Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Rybární do Batatuby

črty ze života Jana Antonína Bati


část 9: rok 1945 – 1965



pokračování z části 8

 

 

1940-45

Tomáš Baťa mladší začal Jana Antonína Baťu svévolně zastupovat ve správě podniků, ležících mimo válčící Evropu. Jako nástroje k této činnosti, kromě znalosti poměrů a některých osob, využil i obstrukcí a „černé listiny“, kterými byl Jan tísněn.

Po továrnách a obchodních organizacích se začalo šířit Tomášem iniciované povědomí, že mu majetek Jan Baťa sám postoupil. To se ovšem nikdy nestalo – žádné pověření ani svolení syn Tomáše Bati zakladatele od majitele nedostal.

Obrazek

 

Nepředstavujme si ale velké procento zahraničních aktivit, které se před Tomíkem okamžitě sklonilo a předalo mu do rukou veškeré pravomoci. Snahy, jak se zmocnit kormidla společností, kontrolovaných holdingem A.G., nesly spíše latentní formu a těžily především z faktu, že oba hlavní aktéři byli lokálním vedoucím dostatečně známi. Rozpory explodovaly až v dubnu 1947, zatím zdánlivě vše běželo dle úmluv.

     Roku 1946 rozeslal J.A.B. několik set dopisů na nejrůznější adresy v Československu, m.j. i mnoha ministrům. Mnohý z těchto dokumentů se dočkal zveřejnění v národně socialistickém tisku (Nové slovo).
     " Nemám starostí, zda dostanu náhradu v plné výši! Už proto, že znám československého člověka .... Zlín však stojí před úpadkem."

     " To lpění na majetku ... Kubelík lpí na svých houslích. Národní výbor Zlín nezbudoval .... Přiřkl mé housle hluchému a bude z toho bída, kterou jsme padesátiletým úsilím ze Zlína vyhnali. Mohutnost Baťova ducha byla v osobnostech Baťů. Dána příkladem práce, oddanosti jí, čistoty života. - Kde jsou dnes tyto vlastnosti ve Zlíně?"

                  (v dopise min. dr. Jar. Stránskému)

archiv OV KSČ - Blok Dopisy ministrům ČSR od Jana Bati v roce 1946



1947


Komunistická fraška – přelíčení proti Janu Antonínu Baťovi

 

Tzv. národní soud s Janem Antonínem Baťou popsal dostatečně Miroslav Ivanov, který zkušeně vystihnul jak nesmyslnost, tak účelovost jednání. V komunistické režii se uvařil prazvláštní juristický guláš, ze kterého ještě dlouho mnohé bolela hlava – recept úspěšně míchal rudé mocenské záměry a benešovskou žlučovitou zášť a ukřivděnost.

Pouhých pár dní po podivném verdiktu přispěchala Marie Baťová (vdova po Tomáši) se svým synem a Wettsteiny, aby si zkusmo kopnuli do zavrženého. Vypuknul absurdní proces č. II., který trval patnáct let. I za jeho popis sluší se poděkovat M. Ivanovovi – nemusíme se zde zabývat rvačkou o majetek v Baťově rodině.

Nezbavujme se ale tématu škrtem pera – odhozením úkolu na Ivanova, popř. nějaké další historiky, diplomanty a pod. Vypíchněme pár momentů, nastiňujících atmosféru okolo procesu a znárodnění Baťovky.

Československý tisk se v poválečné omezené demokracii činil. Již den před ukončením přelíčení s velkým halasem odhalil pravého pachatele zrady na národě – Jana Antonína Baťu. Mediálně neúčinnou čáru přes rozpočet potom novinářům udělala porota. Došla k opačnému závěru – obžalovaný je nevinen ve všech 63 trestných činech, které na něj byly uvaleny.

Obrazek

Autor předlohy:   Svatopluk Turek 
Režie:                K.M. Walló (1956)

Směs z knih Bez šéfa a Botostroj, uvedená pod titulem Nevěra.

Film pojednává o poválečném fiktivním řediteli Baťových závodů, který selže a zaprodá se třídním nepřátelům.

Ještě že komunistický soudce, generál justiční služby Šrámek, byl ve vypjatých chvílích člověkem pružným a kreativním. Vyštrachal z právnického arzenálu řádově nižší „záležitost“, která ovšem stačila na zabavení veškerého majetku. Jana Antonína Baťu odsoudili za to, že „ ... se choval tak, že byl dán na černou listinu 32/ ... a že se veřejně nepřihlásil k odboji.“

A aby snad přítomní nevycházeli z údivu, navíc Janovi přiklepnul k tíži soudní výlohy za svůj verdikt.

                      

Jana Baťu odsoudili v nepřítomnosti (to sice nebylo dle dekretu o Národním soudu možné, ale zvykejme si), vlna symbolických konfiskací na již nedostupný baťovský majetek se rozjela. Samozřejmě – po uplatnění Košického vládního programu a znárodňovacího dekretu z 28. října 1945 si žádný z Baťů nemohl činit sebemenší iluze, že by na území Československa něco ve větším rozsahu podnikal. Stále ale bylo ve hře vyplacení náhrad za zabavené statky. Tyto naděje vzaly neodvolatelně za své právě prohlášením Jana Bati za kolaboranta a zrádce. Kdyby ještě někdo nemohl prozřít, napišme to natvrdo – o to tu celou poválečnou dobu šlo.

Závodní časopis „Tep nového Zlína“, nástupce Baťovského „Sdělení“ a „Zlína“ jehož redaktorem se roku 1947 stal odpůrce baťovských metod Svatopluk Turek, prozradil, že: „.... osvobození Jana Bati by nás stálo miliony korun.“

Možná se s odstupem šedesáti let někdo podivuje, proč by se za znárodněné Baťovy závody a další podniky, patřící k obrovskému trustu, měla vyplácet náhrada. Továrníci končili povětšinou v kriminálech nebo dolech, v lepším případě u lopaty nebo v emigraci. Nikdy nikdo žádnou satisfakci nedostal. To je ale výsledek komunistického převratu z února 1948. Do té doby platila chlácholivá fikce – za vyvlastněné dostane majitel náhradu, pokud se za války neprovinil proti národu.

Roku 2007, na třetí pokus, Jana Antonína Baťu očistili. Soudní dvůr jej shledal nevinným, neprávoplatně odsouzeným ve zmanipulovaném, účelovém procesu. Stejně tak ocenil rehabilitovaného coby největšího  přispěvatele  odboje Čechů a Slováků během II. světové války.

 

 

1947

V březnu tohoto roku neřádili pouze komunisté v oblastech sovětského vlivu. Jan dostal do zátylku přesně mířenou ránu. Úder, který jej měl ekonomicky popravit.

Vypuknul boj o akcie LEADER A.S. Vytaženo do zřetelného světla: jednalo se o 60 podniků, většinou v rámci Baťových průmyslových měst, a navíc o 4 000 prodejen, firmě náležejících. Jan, respektive Holding Leader, vlastnil v těchto společnostech různé podíly, o prapříčinách vzniku tohoto uskupení již psáno v pojednání o událostech roku 1929.

Jedna z prvních dokumentací baťovského sporu o majetek, který byl rozehrán v březnu 1947 a jehož první kolo skončilo 23. října 1953 (vč. zatčení Jana A. Bati v New Yorku v srpnu 1950).

Zaslal John Baťa - Nash

Rekapitulace argumentů pro budoucí spory z února 1948.

Mezi firmami, zhodnocujícími kapitálové vklady, organizované advokátní kanceláří Dr. Wettsteina, byly nastaveny rozličné stupně závislosti, ani vztahy mezi nimi neměly jednotný rámec. Zachovávala se tak výrazná pružnost řízení dle místních specifik – to platilo pro všech 53 společností ve 27 zemích.

Obrazek


 

 

1951

Janova činnost se setkala s pochopením a oceněním. Doma nebývá nikdo prorokem, na podnikatele si musel vzpomenout papež. Z jeho rukou přijal medaili za činnost spojenou s úspěšným přesídlováním válečných uprchlíků z Brazílie.

Obrazek


 

 

1957

Devětapadesátiletý Jan Antonín Baťa se stal kandidátem Nobelovy ceny míru. Stejně jako předešlé ocenění měla být udělena za zvládnutou migraci. I když .... ta zůstala částečně, vlastně většinou – teorií. Vizi vybudování ohromné materiální základny za pomoci milionů přesídlenců se nepodařilo naplnit. Však zkuste podnikat, když máte přes deset let účty obstaveny kvůli sporům s Tomíkem ....

Mohl být Baťa prvním Čechoslovákem, kterému kdy byla Nobelova cena udělena? Ano, ale nebyl by to Jan, aby mu do kandidatury nepřišla nějaká komplikace. V tomto případě spíše milá, nežli destruktivní.

ObrazekBrazilská republika měla ještě svého oficiálního kandidáta. Šlo o velmi podobnou problematiku, rozlehlou rozvojovou zemi tížily především industrializační a kolonizační starosti. Osídlování. Na rozdíl od baťovského ekonomického způsobu se jednalo o uplatňování mírových postupů, které počátkem XX. století nebývaly zdaleka běžné.

Navíc navrženým byl přítel a voják z povolání, maršál Mariano Candido Rondon. Jan Baťa se kandidatury vzdal.

Obrazek


 

 

 

1965

23. ledna 1965 Jan Antonín Baťa umírá

 

Sluší se doplnit dvě poznámky k tomuto dni:

První - bídná skutečnost, že o úmrtí tohoto představitele československého podnikání a důstojného pokračovatele Tomáše Bati nepadla v místním a republikovém tisku ani zmínka.

Druhá má šanci stát se známým momentem novodobé zlínské legendistiky. Jan, téměř za hranicí sil, v nemocnici, sdělit nebylo komu, vyžádal si papír a tužku. Pravda vyplave na povrch jako olej na vodu – touto větou se rozloučil se světem. Poznamenána slabostí, píšící ruka samovolně utekla z papíru. Vzápětí skonal.

Obrazek


 

EPILOG

Pracovním i lidským snem Jana Antonína Bati byla zdařilá expanze baťovské organizace do velikosti 400 až 500 tisíc spolupracovníků, rozmístěných po celém světě. Jan sám měl za svého života v úmyslu dobře organizovat dvě stovky tisíců lidí.

I přes svou světovost a vizionářství byl Jan Antonín Baťa srdcem i duší Čechoslovák.

Obrazek

     Socha Dr. h.c. Jana Antonína Bati ve Zlíně naproti 21. budově, kterou dal zbudovat coby centrálu světové obchodní organizace.

Měsíc po odhalení tohoto artefaktu bylo jméno Jana Antonína Bati českým soudním systémem očištěno.

 

 

 

Podnikání Tomáše a Jana Baťových – čísla do roku 1942

 

Růst Baťovy organizace odvozený od Prof. Dr. Fredericka Hausmanna z Ženevy (Švýcarsko)

 

 

Tomáš Baťa

květen 1931

J.A. Baťa

červen 1942

Čechy a Morava

15 770

38 000

Slovensko

250

12 340

 

EVROPA

 

 

 

Belgie

8

1 960

Bulharsko

0

190

Dánsko

0

2

Francie

8

6 860

Velká Británie

22

3 330

Německo

54

2 400

Nizozemí

54

2 830

Maďarsko

0

1 800

Itálie

10

1 020

Lucembursko

3

12

Norsko

0

4

Polsko

20

2 850

Rumunsko

40

367

Švédsko

0

2

Švýcarsko

12

620

Jugoslávie

120

8 680

 

Amerika a ostatní svět

 

 

 

Argentina

0

30

Bolívie

0

210

Brazílie

0

1 280

Kanada

0

830

Chile

0

350

Guatemala

0

190

Haiti

0

150

Peru

0

340

U.S.A.

17

1 460

Alžír

4

170

Belgické Kongo

9

240

Čína

5

330

Dakar (Senegal)

0

100

Západní Afrika

7

380

Egypt

24

600

Indie

70

11 830

Indočína

8

160

Irák

8

40

Jáva

7

1 100

Malajsie

5

620

Maroko

10

260

Palestina (Izrael)

8

30

Jižní Afrika

0

460

Sýrie

4

180

Tunis

3

150

 

 

 

 

 

 

Výroba a počet zaměstnanců v Československu

 

„Tomáš Baťa mi jednou řekl, že jeho konkrétním cílem je výroba sto tisíc párů bot denně. Tato pevná definice našich cílů je přesně to, co všichni v každém oboru naší činnosti potřebujeme.“ 37/ 

 

rok

párů za den

zaměstnanců

1894

50

50

1900

300

120

1910

3 000

1 500

1915

5 000

2 000

1920

8 000

2 200

1925

25 000

5 200

1930

82 000

12 300

1932

144 000

18 200

1933

166 000

17 800

1934

166 000

22 050

1936

170 000

 

1937

176 000

 

1938

180 600

 

1942

 

105 570

 

údaje John Baťa-Nash

 

 



 

 

Příklady měst, založených Janem Baťou v Československu

Obrazek


 

 

 

Obchodní a výrobní interesy Jana Bati:


Kino, letadla, větroně, kluzáky, průplav, železnice, kola, chemie, syntetický nylon (polyamid), drážní soustava, filmové ateliery, pohostinství, ubytovací služby, školství, potravinářství (mlékárna, pekárna, cukrárna, jatka), lesnictví, stavby, kultura, reklama, vydavatelství, elektronika – elektro silnoproud i slaboproud, .... textil, plasty (Fatra), .... doly, těžba ropy.

 

 


 

Presentace Jana A.Bati - vytvořil John Bata-Nash

 


DOSLOV

 

 

 

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

32/ Miroslav Ivanov, Sága o životě a smrti Jana Antonína Bati a jeho bratra Tomáše, str. 303


37/ Tomáš Garrigue Masaryk, president Republiky československé