Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek


7

Malenovská ulice v roce 1932

Železobetonová kostra, dominující fotografii, patří hotelu Společenský dům. Svědčí neomylně o tom, že jde o snímek ze druhé poloviny roku 1932 – právě tenkrát byla její stavba byla provedena až na terasu dle nového stavebního povolení z ledna 1932. Prvních devět etáží (do října 1931) vzniklo ještě dle původního projektu zlínského architekta Miroslava Lorence, jenž odešel koncem roku 1931 od firmy Baťa.

Pozdržená stavba se rozeběhla dle nového projektu arch. Vladimíra Karfíka  v srpnu 1932 a vše zdárně pokračovalo až do ukončení budovy  v polovině ledna 1933. Nepředstavujme si ovšem otevření celé budovy naráz – s baťovskou racionálností charakteristicky sloužily i zde spodní etáže svému účelu dávno před ukončením stavby.

Od září 1932 provozovalo ve zbrusu nové budově své rozsáhlé služby Velké kino.   Spolu s podnoží hotelu vytvářelo nerozlučnou architektonickou dvojici, která se stala symbolem moderní zlínské i české architektury.

Obrazek

Na levém okraji snímku se poněkud skromněji uplatňuje budova Obchodního domu, dnešního Prioru, postavená o rok dříve za spolupráce arch. F.L. Gahury. Těmito třemi budovami se naproti nově otevřené hlavní bráně továrny začalo formovat náměstí Práce jako nové centrum Zlína.

V pozadí mezi těmito budovami se tyčí mlhavá vertikála komína Baťovy cihelny. Stávala v místě dnešního Stadionu mládeže od roku 1924 a vedla od ní do továrny železniční vlečka. Rok 1924 znamenal architektonický přelom pro Baťovy závody – začala velká přestavba a rostly zde první nám dnes známé budovy. Cihelna na Růmech zmizela z panoramatu města až v zimě 1938-39, kdy padl její komín. Nebylo to bez náhrady, v té době zahajovala v Malenovicích svůj provoz cihelna nová, která funguje dodnes.

Tečku za pozadím na obrázku mohou udělat budovy internátů, které prosvítají vpravo od rozestavěného hotelu na podkladů zalesněného kopce Barabáš.

Včelín (ale také Stará Letná) – tak nazývali Zlíňané řady neobvyklých přízemních domků  s mansardami, které vidíme v popředí naší fotografie. Postavili je v letech 1919 -20 jako začátek „první dělnické kolonie  firmy T. & A. Baťa ve Zlíně“, která pak pokračovala na ulici Antonínově a Kotěrově. Stala se základem pozdější nové čtvrti Letná.

Celý projekt pocházel z dílny významného představitele české moderní architektury prof.arch. Jana Kotěry  z Prahy. Už před 1. světovou válkou navrhnul Tomáši Baťovi vilu na Čepkově.

Z původně vyprojektovaných pěti bloků řadových domků se postavily jen dva po pěti a šesti domcích (možná zde můžeme hledat prazáklad názvu „Pětidomí“). V přízemí bychom našli byty pro rodiny dělníků, dvorky s malým hospodářstvím a se zahrádkami. Podkroví pak obývali svobodní zaměstnanci. Právě ti v euforii po návratu z prvního poválečného sokolského sletu v Praze na Letné pojmenovali novou městskou čtvrť.

Řady domků, postavené původně celkem volně na panských pozemcích, se později ocitly těsně u nové silnice do Malenovic. Přesněji – od roku 1924, kdy došlo k přeložce staré malenovské silnice, která ve své původní trati výrazně omezovala továrnu v rozvoji.

Bombardování Zlína v listopadu 1944 učinilo existenci Včelína rázný konec. Pokud bychom v dnešní době hledali místo, kde stál, tak musíme stát před budovou polikliniky, pod S-projektem (Stavoprojektem) a u pneuservisu, velmi blízko třídy Tomáše Bati (v jednom místě zasahoval do chodníku).