly nejrůznější zaměření. Do roku 1952 byly v rozhodující míře zlikvidovány pro nízkou technickou úroveň, zastaralé způsoby práce a formy řízení. Jejich výroba byla začleněna do moderních provozů podniku. (Z firem uvedených na tomto webu šlo např. o Novák, Jirousek, Chlud, Barbořík, Mikulčák, Lacina...)

 Vyčleňovaly se naopak nově utvářející národní podniky (1949) – vesměs místně odloučené - zabývající se obuvnickou a jinou výrobou, které byly dosud jeho součástí (Závody G. Klimenta Třebíč [ZGK], Sázavan Zruč nad Sázavou, Botana Holice/Skuteč). Národní podnik Svit zahrnoval na sklonku 40. let celkem 138 závodů, ale jejich počet soustavně klesal (zrušením i delimitací), až se na konci roku 1953 stabilizoval na počtu pěti závodů (koncem 80tých let měl o.p. Svit 7 závodů + vedení podniku s jeho odbory, přidruženy do VHJ byly zpět obuvnické závody v republice – Bopo, Botana, Slavičín, ZGK a j. pozn. C.).

Delimitaci, která se bezprostředně dotkla podniku, znamenalo vyčlenění jeho strojíren (1950), z nichž vznikl nový národní podnik Závody přesného strojírenství v Gottwaldově. Komisí ministerstva lehkého (spotřebního) průmyslu bylo rozhodnuto: „urychleně převést výrobní program strojíren nár. podniku Svit z hlediska výstavby a přestavby československého průmyslu .... převážně na program kovoobráběcích strojů“. Současně přešlo tisíc zaměstnanců.

Foto ze slévárny Závodů přesného strojírenství v Gottwaldově (pořízeno někdy v letech 1985-87 P. Koskem).

Výroba obuvnických strojů netvořila v Závodech přesného strojírenství rozhodující část výrobního programu, a také výroba koželužských a gumárenských strojů byla umístěna do jiných podniků. Svou roli sehrály i subjektivní názory, vycházející z daného stavu, a nerespektující vývojové tendence techniky. Další rozvoj v podniku zajišťoval nepočetný útvar provozní konstrukce, který se teprve formoval.

Překotné oddělování činností podporujících přímo výrobu obuvi si časem vynutilo např. zřízení závodu strojírenského v rámci n.p. Svit (dnes Frema).  

Další delimitace učinily bývalému obřímu koncernu definitivní konec. Stavební podnik (Stavostvit) se oddělil v r. 1952 a pod názvem Průmyslové stavby Gottwaldov vystupoval od r. 1959, dnes PSG a.s. Výroba pneumatik Baťa

odešla ze sféry společného řízení v r. 1953 s novým názvem Rudý říjen, dnes jde o firmy Barum-Continental a Mitas.

Podobně ztratila své jméno Baťova nemocnice, hotel Společenský dům (Moskva), ve škole umění se už za války usídlilo Gestapo a po válce ji obsadila SNB, tiskárny se odtrhly ve společnosti Grafia.

Podnik přišel také o vlastní obchod, který nově zajišťovala samostatná organizace – Velkoobchod obuví Gottwaldov. Delimitována byla vývojová a výzkumná základna (VÚGPT) a to zrovna v době, ve které vstupovala do výroby gumové, ale i kožené obuvi chemizace. Mimo stavební projekci (Projekční závody lehkého průmyslu, n.p. Gottwaldov, později Státní ústav pro projektování závodů lehkého průmyslu, po sloučení se Státním proj. ústavem pro projektování dřevařského průmyslu vzniká Státní ústav pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt Gottwaldov, po určitých drobných peripetiích Centroprojekt, projektová a inženýrská organizace Gottwaldov – až po dnešní Centroprojekt a.s.)  byla firma zbavena vlastně i všech zaběhnutých konstrukčních oddělení.

Ve „zbytkovém“ Svitu bychom v těch letech našli vlastně pouze kožedělnou výrobu a příbuzné obory – jenže i o některé z nich podnik časem přišel, např. o punčochárny.

Důsledek? Vzniknul efekt, který jsme mohli pozorovat již u strojíren – po odtržených prvcích továrny zůstaly zející rány, které „nové“ podniky nedokázaly zacelit vzájemnou spoluprací. Stavební oddělení Svit nahrazuje jednou z pracovních náplní opravářského závodu – stavařinou, středisko projekce zastupuje další vzniknuvší oddělení firmy.

S odstupem času pohled na tehdy nově zkonsolidovanou t.zv. ostatní výrobu o.p. Svit – s výjimkou energetického závodu – zobrazuje důsledek popisovaných delimitací.  Vznik svitovských strojíren, stavební výroby, oprav a údržby strojů, stavební projekce, strojírenské technologie (konstrukce).

Údernický plakát - nabízí závazky i donašečství.  
 

Časová prodleva, spojená se zřizováním nových podnikových útvarů, se pochopitelně projevila – naznačené změny m.j. nenarušily kontinuitu technického rozvoje, ale jeho tempo se zpomalilo. Jistou měrou přejímalo funkci jeho garanta zlepšovatelské hnutí, dosahující ve sledovaném období pozoruhodných výsledků. V letech první pětiletky bylo podáno přes 10 000 návrhů, přinášejících úspory v hodnotě vyšší než 50 miliónů korun (v přepočtu na dnešní měnu). V letech 1954 – 1960 vzrostl jejich počet na více než 17 000 s hodnotou, přesahující 80 miliónů korun.

Ve výrobě se uplatňuje nový výrobní způsob lepené obuvi, i když dosavadní klasická si ještě v jisté míře udržela své místo. Od osvobození do roku 1956 bylo zkonstruováno 86 nových strojů (např. zaklepávačka, jednorázová napínačka), dopravník pro směnovou výrobu a technologie narážené obuvi. Do gumárenské výroby přichází linka na úpravu podešví, linka EKO, technologie mikroporézní pryže, lakovací automat atd. V zásadě šlo o technické zlepšení strojů, pracovních operací, příp. modernizaci úseků výbory. Ve výrobě obuvi bylo v první pětiletce vyrobeno kolem 166 miliónů párů a podíl gottwaldovského podniku na čs. výrobě obuvi reprezentoval téměř 56 procent, z toho u gumové obuvi kolem 73 procent.

O kvantitativních výsledcích svědčí následující údaje (jen za národní podnik Svit v mil. párů):

V období mezi prvním a druhým pětiletým plánem, v letech 1954 – 1955, bylo vyrobeno celkem 66,3 miliónu párů obuvi. V letech druhé pětiletky byla výroba následující (od r. 1957 včetně Hrušovan):

 
                Důležitým podílem podniku patřilo Československo mezi přední světové výrobce a jeho občané k nejlépe obouvaným lidem. Zároveň právě s ohledem na uvedené organizační a technologické změny nelze dobře souměřovat předválečnou produkci obuvi koncernu Baťa a.s. (1937 = 45,4 mil. párů) a výrobu po roce 1955.

  Dílna v gumárnách (1985-87)

SOCIALISTICKÉ SOUTĚŽENÍ, JEHO VÝZNAM A FORMY ⁶⁾

Jedním z faktorů, napomáhajících velkou měrou k plnění plánovaných úkolů, byla iniciativa pracujících ve formě socialistického soutěžení. Nový režim ji vnímal coby zdroj ekonomického růstu a výraz nově se rodícího vztahu k práci. V podniku, který byl pokládán za vrchol organizace výroby a využívání materiálu, jej pracující přijali spontánně. Nechyběly však ani skeptické názory, že bude jen krátkodechou záležitostí a znamená práci navíc. Čas a výsledky ukázaly, na čí straně byla pravda. Poznatky a zkušenosti bylo možné čerpat z výstavby prvního socialistického státu, Sovětského svazu. Nicméně socialistické soutěžení bylo nutné chápat nikoliv jako jediný, ale jeden z prostředků, umocňujících možnosti rozvíjející se ekonomiky.

Socialistické soutěžení bylo ve středu zájmu pozornosti okresního výboru KSČ Svit (později celozávodního a podnikového výboru), všech závodních rad a svazácké organizace. Aktivně jej podporovala i podniková organizace Svazu československo-sovětského přátelství. Vycházely z leninské myšlenky, že soutěžení umožňuje získat „skutečnou většinu pracujících na pole takové činnosti, kde ... mohou rozvinout své schopnosti a uplatnit své nadání, jehož je v lidu nedotčený zdroj“.

Na počátku 50. let se uzavřela etapa soutěžení, charakterizovaná údernickým hnutím, do něhož bylo zapojeno 1 539 pracovníků, z nichž dvě třetiny tvořili členové komunistické strany. Největší počet byl zaznamenán v obuvnické a gumárenské výrobě, 890 pracovníků.

Přehled o počtu brigád socialistické práce na závodech a ve správních úsecích - formulář používaný od roku 1976.

Široce se rozšířily zkušenosti z komplexního šetření materiálem (L. Korabelniková), zakotvující ve vědomí lidí cennou myšlenku: ušetřit materiál a nedopustit jeho znehodnocení při následujících operacích. Tak vznikl nepsaný zákon o úctě k práci druhých. Při výrobě obuvi hrála úspora materiálu odjakživa důležitou roli a v podniku ji pomáhali rozvíjet Jos. Josefík, Jos. Crla aj. Progresivní metoda (ing. F. Kovaljev), zevšeobecňující nejlepší způsoby práce, nalezla propagátory v J. Klabalovi, J. Rezkovi a t.d. Důležitou roli sehrála v novém přístupu k práci metoda (M. Levčenková) orientující pracující na sledování nákladů, vynaložených na jednici výroby (pár obuvi, dílec). Vyžadovala znalost a práci podle výkonových a materiálových norem. Velkého rozvoje dosáhlo vytváření brigád vzorné kvality, do nichž bylo začleněno osm tisíc pracovníků (A. Čutkich). Pozitivní přínos zaznamenalo hnutí přejímání strojů do socialistické péče.

Hlavní formy socialistického soutěžení naplňovaly myšlenku, která dosud neztratila nic na své aktuálnosti: „být hospodářem na svém pracovišti“. Jen za rok 1953 přineslo socialistické soutěžení hodnoty ve výši 12 miliónů korun.

 Malované děti v akci (v letech osmdesátých).

Příkladem v práci pro socialistickou společnost se stali dělníci přecházející k práci na více strojích. Za mimořádné úsilí byli oceněni státním vyznamenáním: Boh. Buňka, J. Klabal, Jar. Ondrušek, R. Rezek, K. Švenda, Fr. Fuksa, O. Navrátil a Jos. Žaludek. Společnost ocenila jejich přínos pro společnost po stránce ekonomické a morálně politické, protože se stali příkladem pro ostatní pracující.

Nové metody, postupy a vztah k práci všestranně podporovali i techničtí vedoucí. Mnohdy si pokrokové myšlenky realizátorů musely probojovávat uznání proti „zaběhaným“ způsobům, někdy i proti nevraživosti a skepticismu skupinek pracovníků, jimž byly „novoty“ cizí. Celková pozitivní tendence však u většiny dělníků převládala, byť se ani socialistické soutěžení nevyhnulo „dětským nemocem“, především formalismu.

Ekonomický přínos soutěžení, vedle morálně politického, byl nepopiratelný a v letech 1953 až 1959, kdy došlo k jeho největšímu rozšíření a prohloubení, byl vyjádřen částkou vyšší než 80 miliónů korun, z toho na materiálech bylo ušetřeno 45 miliónů.

 Typický poválečný pohled (i s praporcem kouře) přetrvával až do roku 1993.(Foto asi z r. 1976)

Rokem 1958 vstupuje do života nová etapa socialistického soutěžení, brigády socialistické práce. Již v listopadu uvedeného roku došlo k vytvoření první 17členné brigády socialistické práce v kovovýrobě, vedené Z. Kučerou. V obuvnickém závodě vznikla brigáda vedená St. Neradilem a poté následovaly další kolektivy, vedené M. Lakotovou, Jos. Vašinou, M. Janotovou i první svazácká brigáda M. Juliny.

Nešlo jen o formu socialistického soutěžení v tradičním smyslu, ale o hnutí sledující vyšší cíle, vyjádřené zásadou: „Socialisticky pracovat, socialisticky žít“. I když zpočátku neměly brigády zkušenosti, zaměřily se oběma hlavními směry. V této době „každá zpráva o soutěžení brigád komunistické práce v Sovětském svazu, přizpůsobovaná našim podmínkám, ukazovala nám cestu vpřed“.

Hlavními úkoly v ekonomické oblasti se staly: rovnoměrné plnění úkolů, využívání současné a nové techniky, práce podle technicky zdůvodněných norem aj. Také druhý úkol, dotýkající se socialistického způsobu života, byl a je mnohotvárný a složitý. Výchova nového člověka, pracovníka vzdělaného, se vztahem k práci, kolektivu, podniku a socialistickému státu, je odpovědným úkolem. Takový člověk se nerodí, ale vyrůstá v podmínkách, které ovlivňují a formují jeho pracovní a morálně politický profil.

V roce 1959 se do soutěže o titul brigáda socialistické práce zapojilo 65 kolektivů s počtem 690 pracovníků. O rok později se počet téměř zdvojnásobil. Jejich činnost se stala novým podnětem pracovní a ideově politické aktivity, i když ne všem brigádám se podařilo obhájit náročná kritéria, stanovená pro jejich činnost.

Před započetím čtvrtého bloku:

Doc. Fr. Vojta pojednání rokem 1960 ukončil. Bohužel nedosáhnul v úvodu slibovaného roku 1984.

My máme omezení jiná. Věrni tradicím tohoto webu budeme čerpat především z domácího archivu a z toho, co nám dobří lidé pošlou a zároveň budeme myslet na to, že kapacita webu nemá nekonečnou úroveň a blížíme se jeho naplnění.

Otevíráme opatrně kapitolu o Svitu Gottwaldov – vědomi si blízkosti tématu. Již nevyužijeme břeskné levicovosti, raději nic konkrétního (firma ještě dýchá, i když v agonii), protože právníci si rádi přivydělají.

Zkusíme léta šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá s mírným přesahem do dob popřevratových. Probereme je přes organizaci, hospodaření, personalistiku a mzdy.

Jsem si vědom, že každá z uvedených oblastí by si zasloužila sólo dokonalou práci. Snad někdy příště.

Jako závdavek pro budoucnost citujme z podnikových novin Tep (listopad 1990) Zdeňka Pokludu a Svatavu Nováčkovou:

²⁾   V jediném roce odešlo ze Zlína třináct tisíc lidí – plná čtvrtina obyvatel města. Mezi nimi také celá generace těch, kteří Zlín vybudovali (J. Vaňhara, Příběh ....., str. 341)

³⁾  KSČM Otrokovice 2  

⁴⁾    V říjnu téhož roku (1947) měla premiéru hra T. Svatopluka (vl. jm. Svatopluk Turek) Botostroj. Hra je divadelní přepisem románové předlohy od téhož autora, která byla v roce 1933 soudně obstavena firmou Baťa. Jak lze z názvu vysoudit, jedná se o dílo ideologicky zaměřené proti kapitalistickým poměrům v Baťově podniku, které reportážním a naturalistickým způsobem zachycuje výjevy ze života proletářů. Není tedy náhodou, že divadelní přepis inicioval a premiéře v roce 1947 výrazně napomohl tehdejší generální ředitel znárodněných Baťových závodů JUDr. Ivan Holý, který drama použil jako názorný příklad poukazující na bezpráví v kapitalistickém zřízení a na druhé straně zvýrazňující zlepšení poměrů v časech řádu socialistického.    (http://cl.ff.cuni.cz/sorela/nova_skutecnost02.htm ) 

⁵⁾ Naše pravda 15. května 1945

⁶⁾  Otázka socialistické soutěže sebou - pro zlínské továrny - nesla hlubší konotace.

     V meziválečné době vedli Baťovci polemiku se sovětským systémem řízení, který se pokoušel na leninské principy implantovat systém hmotné zainteresovanosti, viděný u Bati ve Zlíně.

     Ovšem - jak se na totalitní režim sluší - vše servíroval s náležitou ideologickou omáčkou a vykastrovanou podmínkou přeprodávání výkonů mezi dílnami. 

     Že pracovní nadšení v centrálně řízené ekonomice, byť podporované hmotnou zainteresovaností, nemůže nahradit baťovskou pružnost, se ukázalo po válce právě v Československu (v sovětském Rusku to pokrok byl).

     Po cca sedmileté episodě SPH převzala na dlouhé roky socialistická soutěž roli jedné z mála možností projevení samostatné iniciativy na pracovišti, která byla (občas) oceněna i hmotně.   

     Veškeré možné přínosy na trhu zboží a služeb (tehdy téměř zapovězený pojem) ovšem spolehlivě utlumily principy plánovaného hospodářství.